Dcery pana Darcyho
Elizabeth Aston
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392496/bmid_dcery-pana-darcyho-xen-392496.jpg
4
176
176
Nejoblíbenější román anglické klasické literatury, Pýcha a předsudek Jane Austenové, končí – jak jinak – svatbou. Vděční čtenáři, sdružení v literárních společnostech, často o jeho příběhu iniciativně přemýšlejí: „Jak to bylo dál? Žila Elizabeth se svým Darcym opravdu pak šťastně až do smrti?“ A tu se chápe pera současná britská spisovatelka Elizabeth Astonová, přikouzlí Darcyovým početnou rodinu a mapuje osudy jejích členů. Ocitáme se pak v Londýně roku 1818. V Evropě po Napoleonovi vládne znovu mír, nastává jiná doba, staré konvence ustupují odvážným myšlenkám nového století. Do města, kde právě začíná tradiční jarní společenská sezóna, přijíždí z venkovského panství k příbuzným pět mladých Darcyových dcer. Jak obstojí ve víru plesů, návštěv, nových známostí, ve spleti intrik, klevet a nezvyklých složitých vztahů, když rodiče dlí v cizině a oporu je třeba hledat hlavně ve vlastním rozumu a citu? Na světě už existuje několik tisíc napodobitelů a pokračovatelů Jane Austenové, ale jediné Elizabeth Astonové (nomen omen) se dostalo kritického uznání – a to právě za její román Dcery pana Darcyho, jenž se stal rovněž světovým bestsellerem. 978-80-7335-541-8 (vázáno) 978-80-7335-549-4 (brožováno)... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2018 , LedaOriginální název:
Mr. Darcy´s Daughters, 2003
více info...
Přidat komentář
Já jsem byla zklamaná. Austenovou miluju ve všech formách a provedeních a tohle jí teda nesahalo ani po kotníky. Postavy naprosto ploché a nelogické, děj neskutečně plytký, a když náhodou ne, tak jen proto, že autorka vykradla některou z původních austenovských zápletek. Ani stín nějaké hlubší myšlenky.
Připadalo mi, že čtu opravdu Jane Austen. Čtivé, zábavné, propracované líčení postav.. Postav a jmen zde bylo docela hodně, chvílemi jsem se ztrácela a musela jsem se v knize vracet, abych se zorientovala kdo je kdo. Určitě si přečtu i další knihy této autorky.
Rozhodně není jednoduché navázat na takovou autorku jako je Jane Austenová. Přesto jsem byla překvapená, duch autorky tam urcitě byl. Není to Jane, ale je to čtivé a zábavné. Určitě si přečtu další díly. Snad jen škoda, že nejsou další díly v elektronické podobě v češtině.
(SPOILER) Knížku jsem četla s neuvěřitelnou dychtivostí, ale až teď na konci se vlastně ptám proč? Asi jsem tolik čekala, že se konečně začne něco dít, že jsem si nevšimla, že se vlastně neděje nic, bohužel. Podstatná část knihy stále dokola opakuje a zdůrazňuje, jak se mají dívky chovat, co dělat a co neděla, aby nedošlo ke skandálu, jak případný skandál zahladit atd. Styl, myslím, Austenové víceméně odpovídá, ale původní postavy (Gardinerovi, Fitzwilliam) jsou mi tady krajně nesympatické, všichni postrádají ten svůj původní nadhled a „normálnost“. Nové postavy neměly příliš prostoru, aby si mě mohly získat. Kdyby jich tam bylo méně a vyskytovaly se více, určitě by se mi vepsaly do paměti více. Takhle zůstane jen Wytton, který od počátku působil silně „darcyovsky“. Děj se rozběhl až na konci a popravdě jsem byla zklamaná, že tím „šokujícím“ je zase únos a že dopadl zase víceméně stejně jako v Pýše a předsudku. Přesto všechno nebyla knížka zas až taková katastrofa, bylo to příjemné, oddechové čtení.
Komentář obsahuje lehké spoilery, ale snažila jsem se to udržet nekonkrétní.
Většina komentujících se tu shoduje, že minimálně stylem autorka na Austenovou skvěle/přijatelně navazuje. Omlouvám se, ale musím nesouhlasit... Austenová, ač je oblíbená, je v Česku neuvěřitelně nedoceněná autorka, zdá se, že si většina jejích čtenářů neuvědomuje všechny ty podtexty, o kterých ve svých knihách píše a stále ji bere jen jako autorku romantických příběhů. Při povrchním pohledu se snad skutečně může zdát, že na Austenovou navazuje, nicméně pokud se do příběhu ponoříte hlouběji, zjistíte, že pod hladinou příběhu je pusto prázdno po pěšině, žádné sdělení, žádné vážné téma, o kterém se nesmí mluvit naplno, nic. Navíc autorka nakusuje pár poměrně citlivých témat, která pak úplně korektně nezvládá (paiderastrie, abych použila dobový nehanlivý termín...).
Co se postav týče... skutečně šustí papírem, Camilla s Alethou vcelku ujdou, ale Letty má snad působit jako komická vložka či co? Pro mě to teda po třech stránkách repetitivních reakcí vtipné být přestalo, přitom na začátku měla určitý potenciál... Fitzwilliam snad prodělal lobotomii, aby mohl pošťuchovat děj tím správným směrem a pár vedlejších postav mělo určitý potenciál, který se ale autorka rozhodla zazdít. Jediná postava, která mě skutečně bavila a která se skutečně povedla je Lydie - nikdy jsem jí v Pýše a předsudku neměla ráda, nicméně tímhle novým pohledem si získala určité moje sympatie. (Když je Lydia vaše oblíbená postava, víte, že je zle...)
Teoreticky celkem oceňuji nejasnost toho "kdo s kým skončí", nicméně mi to ještě víc znesnadňuje si knihu oblíbit. (Přesto jsem typovala poměrně přesně, i když řada mých odhadů byla naprosto mimo rámec mé nejdivočejší fantasie...)
Historická přesnost téhle knihy je podivná, v řadě otázek je naprosto nepřesná, ale pak vzápětí uvede informace tak podrobné (na jiné téma), že je zřejmé, že autorka si nějaké průzkumy dělala... Důsledkem všech těchto okolností, ale autorka zůstává na pomezí - nemá hloubku ani historickou přesnost Austenové, ale zároveň se ani nejedná o červenou knihovnu, kde člověk tuto přesnost neočekává... Navíc je to hrozně dlouhé (to mě neuslyšíte říkat často), 400 stránek je tu opravdu nadbytečných, rozjezd je pomalý a i když už se to skutečně rozjede, tak to není zas až tak extra. Tolik zrušených zasnoubení a úprků jsem v jedné knize snad v životě neviděla (Devereux se má vážně co učit...).
Ten závěr byl zkrátka fraška... Vlastně mě to dost mrzí protože to mělo určitý potenciál... Český překlad mě navíc neustále vytrhoval, určité anglicismy je vždycky dobré zachovat, protože to přenáší ten správný britský pocit. Možná by to bylo snesitelnější v angličtině...
Tak Austenová to není, ale docela ti šlo. Dibře se ti četlo, není to nuda a pěkně to vykresluje atmosféru doby.
Za mě příjemné překvapení!
Autorka skvěle vystihla Austenovský styl a celkovou atmosféru ;-)
Byla jsem překvapena! Nečekala jsem, že mne "pokračování" mé milované Pýchy a předsudku tak moc vtáhne a zaujme. Tato kniha je balzámem na všechny uvzdychané a romantické dušičky. Trošku mi sice vadilo až příliš nápadné kopírování paní Austinové, ale i tak se mi kniha velmi líbila a s chutí si ji jistě přečtu ještě jednou i později. Členění knihy na odstavce mi vyhovovalo, celkový design je odpovídající žánru a něžnosti knihy. Jen těžko mohu popsat své pocity, abych nespoilerovala, ale kromě velké sympatie se dvěma sestrami, jsem cítila neskutečnou zášť vůči zbylým třem. Jejich hloupost neznala mezí a to mi bylo trošku líto. Možná tím byly podobny dnešním dívkám, na to však byly až moc slušné. Nechci se tu ale pouštět do sáhodlouhého filosofování ani spoilerování, třeba to byl jen můj pocit a ostatním budou všechny sestry připadat milé, chytré a přátelské. Mé zaujetí knihou bylo také poznat na rychlosti četby, jelikož jsem čtyř set stránkovou knihu přečetla za ani ne tři dny a to nejsem žádný rychločtenář. Myslím, že i kdybych již nečetla Pýchu a předsudek, Dcery pana Darcyho by se mi i tak líbily. Přeji hodně zdaru a uvzdychané nálady dalším čtenářkám. Či čtenářům?
Mám z této knihy poněkud rozporuplné pocity. :D Na jednu stranu se četla dobře, je to milá oddychovka v "Austen stylu", je taky milé se znovu potkat s postavami, které jsou známé z Pýchy a předsudku - i když je to většinou jen letmý dotek. Co mi ale vadilo bylo to, že román kopíruje rozložení sester, či jak to nazvat... Nejstarší nejkrásnější, druhá nejchytřejší, úderná dvojčata nedbající se slušné vychování - tohle byla tak trochu pruda. Kdo mě však zaujal, to byla Alethea - a kvůli ní si přečtu i další díly (nebo možná jen ten o ní), protože ta se mi jeví jako hodně zajímavá osobnost skrývající tajemství a potenciál. :) Každopádně v součtu dávám 4 hvězdy, četla jsem to ráda. :)
Souhlasím s tím, že začátek je utahaný...v nějakou chvíli se to ale zlomí a já si čtení užívala a překvapivě mě bavilo. Myslím si, že není jednoduché navázat na takovou ikonu jako je Jane Austenová a navíc ještě na Pýchu a předsudek. Já se těmto umělým pokračováním z pera jiného autora vždy vyhýbám. V tomhle případě jsem ale, díky vcelku vysokému hodnocení, udělala výjimku a jsem za to ráda, protože na mě opravdu v určitých chvílích dýchl duch austenovské Anglie, jak tomu říkám :-)
Nepřehledné povrchní čtení, které se rozjede až ke konci. Kdyby nemělo v názvu pana Darcyho, nejspíš by nemělo takový úspěch.
Druhá polovina knihy byla tak čtivá a dobrá, že jsem přemýšlela nad 4*, ale bohužel příběhu to dost kazí první půlka, která je utahaná a hlavně dost matoucí. V první polovině se objevuje příliš mnoho postav najednou a měla jsem velký problém vyznat se kdo je kdo. Je to veliká škoda, jelikož se jedná vcelku o povedené pokračování Pýchy a předsudku, i když jsem doufala v trochu přítomnosti Darcyho a Elizabeth než jen přes dopisování.
Tak toto pokračování Pýchy a předsudku jsem si opravdu užila. Už se těším na druhý díl zaměřený na slečnu Aletheu. :-)
Báječné, skvěle jsem se bavila od začátku až do konce. Velmi povedené a zábavné. Klidně bych dala hvězdiček víc, kdyby to šlo.
Pěkné pokračování, na Jane to nemá, ale ráda jsem se vrátila ke známým postavám. Lydia mě jako vždy iritovala a mladé slečny Darcyovy si mě postupně získaly. Těším se na pokračovaní s Aletheou, ta mě zaujala asi nejvíc.
Musím říct, že jsem se trochu obávala toho, jak autorka naváže na knihu Pýcha a předsudek, ale opravdu se jí to moc povedlo. Je to skvěle napsaná knížka. Nemohla jsem se od ní odtrhnout...
Štítky knihy
regentská Anglie Jane Austenová, 1775-1817
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dcery pana Darcyho |
| 2010 | Slečna Darcyová se nevzdává |
| 2016 |  Pozoruhodná dobrodružství slečny Alethey Darcyové |
| 2011 | Strastiplné peníze paní Darcyové |
| 2022 | Sen pana Darcyho |
Tuto knihu jsem četla jen proto, že v domě na několik hodin vypadla elektřina a já neměla, co dělat. Podle mě to nebyla dobrá volba. Kniha nemá s Jane Austen nic společného. Austenová znala lidskou povahu, byla skvělý pozorovatel každodenního života a hlavně interakcí mezi lidmi. Nadto uměla všechno toto ukázat čtenáři s humorem i s hlubší myšlenkou. Astonová prostě vzala postavy z knihy, velice nepřirozeně je upravila podle své potřeby, a až skoro směšně se pokusila imitovat hlavní dějovou linku z Pýchy a předsudku. Jak tato kniha může být chápana jako ctihodné pokračování?