Dcéra Osvienčimu
Tova Friedman , Malcolm Brabant
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516763/bmid_dcera-osviencimu-Mi3-516763.jpg
4
29
29
„Prežila som. Je mojou povinnosťou zastupovať 1,5 milióna židovských detí zavraždených nacistami. Nemôžu hovoriť. Ja musím hovoriť v ich mene.“ Tova Friedmanová je jednou z najmladších ľudí, ktorí vyšli z Osvienčimu živí. Potom ako prežila zničenie židovského geta v strednom Poľsku, kde vyrastala, ju vo veku štyroch rokov s rodičmi poslali do nacistického pracovného tábora. Tova mala skoro šesť rokov, keď ju spolu s mamou natlačili do dobytčieho vagóna a poslali do tábora Osvienčim II, známeho ako vyhladzovací tábor Brezinka. Jej otca zatiaľ transportovali do tábora v Dachau. Tova bola počas šiestich mesiacov svedkyňou krutostí, na ktoré nikdy nezabudne, a niekoľkokrát unikla smrti. Ako jedna z mála židov vyšla z plynovej komory živá a môže o tom rozprávať. Keď v januári 1945 nacistické jednotky prehľadávali Brezinku, Tova sa s mamou schovávala medzi mŕtvolami. Po oslobodení tábora Rusmi sa vrátili do rodného mesta v Poľsku, kde ich Tovin otec vyhľadal a rodina sa znovu stretla. Tova v knihe Dcéra Osvienčimu zvečnila svoj príbeh, aby navždy zachovala spomienku na holokaust – šoa – v čase, keď naň ľudia zabúdajú. Spomienky, ktoré formovali jej život, využila, aby si uctila pamiatku obetí. Tento výnimočný príbeh spracoval ocenený bývalý reportér Malcolm Brabant. Jeho dôsledný výskum pomohol Tove detailnejšie oživiť spomienky na jej príbeh o najhoršom zločine v histórii ľudstva.... celý text
Literatura světová Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Citadella (SK)Originální název:
The Daughter of Auschwitz, 2022
více info...
Přidat komentář
Kniha je moc pěkná, je čtivá, velmi citlivě napsaná. Není přeplněná židovskými výrazy. Myslím, že to byla 1.kniha, u které jsem se setkala s velmi rychlým vyprcháním radosti z osvobození Rudou armádou, kde popisuje autorka o opilosti a zvýšené agresivitě ruských vojáků.
Ale z této knihy číší láska mezi matkou a jejím dítětem... neskutečné štěstí, obě přežily a pak se setkaly ještě i s otce. Kolik takových rodin mělo takové štěstí se po válce znovu setkat?
Kniha se mi líbila a můžu jen doporučit. Obsahuje i pár fotografií, které doplňují samotné vyprávění.
U čtení jsem neměla pocit, jako by mi to vyprávěla stará paní, ale úplně mě vtáhla do samotné doby a na ty konkrétní místa.
(SPOILER)
Tato tématika mne hodně zajímá i z rodinných důvodů, tak si troufám říct, že jsem toho už četla celkem dost, hodně dokumentů viděla a v Osvětimi jsem byla dvakrát na exkurzi.
S knížkou mám bohužel dva problémy.
Předem píšu, že NESPOCHYŇUJI že se to nestalo nebo že je příběh fikce, jen po přečtení knihy je pro mne těžké tomu všemu uvěřit.
První je,že když si dám fakta dohromady a přemýšlím nad tím, je pro mne příběh Toly až skoro scifi...
Už jen to,že byla v ghettu jako miminko a byla schopná vyrůst, když dospělí lidé už v ghetu umírali hlady je pro mne těžko pochopitelné. Další věc je, že jsem o jiném dítěti neslyšela, že by přežilo gheto a koncentrační vyhlazování tábor (tím neříkám, že žádné další neexistuje, jen jsem na takový příběh ještě nenarazila).
Když si představím souvislosti, naprosto to nechápu a přijde mi to bohužel příliš neuvěřitelné.
Další věc která mne takhle zaráží, je jak prošla selekci jako pětileté dítě? Co jsem
četla, slyšela u selekce se "vyřazovali" nemocní, stáří a děti, tak nemůžu pochopit jak to,že si nikdo u selekce nevšiml pětileté holčičky? Nebo jak "přežila" plynovou komoru a koncentrační tábor samotný?
Další věc na mne příliš fantastická věc: kolika lidem se stalo z holokaustu,že by přežili koncentrační tábor tatínek, maminka i dítě? To už je pravděpodobnější vyhrát ve sportce.
Já ten příběh nezpochybňuji, jen při tom všem co jsem četla je to na mne příliš fantastické.
Druhý problém co s knížkou mám je,že když Tola vypráví příběh, tak do vyprávění vkládá historická fakta, své domněnky nebo jiné informace, které pro mne běh děje neustále narušují.
Takže je pak příběh hrozně roztrhaný, jako když pustíte film, dáte pauzu řekněte připomínku, pustíte film, pauza, připomínka, film, pauza, připomínka...
Kvůli tomuhle se mi kniha četla dost špatně a protože mne kniha opravdu zajímala a chtěla jsem ji přečíst, často jsem přeskakovala odstavce.
Druhá polovina knihy je život po válce a současnost, který byl bohužel "strohý " jako životopis.
Bohužel pro mne kniha nebyla dalším čtenářským požitkem a zdrojem dalších vědomostí jako hromada jiných tohoto tématu.
Bylo pro mne problém knihu číst a brát vážně, když má zdravá prateta nepřežila cestu do Rigi, jako miliony dalších, tak jak tam přežilo tak malé dítě?
Ale sama bych si přála aby takových příběhů bylo víc.
Často si při čtení těchto knížek říkám, proč Židé dále zůstávali při své víře, která je zradila, ale pak zase chápu, že jsou to jejich kořeny, které je i přes to utrpení v minulosti k tomu vedou, ale často je to také fanatický boj. Autorka si prošla peklem, nevím, jak dalece si může pamatovat události z tak ranného dětství, ale na konci píše, že jí pomáhala s rodinnými detaily teta Sophie a knížka zápisků (Jizkor), kterou jí předal její otec a tak sestavil tyto paměti. Je dobré číst tyto knížky, aby byly odstrašující, ale nevytvářet žádnou nenávist k dalším bojům..
Člověku se vážně nechce věřit, co všechno se dělo za zdmi koncentračních táborů, ale je to bohužel pravda. A smutné je, že další a další generace zapomínají.....
Nejprve chci poděkovat @Knihydobrovsky za tento recenzní výtisk a mít tak možnost ho recenzovat.
Musím se přiznat, že mi čtení zabralo dost času. Vůbec to nebylo tím, že by se četla ,, špatně ". Šlo o utřídění myšlenek. Už jsem četla víc knih s touto tématikou. Každá mě šokovala. Což je logické. Ale tahle mi přišla od těch předešlých v něčem jiná. Možná to je dobou, ve které vznikla. Nevím.
Je těžký hodnotit takové knihy. Co vlastně hodnotíme?
Pokaždé, když jsem knížku odložila, bála jsem se, co napíšu do recenze. Bála jsem se, že se nechám unést svými pocity a dojmy. To, co se v Osvětimi (a jinde) dělo, to víme, tušíme... Mám-li ale něco ke knize napsat, musím tedy sdělit své pocity ze získaných informací samotné hrdinky.
Je obdivuhodné, jak se o Tolu její matka postarala. Jak ji vedla. Učila.
O to víc mě zaskočilo, když se Tola rozhodla odcestovat v době, kdy ji matka nejvíce potřebovala. Těžko se vžít do situace, kterou jsem neprošla, ale já osobně bych to asi neudělala. Její smrt bych si vyčítala po zbytek života.
Nepochopila jsem toto rozhodnutí. Ne u někoho, kdo zažil Osvětim, hlad, zimu, strach... čekala bych větší skromnost.
To samé jsem cítila, když jsem četla o jejím otci. Také ho ,,opustila" když umíral.
Celá kniha je příšerná, ale konkrétně tyhle dvě situace mě rozplakaly.
Tyto knihy s touto tématikou by měl číst každý. Každý by měl vědět, co se dělo.
Jak se se Židy zacházelo.
Všechny knihy jsou šokující, děsivé, ale pravdivé. A to je důležité.
Možná časem tuto recenzi ještě doplním, pozemním. Až se z toho trochu otřepu a srovnám si myšlenky.
Těžko se hodnotí kniha s touto tématikou. Zvěrstva té doby jsou neuvěřitelná. A Tova měla obrovské štěstí, že díky matce a šťastné náhodě se jí podařilo přežít. Vlastně celé její úzké rodině. Příběh byl psán s obrovskou citlivostí, občas i surovostí, ale číst to určitě nebylo tak šílené, jako to prožít. Hluboce se skláním před autorkou, že dokázala prožít takto naplněný život a že bojuje za všechny "svoje" lidi co takové štěstí jako ona neměli.