Dcéra snehu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483193/bmid_dcera-snehu-HmJ-483193.jpg
4
636
636
Očarujúco jedinečný príbeh, v ktorom sa snúbi realita s fantáziou na pozadí aljašskej prírody. Jack a Mabel si uprostred nespútanej Aljašky budujú nový život. Hoci márne túžia po dieťati, ich láska zostáva silná. Keď jedného dňa zrazu nasneží, vybehnú pred svoj zrub a postavia si snehuliaka – dievčatko zo snehu. Ráno však nájdu iba stopy smerujúce k lesu. V najbližších týždňoch vídajú plavovlasé dievčatko, ktoré zrejme chodí po okolí. Boja sa o tom spolu hovoriť, lebo majú podozrenie, že dlho pestované nádeje ich pripravili o rozum. Dievčatko po čase príde až k ich zrubu a prezradí im, že sa volá Faina. Toto výnimočné stvorenie je plné čara, múdrosti i detskej naivity. Loví s červenou líškou po boku, privoláva metelicu a prežíva v drsných podmienkach divočiny. Na tomto krásnom a nebezpečnom mieste však nič nie je také, ako sa zdá.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2012
,
Fortuna Libri (SK)
Originální název:
The Snow Child, 2012
více info...
Přidat komentář
Když se z nebe začnou sypat první vločky sněhu a dotknou se země, přichází děvčátko vytvořené ze sněhu a lásky. Je děvčátko skutečné nebo je jen pouhou iluzí jedné staré ženy a muže, kteří děti nikdy neměli a přesto po nich tak moc toužili?
Mabel s Jackem chtěli děti, ale nebylo jim přáno. Vydali se na osídlovanou Aljašku, kde chtěli začít nový život a zapomenout na svá trápení. Krajina je zde krásná, ale nežije se zde lehko. Když napadne první sníh, Mabel přesvědčí Jacka, ať postaví sněhuláka. Po dlouhé době se oba při dovádění ve sněhu cítí bezstarostní, plní elánu. Stavba sněhuláku je tak pohltí, že se ze sněhuláku stane sněhulka se sukní a detailně vytvarovaným obličejem. Mabel jí dá i červené rukavičky a šálu. Na druhý den oba nacházejí prázdné místo po sněhulce, pouze rozházený sníh a malé drobné stopy botiček vedoucí do lesa.
Příběh krásně vykresluje zasněžené hory až tak, že na Vás dýchne závan studeného vzduchu. A ačkoliv je plný smutku a těžkostí života, tak nepůsobí depresivně.
https://www.instagram.com/p/CqU5SairmzS/
Moc hezký příběh, krásně napsaný, lehce čtivý.. Bude vám u něj veselo, ale bude vám i smutno. Budete zvědaví, jak to celé dopadne. Budete obdivovat život v drsných podmínkách, ale i si občas přát, aby to zabalili a odjeli někam, kde bude život snažší.
Pro mě velké ponaučení, co se týče partnerského života a lásky jako takové.
Absolutně nedokážu říct, jak tenhle příběh zařadit, protože to bylo smutný, lehce nadpřirozený, kouzelný, o přírodě a zvířatech na Aljašce, o dvou nešťastných lidech, kteří nemůžou mít dítě, ale věří na zázraky, a zároveň to bylo tak realistický....
Příběh plyne hodně pomalu, je hodně popisný, dialogy jsou někdy až moc jednoduché, ale celé to má prostě svoje nepopsatelný kouzlo.
Za mě krásná knížka, která se dobře četla, protože měla spád. Byla dost zvláštní, kvůli té zvláštní dívce. Jednu chvíli se zdálo, že je skutečná, jednu chvíli mi připadalo, že je to spíš duch nebo pohádková bytost. A co mi, jako obrovské milovnici zvířat, dost vadilo, bylo to permanentní lovení a vraždění zvířat.
(SPOILER) Do půlky knihy jsem byla nadšená. Líbil se mi popis divoké a surové přírody, čistota a neposkvrněnost malé holčičky. V další časti knihy, kdy už se z ní stává žena, ztratil pro mě příběh kouzlo, onu magickou pohádkovost. Kdyby v dětství kniha skončila, nevadilo by mi to. Potom už bylo jasné, že v dospělosti přicházejí potíže a čím dál tím víc šlo o sci-fi.
"Člověk nemusí chápat zázraky, aby v ně věřil"...
Nádherná a magická kniha !
Pro Aljašku musíte mít srdce, aby jste přežili v takových podmínkách a skvělé sousedy.
Spisovatelka pěkně popisuje osudy a soužití dvou rodin nejen v krutých podmínkách krásné přírody. Přidává do příběhu velkou fantazii. Ale je mi smutno z konce.
Do poslední věty jsem doufala...
Tuhle úžasnou knížku jsem jako mám několikrát obrečela, určitě doporučuji, je to něžné, láskyplné, zoufalé, s krásnými popisy přírody i zoufalstvím obyvatel, kteří žijí v nehostinných místech...
Dočetla jsem, přesto bez hodnocení. Nemůžu napsat: špatná kniha. To jistě není.
Zjišťuju, - a vlastně nedovedu úplně formulovat proč -, že mi určitý způsob zpracování příběhu (a cosi i v něm) připadá nestravitelný. Nedotkne se mě, nedojme mě, jenom mě štve. Čtu ho „zvenčí“, spěchám ke konci, chci ho „mít z krku“.
Tak jako u knížky Kde zpívají raci, se kterou jsem měla podobný problém, mě ale bezpodmínečně vtáhlo prostředí. Tam bažina, pobřeží a oceán. Tentokrát Aljaška.
Úplně mě to pohltilo, psala jsem po pár stránkách kamarádce. Předčasně.
Nakolik věrohodná, co se způsobu života na Aljašce týče, pro mě byla spřátelená rodina Jacka a Mabel, natolik nereálně na mě působili výběrem odlehlého nového domova i naivitou oba podivně pozdní osobní ztrátou zkrušení padesátníci, vícečetně sami sebe označující za „starého muže“ a „starou ženu“. (Jakkoliv taky moje oblíbená Betty McDonald měla s farmařením zkušeností, asi co by se za nehet vešlo, přece byla o mnoho mladší, stejně jako její muž, který rozhodně věděl, do čeho jde).
Nevěřila jsem na mnoha místech, i když mám velký respekt k zázrakům, jež dokáže přátelství, k síle lásky, k odvaze nevzdávat se. Nedovedla jsem si třeba představit – ne, že by Mabel nemohla objevit radost, a třeba i netušenou fyzickou výdrž ke spoluúčasti na farmaření, ale – že vedle toho stejnýma rukama kreslila drobnokresby, šila náročné oděvy, filigránsky vyšívala...
Celé mi to nějak nedávalo smysl, vč. toho, že co začalo jako křehký příběh o Sněhulce a prolínalo něžnými záchvěvy tajemna příběhem lidské holčičky, které se upil táta a jí se podařilo nějakým zázrakem přežít, začalo brzy ztrácet jakékoliv reálné rysy (které třeba v Racích byly aspoň jakž takž zachovány), až se mi vše propadlo do přemrštěné a násilné paralely s pohádkou.
Vlastně jsem úplně neporozuměla tomu, kam takový děj žánrově zařadit. Magický realismus? Není pro mě. A i když nejsem... muž, pro které ho jsou pohádky, kouzla a poetičnost ztráta času... (jak níže píše Josh), :) mé srdce posud neokoralo a představivost běžně nenosí „jézéďácký holínky“, musím svá snění zjevně sytit jinde.
Nádhera... Eowyn Ivey je úžasná vypravěčka.
Manželský pár zklamaný z nenaplněné touhy po dítěti přichází z pohodlné civilizace žít a farmařit na Aljašku. Vždyť kde jinde než v drsné zemi se dá lépe zapomenout na bolest duše... S příchodem zimy, s prvními padajícími vločkami, se objeví malá holčička se zlatými vlásky a modrýma očima a začne je navštěvovat... Zní to jako pohádka pro dospělé a přesně tak to na mne působilo.
Přidanou hodnotou je zde prostředí - nebezpečná a zároveň krásná Aljaška. Většina děje se odehrává v zimě, takže tu působí i kouzlo zasněžené divočiny. Příběh je z počátku minulého století, není tedy rušený telefonem, internetem a dalšími "výdobytky moderní civilizace", ovšem o to tvrdší život hlavní hrdinové mají.
Je to podmanivé, úchvatné, kouzelné... Je to jeden z těch příběhů, které většinu čtenářů potěší, příběh, na který se nezapomíná. Moc jsem si to užila, tento až poetický láskyplný příběh ráda doporučuji.
Jen k naprosto výjimečným knihám se vracím, tuto k takovým řadím :-).
Mrazivá a magická nádhera. Neviem ako inak a vhodne opísať túto úžasnú knihu, ako jednou z najsilnejších viet z knihy: "Člověk nemusí chápat zázraky, aby v ně věřil"
Ano, nemusí a občas stačí jedna skvelá kniha a možno uverí.
Velice dobře čtivá kniha, což dokazuje, že jsem jí přečetla s nachlazením pod peřinou za jednu sobotu.
(SPOILER) Překrásná kniha o Jackovi a Mabel, kteří se odstěhují na Aljašku a snaží se uživit farmařením a přežít tuhé zimy. V lesích začnou vídat holčičku, která by dost možná mohla být jen holčičkou, ale člověk má tak trochu pocit, že je něco víc. Působí jako skřítek, jako víla, jako oživlá sněhová vločka. Krásná a záhadná, jako příroda sama.
Zvláštní čtení, první polovinu knihy jsem tak nějak přeskákala. Ale pak mě to celkem bavilo.
Zimní pohlazení pohádkou. Autorka skvěle popisuje drsnou zimu a milostivé, ač krátké léto na Aljašce.
Znáte ten pocit, když je knížka výborně napsaná, má fantastickou atmosféru, ale přesto vás nechytne tak, jak by měla?
Tak přesně to se mi stalo s Dcerou sněhu.
Je to taková vyprávěnka s pohádkovými prvky, notně připomínající Knihu džunglí (jen s rozdílným podnebím)…, krásná, podmanivá…, ale sedla mi asi tak, jako když chci poslouchat Depeche Mode a místo nich se z rádia ozve Nick Cave.
Zimní pohádka pro dospělé čtenáře. Krutá, studená a přesto nádherná Aljaška, nekonečná touha po rodině splněná malou sněhovou dívenkou. Trochu netradiční, ale krásná kniha.
Pekne, trocha smutne, ale zaroven povznasajuce. Velmi pekne opisy prirody a dobre priblizenie tazkeho zivota na aljaske. Zacala som to citat s urcitou rezervou a skor nizkymi ocakavaniami, ale v konecnom dosledku som velmi milo prekvapena. Knihy magickeho realizmu, ak su dobre napisane a nie su prilis tragicke, su pre mna ako pohladenie po dusi.