Dcera krále močálů
Karen Dionne
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352557/bmid_dcera-krale-mocalu-0NP-352557.jpg
4
177
177
Dcera krále močálů je napínavým psychologickým thrillerem, příběhem ženy, která musí riskovat vše, aby pronásledovala nebezpečného muže, který jí ničil minulost a nyní hrozí, že ukradne i její budoucnost. Tím mužem je naneštěstí její otec…
Literatura světová Dobrodružné Thrillery
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)Originální název:
The Marsh King’s Daughter, 2017
více info...
Přidat komentář
Čtivě napsaná a svižně plynoucí kniha, která postupně temní. Zhltla jsem ji za dva večery, závěr je napínavý bezmála do poslední stránky, hlavní postava uvěřitelná, zkrátka samé klady. :)
KOMENTÁŘ OBSAHUJE ÚVAHY A ZAMYŠLENÍ NAD DĚJEM, JENŽ MOHOU BÝT, ALE TAKÉ NEMUSÍ BÝT SPOILEREM.
Hlavní problém téhle knihy je přesně v tom, co řekne Helen na začátku: "Já vám ale matčino jméno neprozradím. Protože toto není její příběh, ale můj." Řekla jsem si, že to je dobře. Nečtu kopírku knihy La loba. Ale...
Ale příběh začíná v současnosti. Helen z rádia zjistí, že z vězení utekl vězeň. Muž, který unesl mladou ženu a věznil ji dvanáct let, během kterých otěhotněla, a světě div se, Helen je na světě. Takže už začátek byl zvláštní. Že je tak v pohodě. Dvanáct let si myslela, že je všechno ok (asi její máma nebyla zavřená v kleci na konci světa). Jako vyrůstat v sektě. Jiný život neznáte, tak si myslíte, že je to normální. Ale potom přijde svět a všechno ukáže svý skutečný barvy. Na začátku tedy víme, že Helen nějakým způsobem stála za tím, že se její otec dostal do vězení (a čtením chceme pochopitelně zjistit jak) a taky víme, že její otec utekl z vězení a chce se pomstít (což je čtenáři vnuceno vyprávěním a strachem Helen, třeba chtěl jenom ven, ale třeba je všechno jenom o pomstě). Čili na začátku jsou karty rozdány dobře. Ale...
Ale už po pár stranách jsem nabyla dojmu, že tenhle příběh bude vyprávět druh mého nejoblíbenějšího výpravěcě. Nevěryhodný. Měla jsem pravdu? Mýlila jsem se? V knize...
Protože na mě vyprávění působilo tak, že Helen je vlastně ráda, že žila, jak žila. Jenom potom zjistila pravdu o tom, že její matka si tento život nevybrala. Byl vybrán jejím otcem. Což je důvod k nenávisti, ale nenacházím v tom důvod, aby se událo "cvak" a jedna malá holka ze dne na den přestala mít ráda svýho tátu. Proto jsem četla dál. Vlastně mě ani moc nezajímalo, jesli on hledá pomstu nebo pokání. Zajímal mě ten moment, kdy si malá holka řekne, že všechno je lež a onen pochod v její hlavě, kdy se to rozhodne změnit. A taky mě zajímalo, jestli to v minulosti byla pravda. Jestli to média pochopila správně a opravdu šlo o únos. Byla jsem zvědavá na to, co se dělo během těch dvanácti let.
(Asi bych měla přiznat barvu. Během napsání téhle časti jsem teprve na straně 25 a už tolik teorií. Proto doufám, že mě kniha nezklame a já jí na jejím konci dám pět hvězd. Komentáře píši vždy během čtení, ne až po dotčení.)
Třeba zamýšlení (v přítomnosti) nad elektřinou, kterou Helen do dvanácti let neznala je dle mého názoru tupé paušálizovaní současné doby. Kdyby byla ona závislost na elektřině tak špatná a povrchní, tak proč ona sama bydlí, kde bydlí? Proč ji hned napadají myšlenky, že jsou na ní všichni závislí a kdo ne, ten je divný nebo je na tom stejně jako ona, když byla dítě? Byla jsem stále víc vyděšená jejím porovnáním stavu, když byla dítě a jak to má teď doma. Tak měla s manželem vzít své dětmi odjet někam, kde budou volní a svobodní. Ne. Místo toho se pustí do rozboru konzumní společnosti, které je každý den sama součástí, aby tím všem ukázala, jak je v pohodě. Proto mi přijde vtipné, že v obou světech žije stejně dlouho dobu a zrovna přijde tahle bomba.
(Skoro mi přišlo, že je za příběhem ještě další příběh. Ale jsem na straně 35, hodnocení tohoto aspektu knihy si nechám až na později.)
("Bez ohledu na to, jak hodně věřím, že vím, co otec udělá nebo neudělá, ačkoli to vlastně nevím. Na útěku z vězení zavraždil dva muže, a to bych do něj nikdy neřekla."'...tohle fakt nepřidává na věrohodnosti ženě, která tvrdí, že její matka byla vězeň a všechno bylo zlý a krutý.)
Příběh mě začal pořádně bavit až před stranou dvě stě (padesát do konce). Kdy malé holce dojde, jak se věci skutečně mají a musí se rozhodnout (přičemž čtenář ví, jak se rozhodla, ale asi jde o rozbor pocitu toho momentu).
Pokud nad knihou a nad věcmi, které nedávají smysl, nebudete moc přemyset, asi se vám kniha bude líbit. Já sama nepochopila, o čem to bylo (mělo být). Co kniha měla čtenáři dát. Jako hlubšího, myslím. Takhle jsem měla četbu na dva dny a docela to šlo. Jestli jsem to jenom nepochopila, nevím. Ale kdybych nečetla, rozdíl nepoznám.
(Jo, a těch pět hvězd jsem opravdu nedala.)
Update 27.11.2023: jedna hvězda přidána ;)
Věřím, že si kniha najde spoustu vděčných a nadšených čtenářů. Já se do jejich řad nepřidám. Mě ty návraty do minulosti sem tam nudily. Ne všechny. Místy měla kniha zajímavé a čtivé pasáže. Ale samotný příběh - hrdinka se snaží dopadnout svého otce, který uprchl z vězení, je vlastně velmi krátký. Zbytek knihy autorka popisuje, co se dělo v průběhu jejího dětství. Ale zase ne všechno. Nahlédla jsem málo do duše hlavní hrdinky, stejně tak málo do duše jejího otce (sadistický psychopat), málo jsem se dozvěděla o tom, co mě skutečně zajímalo. A spoustu jsem se dozvěděla o tom, co pro mě moc význam nemělo. Ale záleží na úhlu čtenářova pohledu. Můj prostě směřoval jinam.
Zvláštní kniha- také si myslím ,že je to spíš dobrodružný román -než thriller. Helena Pelletierová žije ve spokojeném manželství s dvěma dcerami ,vše se rázem změní, když vyslechne zprávu o uprchlém zločinci a ona ví ,že je to její otec a tím začne hra na kočku a myš. Její otec se skrývá v močálech a ona jediná ho může najít ,protože i ona zde se svým krutým otcem žila. Knize dávám za 3 hvězdičky.
Ani thriller, ani detektívka, ale dobrodružný román a dobrý. Pekné opisy prírody a premýšľanie o vzťahu človeka a prírody, alebo skôr človeka spätého s prírodou a človeka mestského. Zaujímavé postrehy o živote v divočine.
A dôležitý záver: Najsilnejším motívom ľudského konania je rodina, ale nie tá z ktorej človek vyšiel, ale tá, ktorú si sám založil.
Výborně napsaný příběh. Kniha, u které chcete vědět, co bude dál, tak čtete a čtete, ale pak je vám líto, že jste už na konci.
Kniha není vyloženě nijak špatná! Jen to spíše není thriller, ale dobrodružný román ve kterém se občas ztrácíte. Hlavně se kniha rozjíždí dosti pomálu, a nejlepší je až ke konci. Za mě doporučím čtenářům spíše dobrodružné literatury. Dám knize 45%.
Velmi zvláštní kniha, zaujala mě. Prvních pár stran může vypadat jako "tuctový" thriller o únosu, věznění a dítěti, které vyrůstá v podivných podmínkách. Ale do tuctovosti má celý příběh a hlavně jeho podání hodně daleko (a jak bylo řečeno níže v komentářích - těch zásadních a palčivých témat probíraných jaksi mimochodem bylo spousta) a hlavně je vše velice uvěřitelné. Jednak autorka zná dobře místo děje (částečně divoká oblast Horního poloostrova v Michiganu, Upper Peninsula, plná jezer, řek a močálů, pahorků a lesů), takže je vše velice autentické, a jednak pojímá vše pohledem dítěte, které zná jen své prostředí a ty dva jediné lidi, s nimiž žije prakticky v divočině - a z tohoto pohledu je vše dokonale věrohodné.
Od začátku víme v kostce, co hlavní hrdinka zažila, jak velice odlišně žije teď a jaký děsivě akutní problém teď musí řešit, sama. Teprve postupně se rozklíčují překvapivé detaily z jejího dětského života, takže není divu, že do samotného konce ani hrdinka (tím méně čtenář) netuší, jak to skončí.
Popisy přírody a života potomka indiánského kmene Janomamů v divočině jsou velice zajímavé, ale samozřejmě pro citlivého civilizovaného člověka zároveň značně syrové.
V neposlední řadě k temnému podkresu (postupnými citacemi v úvodu kapitol) také autorka zajímavě použila u nás prakticky donedávna neznámou Andersenovu pohádku se stejným názvem, jako má kniha.
Ano, ze začátku kniha působí spíš dobrodružně, ale těch obsažených témat: udržitelnost lesů a přírody, indiáni vs. bílí lidé, původní obyvatelstvo, pohádky, báje, psychologie lovu, psychologie postav a rodinných vztahů, násilí fyzické vs. psychické, dospívání, biologie, rostliny, byliny, zvířata ....a do toho thriller.
Líbila se mi moc.
Byla to pro mě spíše dobrodružná kniha než thriller. Až ten konec byl akční. Hodně detailně popsaná krajina to se mi líbilo, i když jsem si někdy přála aby se začalo už něco dít.
Fantastické počtení. Napínavý, originální, emoce vzbuzující příběh. Za mě obrovský palec nahoru.
Toto je opravdu bomba!!! Už dlouho jsem se do žádné knížky neponořila tak jako do této. Nedalo se přestat číst! Moc se mi líbilo prostředí, krásné popisy přírody, psychologie postav. Hlavně návraty do minulosti, kdy malá holčička vzhlíží ke svému otci, přestože my už víme, že je to zločinec, a chatrč v pustině bez moderních vymožeností považuje prostě za normální domov, jelikož nic jiného nezná. A jak roste, tak postupné zjišťování, že není všechno úplně v pořádku a že otce je třeba se bát... Jen jednu výhradu mám - holčička s otcem z chatrče během několika hodin pěšky došli na dohled k vodopádům, které navštěvovali turisté. Jak je tedy možné, že jejich chatrč tolik let nikdo cizí neobjevil? Nemohlo to být zase tak daleko, když vzdálenost šla zdolat jednodenním pěším výletem. Nevím, možná je to tím, že Američané se do divočiny prostě nevydávají a drží se značených cest nebo se drží jen v blízkosti parkovišť???? Ale četlo se to tak dobře, že toto odpouštím.
Nápad to byl pěkný, bohužel promarněný. Nejhorší na tom byly ty pohádkové prology u jednotlivých kapitol. Pár momentů bylo napínavých, ale bohužel až na konci knihy. Za mě velká slabota.
Spíš než ta "thrillerová" linka je v téhle knížce důležitější kontrast života v bažinách a v "civilizaci", srovnání vidění světa jako dítě a jako dospělý, jak vzpomínky ovlivňují naše rozhodování... A jako bonus je až do konce stupňovaná ta část s napětím... A jako třešnička na dortu Andersenova pohádka... Za mě ta knížka opravdu stojí za přečtení.
Tak nějak jsem na vážkách, celkem dobře napsaná kniha, spíše dobrodružná než thriller, není to ani tak, že by se od ní nedalo odtrhnout. Tak mezi 3-4 hvězdičkami. Ani toho děje tam moc není, hlavně vzpomínky, hrdinka mi nijak k srdci nepřirostla a další postavy jsou jen okrajové..
Tak bohužel jsem se nedokázala dostat přes stránku 90. Pro mě naprosto nezáživná a nudná kniha.
Kniha byla moc zajímavá (hlavně vylíčení života v bažinách) a skvěle se četla. Místy mi ale přišla hůře uvěřitelná. Nějak mi nesedlo, že by močály mohly být tak opuštěné, jak je to v knize vylíčeno. Pochopila bych to někde v Amazonii, ale v Sev. Americe? A také mi přišlo trochu nepochopitelné, že se matka a dcera nepokusily o útěk už dřív, když otec trávil skoro celý den/někdy i celé dny mimo srub. Ale to jsou jen takové mé postřehy, jako celek se mi kniha moc líbila.
Dcera krále močálů
Únos, dennodenní realita života s psychopatem v izolaci, ovšem zajímavě podaná z pohledu jeho vlastní dcery, která v ní vyrůstala od narození a nic jiného neznala, atraktivita -pro většinu lidí neznámého- prostředí mokřadů, močálů, bažin... Děj složený ze 2/3 ze vzpomínek hl. hrdinky na své dětství, z 1/3 ze současné dějové linky. Mě na knížce bavilo úplně všechno. Od zajímavostí týkajících se daného biotopu, popisu prostředí, rostlin, lovu, podnebí, přes "exotiku" života v primitivních podmínkách, vývoj dceřina pohledu na svět od totální zbožňování otce přes rozšiřování objektivity toho pohledu, vyrovnávání se s následky života v izolaci a stigmatem, po současný boj kdo s koho dcera x otec, kde bylo i napětí i akce. A bavilo mě i vykreslení charakteru postav. Docela jsem s koupí knihy otálela a sledovala recenze, ale jsem ráda, že jsem si knížku koupila. Není asi pro každého, chápu, že někoho, kdo má rád ten klasický thriller plný akce a zvratů, může místy nudit. Komu se ale např. líbila La Loba, pravděpodobně ho bude bavit i tato knížka.