Dcery čarodějného vrchu
Mary Sharratt
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412646/bmid_dcery-carodejneho-vrchu-j7P-412646.jpg
4
139
139
Jak velký je rozdíl mezi soumrakem a svítáním? Jak tenká je hranice mezi skutkem milosrdným a silou nečistou? A jak ostrá je čára mezi tímto a jiným světem? Bess Southerns, přezdívaná také matka Demdike, to odjakživa uměla se zvířaty, dovedla je slovem snadno uklidnit a také dobře znala sílu léčivých bylin. Patří zkrátka mezi obdařené. Uživit sebe a dceru se třemi dětmi není lehké, nouze klepe na dveře co chvíli, a za pomoc druhým, za uzdravení nemocného člověka či zchromlé kravky člověk vždycky kus chleba domů přinese. A obdařenost se dědí, koluje potomstvu v krvi, a je na každém z nich, k jakým úmyslům chtějí své schopnosti užívat, zda k dobrodiní či odplatě, a zda je vůbec užívat chtějí… Román spisovatelky Mary Sharrattové je inspirován čarodějnickými procesy v anglickém Lancashire v roce 1612, které vyvrcholily devíti popravami. Celým příběhem se nese otázka, zda některá obvinění z čarodějnictví mohla být oprávněná. Sharrattová v příběhu dovedně snoubí historická fakta s moderní psychologií a barvitým líčením běžného života chudých lidí, jejichž jediná naděje na lepší budoucnost spočívá v jejich „obdařenosti“, tedy ve schopnostech, jež jedni považují za svaté a druzí za nečisté. Děj se postupně přesouvá z přírody, statků a vesnic do sídel vrchnosti, do žaláře i na popraviště, spěje k nevyhnutelnému závěru, ale přesto dál vyjadřuje naději v podobě nezdolných ženských charakterů, v podobě matek a dcer, jež dokážou milovat, soucítit i odpouštět.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , JotaOriginální název:
Daughters of the Witching Hill, 2010
více info...
Přidat komentář
Vynikající knížka. Žádná falešná nota v ní nezazněla. Málokdy se mi stane, že postavy z románu ožijí a myslím na ně jako na své blízké. Čte se přímo úžasně. Důkaz o tom, že ti, kteří se něčím liší od ostatních, jsou vždy podezřelí. Stává se to dnes, v době všech myslitelných technických vymožeností, jak to mohlo dopadnout kdysi, kdy lidé věřili na čarodějnice zcela vážně? A tak prožíváme životní příběh tří generací žen, které měly dar vidět víc než jiní a taky umět pomáhat tam, kde předtím jiní selhali. Tyto ženy toužily prožít svůj život v lásce a radosti, radovat se z maličkostí všedních dnů i přírody kolem. Tím pro ně bylo horší upadnout do osidel zla a ziskuchtivosti mocných. Kapitola o podmínkách v žaláři je hodně smutná. Moc bych si přála spravedlivý konec, potrestání pravých viníků. Jenomže život se nechová milosrdně k těm, kdo by si milosrdenství zasloužili. Nebylo úniku, když si někdo zamanul a využil svého postavení i možností k získání politických i jiných výsad právě na těch nejubožejších.
Přátelé, tak toto je knižní lahůdka! Po dlouhé době kniha, která mi naprosto sedla. Doporučuji všemi deseti! :)
Úžasná knížka, mám pocit, jako bych tam žila s nimi... ale to bych vážně nechtěla...
Moc smutný, ale zároveň krásný příběh, který si mě naprosto podmanil. Autorka dokázala bravurně docílit toho, že jsem s bábou Demdike, s její dcerou a vnučkou prožívala všechny jejich strasti i radosti (a těch tedy rozhodně mnoho nebylo), jako kdybych byla v knize přímo s nimi jako jedna z vedlejších postav. Jejich nelehké osudy zde byly vylíčeny na pozadí dějin raně novověké Anglie, v době nastupujícího racionalismu a osvícenství. Chválím autorku i za doslov, který vše krásně doplnil a zasadil do dobových reálií. Je vidět, že autorka si celý příběh velmi dobře nastudovala z dochovaných pramenů a nesnažila se zbytečně fabulovat. Vše to na mě působilo velmi autenticky.
Překrásná kniha, přestože příběh je místy značně pohnutý. "Slovem i obsahem" se výrazně liší od většiny v současnosti vydáváných knih, takže ji nemohu nedoporučit. Autorka (nebo překladatel, který občas nepřekládá do češtiny přeložitelný text) volí i knižní jazykové prostředky a popisy prostředí živě povzbuzují obrazotvornost - při čtení jsem se velice snadno ocitla v 16. a 17. století v Lancashire v pendleských končinách. Původně jsem nevěřila, že by mne kniha mohla oslovit, ale opak je pravdou. Jen s obtížemi teď budu číst cokoli "moderního". Příběh (nejen) pendleské zažehnávačky Demdike a její vnučky Alizon se snadno dostane pod kůži a nějaký čas s vámi setrvá. (Ovšem netrpělivým a příležitostným čtenářům raději nedoporučuji.)
Velmi působivý román, který je beletristickým zpracováním důkazního materiálu z reálného čarodějnického procesu.
Tohle mě moc bavilo. Skvěle odvyprávěný příběh, výborné čtení, doporučuji.
Tak tohle byla vyloženě lahůdka. Román založen na reálných podkladech a neuvěřitelně čtivý příběh. Výborné.
Román, který mi učaroval ! Mistrovský kousek ! Nechala jsem se zcela uchvátil zápletkou i atmosférou tohoto příběhu. Den po dočtení stále na děj myslím. Tento skutečný příběh je vyprávěn dvěma ženami - babičkou Bess a její vnučkou Alizon. Vše se odehrává v Anglii za začátku 17. století v Pendelském lese. Je to příběh o zaříkavačce Bess, která léčila lidi i zvířata, modlitbou či bylinkami. Její vnučka patřila také mezi obdarované, jen svůj dar jednou špatně využila a to se pak stalo celé rodině osudným.... Nádherný příběh, při čtení mě docela mrazilo, jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos četla !!
Velice zajímavá kniha o čarodějnických proces, která zároveň románovým způsobem ukazuje, jak se žilo chudým rodinám v Británii 17 století. Navíc je to podle skutečných událostí, což je tedy strašné.
Štítky knihy
Anglie čarodějnice 17. století podle skutečných událostí čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dcery čarodějného vrchu |
| 2019 | Iluminace |
| 2018 | Extáze: Román o Almě Mahlerové |
Tak tohle bylo tedy něco. Dcery čarodějného vrchu jsem četla poměrně dlouho, a to z jediného důvodu - snažila jsem si knížku šetřit, aby mi příběhy báby Demdike, Alizon a všech ostatních dělaly společnost co nejdéle. Rozhodně by totiž bylo možné příběh zhltnout ve velmi krátkém časovém údobí, jelikož se jedná o dílo nesmírně čtivé. Jak už tu kdekdo psal, čtenář z barvitého popisu dobové atmosféry skutečně takřka nabývá dojmu, jakoby seděl před Malkin Tower s věnečkem růžiček ve vlasech s nimi a naslouchal jejich zažehnávadlům. Postavy mi byly nadmíru sympatické, prožívala jsem s nimi se zatajeným dechem jak těch pár radostí, tak hlavně velké množství strastí, a jak se tak s postupem děje schylovalo k neodvratnému konci, člověk pořád vroucně doufal, že se udá nějaký zázrak a hrdinky vyváznou. Konec mě spolehlivě rozbrečel a věřím, že Mary Sharrattové se podařilo ve mně zanechat jen tak nesmazatelnou stopu.