Superman: Supermanova smrt
Dan Jurgens , Louise Simonson , Roger Stern , Jerry Siegel (p) , Jerry Ordway
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358702/bmid_superman-supermanova-smrt-iZ0-358702.jpg
4
68
68
DC komiksový komplet série
< 22. díl >
Příběh Supermanova smrt vyšel v jednom z nejprodávanějších komiksů všech dob, Supermanovi (Vol 2) #75, a postavil největšího hrdinu DC Comics proti zdánlivě nepřemožitelnému soupeři přímo na ulicích milovaného Metropolis. Tím soupeřem , či spíš přírodní sispu utrženou ze řetězu, byl tajemný Doomsday, který uprchl ze své podzemní cely a proklestil si cestu skrz Ligu spravedlnosti až k závěrečnému střetu s jediným hrdinou na světě, který jeho řádění dokázal učinit přítrž. Obsahuje: Supermanova smrt (1993) a Superman (Vol 1) č. 21 (1943)... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2017 , Eaglemoss Collections , BB artOriginální název:
Superman: The Death of Superman, 1993
více info...
Přidat komentář
Zo začiatku som si myslel, že tomu viac ako 2* nedám. Postupne sa to navýšilo na 3. Ale tak dlho mi to ležalo v hlave, že napokon po druhom prečítaní musím ísť na 4*. Rozumiem, prečo mnohých komiks sklamal, naštval, znechutil. Ostatne, aj ja som čakal viac. Ani ja nechápem, prečo, keď už scenáristi dostanú povolenie od šéfstva zlikvidovať zásadnú postavu (čo ozaj v histórii komiksu nikdy nebola žiadna samozrejmosť), tak že prečo to poriadne nevyužijú a prídu s priemerným scenárom. V Marvele sa to stalo Stacyovým a v DC nielen Supermanovi, ale i Robinovi. Tragické úmrtia, či už kapitána Stacyho a jeho dcéry, alebo Batmanovho sidekicka, boli síce z podstaty znepokojujúce (a áno, otriasli kánonom), ale predchádzali im zdĺhavé a pravdupovediac neveľmi pútavé príbehy. Samotné smrti boli silné, lenže dovtedajší dej, ktorý k nim nevyhnutne smeroval, do značnej miery nudil. Supermanova smrt je však predsa len iná. Páčilo sa mi na nej, že Superman nezomrie v revolučnom, šokujúcom príbehu, ale v „normálnej“ akčnej scéne natiahnutej na celú knihu. Bavilo ma, ako k tomu všetko osudovo smeruje. Najvýdatnejšie to vidieť na momente, kedy Superman robí rozhovor v televízii a je to prestrihávané na likvidáciu (tentokrát neuveriteľne slabej) Ligy spravodlivosti. Práve v priamočiarosti a jednoduchosti sa ukrýva živočíšna razantnosť. Jasné, u Spider-Mana podobné „nonstop akcie“ fungovali lepšie (Nezastavitelný Juggernaut, Návrat alebo Masky), keďže o Spajdyho sa môžete báť, kým o Supermana nie, lebo je to Superman. Skvelé každopádne je, že získal protivníka budiaceho rešpekt svojou bezcitnosťou, mlčanlivosťou, nekompromisnosťou. Síce nechápete, ako je možné, že Clark dostáva tak mohutne do držky, ale zas môžeme to brať aj tak, že Doomsdaya hrubo podcení a naletí naňho s tým, že ho odrovná behom sekundy. Ako však súboj naberá na intenzite a trvá čoraz dlhšie (a Superman dostáva čoraz mohutnejšie do tela), tak ho to vyčerpáva. Takže áno, ak sa na to pozrieme z tohto uhla, tak to zmysel dáva. Absencia silných spojencov (WW, Martian Manhunter, Batman) ho naopak nedáva, ale zas ak by sem nabehli, paradoxne by to stratilo na pôsobivosti (na konci je možné zaznamenať nenápadnú vetu, že najmocnejší hrdinovia planéty Doomsdayovi podľahli: mám tomu rozumieť tak, že Wonder Woman a spol. zomreli mimo záber?!). Vlastne sa mi páčila tá intimita, to, že sa bez prestávky mydlia len dvaja „ľudia“ a nie celé armády. Naokolo všetko vybuchuje a padajú mrakodrapy a šokované ľudstvo sa tomu bezmocne prizerá. Nad všetkým sa vznáša atmosféra zmaru a fatálnosti, keďže súboj (a z neho vyplývajúca spúšť) sa ťahá cez celý kontinent. Je zničujúci. Zdrvujúci. Devastačný. Apokalyptický. Je mrazivé vidieť, ako Supermanovi (Supermanovi!) dochádzajú sily v súboji so súperom, ktorý nepotrebuje oddychovať. Je každopádne neuveriteľné, že túto jednohubku museli napísať štyria ľudia vrátane Rogera Sterna, ktorý stvoril jedny z najlepších Spider-Manových osemdesiatkových dobrodružstiev (V kůži vetřelce, Nezastavitelný Juggernaut, Hobgoblin, Tarantulovo znamení). Komiks svojho času svoj účel splnil dokonalo: bolo jasné, že keď v niečom zomrie Superman, predaje budú rekordné a to sa aj vyplnilo. Čitateľom však zostala na jazyku pachuť prameniaca z presvedčenia, že boli podvedení (keďže sa Superman neskôr vrátil). Ak by som to robil ja, poňal by som to v komornom duchu: Superman by dostal kryptonskú rakovinu, s každým by sa rozlúčil a napokon by odišiel do Pevnosti osamenia a tam by v tichosti navždy zavrel oči. Ale nie som naivný, chápem, že v 90. rokoch by mi niečo také neprešlo a na hodinu by ma vyrazili. Kresličsky je to fajn, taká deväťdesiatková mainstreamová klasika (ale znepokojila ma fixácia na mužské bradavky).
Tak narozdiel od kritických komentárov, mňa si tento komiks získal. Veľmi sa mi páčil, hlavne tie celostránkové prípadne dvojstránkové výjavy boli super a hoci celý komiks je v podstate jedna veľká akčná jazda, tak mňa si to získalo a len kvôli tomu, že nie je bližšie objasnené konanie Doomsdaya a ani nie je vykreslený poriadne jeho koniec, respektíve koniec jeho vyčínania, tak dávam 4 hviezdičky. Samotná smrť Supermana bola fakt emocionálne silná, aj slzička mi kvapla. Retro úsmevné ako vždy, potešilo.
Že by Supermanova smrt byla nějaký scénaristický majstrštyk? To ani omylem. V komentářích ostatních jsem tímto směrem zaznamenal celkem dost kritiky a já jsem tím posledním, kdo by ji rozporoval. I Supermanova smrt je jako zbytek DCKK občas hodně naivní, jednoduchý a patosem čpící komiks.
V porovnání s ostatními kousky zmiňované série jsem však byl nakonec relativně spokojený. On ten tejemný a nezastavitelný kolos Doomsday měl něco do sebe a jeho přímočarý výlet až do Metropolis svojí syrovostí dokázal udržet pozornost.
I když tak nejde o kdovíjaké veledílo (ačkoliv by z podstaty vlastně mělo jít), dosáhl svým pocitem naléhavosti a atmosférou komiks toho, že jsem při hodnocení uvažoval o čtvrté hvězdě. Scény, kdy Superman už posedmé útočí tím samým způsobem “z posledních sil”, nebo zdejší velice ubohá (a stejně tak trapná) podoba Ligy spravedlností, mi v tom přeci jen zabránily. Vyústění samotné bych bral jako povedené, nebýt toho, že se celý ten tyátr s mrtvým Mužem z oceli samozřejmě s dalším sešitem zase popřel. Ale to už je zcela jiná písnička...
Hodnocení na DK v době přečtení: 71 %; Moje hodnocení: 65 % jako 54. hodnotící.
Jedním slovem tragédie. Z této knihy jsem extrémně smutný, ovšem rozhodně ne kvůli tomu, že by na mě tak zapůsobil onen slavný "konec" největšího ze superhrdinů, ale spíše nešťastný a naprosto primitivní scénář s ještě nešťastnější omáčkou kolem, nechutná délka celé knihy, naprosto tupé monology a celkové vyšumění hrdinovi smrti do prázdna, které je za mě mnohem lépe zvládnuto ve dvou animovaných filmech a nebo ve hraném pojetí z rukou Zacka Snydera (což říkám s velkou opatrností). Nicméně, asi tu byly i horší věci, takže jakkoliv to může znít jako strašný komiks, není to tak úplně pravda. Prostě jsem si jen představoval takovou událost trochu zajímavěji pojatou. Jak jsem už uvedl, největší problém je scénář, u kterého se mi prostě nechce věřit, že to dělala skupina talentovaných scénáristů, protože to je jak když by to vymyslelo dítě. Je to v podstatě jen tupá akce bez jakýchkoli aspirací na cokoli jiného. Bohužel ta akce je nemastná, neslaná a než přijde na ten osudný moment, který by vás měl emočně vyždímat, jste tak otrávení z celého čtení, že už to jen rychle prolustrujete a pomalu si ani neužijete celkem pěknou kresbu, kterou poslední část příběhu disponuje. A v čem přesně tam je problém? Superman se několik sešitů jebe hlava nehlava s nepřítelem bez jakéhokoliv logického uvažování. Doomsday, o kterém prakticky nic nevíte, během chvilky zrušil značnou část Ligy spravedlnosti, prakticky sfoukl místní policejní sbor a vojenské složky, zničil laboratoř Cadmusu, zdevastoval půl města, do kterého než se dostal, tak ještě zoral půl kontinetu tak rychle, že by i Přemysl Oráč záviděl. Superman se ho během těchto eskapád snaží marně zastavit, ale konstantně s překvapením selhává. Kdyby to třeba po druhé bitvě vzdal a letěl se s někým poradit, nebo se snažil vymyslet nějakou formu pasti nebo alespoň trochu o té situaci přemýšlel.... Ne, on se s ním prostě bude řezat, při čemž pokaždé, když jej hipne svou mocnou ocelovou pěstí, tak se podiví, že mu to nic neudělalo. A tohle tam je pořád! Celou knihu! No a když vás nedorazí tohle, tak přibližně v půlce přijde děsivá část s drzým mladíkem, jež je pravděpodobně posedlý limonádou, kde sledujeme, jak za její těžký nedostatek v domácí chladničce krutě ztrestá vlastní matku, starající se o batole a nezdráhá se u toho nahlas vznést pochopení pro odchod vlastního otce od rodiny. Zde už je pak lepší úplně vypnout mozek a soustředit se na devadesátkovou kresbu, která neurazí, ale ani nenadchne, takže když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně taky žádná záchrana není. Nevím, co dál o tom říct. Asi raději už nic. Za víc jak dvě hvězdy to nestojí a to mám pocit, že jsem ještě mírnej.
Kdyby šlo dám 3,5 hvězdy. Dobře vymyšlené, ale provedení pokulhává a má pár much...kdyby to někdo psal o 20 let později, tak si myslím že to promění ve zlato. Ačkoliv tahle událost zlato v té době DC přinesla :))
Je to v podstatě prostá rubačka. To by asi nevadilo, ale Superman stojí proti svému nejsilnějšímu soupeři a my vůbec nevíme kdo to je, kde se vzal, o co mu jde, kam míří, stojí za ním Luthor, nebo ne? Nevíme nic. Supík řekne 5x a dost, zkoncujeme to...a nic. Nic na Doomsdaye nevymyslí, žádnou lest nebo past, ale ani se o to nepokusí. Řežou se v podstatě jen pěstmi. No prostě šlo to udělat daleko lépe asi.
Poslední sešit v celostránkových ilustracích je hezky pojaté finále, velkolepého příběhu.
Byla to vskutku tragédie. Takový slavný komiks a taková nesmyslná blbost. Začnu tím starším příbehem, který byl tentokrát o moc lepší než ten hlavní. Měl alespoň nějakou dějovou linii, nějaký vývoj a zápletku, ale Supermanova smrt? Hrůza! Kromě posledních pár stránek, kde je opravdu povedená kresba to nestálo za nic. Superman běhá za nějakým emzákem, který nevíte kde se vzal, proč se vzal a každý to stále říká. Odkud je? Proč to dělá? Na každé druhé stránce Superman řekne, že bude muset použít svou sílu na maximum, tak jí použije a nic. Potom si to řekně ještě 20x a znovu se nic nestane. Nakonec prakticky z ničehonic oba umřou. Tragédie.
Supermanova smrť Doomsdayom a čitateľova nudou. Žiaľ, aj keď je potenciál príbehu veľmi vysoký, realizácia je nanajvýš priemerná. Celý príbeh je v podstate jedna veľká bitka, v ktorej si Superman a Doomsday rozdávajú jednu facku za druhou, pri čom ničia všetko naokolo. Najhorší je úvod, kedy sa snaží Doomsdaya zastaviť Liga Spravodlivosti, pozostávajúca z naozaj bizarných a divných hrdinov. Časom kvalita stúpa, ale aj finále by si zaslúžilo niečo "viac". Kresba je tiež maximálne priemerná a málo detailná. Nápad sa mi naozaj páčil, predstavoval by som si však celé spracovanie úplne inak.
Troufalý počin v oblasti komiksu, který scénáristicky zas tak moc nenabízí. Kresba výborná, Doomsday umírá beze slov. Je to dobré, ale asi jsem čekal víc.
Inu, co k tomu napsat. Legenda komiksové tvorby přelomu 80. a 90. let, tedy z období, které mi zkrátka moc neříká. Komiksu chybí dospělost pozdějších děl i milá dětská naivita dekád předešlých. Ne že by šlo o špatný komiks, to jistě ne, ale protahovanost jedné superhrdinské rvačky do nekonečna je příliš cítit geniálním marketingovým tahem devadesátek... Jsem rád, že mám přečteno, ale vracet se k tomuhle kousku historie asi nebudu. Na druhou stranu přídavek v podobě Supermanova Ducha mě potěšil mnohem víc :-)
Starší kousek. Nechci být automaticky skeptický, ale zde jsem si nemohl pomoci. Nemám rád takovýhle škatulkování a předsudky u starších děl. Mnohdy to, ale bývá tak, že jsou nudná a o ničem. Jdou i výjimky. Tohle bohužel není jedna z nich. Automaticky všichni víme jak to vše skončí. Samozřejmě. S tím, že ale kdyby to mělo nějaký příběh za tím, tak neřeknu. Ale ono je skoro dvě stě stránek ve výsledku jenom o tom jak se dva perou a čtenář se směje. Teď je otázka zda kvůli tomu, že je to vtipné, bizarní a nebo že se baví.
Na tenhle komiks jsem se strašně moc těšila. Hlavně jestli u nás vyjde nebo nevyjde. Takže jsem byla hodně dlouho jako na trní, když to konečně bylo tady. Stálo to čekání za to? Stálo.
Na scéně máme záporáka, který ničí všechno a všechny kolem sebe. Už to skoro vypadá, že ani Superman nemá šanci. A potom se tak opravdu stane. O tom je celý komiks. Jedna velká řežba. Kdyby se dělali i remaky komiksů, v současném looku, by to asi šlapalo lépe. Chybělo mi tam něco víc než "všechno chci zničit a jsem zlej a mluvit je pod mou úroveň". Takhle bez hlubší myšlenky ona jedna dlouhá bitba začne být až moc dlouhá a konec prostě tak nedojme. Protože vy víte, že umře, tak by emoce přijít měly. Ale já koukala na brečí Lois a nic nepřišlo. Ale když jsem tu samou scénu poprvé viděla u rozhovoru se Snyderem, reakce přišla hned. To všechno předtím v ději prostě emoce zabilo. Haló, protože vy víte, že umře. Bylo toho moc najednou. Ale na druhou stranu si dovedu těžko představit, že v rámci rychlosti Doomsdaye by si někdo z hrdinů našel čas na kafíčko, rozloučit se s milovanými (kromě Lois, ale za to může její charakter "novinářky ohaře"), trochu si ještě zafilosofovat o životě a smrti a ještě se zamyslet nad nesmrtelností chrousta. Při dalším čtení si to určitě rozkouskuju na menší části. Ale i přes ty všechny řeči kolem musím dát pět hvězd.
Rok před smrtí Kurta Cobaina, zemřela v roce 1993 i komiksová postava, známá pod jménem Superman.
Proč se tento komiks řadí mezi nejprodávanější DC záležitosti? Jednak pro svůj šokující název a druhak pro čistou esenci boje, když hlavní protivník Supermana Doomsday nepatří mezi příliš upovídané záporáky a za celý komiks nás neobdaří jedinou svou hláškou (ale zase omylem neprokecne svoje záměry nebo taktiku, jak to tak záporáci dělají). Právě proto tak vyniká bojový aspekt, kdy Superman buší tak jako nikdy, ale stejně to nestačí.
P.S. Pokud v Červeném trpaslíkovi vyrostly po Bextorově pálence chlupy na chlupech, tak by mne zajímalo, co pije Doomsday, když mu kosti prorůstají do obličeje.
Supermanova smrt mohla být jedním z nejvýznamnějších komiksových počínů všech dob, ovšem zvolená exekuce nestojí příliš za řeč a ústřední osudový motiv výrazně sráží dolů a kromě posledních pár stran nestojí příběh za řeč, neboť je tak primitivní, že by vystačil na 20 stran, což je znát, neboť se dění točí stále v kruhu a řeší opakovaně neporazitelnost hlavního záporáka a nic moc víc, což se rychle omrzí. Jde o jeden velký a dlouhý souboj, který je již po chvíli ubíjející a nudný, což nevyhnutelnému a v názvu komiksu nastíněnému konci ubírá na impaktu a emoce se tak příliš nedostaví. Smrt Supermana by fungovala lépe jako pomalejší a méně akční příběh plný konfrontací a rozluček se známými komiksovými parťáky a svými nejbližšími, ovšem místo toho jsme se dočkali tuctové a průměrné mlátičky, která jakž takž funguje pouze díky brutálnímu konci, ovšem sama o sobě za moc nestojí. Obrovsky promarněná šance.
Jeden se pak diví, kam se vlastně podařilo Supermana posunout a že z něj další autoři zvládli udělat funkční postavu. Kniha "DC komiksový komplet 22: Superman - Supermanova smrt" to sice nepotvrzuje, ale aspoň tady máte jednu verzi toho, jak Superman zemřel. Není dobrá, ale asi to odráží scenáristickou impotenci mainstreamu v 80. letech, kterou naštěstí narušili schopnější autoři.
Na začátek musím říct, že jsem od komiksu nic moc nečekal, ale po přečtení musím říct, že mě dost překvapil.
Jednalo se o klasickou superhrdinskou řežbu, ale oproti jiným mě dost bavila, abych řekl pravdu nevím čim to je. Možná tím, že to nebylo přeplácané jako jiné. Každopádně kresba byla velmi přehledná a čitelná. Příběh byl samozřejmě tuctový, ale měl i své momenty, které se mi líbili. Třeba Superman v televizní talkshow. Poslední stránky byly velmi masivní, v podstatě šlo o celostránkové panely, kde byl vidět finální souboj, který vyústil akt obsažený v názvu knihy.
Retro komiks byl velmi vtipný, aneb jak Superman nafingoval smrt a natřel se fosforeskující barvou, aby se stal duchem.
Celkově tuto knihu považuji za velmi kvalitní kousek z DCKK. Proto hodnotím 4,5*
Tohle je docela těžké hodnotit. Vzhledem k maximální kultovnosti tohoto comicsu by člověk čekal, jak to bude geniální dílo...jenže ona je to jen bezduchá bitka Doomsday vs. Superman, které - díky tomu, že je vytržena z kontextu, který nám nedá nahlédnout pod pokličku mystéria, kde se vlastně vzal Doomsday, jakou návaznost na děj mají postavy v něm obsažené a co všechno se seběhlo před tímto příběhem - spousta důležitého chybí.
Jsem vážně rád, že to u nás vyšlo česky, ale opět se ukazuje, že něco takového funguje velmi těžce, když nemáte načteny předchozí díly a nevidíte ani ty díly následující, které ukazují reakce celého světa, Supermanových kolegů, příbuzných a přátel na jeho smrt a nevidíte ani to, jak se po čase vrátil do života.
Takhle je to prostě jen fajn zábavná comicsová, megaepická bitka s drsným koncem a pěknou klasickou, 90´s kresbou. Šlo si s tím pohrát skutečně více - do boje se mohlo zapojit více hrdinů, mohlo se zde zkoušet více způsobů jak Doomsdaye porazit (fakt by nikoho nenapadlo nic chytřejšího a mazanějšího, než do něj pořád jen pálit a řezat pěstmi ???), ale pochválit zase musím dramatické vyústění, kdy každý panel příběhu má rozlohu celé stránky a působí to vážně silným dojmem.
DCKK vytahuje jeden z nejslavnějších a nejprodávanějších komiksů v celé historii. Bohužel to neznamená nejlepší komiks. Supermanova smrt je velmi zásadní komiks a každý fanoušek by si ho měl přečíst, jelikož je to velká událost. Jen jsem čekal, že to bude lepší. Komiks sám osobě má několik výborných momentů(Superman dává v televizi rozhovor a jeho kolegové zatím umírají, poslední bitva), ale ve své podstatě je to jedna velká bitva a ní nabalený děj. Mohlo a mělo to být chytřejší, hravější. A kdyby Superman na konci nezemřel, tak by šlo o průměrný komiks. Takhle lehký nadprůměr.
I přesto, že mi předchozí díl DC komiksového kompletu příliš nesedl, i tak jsem chtěla v této sérii pokračovat. A jsem moc ráda, že tenhle díl jsem si po tom předchozím zklamání vlastně dost užila, ačkoliv ten konec byl dost smutný.
Vedle grafické stránky, která se mi líbila a dost mi vyhovovala, tu tenhle svazek nabízí jednoznačnou, srozumitelnou a docela silnou dějovou linku, která mne rychle vtáhla do sebe, pohltila mne. Všichni předchozí záporáci, s nimiž se Superman dosud setkal, tu vedle záporáka z této knihy působí jako slabý předvoj. Jako zápletka tu není nikterak komplikovaná, jde to přímočaře od začátku do konce, ale co oceňuju, je to, že tenhle příběh Supermana pro mne dost zlidštil. Což může znít možná poněkud cynicky a drsně - vzhledem k tomu, jak Superman skončí. Ale jelikož má Superman k lidem ze Země takový vztah, jaký má - a Zemi považuje za domov, je ukázání jeho limitů docela lidské a připodobňuje ho to k lidem. Že i Superman má své hranice a není takový dokonalý panák, jak si ho všichni malují.
Tohle je za mne jeden z těch podařených svazků DC komiksového kompletu.