Dcera železného draka
Michael Swanwick
Jane, ukradené a zaměněné dítě, je uvězněná v průmyslové Faerii ovládané elfí aristokracií. Dětští nevolníci jsou zde zneužíváni pro výrobu mohutných ozbrojených válečných strojů – kybernetických magických draků – a Jane je mezi nimi jediný smrtelný člověk. Když ji poškozený drak Melanchton vyzve ke společnému útěku, je zaděláno na troufalý podnik, jenž otřese samými základy existence… V mnoha směrech převratná Dcera železného draka v sobě netradičním způsobem spojuje alchymii a techniku, nejtemnější fantasy a drsný kyberpunk. Příběh o dospívání, jaký jste ještě nikdy nečetli, se odehrává na pozadí pochmurného nihilistického světa plného neřešitelných problémů a třídních střetů, v němž nic není tím, čím se zdá být, a za všechno se platí vysoká, strašlivě vysoká cena.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
The Iron Dragon's Daughter, 1993
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Nedá se řict že by mě čtení příliš bavilo,ze začátku to balo vyloženě fajn,je nám představena mala část světa a dokud je hlavní postava v továrně docela se v tom i člověk orientuje.zlom nastává kdy jak už mnozí jiní popisovali se věci ději, protože se prostě dějí.postavy se objevují a mizí a my o nich nevíme nic.jakmile se naše hrdinka dostane z továrny,přestala jsem se v přiběhu už orientovat úplně, nedozvidame se nic o světě ve kterém žije ikdyž předpokladame že žila minimálně většinu svého života v továrně dokaže přežit,a chodit do školy,a chovat se docela normálně, přestože byla otrokem na dětské práce,v této části je to docela ujetý,a měla jsem pocit že čtu o outsiderovi ktery vyrusta ve špatne společnosti, přidá se ke špatne partě,a nakonec se jen snaži přežít.od původni dějove linky se vzadlime na tolik že to pro mě bylo jako dvě rozdílné knihy v jedne,ve velmi špatném podání.dal jsem už jen přeskakovala a jakýkoliv naznak smisluplnosti se vytratil.
Na zavěr mužů říct že je to originální a kdyby se autor nakonec možna sam v průběhu neztratil byla by to perfektní temná fantasy, namísto toho jsme dostali slataninu,jakoby si autor neuměl vybrat co do knihy dat a co ne, naprosto nesnesitelna hlavní postava,plno vedlejších o kterých nic nevime a jen se vždy mihnou a nemužeme si knim tedy vytvořit jakoukoliv vazbu,svět který by mohl být tak fascinující kdyby nám ho autor popsal a seznámil nas snim....ale nakonec je to jen samé kdyby.
Někdy mi vadí, když autor fantasy nebo sci-fi až přehnaně podrobně popisuje a vykládá svět, který vymyslel. Tak to u téhle knížky rozhodně nehrozí. Vysvětlováno není vlastně nic. Různí tvorové tam zkrátka jsou a ne vždy je hned jasné, co jsou zač.
Je to docela šílené a občas ujeté, nejsem si jistá, jestli jsem všechno pochopila. Ale rozhodně je to originální. Za origanilitu dávám hvězdu navíc.
Velmi originální svět, velmi zajímavý styl psaní. První půlka knihy je super, pak se ale zcela vytratí děj (kterého sice ani zezačátku není extra moc, ale je patrné, co se asi tak děje) a dále jsou jen náhodně popisované lokace s postavami, které nevíte, jestli v knize ještě nebyli, nebo jestli jste to zapomněli - o ději už rozhodně mluvit nelze. (S těmi explicitními sexuálními scénami to není tak žhavé - lidi, co někdy četli Kotletu, tak si toho ani nevšimnou)
Dcera železného draka rozhodně není fantasy pro každého. A rozhodně po ní nesahejte, pokud chcete číst o dracích :) Taky po ní nesahejte, pokud jste citlivý na explicitní sexuální scény.
Mix cyberpunku a pohádky.
Autor nic nevysvětluje, prostě vás vrhne do světa, kde se to hemží nejrůznějšíma podivnýma postavama, a vy vůbec netušíte, kde se tam vzaly a co jsou vlastně zač. Vílama, trpaslíkama a elfama to zdaleka nekončí. Musím říct, že tím nevysvětlováním, vržením do děje a vyústěním mi kniha hodně připomněla Piranesiho od Susanny Clarke. A musela jsem se hodně pousmát, když jsem dočetla téměř na konec a zjistila, že Piranesi je jedno z posledních slov téhle knihy...
Železný drak je obrovský samostatne mysliaci stroj/tvor vo svete mágie a kúziel a chvíľu potrvá, kým sa na scéne objaví, je tak podmanivý a neúprosný, že stojí za to si počkať. Napriek svojej veľkosti a dôležitosti, ostane viac-menej v úzadí a celý čas je dej sústredený na ľudského podhodenca vo svete Férie. Úbohé dieťa spolu s ďalšími (nie ľudskými) sirotami hrdlačí v továrni, kde sa vyrábajú jednotlivé diely. Tento dickensovský začiatok bol pomerne zrozumiteľný, na patričných miestach hnusný, všetka špina, hlad, zima, strádanie, nepretržitá práca a továreň, z ktorej nikdy neuniknú, despotický dozorca... A nádej. Keď ďalej sledujem hlavnú hrdinku, v jej dospievaní je niekoľko úsmevných momentov, či už rituály uctievania seba samej pri objavovaní sexuality, alebo obchodné chrámy, kde sa dá zabudnúť na čas a stratiť sa...bavili ma jej krádeže, aj klasické tínedžerské doťahovanie, jej partia a snaha (ne)zapadnúť, (ne)zaľúbiť sa, niekoľko mizerných reinkarnácií, obetovaní sa a celej plejády mýtických stvorení, ktoré dopĺňajú svet, kde vlastne nikomu na nikom nezáleží. Vlastne škola spočiatku pripomínala skôr Mágov od Grossmana, ale mala v sebe aj niečo známe, akoby od Jonathana Strangea & pana Norrella, teda jej učenie sa magickým/alchymistickým veciam ma bavilo. (A meno sa furt nedozvieme!) Náš svet sa objavoval v známych historických frázach a zábleskoch, ich svet bol ale realitou. Plno nádherných, vábivých a trblietavých scén, ale väčsinou sa to končilo v špine, hnise a nezriedka krvavo. Bolo toho veľa a človek by sa aj stratil medzi nihilistickým filozofovaním učiteľov, horúčkovitými víziami narkomanov, či pozorovaním drobného národa žijúceho z odpadkov. Prekvapivý brutálny Desiatok pripomína skôr Květinovú zkoušku (od Lakeho), proste som mala pocit, že je to podobné ako New Weird, ale zároveň to ostáva svojské.
Takže Jane sprevádzame cez dospievanie, priateľstvá a lásky, cez mocenský boj medzi elfskou elitou až kým nepríde mega akčný záver ako z nejakého bojového filmu, tie dravé prenasledovania lietadiel, pardon súboj drakov a ich pilotov... Jasné paralely medzi Horným a Dolným svetom boli všade. O čo však ide drakovi a Jane sa zistí až niekde v závere a my čitatelia to môžeme len tušiť.
Vlastne chápem, že nie každý je touto knihou nadšený, je to surové a neovladateľné ako jazda na drakovi, čistá závislosť, férske orgie, mechanicko-magický punk, alebo skôr rock-and-roll, nie úplne steampunk, ale ani cyberpunk, je to niečo medzi, je to mix neočakávaných možností a mne sa to brutálne páčilo.
No, jako jo, pořád se to tam motá kolem draků, respektive draka. Ale po pravdě tam toho moc není. Rozhodně bych to nenazval knihou o dracích. I tak, mě se to líbilo
Drsná cyberpunková pohádka.
Jane je jediný člověk v podivné továrně, ve které pracují vykořisťované děti. Není cesty ven, dokud nenajde mechanického draka.
Myslíte si, že jde o příběh přátelství mezi drakem a malou dívkou? Omyl. Jejich vztah je nelítostný stejně jako celá kniha.
Dcera železného draka je kniha o dospívání a hledání si místa ve světě podivných bytostí a krutých rituálů. Ve světě konzumu a zneužívání. Ale jiný svět Jane nezná a stejně jako ostatní obyvatelé, i ona se snaží přežít. Stejně jako každý člověk.
Nejprve mě prostředí továrny a podivné dětské tlupy nezaujalo, ale sotva se dostala Jane na drakovi ven, už to jelo. Tohle je šílená směsice zkažené pohádky a drsné poetičnosti. Zatím nejlepší kniha roku. Naprosto mi sedl styl, příběh, postavy a ta podivná směs mytologie a vyprázdněného konzumu.
Pro mě byla Dcera železného draka naprosté zjevení. Je to ale jeden z těch titulů, který vám buď nic neřekne a hodíte ho do odpadu nebo si ho zamilujete pro svou jedinečnost a nekompromisnost.
A Jane je skvělá, žádná nanicovatá hodná holka.
Tak tohle je jedna z těch horších fantasy. Mix fantasy a moderní technologie neni špatný nápad ale v tomto případě bych si vybrala buď jedno nebo druhé. Vulgarita v České fantasy mi nevadí protože sedí k postavám ale tady to byl trn v oku. A dej? Buď někdo brečí nebo krvácí nic jiného se vlastně neděje. Nechápu jak tahle kniha mohla vyhrát vůbec nějakou cenu. Možná za originalutu to uznávám ale tím tak končím
Swanwickova próza je hlavne hutná, od prvej strany náročná na pozornosť. Plná skrytých významov a detailov, ktoré dokážu meniť osudy. Od prekvapivej poetickosti plynulo prechádza k obscénnej vulgárnosti. K tej druhej sa postupom strán uchyľuje čoraz častejšie, čo len graduje celkovú atmosféru.
Autorov svet je plný protikladov. Na jednej strane alchýmia a mágia, na druhej technika a obrovské stroje. Všetko však prekypuje hnusom vychádzajúcim z ľudskej nevšímavosti a z toho, že prakticky nikomu v celej knihe na ničom nezáleží. Nič nemá zmysel a zo všetkého najmenej život. Bez ohľadu na to, či sa ako príslušník najnižšej vrstvy lopotíte v blate, alebo sa ako ukážkový zazobanec odievate do zlata.
Swanwick núti čitateľa veľmi často čítať medzi riadkami. Dejovú líniu s mnohými odbočkami spája protagonistka Jane. Až po čase je ale jasné, že svoju hrdinku vlastne len necháva dospieť. Pomaly a predovšetkým vplyvom nepriazne osudu sa z ustrašenej smrteľníčky stane oportunistka s flexibilnými morálnymi zásadami. Nič jej nie je sväté a všetko je dovolené –v mene dosiahnutia cieľa. Čo však predstavuje, to autor prezradí až v záverečnej štvrtine.
Miesto toho sa Swanwick sústreďuje len na Jane a jej cestu. Vedie ju štyrmi etapami života. Každá je iná a má ju niečo naučiť. Tieto časti nie sú graficky odlíšené, skrátka nastanú rovnako náhle ako zvyšok udalostí. Janino putovanie škaredým svetom spája aj jedna postava, zakaždým s inou tvárou a iným menom, no vždy s úlohou zásadne ovplyvniť jej život. Je pritom otázne, o akú lekciu presne ide. Povedané slovami Alice, ktorá spadla do králičej nory, je text postupom strán len podivnejší a podivnejší. Nájsť v ňom zmysel je stále náročnejšie.
Morálne silné momenty zo začiatku knihy Swanwick postupne ukrýva do krovia psychedelických predstáv. Tým zastiera aj úmysly postáv a zámer textu. Núti čitateľa domýšľať si a presviedča ho, že v jeho svete je všetko možné. Vyvrcholenie prichádza s ohňostrojom, no je otázne, aké posolstvo v sebe skrýva. Ak má byť kniha metaforou, potom jej význam ostáva nevysvetlený.
Kniha Dcera železného draka pripomína halucinogénny sen. Swanwick v nej spája zdanlivo odlišné, teda techniku a mágiu. V hutnom na detaily náročnom texte ponúka veľa silných momentov. Tie často a rád ukrýva pod pozlátku podivnosti. Vďaka tomu všetkému táto próza vyžaduje veľmi svedomitého čitateľa – ochotného dlho a vytrvalo hľadať zmysel v zdanlivých nezmysloch.
Jako, ano, je to dost zvrhlé. Což mě vlastně docela překvapilo, protože první polovinu jsem si říkala co ta anotace blbne, kde to tam jako vidí. No. Občas se mi vloudilo takové nenápadné podezření, jestli ty "zvrhlosti" nezastírají bezradnost ohledně děje, jestli nejsou takovou záplatou. Ale možná jsem moc prudérní...
Krom toho? Brilantní. Skvělé. Geniálně napsané.
Swanwick nic nevysvětluje - a nemusí. Stovky podivných, neznámých a naprosto vymyšlených pojmů, názvů, ras a jmen a čeho všeho ještě, a přesto si člověk bez nejmenších potíží všechno dokáže představit. Má-li aspoň trochu pružnou představivost. Nebo čtenářské zkušenosti.
Docela mi to připomnělo Malý, velký od Johna Crowleyho. Ten tam ovšem měl podstatně míň těch zvrhlostí, he he. Má to totiž takovou podobnou, vlastně dost krásnou poetiku, která je tady sice dost špinavá, ale stále kouzelná - a okouzlující.
Knížka vypadala hrozně dobře, zajímavé téma, s jakým jsem ještě nepřišla do styku, ale... prostě se to nedalo číst. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, kdo je kdo, kde se děj odehrává, spousta jmen a pojmů, na můj vkus je to až příliš drsné, takže jsem ráda, že jsem se k sexuálním scénám nedopracovala. Můj šálek čaje to holt není, to se stává.
Dcera železného draka se řadí přesně mezi ty knihy, o nichž nevím, co si mám myslet. Zpočátku jsem byla rozpačitá, zda má cenu takový mišmaš a fakt divnou podivnost vůbec dočítat. Jenže se tomu nedá odepřít několik věcí - plynulost děje, jeho zajímavost, originalita, surovost i syrovost a... nadmíru skvělá čtivost. Ta mě udržela až do konce. A nakonec jsem knížku, co se zprvu jevila jako něco, co jaktěživ nedočtu, se zájmem slupla za dva dny.
Je jasné, že Dcera železného draka není pro každého. Sama jsem si často říkala, na čem autor jede, ale nakonec jsem si příběh celkem oblíbila. Je to dílo pro fajnšmekry, co si potrpí na divnostech, žánrových rozmanitostech a dokonalých mišmaších.
Hlavní hrdinka Jane je postavou, o které nevíte, zda ji mít rádi či nikoliv. V jednu chvíli s ní soucítíte, dokážete se do ni vcítit, aby vám vzápětí bodla kudlu do zad a vy si řekli, jaká je to... špatná holka.
Ale celkem se mi to líbilo. Plus krásná obálka.
(Dala bych 3 hvězdy, protože i na mě to bylo moc šílené, nicméně až tak nízké hodnocení si kniha nezaslouží. Fakt se to skvěle čte. A je to správně ulítlý.)
Tak tohle mě draplo a nepustilo, než jsem dosvištěl na konec. A teď mi to vrtá hlavou. Milé děti, tohle nečtěte! ;-)
Seznam alergenů: sex, drogy, alchymie a může obsahovat stopy rokenrolu!
Tahle knížka je naprosto šílená a je určená pro opravdové fajnšmekry, gurmány a lidi, kteří už neví, co by četli. Ne, vážně, je to takovej myšmaš až mě z toho občas bolela hlava. Vlastně jsem tak nějak tušil, jak by knížka mohla skončit, v průběhu knihy jsou takové náznaky, vlastně je to i celkem chytré. Přesto mě knížka bavila i nudila zároveň.
Nudila, protože se mi plynutí příběhu zdálo zcela chaotické.
Bavila, protože některé scény jsou zábavné a konec je hezky vygradovaný.
Nicméně obří plus za luxusní obálku.
(SPOILER)
wow. tohle byla jizda :D určitě to není čtení pro každého (nemusí nadchnout, nemusí člověk vše pochopit a pobrat :D, sprostá slova, eroticke scény ve druhé půlce knihy skoro kam se podíváš). Ale při čtení jsem se bavila a rozhodně je to něco, co se týče žánru opravdu jedinečného.
Popis knihy mi neřekl rozhodně vše na co se mám v knize připravit a o to víc jsem byla překvapená když jsem pročítala stránku za stránkou :D
SPOILER
poslední strana.... nedočkavě jsem otočila dál a jako... WTF? :D :D :D to se vážně nedočkam jména? :D
(SPOILER) Číst či nečíst anotace, toť otázka! Určitě jsem se od mnoha knih nechala zbytečně odradit, stejně jako jsem mnohé přečetla a byla jsem zklamána. Tato je jednou z nich. Kdybych k Dceři anotaci a úvodní slovo autora nečetla, byl by možná můj celkový dojem jiný, i když ne nutně lepší. Jakkoliv byla předmluva lákavá, kniha samotná byla jak z pera jiného člověka.
Některé příběhy mě pohltí, čtu a čtu, nespím, čtu za chůze a každou volnou sekundu - tento to neumožňuje a jedním z viníků je jeho styl. Jako by se autor účastnil soutěže o největší množství zbytečných, cizích a neobvyklých slov. Varírovaný habitat behémótů násobený nemístným vynecháváním spojek, sloves a dalších obvyklých gramatických prvků našeho jazyka učinil větnou stavbu kostrtbatou a obtížně čitelnou. :)
Čekala jsem ten sex, drogy, cyberpunk, technologie, alchymii, temnou fantasy a nějaký děj třeba. Dostala jsem historky rozhárané holky dospívající v nevyužité kulise technomagického světa, psané nadrženým puberťákem. Šikana rovná se drhnutí rozkroku rejžákem. Hm. Učitel ve škole trestá Jane trhnutím za přirození. Hmm. Jane k pokrokům ve studiu potřebuje nevázaný sex, masturbaci, orgasmy a sperma. Hmmm, a to jak draka nakonec živí, tohle je ten explicitní sex? Podle předmluvy autorovi obdivně píšou ženy, jak je přesně vystihuje, jak ví, jaké je být ženou, co ženy prožívají - k tomu mě napadá snad jen OMG a WTF a jdu se mrknout, jestli jsem ještě také žena!
Kniha se nevěnuje světu, ve kterém se odehrává, což je možná škoda, ale celkově to nijak zvlášť nevadí. Naopak ale vadí naprostá povrchnost nejen osobnosti Jane, která je okolnostmi smýkána sem a tam, pije, krade, někdy chodí do školy, někdy s kluky; ale i okolností, které se jí týkají. Ano, sex, drogy, sny o matce - ale co to všechno kolem? Už v továrně, hladová, otrhaná a bitá otrokyně pod neustálým dozorem čistě náhodou dostane do ruky kouzelný grimoár, který schová pod prkno ve společné cimře a nikdo jí ho neukradne, ani si nevšimne, že Jane mizí za nocí pryč. Dva nenahraditelné klíče jí spadnou do klína přesně v okamžiku, kdy je potřebuje. S ničím nemá potíže, všechno je tak samozřejmé, vše se podaří, dokonce se nějak, zajímalo by mě jak, dostane na školu a je v klídku, krade a studuje. Všichni se tváří, že jí buď znásilní, nebo sežerou, ale v pravou chvíli je vždy po ruce nějaký ten pomocník, který to vyřeší a Jane pluje dál. A dokonce pořád ten samý pomocník, který dokola umírá a následně se reinkarnuje do dalšího pubescentního těla!
No a drak - namyšlený plecháč, který s Jane manipuluje a zneužije ji pro vlastní účely. Čekala jsem víc, v podstatě je tu jen okrajově, vždyť je to létající magický stroj kruciš, to umí jen ležet jako mrtvola a vypadat zrovna tak?
Ale celkově jsem se velkou část knihy držela mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tohle jsem sice nečekala (ani nechtěla), děj je pouhým shlukem událostí, kaleb a podrazů, ale Jane mi nevadí, fandím jí. No a ještě tu je v recenzích vychvalovaná závěrečná jízda, takže jsem si říkala, že to není taková katastrofa. Ale ta závěrečná "jízda"? Trapárna následovaná psychedelickou motanicí s návratem do dolního světa a happyendem, pátou reinkarnací. Za mě to závěr zabil, nápady došly a byly nahrazeny výrony pindů. Takže jsem se přesunula ke dvěma až třem hvězdám, a protože si říkám, že tohle je dílo, které si znova číst nebudu a volně navazující díly také shánět nebudu, nakonec jsou dvě.
Varírovaný, to jsem si musela vyhledat:)