Dcéra snehu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483193/bmid_dcera-snehu-HmJ-483193.jpg
4
622
622
Očarujúco jedinečný príbeh, v ktorom sa snúbi realita s fantáziou na pozadí aljašskej prírody. Jack a Mabel si uprostred nespútanej Aljašky budujú nový život. Hoci márne túžia po dieťati, ich láska zostáva silná. Keď jedného dňa zrazu nasneží, vybehnú pred svoj zrub a postavia si snehuliaka – dievčatko zo snehu. Ráno však nájdu iba stopy smerujúce k lesu. V najbližších týždňoch vídajú plavovlasé dievčatko, ktoré zrejme chodí po okolí. Boja sa o tom spolu hovoriť, lebo majú podozrenie, že dlho pestované nádeje ich pripravili o rozum. Dievčatko po čase príde až k ich zrubu a prezradí im, že sa volá Faina. Toto výnimočné stvorenie je plné čara, múdrosti i detskej naivity. Loví s červenou líškou po boku, privoláva metelicu a prežíva v drsných podmienkach divočiny. Na tomto krásnom a nebezpečnom mieste však nič nie je také, ako sa zdá.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2012
,
Fortuna Libri (SK)
Originální název:
The Snow Child, 2012
více info...
Přidat komentář
… depresia, mágia, nádej…
Z prvých strán šla taká extrémne silná depresia… autorka ju opísala priam hmatateľne. Pochmúrne prostredie Aljašky, treskúca zima, hlavné postavy, ktoré sa vzájomne odsudzujú, každý si nesie svoje výčitky a vinu…
Netrvalo dlho a Jack s Mabel sa chytili záblesku nádeje. Najprv k dievčatku zo snehu, potom skutočnému(?), a v neposlednom rade im nádej dodávali aj novozískaní priatelia, rodina žijúca na opačnom konci osady vybudovanej na úpätí aljašských hôr.
Priznávam, príbeh je magický, citlivo písaný, zároveň drsný, podmienkami neľahkého života, dá sa povedať, na pokraji divočiny. Príchodom tajomného dievčatka mi ale stále ČOSI v príbehu nesedelo.
Prepojenie ruskej ľudovej rozprávky a Dcéry zimy bolo krásne. Na jednu stranu sa to prepojenie dalo logicky vysvetliť, na druhú tam boli rozpory- detaily, ale predsa. Počas celého čítania mi vŕtalo v hlave- je alebo nie je skutočná? Dokonca aj teraz, mesiac po dočítaní, si stále nie som istá XD. Patrím ku skupine čitateľov, ktorí nemajú radi, ak si musia domýšľat, či vytvárať vlastné závery. Mám radšej priamosť autora, tzv. povedať všetko “polopate.
Miatla ma tiež priama reč. Niekedy bola písaná kurzívou, inokedy úvodzovkami. Ak sa teda takto píše magický realizmus, asi nebudem veľký fanúšik :/ nečudo, že aj zo záveru som zostala zmätená ako srnka pred reflektormi auta.
Aj keď mňa príbeh nenadchol ako som očakávala, napriek tomu ho vám odporučím, najmä ak máte radi knihy, ktoré pohladia dušu, dodajú nádej, že občas sa aj zázrak môže udiať, stačí veľmi chcieť, túžiť, priať si…
Krásná kniha ukazující mou oblíbenou Aljašku z úplně jiného pohledu než většina jiných příběhů, které znám. Kdo chce, může se na příběh dívat z lehce fantazijního pohledu, já to asi vzala spíš realisticky.
Každopádně vyprávění odehrávající se na přelomu 19. a 20. století o životě stárnoucích manželů, kteří se rozhodli vyřešit krizi ve vztahu způsobenou marnou touhou po dítěti přestěhováním na Aljašku a budováním hospodářství v odlehlé divočině, stojí za přečtení. Pro mě bylo zajímavé sledovat vývoj Mabel, kdy z nešťastné, ustrašené ženy postupně jakoby odkrýváme spoustu jejích skrytých vrstev a silných stránek, možná její původní já z doby, kdy se do sebe s Jackem zamilovali. Bavila mě i postava Esther. A ano, když nad tím teď přemýšlím, ta ženská linka je v knize dost silná, což ji od ostatních knih spojených s Aljaškou, které znám, také dost odlišuje ;-)
Knížka mě hodně učarovala. Dlouho jsem nečetla takový příběh, který je naplněn tajemstvím, fantazií a představivostí, které můžeme sami dát hranice.
Četlo se mi moc hezky, milé počtení, ke kterému se člověk vždy rád vrací.
Když jeden sáhne po … po třeba odeonovkách … po téhle knížce, tak doufám že se jako já nezklame. Dostal jsem od přátel k narozeninám, s tím že je to jejich srdcovka. Pro mne nebude, ale knížka je to pěkná. Život na krutém severu, život splněných přání, tak trochu vysněný život za kterej se musí bojovat. A oukej, je to trochu předvídatelný, ale je to milé čtení a člověk projednou čte jenom příběh dvou lidí a nikdo jinej mu tam nevadí, nevaří zlo, nikdo nikomu neubližuje … prostě klidný čtení ze zamrzlého prostředí
Nesmírně příjemná záležitost.
Na jednu stranu může působit jako oddechovka.Klame tělem:)
Na druhou,až dosti drsná storka ze studeného divokého severu.
Stačí si představit a vžít se do postav,nálada aljašská trudomyslná (to je tak,když nemáte sebou míč) zásoby docházejí,dřevo mokrý,co ted s námi bude ?
Pomalu plynoucí a přesto dobře čtecí,neuspávající :) melancholicky svěží,všeobecně velmi příjemná.
O láskách a touhách.O vzpomínkách i pocitech o to laskavějších,tak jako tenkrát,když byl ve vzduchu cítit brzký příchod první sněhové nadílky.
Ten příběh jen tak z mysli nevyvane,podobně jako vítr neschová stopy po tajemném přízraku holčičky.
Když jsou někde lidé osamoceni,lehce mohou propadnout různým představám,snům,zjevením,klamům,viděním,legendách dávných věků.
Zpočátku kapánek možná mysteriozní až magicky realistické.Vše je vysvětleno dosti uvěřitelně a jemně šmrncnuto tehdejšími představami lidí žijících daleko od měst v souladu z přírodou a osamoceni divočině.
Samota vs. útěk z civilizace,nechává vzpomenout třeba na filmového Jeremiah Johnsona.
Někdy tísnivý a vlivem prostředí i docela vkusně mrazivý sněhobílý příběh.
Hlavně o lásce k člověku,zamilovanosti,ztrátě i pohlcení přírodou s pokorou i posvátnou úctou k živému přírodnímu cyklu.
Ne příliš až tak dramaticky vyhrocené,ale o to více podmanivé vyprávění.Bez přehnaných výstřelů,hrůz a podobně jiných berliček.
Myšlenkově i dějově hluboké rozjímání.V takové vánici,to vás teprve napadají prapodivné věci.
Není na škodu někdy zklidnit,nechat se unášet větrem a nebo jen si tak plout na vlnách stránek,třebas právě s dcerou sněhu.
Ztracená holčička s její průvodkyní liškou stojí za přečtení i pohlcení zároven.
Na knihu jsem se těšil, ale příběh je jako padající sníh. Pozvolně přikryje všechno pod bílou duchnu, až člověka unaví ke spánku.
Mrzí mě to, ale na rozdíl od mnoha komentářů já nadšení z této knížky nesdílím. Možná nedokážu najít konkrétní důvody, ale po dočtení cítím jakousi pachuť, jako bych byla podvedená. Přijde mi, jako by autorka nevěděla, o čem to chce napsat a v jakém žánru. To, o čem píše anotace (pohádkovost, možná magický realismus) je jen kus knížky (a je opravdu nádherný). Jenže pak člověk dostane ránu mezi oči, že nene, to všechno je reálné, drsně lidské a vysvětlitelné, a pak zase nene, hleďme na ta kouzla - atd., několikrát dokola. V reálných kusech mi překážela pohádková prvoplánovost a ne-uvěřitelnost postav a jejich vývoje.
Z pohádky a reálu udělala autorka roládu a několikrát nás nachytá, že to je přeci reálno a pak zas, že to přeci není reálno – jako by si pohrávala s čtenářovou důvěřivostí a vždycky z něj udělala hlupáka, že jí na to zase skočil. Pro mě to přelévání mezi nimi pohádkou a reálnem tam a zase zpátky nefungovalo, nedrželo to pohromadě.
Tohle tančení mezi žánry a tahání čtenáře za nos chce mistrovskou lehkost a eleganci, aby se čtenář zasmál sám sobě, což se tady podle mne nepovedlo. Jako by autorka chtěla zvládnout víc, než na co stačí.
Asi si radši najdu a přečtu onu starou ruskou pohádku o Sněguročce.
Aljaška se ničeho nevzdává snadno.
Byla/je --- neúrodná, divoká
a lhostejná k lidskému počínání.
Být tam je jako, jako dívat se do očí samotné divočině,
která vám nic nedaruje jen tak ---
Ticho a zvláštní klid lesa dělají z domova Mabel a Jacka místo pro přemýšlení, vlastně se to stane každému, kdo se tam /bez předchozí znalosti takového místa/ ocitne, tedy i čtenáři. I on bude muset hodně přemýšlet a bude se spolu s Mabel a Jackem muset taky hodně učit – hlavně o tom, jestli člověk může na takovém místě, ne přežít, ale obstát! Bude se učit spolu s nimi chápat tuto zvláštní divokou zemi a věřím, že spoustu vás čtenářů, stejně jako mě, vezme tahle krajina za srdce_ její magická divokost a její bezbrannost /k lidskému počínání/.
Tím zvláštním světem sněhu, skal a tichých stromů vás Mabel s Jackem provedou, mají totiž výjimečnou pomocnici, která umí přeskakovat klády jako laňka, která pobíhá po lese jako víla, a ke které dostat se blízko stojí hodně trpělivosti, pak ale budete odměněni _ spatříte její úsměv :-).
Trpělivost si na cestu rozhodně vezměte, příběh, který budete číst nemá rychlý spád, právě naopak, posouvá se vpřed skoro váhavě, pomalu, jako pomalu ubíhá zima, polehoučku, jako se snášejí sněhové vločky, musíte totiž dávat pozor, abyste nevyplašili divokou zvěř, a taky právě proto, abyste spatřili ten stydlivý a sladký úsměv!
Na začátku příběhu je jedna dost známá pohádka, pak spousta žalu, zaháněného tvrdou prací, jehož ostří možná otupí, ale touhu, tu nezažene - zůstává s vámi, v křehkém, něžně melancholickém příběhu až do samotného konce.
Pokud budete mít dost trpělivosti, je tohle přesně ten druh příběhu, který prožijete a procítíte ---
„V jemných kresbách tužkou zachytila něco, co cítil, ale nikdy nedokázal vyjádřit. Byla to plnost, jakýsi teplý, zhmotněný život, který se ... tu usadil ... “
Poslední přečtená kniha roku 2023 a nesmírně jsem si jí užila. Kniha nemá rychlý spád, ale pomalinku plyne a vy si užíváte ten nesmírně příjemný tok slov. Popisy přírody a počasí na Aljašce, obyčejný, ale drsný život, radosti i trápení. Nádherná kniha.
Dcéra snehu je majstrovským dielom autorky, ktorá dokonale pozná kraj, v ktorom vyrastala. Príbeh načisto uchváti a očarí každého, robí to však nenápadne a nenásilne. Robí to tak jemne, ako si človek zvyká na aljašskú prírodu. Hoci si najskôr nevie privyknúť na jej nevyvážený rytmus dňa, noci a ročných období, po čase sa obzrie späť a nechápe, ako mohol kedysi túžiť po niečom inom. Taký je aj tento príbeh, jemný no drsný zároveň, radosť a bolesť sa prelínajú v jednu stuhu a tkajú niť života.
Knihu ani nemožno ohodnotiť inak. Krajší záver roka som si nemohla priať.
Nádherná magická kniha. Souhlasím s changaj. Milé čtení na advent. Umím si představit tu nádhernou zasněženou aljašskou přírodu. Vřele doporučuji k přečtení.
Magický a kouzelný román, láska, touha a aljašská divočina. Hezké čtení na advent, příběh bez záporáků :-)
Četla jsem pomalu a ráda, přesto rychle plynula. Krása přírody, jak od Tomečka, uznání lidských slabostí a naděje - to mi utkvělo v hlavě z této knihy.
Nádherná kniha napsaná ve stylu pohádky, i když naivní není, naopak. Pokud jste milovníci přírody a magie, tak vřele doporučuji.
Pro mě to byla nejhezčí kniha za tenhle rok.
Nádherná a naprosto vyjímečná kniha, žádná tuctovka, na tuhle knihu člověk nezapomene a určitě stojí za přečtení.
Pekne, trocha smutne, ale zaroven povznasajuce. Velmi pekne opisy prirody a dobre priblizenie tazkeho zivota na aljaske. Zacala som to citat s urcitou rezervou a skor nizkymi ocakavaniami, ale v konecnom dosledku som velmi milo prekvapena. Knihy magickeho realizmu, ak su dobre napisane a nie su prilis tragicke, su pre mna ako pohladenie po dusi.
Když se z nebe začnou sypat první vločky sněhu a dotknou se země, přichází děvčátko vytvořené ze sněhu a lásky. Je děvčátko skutečné nebo je jen pouhou iluzí jedné staré ženy a muže, kteří děti nikdy neměli a přesto po nich tak moc toužili?
Mabel s Jackem chtěli děti, ale nebylo jim přáno. Vydali se na osídlovanou Aljašku, kde chtěli začít nový život a zapomenout na svá trápení. Krajina je zde krásná, ale nežije se zde lehko. Když napadne první sníh, Mabel přesvědčí Jacka, ať postaví sněhuláka. Po dlouhé době se oba při dovádění ve sněhu cítí bezstarostní, plní elánu. Stavba sněhuláku je tak pohltí, že se ze sněhuláku stane sněhulka se sukní a detailně vytvarovaným obličejem. Mabel jí dá i červené rukavičky a šálu. Na druhý den oba nacházejí prázdné místo po sněhulce, pouze rozházený sníh a malé drobné stopy botiček vedoucí do lesa.
Příběh krásně vykresluje zasněžené hory až tak, že na Vás dýchne závan studeného vzduchu. A ačkoliv je plný smutku a těžkostí života, tak nepůsobí depresivně.
https://www.instagram.com/p/CqU5SairmzS/
Štítky knihy
Aljaška příroda americká literatura manželství tajemství magický realismus rodičovství sníh, vločky zima divoká zvířata
Co je pro jednoho symbolem utrpení, hladu, samoty a beznaděje, může pro jiného znamenat život plný krásy, svobody a andělského štěstí. Mohou se tyto dva světy potkat, prolnout a spolu se radovat? Co začíná jako aljašská noční můra ponenáhlu nabývá lehce mystických kontur... Život na Aljašce, kam se civilizace probíjí ztěžka a pomalu, nemůže být snadný. Ale stejně jako slunce může hřát i spalovat, tak může sníh mrazit a současně vytvářet kouzlené, ojedinělé kulisy a probouzet v lidských duších radost. Postava sněhulky zpodobněné v pohádkách ve známé pohádkové bytosti Sněhurky, tady ukryté v dívence Faině, člověka vtahuje do svého příběhu, který je omamný, stejně jako děsivý. Divoká příroda Aljašky - tuším - umí být děsivá. Pravdou je, že autorka jako by se neuměla rozhodnout, jak moc magický nebo ne/realistický svět chce ztvárnit a čtenáři tak znesnadňuje jeho uchopení a pochopení. A přece mě popisy zimních scén divoké Aljašky okouzlily, stejně jako příběhy nelehkých životů jeho obyvatel. Opět další místo, které bych moc chtěla navštívit.