Profesor touhy

29.05.2018

Román s Rothovým typickým tématem – intelekt a racionalizace vs. sex a vášeň. Hrdina se neustále nachází mezi dvěma póly, přičemž mu nijak zásadně nepomáhá, že svoji záležitost dokáže reflektovat – reflexe jej naopak vede k větší úzkosti a beznaději, jelikož si uvědomuje, že z ďábelského kruhu neunikne. Spousta dialogů, literárních narážek, ale všechno pracuje jasně a soustředěně. Roth je vůbec velmi soustředěný autor, který dokáže dané téma pojednat velmi minuciózně. V tomto ohledu určitě jeden z nejvýznamnějších současných spisovatelů. Signifikantní je hned počáteční expozice, v níž se dualita v dětském věku zjevuje ve zdánlivě nevinné touze vyniknout po vzoru staršího kamaráda v imitaci zvuku, přičemž největší důraz je kladen na velmi obtížné napodobení ruchů, které se týkají hygienických procesů, jež obvykle, kromě nejsprostších vtipů, zůstává v dobré společnosti za okrajem zájmu. Hned v úvodu tedy do celé věci zajímavě vplouvá komplementární téma, totiž společenské konvence – očekávání ostatních, resp. jejich požadavky na to, co je hodno pozornosti a co je tzv. nízké. Hrdina jako malý kluk nechápe, proč by jej neměly zajímat nuance ve zpodobení zvuků trhání toaletního papíru a utírání zadku, když v tom lze dosáhnout mistrovství, jako v čemkoli jiném.

Roth je jako autor posedlý sexem, jelikož dualita mezi intelektem a vášní, dobrým vychováním a společenským postavením a voláním „nízkých neřestí“ tvoří ústřední téma celé řady jeho děl, přičemž jej ovšem v každém z nich pojímá v trochu jiných ohledech (alespoň z toho, co jsem zatím četl), tudíž nemám dojem, že by se nějak nepřístojně opakoval. Protagonista – literární vědec David Kepesh zabývající se Kafkou a Čechovem – nikdy nebude šťastný. Femme fatale pro něj po krátké době bude představovat tyranskou megeru a hodná a krásná intelektuálka se mu omrzí tím, že s ní není myslitelná žádná transgresivní rozpustilost. Nezbývá, než utrpení, jelikož psychoanalýza nepomáhá – odhalení komplexu problém neřeší.