Dcery čarodějného vrchu
Mary Sharratt
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412646/bmid_dcery-carodejneho-vrchu-j7P-412646.jpg
4
139
139
Jak velký je rozdíl mezi soumrakem a svítáním? Jak tenká je hranice mezi skutkem milosrdným a silou nečistou? A jak ostrá je čára mezi tímto a jiným světem? Bess Southerns, přezdívaná také matka Demdike, to odjakživa uměla se zvířaty, dovedla je slovem snadno uklidnit a také dobře znala sílu léčivých bylin. Patří zkrátka mezi obdařené. Uživit sebe a dceru se třemi dětmi není lehké, nouze klepe na dveře co chvíli, a za pomoc druhým, za uzdravení nemocného člověka či zchromlé kravky člověk vždycky kus chleba domů přinese. A obdařenost se dědí, koluje potomstvu v krvi, a je na každém z nich, k jakým úmyslům chtějí své schopnosti užívat, zda k dobrodiní či odplatě, a zda je vůbec užívat chtějí… Román spisovatelky Mary Sharrattové je inspirován čarodějnickými procesy v anglickém Lancashire v roce 1612, které vyvrcholily devíti popravami. Celým příběhem se nese otázka, zda některá obvinění z čarodějnictví mohla být oprávněná. Sharrattová v příběhu dovedně snoubí historická fakta s moderní psychologií a barvitým líčením běžného života chudých lidí, jejichž jediná naděje na lepší budoucnost spočívá v jejich „obdařenosti“, tedy ve schopnostech, jež jedni považují za svaté a druzí za nečisté. Děj se postupně přesouvá z přírody, statků a vesnic do sídel vrchnosti, do žaláře i na popraviště, spěje k nevyhnutelnému závěru, ale přesto dál vyjadřuje naději v podobě nezdolných ženských charakterů, v podobě matek a dcer, jež dokážou milovat, soucítit i odpouštět.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , JotaOriginální název:
Daughters of the Witching Hill, 2010
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv je tohle kniha psaná ženou – Mary Sharrattovou, pro ženy, mohla by být zajímavá i pro muže, které historie zajímá a to z toho důvodu, že je založena na skutečných historických událostech. Jména, historické reálie, životní osudy, procesy i smrt odsouzených jsou skutečnými a doložitelnými fakty.
I když literární styl a způsob vyprávění v této knize nejsou úplně můj šálek kávy, musím ocenit práci, kterou si autorka s tímto dílem dala, vyžadovalo to bezesporu rozsáhlé studium historických záznamů a dalších textů, odkazy na ně najdete v Doslovu.
Jde, jak je zřejmé už z názvu, o čarodějnické procesy, které se odehrávaly v Anglii za vlády Jakuba I. Stuarta, jenž byl autorem Daemonologie, jakési příručky pro lov čarodějnic. Člověk se nemůže ubránit dojmu, že skutečnými služebníky Satana byli ve skutečnosti úředníci, protestanští kněží a bohužel i někteří obyčejní lidé, ti všichni v čele s panovníkem poreformační Anglie v 16. a počátku 17. století, výše zmíněným Jakubem I.
Co všechno v lidech dřímá, že? Jaké bezedné hlubiny naše duše skrývá...
Velmi podařená knížka a ještě založena na doložených faktech z čarodějnických procesů.
Tento príbeh ma chytil tak, ako som vôbec nečakala. Hlavne celkovo som od knihy čakala niečo iné, keďže v anotácii je napísané, že je inšpirovaný čarodejníckymi procesmi, ktoré sa vtedy v Anglicku odohrávali a tak som si myslela, že tam bude nejaké upaľovanie a tak. Ale nie, to tam nie je a ani mi to tam nechýbalo. Úplne mi stačil príbeh obyčajných žien, ktoré niekedy prežívali len tak-tak. Príbeh Demdike, ktorá sa stala najsilnejšou zaháňačkou v okolí, jej dcéry Lizy, ktorá istý čas tiež koketovala s týmito silami a aj jej dcéry Alizon, ktorá tiež mala silu, ale bála sa jej. Taktiež je to príbeh, ktorý nám ukazuje, ako sa vtedy ľudia stavali k čarodejníctvu, k náboženstvu a k všetkému, čomu nechápali. Aj keď to nebolo skoro vôbec napínavé, tak ma to veľmi bavilo. Náhľad do života ľudí niekoľko storočí dozadu. Užívala som si skoro každú stranu, je to napísané naozaj krásne a nevedela som sa dočkať, kedy budem môcť opäť čítať. Ale malo to aj pár chýb, občas sa mi to zdalo rozťahané, občas mi niektoré postavy šli na nervy, koniec sa mi veľmi nepáčil... No sú to len také drobnosti, lebo príbeh ako celok ma pohltil. Som rada, že som tejto knihe dala šancu a určite od autorky skúsim aj ďalšie knihy, aj keď tie témy nevyzerajú tak, že by ma bavili, ale možno prekvapia.
Osudy tří generací žen jedné rodiny. Osudy těžké, stejně drsné jako prostředí a období, ve kterých žili. Události, kterým dnes nepřisuzujeme nic nadpřirozeného, byly pro tehdejší lidi a jejich smýšlení naprosto nepochopitelné a tudíž bylo přece jasné, že v nich musel mít prsty Satan.
Smutné čtení...
Příběh mě úplně pohltil, od prvních stránek jsem se duchem přenesla o několik století zpátky do Pendleského lesa a i ve chvílích, kdy jsem zrovna nemohla číst, jsem nad postavami pořád přemýšlela. Doba je popsaná velmi věrohodně, i mezilidské vztahy, každodenní těžkosti a věčný hlad... najednou mi ani jíst včerejší rohlíky doma nevadilo, naopak jsem byla ráda, že je doma vůbec mám. Přes jasný konec kniha nepůsobí depresivně a ponuře, naopak jsem z ní měla nádherný pocit, který si doufám dlouho uchovám.
Autorce se na základě historicky doložených faktů o čarodějnických procesech v Lansashire podařilo napsat nádherný příběh, který i přes to, jak nevyhnutelně končí, je oslavou života. I ve tmě žalářní kobky v něm probleskuje světlo. Matka Demdike, dle faktů vylíčena jako čarodějnice a zlá žena, je lidovou léčitelkou, bylinkářkou a zaříkávačkou. Také je vypravěčkou první poloviny příběhu a svou "moc" nepopírá. Zůstává ale až do konce pokornou "obdařenou".
Pro mě osobně toto bude asi kniha letošního roku. Bála jsem se dalšího Kladiva na čarodějnice, ale na rozdíl od knih, kde v procesech končily ženy, které svou moc popíraly, tady je to jinak. Takže jsem udělala tu hloupost, že jsem po pár kapitolách potrápila počítač. Vy, co se chystáte knihu číst, nedělejte to. Česká Wikipedie vám toho sice moc neřekne, ale anglická je poměrně sdílná a připravíte se o mnohá překvapení, nehledě na to, že budete vlastně vědět, jak to skončilo a pro koho. V tomto nabízí tiché zadostiučinění doslov.
Velmi čtivě psaná kniha o osudech žen jedné rodiny - navíc inspirováno skutečnými událostmi z Anglie 17 století. Rozhodně doporučuji, i když to má pro někoho děsivých 412 stránek, u této knihy to je málo - přečtete ani nebude vědět jak.
Po Iluminacích jsem se pustila i do další knihy M. Sharrattové a i zde mě čekalo příjemné překvapení. Příběh tří generací žen, které žijí poklidný a bohabojný život nejchudších vrstev v Anglii konce 16.století, byl opravdu skvělý.
Střídání vlády papeženců a protestantů muselo být velmi náročné - nestačila víra v Boha, ale muselo se věřit v toho jediného, oslovovat jej těmi správnými modlitbami a uctívat ho v těch správných prostorách. Ti, kteří nezvládali měnit kabáty tak rychle jako lidé u moci, riskovali svůj život a v případě prozrazení umírali ukrutnou smrtí.
Pro mě to bylo výborné historické čtení a postavy Gran, Chattoxky, Annie, Jamieho a Alizon mi byly velice blízké a pochopitelné. Pravda, nejsem si jistá, že středověká Anglie byla až tak nevinná; pokud Alizon byla opravdu dívka jako obrázek a přitom chudá jak kostelní myš, je velmi pravděpodobné, že by pocestný kramář John Law nebyl tak daleko od pravdy. Ale četlo se to hezky, takže bych tomu ráda věřila.
Vlastnímu čarodějnickému soudu byl naštěstí věnován jen závěr knihy. A v doslovu jsem našla velmi zajímavé tvrzení; pokud se zakládá na pravdě, můžeme anglické justici té doby, resp. jí odsouzeným čarodějnicím, jen závidět.
Čarodějnice v Anglii totiž mohla být odsouzena i tehdy, když se nepřiznala; to zní spíše jako něco, co není až tak závidění hodno. Jenže v Anglii (podle doslovu M.S.) bylo zakázáno mučení obviněných, takže pokud se ženy k čarodějnictví nepřiznaly, nebyly podrobeny mučení. V evropských zemích naopak soudy přiznání vyžadovaly a právo útrpné bylo zcela běžné, takže evropští soudci (v našem kraji se každý člověk znalý historie otřese jen při vyslovení jména Boblig) si při vynesení rozsudku byli jisti svým bohulibým dílem . . .
"Ale nejzvláštnější se mi zdál jeden oválný obraz dívky, která vypadala jako vystřižená z těch příběhů, co znám od Gran. Byla půvabná, tak nějak bych si představovala dceru vládkyně Elfhamu, velké oči malinko užaslé nad krásou světa, tvář lehce zardělou, prameny vlasů barvy mědi zářící zpod plachetky. Byla jak živá. A pak - co je to za kouzlo? - se ta postava pohnula. Až jsem se zajíkla leknutím, když ta postava zamrkala stejně jako já."
(SPOILER) Na knihu jsem se těšila hodně a možná to byla ta chyba. Štvalo mě to neustálé oni mi nic nedali, dali málo a taky to bylo prostě přitažené, babka zamilovaná do svého našeptávače díky němuž léčila a zaříkávala, přitom spíš trpěla Schizofrenií a dcera též. Bylo to nereálné, nevysvětlené, nedotažené. O procesech samotných jen pár zmínek, nějaký reálný základ tam byl, ale bylo ho zoufale malinko, alespoň pro mě.
Je krásný, když jste něčeho, co čtete, plní. V nejlepším slova smyslu. Kniha je od prvního do posledního písmene čtivá, žádné slovo není zbytečné. Nečekejte Kladivo na čarodějnice. Příběh je mírnější, laskavější... Jednoznačně doporučuji k přečtení a doufám, že se budou překládat i další autorčina nově vyšlá díla, protože všechna, která zatím vyšla v češtině, stála za to.
Mary Sharratt je opravdu úžasná spisovatelka. Celý román se četl jedním dechem, nenudil ani na vteřinu. Mluva, reálie, popisy té doby, to všechno měla skvěle nastudované. Opravdu jedinečné dílo.
Byla jsem trochu zklamaná. Líbil se mi děj kolem staré Bess, i začátek vyprávění Alizon. Ale pak začalo být předvídatelné, co se stane a to mě nudilo. Ono je to i pochopitelné, když se autorka odráží od skutečných událostí, ale i tak mi to přišlo takové nedotažené.
Asi jsem namlsaná Iluminací, která mě naprosto pohltila. Dcery čarodejného vrchu se jí nevyrovnají.
Mně se to moc líbilo! Byla to kniha, kterou jsem hltala týden během mého covidu a donutila jsem se k ní, i když mi bylo pěkně zle!
Vzpomněla jsem si na Žítkovské bohyně a koukám, že nejsem sama. Líbil se mi autorčin styl vyprávění v ich formě, ani jsem nakonec neměla problém s tím, že v jisté části knihy už nevidíme události z pohledu Demdike, ale její vnučky Alison. Zkrátka v jedné kapitole "cvak" a vy se musíte přeorientovat na jinou postavu :)
Atmosféra knihy je opravdu úžasná, prožívala jsem ji intenzivně. I mi docela sedl styl jazyka, i když musím vytknout fakt, že se autorka snažila o takovou stravitelnou formu archaického jazyka a občas tam střelila slovo, které se tam vůbec nehodilo, protože bylo jak vystřižené z dnešní doby :) Taky mě bavily popisy chaloupek a přírody. Moje představivost si je krásně zpracovala.
Příběh mě velmi zaujal, líbily se mi detaily z jejich života, propracovná psychologie. Nahlédnutí do nitra. V knize bylo i krásné mystično a nakonec vlastně i kus magie, i když v takové střízlivé a pozemské formě. (Teda, až na komunikace se "spřízněnými" :))
Velké plus je, že je kniha založená na skutečných historických událostech, o kterých se můžeme dočíst v závěru knihy. To reálno dodá celé knize takový temnější a serióznější nádech.
Ráda se ke knize někdy vrátím.
Chci si přečíst další knihy od této autorky.
Jak už bylo zmíněno, člověku se musí vybavit Žítkovské bohyně. Zde zasazeno do Anglie na přelomu 16. a 17. století. Ve srovnání s bohyněmi mi to přišlo poetičtější, ale co vímám jako obrovské plus knihy, je důraz na, dalo by se říct, "etické" zázemí čarování a zažehnávání.
Výborná kniha.
Kniha mě celkem zklamala. Čekala jsem asi trošku jiný příběh. Tak nějak víc čarodějnický? :D
Místy jsem se musela nutit do čtení, postavy si mě taky moc nezískaly.
Ale líbil se mi vykreslený každodenní život postav. Bída, strádání, předsudky a pověrčivost, lidská krátkozrakost a strach. Díky tomu všemu byl jejich život opravdu těžký.
Knihu můžu doporučit. Krásná kniha nejen obálkou, ale i obsahem. Nečekejte " Kladivo na čarodějnice" , nebo podobné knihy, dějová linka je víc propracovaná, sám příběh vás rychle vtáhne. Kniha mi trochu připomíná Žitkovské bohyně - sbírání bylin, dar zažehnávání, chaloupky na samotě.....
Tahle knížka mi učarovala hned od prvních řádků. Životní příběh Bess a její vnučky Alizon mě do sebe vtáhl a nechtěl pustit. Kdo čeká, že celá kniha bude jen o čarodějnických procesech, odehrávajících se v Anglii počátkem 17. století, bude zřejmě zklamán, i když je každému už od přečtení anotace jasné, kam příběh nevyhnutelně směřuje... Přesto je líčení obyčejného života Bess i Alizon tak napínavé a skvěle vykreslené, že se cítíte, jakoby jste v Pendelském lese byli celou dobu s nimi. Autorka vyšla ze skutečných dobových zápisů, které velmi zdařile beletristicky zpracovala. Za mě velké překvapení - do knížky se mi právě podle anotace moc nechtělo, ale nakonec jsou Dcery čarodějného vrchu jedním z největších knižních překvapení roku.
Poutavĕ napsaný příbĕh z přelomu 16.a 17.století kdy hlásit se k anglikánské církvi bylo považovàno za jedinné a spràvné.
Skvelá kniha. Som rada, že sa ku mne dostala a i keď má nenápadnú obálku a malú propagáciu, jej prečítanie veľmi odporúčam. Depresia tej doby vás úplne pohltí.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dcery čarodějného vrchu |
| 2019 | Iluminace |
| 2018 | Extáze: Román o Almě Mahlerové |
Mary Sharratt mě naprosto okouzlila svou knihou Iluminace, takže bylo jasné, že si od ní budu chtít přečíst i další tituly. Po dlouhé čtyři roky jsem si tuto knihu z knihovny znovu a znovu půjčovala, ale pokaždé ji vrátila nepřečtenou, protože mě zaujaly jiné příběhy. Až nyní mě mé svědomí přimělo, abych ji konečně přečetla a zařadila do seznamu přečtených knih.
Knihu jsem nakonec zvládla přečíst poměrně rychle, ale chvíli mi trvalo se do příběhu skutečně ponořit. Jazyk, kterým je příběh vyprávěn, je totiž jiný než v knihách, které jsem v poslední době četla. Ačkoliv mě zaujal příběh, jeho věrohodnost a historické reálie, kniha mi nepřipadala výjimečná. Příběh mě sice přenesl do nelehké doby a umožnil mi nahlédnout do těžkého osudu, který by asi dnes byl chápán jinak, ale žádný „wow“ efekt se u mě tentokrát nedostavil.
Krutá doba, smutný osud. Pokud bychom dnes na podobnou rodinu nahlíželi moderními psychologickými pojmy, možná by byla diagnostikována schizofrenie. V 17. století však podobné vnímání nebylo možné, a lidé za to tehdy často zaplatili vysokou cenu.