David Copperfield
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290679/bmid_david-copperfield-Xz2-290679.jpg
4
210
210
3-dílné vydání. Slavný román, v němž sledujeme hlavního hrdinu od neradostného dětství po dobu, kdy se z něj stává úspěšný spisovatel a nachází štěstí a klid v rodinném životě. David Copperfield, kterého Dickens považoval za „nejoblíbenější dítě“ své představivosti, je velkolepé dílo plné dobrodružných, tragických i komických pasáží a dodnes okouzluje nové a nové čtenáře.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 1926 , Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)Originální název:
David Copperfield, 1850
více info...
Přidat komentář
Někdy dost těžké čtení, ale člověk to nesmí vzdát. Výsledek stojí za to. Film, tedy seriál na pokračování jsem viděl za mého mládí, jak rád bych viděl znovu.
Co mě bavilo: Miluji ty staré tlusté Dickensovi romány přes 1000 stran tlusté. Takové už dnes nikdo nepíše, protože doba je rychlá a žádá si knihy do 500 stran. Davidův příběh je klasika, o které většina už někdy slyšela, ale troufám si odhadnout, že ji nikdy nečetla. Když se řekne Urias Heep, pro většinu je to rocková kapela a nikoli hlavní záporák tohoto románu. Nakonec i u jména hlavního hrdiny spíš naskočí slavný mág. To, že tahle jména opustila román, je ale jen důkazem, co v literatuře znamenal a znamená. Životní cesta Davida je dlouhá a spletitá a to mě na ní baví. Poznáme Londýn, Canterbury i další místa Anglie v 19. století a nuda to určitě není.
Co mě nebavilo: Tak samozřejmě to je chvílemi trochu zbytečně podrobné a zdlouhavé, ale to patří k té pomalé době i k Dickensovi.
Více na mém blogu:
https://100knih.blogspot.com/
Řekl bych zatím nejlepší dílo Dickense, které jsem četl a nejspíše se na tom odráží značná autobiografičnost. Úžasná přehlídka rozličných opravdu neotřelých postav, které mi po přečtení budou chybět. Teta, Traddles, a nejvíce asi pan Micawber a jeho květnaté vyjadřování. A Agnes, to je pro mě opravdový hrdina celého příběhu...krásný konec.
První svazek se nečetl nijak snadno, těch postav opravdu stále přibývalo více a více, a jak už u realismu bývá, popisnost zde je poměrně širokého rozměru. Bohužel je mi jasné, že tento typ literatury nemá šanci zaujmout dnešního čtenáře, ale je to škoda, protože dílo jako celek je nepopiratelný klenot světové literatury. I zde typický anglický humor není každému srozumitelný a není ho málo. Druhý svazek se mi kupodivu četl lépe než ten první, děj se hýbal a na konci by mi ani nevadilo, kdyby bylo další pokračování.
Dickens je právem označován za jednoho z největších romanopisců všech dob, klobouk dolů před jeho talentem.
Odkládám na straně 302 zcela vyčerpaná snahou dostat se alespoň tam. Ovšem s tím, že se k ní někdy vrátím - trošičku se ovšem bojím, že v tomhle případě sama sobě jen lžu.
Hned na začátku mě příběh zcela pohltil... když přibylo postav v příběhu, bylo po kouzlu. Všichni se mi pletli, a ať jsem se snažila sebevíc, už jsem ten chumel nedokázala rozmotat. Začala jsem znovu od začátku... a bohužel, stejný zmatek. Podruhé dočítat nebudu a vracet se ke knize také ne.
Na stará kolena jsem se rozhodla doplnit si vzdělání v klasické literatuře.
Moc příjemné čtení, líbí se mi Dickensův popis postav a děj, který je zajímavý, ale není překombinovaný.
David bere svůj život, tak jak je, nevrací se do minulosti a nehledá problémy tam kde nejsou. Je pravdou, že viktoriánská Anglie byla ve spoustě ohledů zcela jiný svět než známe my dnes. Vyšší společnost byla svázaná konvencemi, které nám dnes přijdou absurdní, ale přesto jak jsem již psala nic není přitažené za vlasy.
Tuto knihu jsem přečetla srdcem. A ať to zní jakkoli, myslím, že nejsem jediná. Je to příběh, který v sobě pojí životní vzestupy i pády a přece je dokáže podat tak, aby člověk cítil naději a víru v lepší zítřky. Kdybych měla možnost poděkovat autorovi za tak nádherné dílo, jistě bych to udělala, neboť - jak s oblibou říkám - Charles Dickens je pro mě mistr emocí. Dokáže do svých řádků vetknout tolik pocitů, které čtenář prožívá spolu s ním/či mladým Copperfieldem, do nějž se v nemalé míře Dickens autostylizuje, že by to málokterý romanopisec či romanopiskyně dokázal/a lépe. Osobně tomu říkám jakýsi "jemnocit," kterým mě autor zaujal. Opravdovost jeho slov pramení nejen z inventáře jeho osobních zážitků, ale i z bezbřehého talentu, který ani po tolika desetiletích neztrácí na obdivu. Ještě nyní cítím vůni moře a vlahý vzduch, tak typický pro obydlí rybáře Peggotyho v Yarmouthu. Živě vidím Agnesin vlídný úsměv a Traddlesovy rozčepýřené vlasy. Zkrátka všechno, co se v knize píše, je neskutečně opravdové. Jako byste otevřením knihy vstoupili spolu s autorem do příběhu jako duch, který je přítomen u každého okamžiku.
Postavy jsou pestré, zajímavé a jedinečné. V žádném případě se nejedná o černobílé vyobrazení. Psychologické prokreslení zde pracuje na plné obrátky.
Příběh zachycuje vývoj postav ve velkém časovém horizontu, Davida Copperfielda tedy sledujeme od útlého dětství až do dospělosti.
A co se týče rozsahu - znám spoustu lidí, kteří příběhu nedali šanci na základě toho, že do tisíce stran nemá daleko. Ale za sebe můžu říci, že ani jedna řádka nebyla nadbytečná. Takže pokud váháte, jestli se do Copperfielda pustit, rozhodně říkám ano. Uvidíte, že se vám jeho příběh zapíše do srdce, tak jako mně.
Vždyť i sám Dickens uvedl, že přestože jeho nejčtenějším dílem je Oliver Twist (rovněž překrásný román), jeho nejmilejší knihou je David Copperfield.
Jedním slovem: Nádherné
Sem tam se mi stane, že dostanu chuť přečíst si nějaké to dílo klasické literatury. Tato kniha v mnohém předčila má i tak dost vysoká očekávání. Davida jsem si zamiloval hned jak se narodil. By jsem uchvácen tím jak Dickens dokázal popsat dětský pohled na věci, u kterých často tápají dospělí. Všechny Davidovi nepřátele jako třeba nevlastního otce a jeho sestru jsem z duše nesnášel a naopak jeho přátele zbožňoval. Rozmanitost postav je podle mého názoru úžasná. S Davidem jsem toho prožil opravdu hodně, chvíle nekonečné blaženosti i smutku ze ztráty milovaných.
Často se mi u knih stává že na konci se sám sebe ptám jak asi dopadla ta a ta postava? Dickens mě v tomto směru velmi příjemně překvapil a k mé plné spokojenosti nastínil osudy snad všech co jsme s mým předrahým přítelem Copperfieldem poznali.
Jak už jsem psal, jedním slovem: Nádherné
Spousta stránek dalo možnost vyniknout rozsáhlému a půvabnému příběhu, kdy byl čas se seznámit s mnoha postavami a tak si k nim utvořit vztah. Už od prvních vět jsem si vypravování Davida zamilovala. Na určitou dobu se Davidův život stal mým životem. Oblíbila jsem si i jeho blízké a tak jsem se mohla se všemi radovat, sledovat jejich vývoj a sdílet jejich štěstí, ale i s nimi prožívala a zvládala bolesti a různé nástrahy v podobě rozličných zákeřností. Po dočtení knihy mi bylo svým způsobem líto, že je konec... i když konec to ve skutečnosti tak úplně není... kniha má čestné místo v mé skromné knihovničce, stále je mou součástí a určitě se nejednou k opětovnému čtení vrátím.
Dala jsem si krásnou klasiku v podobě audioknihy a svůj komentář bych rozhodně nenapsala tak skvěle, jako - mi-380, který to se slovy fakt umí :-)
Za mně velká spokojenost.
Dokonalý průvodce viktoriánskou Anglií devatenáctého století, dobou, kdy leckdo měl čas a trpělivost na četbu románu o 960 stranách. Tohle číslo mě vystrašilo, takže jsem využil audioknihu (čte a mění hlasy Luboš Veselý), která podle anotace zachycuje osudové momenty hlavního hrdiny. A že jich je… Od narození, přes smutné dětství, internátní školu, kde získá první přátele, nástup do práce v jedenácti letech, útěky, lásky, studium, pilnou práci, svatbu, až k zaslouženému úspěchu. Ale takhle jednoduché a přímočaré to tedy není. David i lidé v jeho okolí zažívají dramata, která by dnes vystačila na pět knih. Vyprávění hlavního hrdiny postupuje stále vpřed, žádné ohlížení za minulostí, prostě je sirotek, tak si s tím musí poradit. Přátelé se ukazují jako hodní i nehodní, lásky se objevují a mizí (Emilka, Dora, Agnes), celou dobu musí bojovat proti dvěma hlavním padouchům: jedním je jeho krutý otčím a druhým muž dnes slavného jména Uriah Heep. Naštěstí existuje několik lidí, kteří jsou mu oporou, ale pozor! Ještě jsou tu početné vdovy a staré panny, které nemají co na práci a tak s vervou do všeho strkají nosy a kují pikle. K nim se přidávají právníci, jejichž pikle jsou srovnatelné a souvětí, kterými se projevují, jsou šroubovaná až parodicky. Děj je plný zvratů, dobrodružství, napětí, setkání, rozhovorů, popisů. Občas mi i zkrácená verze připadala zdlouhavá, ale rád jsem se s Davidem Trotwood Copperfieldem a lidmi kolem něho potkal.
85 % (zatím 128 hodnotících s průměrem 86 %).
Tiché, nežné volanie nekonečne verného anjela niekam domov, hlboká láska ukrývajúca sa v najväčšej podivnosti, maličká duša pechoriaca sa pustým svetom, a hľadanie dobra vo svete. A hlavne viera. Ja som sprevádzal Davida, David sprevádzal mňa. Spolu sme vyrastali, spolu sme vytvárali ďalší buildungsroman.
Dickens je pre mňa autorom, ktorého nedokážem zaradiť do realizmu. Nejde tu totiž len o spoločenské pnutia, ide tu hlavne o boj o duše ľudí. Práve z tých nižších pomerov, zo schopnosti postaviť sa utrpeniu, vyviera u Dickensa často to najkrajšie a najčistejšie. Dodáva to ľuďom akúsi nebeskú krásu. Sú to, naopak, často práve rozmaznaní boháči, ktorí sú slabí, aby odolali nerestiam sveta, prípadne, vo svojej nadradenosti a túžbe po ďalšom majetku, krutí a tvrdí. Dickens skrátka (na rozdiel od naturalistov) neverí v absolútnu moc spoločenských mechanizmov, ktoré formujú človeka. Jeho hrdinovia skúšaní nespočetnými príkoriami sú často až "iracionálne" cnostní (viď Oliver Twist, Nell ai.), a to práve v konfrontácii so všadeprítomnou krutosťou a biedou.
Aj David bol pre mňa vždy hlavne o cnostiach ukrývajúcich sa za karikovanými tvárami. Aj preto pre mňa David Copperfield ešte nenáleží tak úplne do modernej doby a ozýva sa z neho niečo prastaré, niečo z tzv. prirodzenej morálky. Boj postáv so svetom nemá len dojímať, má aj vyzdvihovať ústredné cnosti, a to jednak cnosti božské (viera, nádej, láska) a taktiež cnosti kardinálne - Agnežka je temperantia, pán Micawber je fortitudo a celý Davidov vývoj je pátraním po prudentia. A naopak, záporné postavy stelesňujú neresti zamaskované pokrytectvom - či už predstieranou spravodlivosťou Murdstonovcov alebo predstieranou pokorou Heepovcov.
Z tohto hľadiska tak môžeme Dickensa pokojne považovať nielen za veľkého románopisca, ale aj za kresťanského etika. Potvrdzuje to aj rozprávanie, kde sa v závere rozdiely medzi jednotlivými triedami stierajú, preskupujú, jednotlivé postavy nadobúdajú majetky a prichádzajú o ne a tým sa ukazuje relatívnosť tried a priepustnosť zdanlivo prísneho sociálneho determinizmu, čo ešte viac vydzvihuje cnosti, silu a krásu jednotlivých charakterov. A v tomto tiež drieme tá krásna rozprávkovosť a jemný pátos Dickensových románov, ktoré v závere získavajú až nádych spirituality.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy"
S relativně útlou knížkou jsem se kvůli narození synka a s tím spojeným nedostatkem volného času páral více jak měsíc. Je to škoda, protože můj dojem tak asi bude trochu jiný, než kdybych četl vehementněji.
Dickense mám vážně rád, je to autor, který má co říct i stopadesát let po své smrti. V Davidu Copperfieldovi rozehrává příběh o malém nešťastníkovi, který je zmítán už od narození nepříznivým osudem.
Vzhledem k tématu je až zarážející, jak mile kniha působí. Malý David není prakticky až na závěr knihy asertivním hrdinou a do (většinou nepříznivých) situací se dostává tak nějak samovolně. Dickens však píše velmi lehce a všudypřítomnou bídu anglických uliček obalil do místy pozitivního kabátku. Kniha tak nepůsobí bezvýchodným dojmem, jak by se mohlo z popisu na obálce zdát.
Autor samozřejmě psát uměl a i v Davidu Copperfieldovi vdechl život zajímavým figurkám, byť většina z nich má často jen epizodní roli a drtivou většinu z nich opustíme dřív, než nám je nechá Dickens pořádně poznat.
Copperfield mě tak slušně bavil, ale vyloženě nenadchl. Napsaný je hezky, ale díky dost rozředěnému a často pomalému ději nejde o titul, který vás bude nutit číst každou volnou chvíli. No, a nebo jsem na to prostě jen neměl čas, jak jsem psal v úvodu ;).
/Edit. 02. 03. 2021/ Až z komentářů jsem zjistil, že se mi do rukou dostala značně okleštěná verze o rozsahu silnější čtvrtiny původního textu (!). To, že o tom ve vydání není ani zmínka, je na pováženou. Je to škoda, některé z v komentáři uvedených výtek tak mohou být v konečném důsledku úplně mimo. Hodnocení se tedy vztahuje výhradně k vydání od Omegy z roku 2013.
Zkráceně? Příjemný román o špatných i dobrých lidech, který naložil na bedra mladého hrdiny nejedno úskalí, přesto rozhodně nepůsobí bezvýchodně. Dickens uměl najít i v bídných uličkách anglických měst pozitivní věci a to vtiskl i do Davida Copperfielda. Jde tak o fajn čtení, které se však vyjma atmosféry do paměti dnešního čtenáře ničím výrazněji nezapíše.
Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 75 % jako 112. hodnotící.
Opravdu krásný román! Po devítistechpadesáti stranách mi bylo líto, že se s hrdiny musím rozloučit.
Není to jen příběh Davida, v románu je dějových liní více, osudy se proplétají, postavy se vyvíjejí. A některé jsou značně svérázné. Vážné pasáže se střídají s veselejšími, a co se mi líbilo úplně nejvíce, tak naděje prodchnutá celým románem, i když se děje něco špatného, vždy z toho vzejde něco dobrého.
Pútavý a pôsobivý životopisný román. Osudy Dickensových mužských, resp. chlapčenských knižných hrdinov dojmú vždy až k slzám. Takou silou oplýval tento majster pera. Rada čítam jeho knihy, je v nich múdrosť a hlboké poznanie života. Je v nich vždy nádej, že peripetie skončia a šťastie poctivých a čestných dlho obchádzať nebude.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Naprosto nejlepší Dickensův román, perfektně rozvinuté dějové linie, podzápletky i osudy vedlejších postav, je tam humor, temnota, vášeň, láska, smutek a hlavně všechno dobře dopadne. Doporučuji naprosto každému. PS: Humorná historka ze čtení. Četl jsem DC na gymnáziu jako svou první knihu od Dickense a byl jsem z toho tak okouzlen, že jsem o něm nadšeně vyprávěl spolužákům během školního výletu. A jak jsem byl zaujatý, tak mi opravdu docela dlouhou chvíli nedocházelo, proč mi pořád nedočkavě skákají do řeči nesmyslnými poznámkami typu "a pak začal čarovat?"...