Superman: Poslední syn Kryptonu
Geoff Johns , Richard Donner , Jerry Siegel (p) , Kurt Busiek
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328753/bmid_superman-posledni-syn-kryptonu-RcB-328753.jpg
4
78
78
DC komiksový komplet série
< 12. díl >
Donner, režisér prvního, již klasického filmu o Supermanovi s Christopherem Reevem v hlavní roli, prokázal stejnou zručnost i jako scénárista a vdechl svému hrdinovi skutečně lidské city. Poté, co uprostřed Metropolis havaruje chlapec z Kryptonu, Clark Kent se jej rozhodne vychovat jako vlastního – zajistí mu dokonce i krycí identitu Christophera Kenta. Stát se členem Supermanovy rodiny však znamená sdílet všechny jeho nepřátele! Bizzaro, generál Zod, Lex Luthor a Četa Supermanovy zkázy – každý z nich vládne dostatečnou mocí, aby pro Supermana představoval hrozbu, a všichni chtějí získat Christophera pro sebe. Zatímco na nebi nad Metropolis zuří válka o jedno z nejpozoruhodnějších dětí světa, Superman je lapen v Přízračné zóně. Dokáže z ní Muž z oceli včas uniknout a znovu se ujmout role nejmocnějšího ochránce lidstva?... celý text
Komiksy
Vydáno: 2017 , Eaglemoss Collections , BB artOriginální název:
Superman: Last Son of Krypton, 2013
více info...
Přidat komentář
Asi možná půjdu proti proudu, ale mně tenhle příběh nějak nesedl. Jednak mne moc nechytla ta kresba. Z těch supermanovských příběhů mi v rámci DC komiksového kompletu mi asi nejvíc pozitivně v hlavě utkvěla kresba svazku 5, což je zvláštní, protože to dělal stejný kreslíř (Adam Kubert), jak to to je tady. Tak nevím, co přesně se stalo, že tady jsem narazila.
Co se příběhu týká, připadalo mi to poněkud zmatené, občas jsem měla problém se orientovat v postavách a v tom, co se zrovna děje. Tak nevím, jestli jsem byla jen nesoustředěná, nebo to je nějaký zásek v příběhu, nedovedu určit. Každopádně prokousat se tímhle svazkem mi dalo nějak zabrat.
Co však oceňuji, je zapojení některých postav z Ligy (zaznamenala jsem Wonder Woman), a taky se tu objevila SuperGirl, což je fajn. :-)
Nevím, v čem to přesně tkví, ale tenhle svazek nějak neumím ocenit. Škoda, protože Supermana mám jinak docela ráda.
Film Superman z roku 1978 zvykne bývať považovaný za žánrovú klasiku (mne sa nikdy nepáčil, ale o to teraz nejde) a tak si v DC nesmierne považovali, keď sa im v roku 2006 podarilo docieliť, aby Richard Donner (spolu so svojím bývalým učňom Geoffom Johnsom, ktorý mu mimochodom na filme asistoval) spískal tento komiks. A urobili dobre, s prižmúrenými očami musím dať 4*. Z DC kompletu som v poslednom čase čítal samé chaotické tímovky bez ladu a skladu, tak možnože aj práve vďaka tomu ma Superman: Poslední syn Kryptonu chytil a zaujal v pozitívnom zmysle slova. Napriek početnej akcii ide o komorný príbeh. To sa mi na ňom veľmi páčilo. Žiadne samoúčelne sa zjavujúce postavy (JLA a Batman nemajú v podstate ani len cameo). Niektoré panely sú úchvatné (Zóna prízrakov alebo masívna dvojstrana so zničeným mrakodrapom). Poteší vysoké množstvo bonusov (retro komiks, „Stalo se...“, textovo-vizuálny materiál o postavách, bonusový príbeh o Terabithe a samozrejme „Představujeme...“, galéria obálok a životopisy). Oceňujem decentne spracovanú otázku, či by Superman a Lois Laneová mohli mať deti (resp. nerieši sa tu, či by to bolo fyzicky možné, ale proste sa rieši ich rodičovstvo a to, či vôbec chcú mať deti, čo mi príde veľmi zaujímavé). Mimochodom, viete, aký je pre dieťa vhodný vek na zoznámenie s Batmanom? A s Wonder Woman?
Povedené album, které představuje uzavřený příběh. Přesto je třeba se alespoň rámcově orientovat v postavách DC univerza. Geoff Johns je už holt takový - jako fanoušek píše pro fanoušky a ti ostatní buď naskočí, nebo ne. Jinak ale dobrodružství rozehrál s perfektními zvraty, i když ve finále nejde o nic jiného, než citovou vydíračku, jejíž základy jsou pěkně vachrlaté. A to mi vadilo daleko víc, než Supermanův syn vycucaný z prstu. Co se ovšem generála Zoda týče, tak asi jeho nejlepší ztvárnění, protože perfektně funguje jako fatální Nemesis, jež všechno dobro obrací v prach pod tíhou zničujících (a logických) argumentů.
Výtvarník Adam Kubert pak zcela exceluje v apokalyptických scénách, kdy dokáže náklaďák nebo vrtulník umístit na ta nejméně očekávaná místa. Vizuální orchestr. Slabší je naneštěstí v detailech, kde z realističnosti sklouzává ke karikatuře a to třeba v průběhu jednoho dialogu.
Doplňkové příběhy jsou však nijaké, jeden plášťěnkově slaďoučký a druhý utnutý uprostřed věty.
A opět Superman! Avšak, na rozdíl od našeho posledního setkání u samostatného příběhu (který jsem stále ještě nepobral!), se nám Kal-El vrací v trochu typičtějším, leč ne úplně obyčejném příběhu. Abych to upřesnil, Poslední syn Kryptonu není kdoví jak originální a rozhodně se v žádném případě nijak neblíží třeba k top deseti příběhům o Supermanovi. Jeho jednoduchá zápletka má však dle mého úžasné zpracování, které prostě funguje a zatím se neokoukalo. Jasně, jsou tam viditelně slabší místa, jako třeba malé nesrovnalosti v ději, co se kresby týče, tak "záběry" postav z dálky mi občas připomínaly doplňkové obrázky v učebnici němčiny a dokonce i překlad v jednom místě zakolísal. Možná to taky trochu chtělo věnovat více stránek budování vztahu hlavních postav k dítěti. Ale jinak nemám co vytknout. Závěr, který se mi z nějakého důvodu pořád drží v hlavě a nutí mě k zamyšlení, tomu pak u mě vyhrál čtvrtou hvězdu. Nejsem si jistý, jestli úplně oprávněně, ale tři jsou dle mého málo.
Tenhle příběh Supermana líznul cíp páté hvězdy, ale nakonec k absolutoriu přeci jen krůček scházel. DCKK mi vlastně mění pohled na tuto ikonickou postavu, kterou jsem nikdy neměl moc rád. O to těžší to u mě Superman měl. Poslední syn Kryptonu je dobře vystavený příběh s některými novými postavami a motivy (nucená spolupráce s Luthorem). Kresba nezaostává a dovede vtáhnout do Metropolis naprosto bez problémů i díky své netradiční práci s panely (volbu takto nudné obálky ovšem nechápu). Jen škoda, že si autoři jednoduše nevěděli rady, co s členy Ligy Spravedlnosti, tak je prostě na dvoustraně vidíme v okovech bez nějakého hlubšího kontextu, jak že se to Zodovi povedlo. Bonusový příběh pak potěšil, ačkoliv posloužil pouze k prokreslení postav a nenabídl prakricky žádný děj ani akci.
Vizuál komiksu mě příjemně překvapil, byl naprosto jiný, ale skvělý. Dvoustránkové kresby byly efektní a celkově byl svět vykreslený moc pěkně. Barvy byly příjemné, netloukly se. Rozložení věcí do okénka bylo taky harmonické, částečná nedokončenost určitých míst možná byla schválně, protože ta místa nebyla důležitá...
Co se týče děje měl takové dvě zvláštní roviny... První byla hrozně jednoduchá, nelogicky skákala, prostě byla taková zvláštní, triviální - hlavně co se týče chování ke Christopherovi a celkově jeho začlenění do děje. Druhá linka okolo Zoda, jeho úniku, ovládnutí města... ta byla překvapivě propracovaná víc, dávala smysl a táhla celý zbytkový děj.
Líbilo se mi zapojení ostatních z Ligy a taky Supergirl, dokonce se objevil i Mon-El, což bylo super. Lex Luthor, Bizzaro, Metallo a další. Co se týče postav, tak skutečně nabitý komiks, což přispívalo i ději (což je další poznámka k té druhé složitější rovině, kterou podpořily i tyhle postavy).
Celkově komiks nepatří k průlomovým (ačkoliv objevení nového Kryptoňana, následně třeba skutečně nového Superboye k tomu skutečně potenciál má), nepatří ani k dějově nejlepším, celkově je takový nemastný neslaný, přesto ale moc dobře zpracovaný.
Dvanáctý svazek DC komiksového kompletu jsem si koupila a nečekala od něj téměř nic. Supermana ráda nemám, poháněla mě jen zvědavost. Zalíbila se mi totiž anotace. Samotný příběh však podle mě plně plně nevyužil potenciál, který měl. Mohlo to být epické. Filozofické. Velké. Ale nebylo. Sklouzlo to k obyčejnému průměru a i konec skončil tak, jak jsme u tohoto typu komiksů zvyklí. Na druhou stranu musím přiznat, že se mi tento svazek četl velmi dobře, bavil mě a na kresbu Adama Kuberta se dobře kouká. Bonusový příběh ladil k hlavní dějové lince, dvoustránkové popisky hrdinů se taky hodily a celkově šlo o obsahově velmi dobře vystavěnou komiksovou knihu. Bodově bych DCKK číslo 12 ohodnotila jako o kapku lepší průměr. Nic obdivuhodného, nic strašného. Příjemné počtení na zabití času. :)
Nemyslím si, že je to tak dobré, jaké to má hodnocení. Jasně, je to nadupaná knížka s několika bonusy, to je určitě pozitivní. Ten příběh je raletivně originální a kresba samozřejmě krásná. Ale celé to podle mě nemá takovou šťávu, jak bych doufal. A také se mi zde vůbec nelíbí stvárnění Lois Laneové. Nenadchne, ale rozhodně neurazí. A za zmínku rozhodně stojí také doplněk v podobě Nejlepšího dne. To byla tak sentimentální sra*ka! To mě naprosto zničilo.
Jednoznačně mluvíme o lepším komiksu. Rozhodně, ale ani o něčem převratném. Hodně věcí se točí kolem toho, co se u Supermana děje pořád. Minulost, jeho Krypton a všechno možné. Tak nějak se to točí pořád dokola, ale neříkám, že je to vyleženě špatně. Tento příběh je zpracovaný dobře, k dokonalosti mu chybí to, že v podstatě omývá už omyté a čisté téma.
Chvíli si o Supermanovi zapřemýšlíte, ale pak ho odložíte a jedete dál. Za ty bonusy nechávám průměr.
Poslední syn Kryptonu nabízí čtenářům jednoduchý, rychle odsýpající příběh, který je doplněn krásnými vizuály, které nedají zapřít svůj filmový vliv způsobený zapojením režiséra první Supermanovského celovečerního filmu - Richarda Donnera. V mnohých ohledech mi komiks připomínal vysněné pokračování zmiňovaného filmu, které Donner neměl možnost dotočit. Bohužel kniha obsahuje pár nedostatků, mezi které se řadí právě i jednoduchý příběh, který je sice svižný, ale tím, že příliš ničím nepřekvapí a je možná až příliš rychlý, tak nezanechá po dočtení hlubší stopu. Dalším mínusem je v některých místech méně detailní kresba, která nepůsobí hezky. K dokonalostí tomuto dílu tedy ledacos chybí, nicméně stále se jedná o velice solidní dílo, které ke zkrácení dlouhé chvíle poslouží více než důstojně.
Superman se vším všudy. Doslova filmový kousek (aby ne, když je napůl od Richarda Donnera) plný napětí, emocí a příběhů, se skvělými dialogy a perfektní kresbou. Další velký plusový bod pro DC komiksový komplet.
Tento příběh jsem četl po druhé, a bavil mě více, než na poprvé. Všímal jsem si více detailů, užíval si mnohem více dialogy a některé konkrétní emoce(hlavně ze strany Lois, pro kterou je tato situace obzvláště komplikovaná). Po příběhové stránce je to velmi vděčné téma, které mohlo jít trochu více do hloubky, ale i tak jsem byl hodně spokojený. Akce má spád a je to dost epické. Kresba je super, i přestože je místy dost nepřehledná. Dost mě potěšil bonusový komiks, jenž ukazuje Supermana a jeho rodinu trochu z jiného úhlu. Starý komiks je též hodně fajn, jen končí v tom nejhorším možném momentě. Za mě, velmi dobrý komiks.
Po dějové stránce luxus. Příběh mě bavil a neměl hluchá místa. Na kresbu jsem si po pár stranách zvykla, přestože se mi na začátku úplně nezamlouvala. Ale...ještě nikdy jsem neviděla tak debilní zpracování toho ostatního. Občas jsem prostě nevěděla, jaký panel je zrovna na řadě. Někdy zleva do prava jenom na jedné straně, někdy dvoustránka, ale kolikrát z toho nešlo poznat, kdy je jaký případ. A peklem byly panely, které přesahují z jedné stránky na druhou a jsou malé, kterých tam bylo dost. Kvůli vazbě. Buď si to rozlom nebo domysli. Zajímalo by mě, jak vypadá originál (asi to zkazila vazba) A snad poprvé se mi stalo, že se mi Superman nelíbil. Furt se tak divně šklebil, jako kdyby ho něco kouslo do zadku. Myslím, že to měly být emoce, ale ve výsledku to vypadalo, jako když se o emoce pokouší Kryťák.
Pohled do studnice stáří opět potěšil.
Této knize nic nechybělo