Richard Donner

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1930

Populární knihy

Superman: Poslední syn
Superman: Poslední syn
Superman: Poslední syn Kryptonu
Superman: Poslední syn Kryptonu

Nové komentáře u knih Richard Donner

Superman: Poslední syn Kryptonu Superman: Poslední syn Kryptonu

„Této knize nic nechybělo“
— Luigi1

Superman: Poslední syn Kryptonu Superman: Poslední syn Kryptonu

„Asi možná půjdu proti proudu, ale mně tenhle příběh nějak nesedl. Jednak mne moc nechytla ta kresba. Z těch supermanovských příběhů mi v rámci DC komiksového kompletu mi asi nejvíc pozitivně v hlavě utkvěla kresba svazku 5, což je zvláštní, protože to dělal stejný kreslíř (Adam Kubert), jak to to je tady. Tak nevím, co přesně se stalo, že tady jsem narazila. Co se příběhu týká, připadalo mi to poněkud zmatené, občas jsem měla problém se orientovat v postavách a v tom, co se zrovna děje. Tak nevím, jestli jsem byla jen nesoustředěná, nebo to je nějaký zásek v příběhu, nedovedu určit. Každopádně prokousat se tímhle svazkem mi dalo nějak zabrat. Co však oceňuji, je zapojení některých postav z Ligy (zaznamenala jsem Wonder Woman), a taky se tu objevila SuperGirl, což je fajn. :-) Nevím, v čem to přesně tkví, ale tenhle svazek nějak neumím ocenit. Škoda, protože Supermana mám jinak docela ráda.“... celý text
— sgjoli

Superman: Poslední syn Kryptonu Superman: Poslední syn Kryptonu

„Film Superman z roku 1978 zvykne bývať považovaný za žánrovú klasiku (mne sa nikdy nepáčil, ale o to teraz nejde) a tak si v DC nesmierne považovali, keď sa im v roku 2006 podarilo docieliť, aby Richard Donner (spolu so svojím bývalým učňom Geoffom Johnsom, ktorý mu mimochodom na filme asistoval) spískal tento komiks. A urobili dobre, s prižmúrenými očami musím dať 4*. Z DC kompletu som v poslednom čase čítal samé chaotické tímovky bez ladu a skladu, tak možnože aj práve vďaka tomu ma Superman: Poslední syn Kryptonu chytil a zaujal v pozitívnom zmysle slova. Napriek početnej akcii ide o komorný príbeh. To sa mi na ňom veľmi páčilo. Žiadne samoúčelne sa zjavujúce postavy (JLA a Batman nemajú v podstate ani len cameo). Niektoré panely sú úchvatné (Zóna prízrakov alebo masívna dvojstrana so zničeným mrakodrapom). Poteší vysoké množstvo bonusov (retro komiks, „Stalo se...“, textovo-vizuálny materiál o postavách, bonusový príbeh o Terabithe a samozrejme „Představujeme...“, galéria obálok a životopisy). Oceňujem decentne spracovanú otázku, či by Superman a Lois Laneová mohli mať deti (resp. nerieši sa tu, či by to bolo fyzicky možné, ale proste sa rieši ich rodičovstvo a to, či vôbec chcú mať deti, čo mi príde veľmi zaujímavé). Mimochodom, viete, aký je pre dieťa vhodný vek na zoznámenie s Batmanom? A s Wonder Woman?“... celý text
— Ivan Kučera

Superman: Poslední syn Superman: Poslední syn

„Je to jednohubka pro fandy jak se patři . Kubert krásně vše nakreslil a Johns a Donner to koření super netradičním příběhem který bych teda nečekal . Popisuje se zde Superman jako potencionální rodič . Což je velice Super téma . Není tady jen akce ale i pohled na Supermana jako na rodiče . Jinak když už budu mluvit o akci tak nakreslené je to všechno super . Příběh dobře napsán takže nemám moc co vytknout . Četlo se to samo . Četlo se to rychle což je občas na škodu . Klidně to mohlo být o něco delší ale jinak super“... celý text
— dexterman

Superman: Poslední syn Kryptonu Superman: Poslední syn Kryptonu

„Povedené album, které představuje uzavřený příběh. Přesto je třeba se alespoň rámcově orientovat v postavách DC univerza. Geoff Johns je už holt takový - jako fanoušek píše pro fanoušky a ti ostatní buď naskočí, nebo ne. Jinak ale dobrodružství rozehrál s perfektními zvraty, i když ve finále nejde o nic jiného, než citovou vydíračku, jejíž základy jsou pěkně vachrlaté. A to mi vadilo daleko víc, než Supermanův syn vycucaný z prstu. Co se ovšem generála Zoda týče, tak asi jeho nejlepší ztvárnění, protože perfektně funguje jako fatální Nemesis, jež všechno dobro obrací v prach pod tíhou zničujících (a logických) argumentů. Výtvarník Adam Kubert pak zcela exceluje v apokalyptických scénách, kdy dokáže náklaďák nebo vrtulník umístit na ta nejméně očekávaná místa. Vizuální orchestr. Slabší je naneštěstí v detailech, kde z realističnosti sklouzává ke karikatuře a to třeba v průběhu jednoho dialogu. Doplňkové příběhy jsou však nijaké, jeden plášťěnkově slaďoučký a druhý utnutý uprostřed věty.“... celý text
— trudoš

Přejít na knížky autora