Dědictví
Eva Tvrdá
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536668/bmid_dedictvi-66214a2ebcaf5.png
4
181
181
Slezská trilogie série
1. díl >
Osud ti dá to, co potřebuješ. A trápení má každý. Bez trápení není život. „Roba je enem na robotu,“ zní poučení, které předávají ženy na Hlučínsku z generaci na generaci. Těžký život, do kterého zasáhne i válka, poutavě popisuje autorka, která tento kraj dobře zná. „Dobrá žena se nevyptává,“ řekne tchyně mladé nevěstě, která se přivdá na statek v Darkovicích. Zpočátku se zdá, že se příběh Agnes bude odvíjet očekávaně – mladá žena usiluje o lásku svého muže a respekt jeho rodiny v tvrdých podmínkách odlehlé vesnice. Jsou však třicátá léta 20. století a přichází válka. Muži z Hlučína dostávají německé povolávací rozkazy a zanedlouho se u každé chalupy objevuje pošťák s obávanou zprávou o jejich úmrtí. Tím však těžký osud žen nekončí. Musejí vychovávat děti a vyrovnávat se s dalšími životními zkouškami. Tak jako Agnes, která v životě vyplakala víc slz, než měla důvodů se usmívat… A nám její osud i příběhy dalších žen, o kterých autorka píše, také vžene slzy do očí.... celý text
Přidat komentář
Krásné čtení.Tyhle příběhy obyčejných lidi mi moc baví.
Ač jsem ze Šumavy tak znám Hlučín,Petřkovice,Landek i Markvartovice,tátův nevlastní brácha žije s rodinou v Ludgeřovicích.Takže mi kniha byla o to bližší.
Tohle mi docela sedlo.
Psáno úsporným literárním jazykem, který ale vůbec nesnižoval pocitový zážitek jednotlivých příběhů.
Společným jmenovatelem všech povídek je Hlučínsko a velmi podobné osudy žen bilancujících na sklonku svého života (s výjimkou té poslední).
Kniha přibližuje složitý a těžký, předválečný, válečný i poválečný život žen z generace, které byly od malička paradoxně zase především ženami – matkami, babičkami - vštěpovány dnes již dost nepřijatelná pravidla a zásady typu (citace z knihy): „Roba je enem na robotu“ nebo „Trápení má každá, některou muž bije, jiný všechno propije, další se zas musí vdát tak, jak chtějí rodiče. Ty máš lásku a budeš mít děti. Víc žena od života chtít nemůže…“.
No…ještě, že doba někam pokročila. Tehdejší pravdy a zásady působí dnes již opravdu nepatřičně.
Nejvíc mě zaujala určitě ta první část – Agnes, snad i proto, že i přes svoji útlost, byla přece jenom i tak nejrozpracovanější ze všech. Když jsem knihu otevřela, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, tak mě nejdříve ta druhá část, kde se najednou objevila naprosto neznámá jména a postavy, docela překvapila a hledala jsem návaznost a souvislosti. Nicméně, o co jde, mi pak docvaklo, ale přiznám se, že tyto krátké povídky o různých ženách mi trochu natrhly nit, a proto jsem byla moc ráda, že se v závěru autorka vrátila k původním postavám a navázala na příběh Agnes.
Ale jinak mě kniha bavila, určitě neuškodí občas se takto zamyslet nad tím, jestli máme právo si na spoustu věcí vůbec stěžovat.
Díky za tyhle knihy. Opět náhled do minulosti ne tak dávné a přesto natolik vzdálené.
Pěkně se to četlo a jsem zvědavá na další knížky ze Slezska.
Pro mě osobně je tato kniha objevem roku, jelikož její děj je vepsán do místa, kde jsem se narodila a kde celý život žiju. Něco mě k ní v knihovně přitáhlo, a nebyla to ani nenápadná obálka, ani autorka, o které jsem dosud neměla ponětí. Kniha si mě prostě našla a já autorce děkuji. Ač tady žiju téměř 50 let, dozvěděla jsem se mnohé o tom, co jsem zatím ani netušila.
Na knihu jsem dostala tip pri jedné komentované literární procházce Bohumínem a musím říct, že tohle je můj šálek kávy. Příběh bez zbytečné omáčky a kudrlinek. Určitě doporučuji.
Když to shrnu, kompozice byla bezesporu zajímavá, ale myslím, že čtenáře zbytečně mate. Příběh jako takový není špatný, je čtivý, poučný, přináší čtenáři řadu zajímavých informací. Je ale krátký, tím pádem nebyl prostor pro hlubší zpracování a rozvinutí jednotlivých charakterů. Takže z hlediska popisu dobových reálií dobrý, z hlediska literárního takový lepší průměr. Rozhodně se nebráním dalším autorčiným knihám.
Knížka se hezky četla. První část věnovaná Agnes se mi moc líbila . O hvězdičku méně dávám za druhou část. Hned jsem se pustila do dalšího dílu.
Na tuto knihu jsem se moc těšil. Opavsko je po rodném Boleslavsku můj nejoblíbenější region. Všechny ty vesničky znám, po Prajzské mám najeto na kole pár tisíc km. Čekal jsem kousek na západ posunutý Šikmý kostel. Bohužel autorka, ač velmi dobrá spisovatelka, přece jen kvalit Lehnické nedosahuje. Cítí se doma spíš v kratších útvarech jako jsou povídky a novely. Ono se vlastně o trilogii přímo hovořit nedá. Jsou to spíš 3 knihy žánrových obrázků spojených umístěním do nejspecifičtějšího našeho regionu. Přes tyto výhrady jsem si ale četbu užíval a určitě se pustím i do dalších dílů.
První část knihy mě velmi příjemně překvapila. To už se bohužel nedá říct o té druhé. Kdyby autorka věnovala Agnes, popř. její přímé rodině, celou knihu, udělala by lépe. Ale to je samozřejmě otázka názoru. Některé příběhy hrdinek z druhé části se protnuly s prvním příběhem, ale některé mi přišly vlastně zbytečné, nebo jsem v nich alespoň žádnou návaznost nevysledovala. Možná jsem se jen na knihu špatně soustředila, nevím.
Poměrně tenká kniha, silné příběhy, psáno úsporně, o to víc působivě.
Je v ní ukryto mnoho bolesti, neštěstí a smutku. Těžká doba.
K této knížce jsem se vrátila. Vyplývá mi z ní to, co jsem již psala k jiným knížkám.
Za prvé, to že skončila válka, neznamená, že skončilo všechno zlé.
Za druhé, že Rusáci nebyli osvoboditelé, ale dobyvatelé.
Za třetí, že tehdy měli lidi život opravdu těžký, plný dřiny, že měli víru a nestěžovali si. Že žili tak, jak je naučili předci a bojovali o život a neřešili kraviny.
Tato útlá knížka by si zasloužila daleko větší výsluní!!!
Budu se opakovat, ale knih na téma druhé světové války je teď fakt hodně. Až je to zarážející, jak dychtivě jsme schopni tuto tragickou část historie hltat a dobrovolně vyhledávat útrapy nevinných. Nicméně, většina tato knih se odehrává (aspoň částečně) na pozadí koncentračních táborů a tak mi pak tyto příběhy připadají prvoplánové, plné citového vydírání!!!
Proto jsem neskutečně ráda za knihu Dědictví. Která popisuje válku očima obyčejných lidí, jejichž útrapy nebyly mnohdy o nic menší, než na frontě či v koncentračním táboru. Cítila jsem opravdovost toho příběhu Agnes, soucítila jsem s ní.
V druhé časti jen krátké příběhy lidí, které již nenavazovaly, ještě víc pocit bezmoci obyčejných lidí umocnily.
Autorce děkuji za připomenutí, že válka má dopad vždy na všechny! Bez rozdílu, za kterou stranu zrovna bojujete (se zbraní v ruce či jen v domečku na konci vesnice).
Kniha mě naprosto nadchla tématem,krajem,často dost krutými osudy žen. Strašná to byla doba.
Zajímavý osud jednoho koutu v Česku, určitě to musí být srdcovka obyvatelů kraje, kterého se tento příběh týká. Ač z daleka, moc mě to bavilo. Nebylo to asi lehké v příhraničních oblastech v dobách, kdy se psaly dějiny a je moc zajímavé se o těchto osudech dozvědět.
1.kniha trilogie od této české, resp. moravskoslezské spisovatelky:o)) Kouzlo této autorky spočívá v takovém zvláštním souladu i nesouladu, dějinách národu i životu jednotlivců, beznaděje i víry. Osobité a silně výrazové vidění situací, emotivní a zvláštně psychologické prožitky, složitý život z jednoduchých maličkostí. Takové zvláštní něco, co umí kouzlo - v jednu chvíli strach a vzápětí pohlazení. Přenesete se do minulosti, přestože dál žijete svůj dnešní život….
Tato kniha by si zasloužila větší vědomí. Přesto jsem se k ní dostala a mám radost. Jsem přistěhovaná do Hlučína. Tak o bod navíc. První část parádní. Druhá trochu méně, ovšem bez ní by to nemělo ten správný konec.
Útlá kniha velmi silná svým obsahem. Osudy obyčejných žen se skládají do velmi silného příběhu, ze kterého mrazí. Doporučuji
Štítky knihy
20. století Slezsko psychologické příběhy poválečná doba osudy žen ságy Hlučínsko, Prajzsko české novely
Autorovy další knížky
| 2008 |  Třešňovou alejí |
| 2010 | Okna do pokoje |
| 2017 |  Mrtvou neměl nikdo rád |
| 2015 | Pandořina skříňka |
| 2016 | Divné dny: Láska v pěti novelách |
Čekala jsem příběh, byly to spíše povídky, ale i tak se mi kniha líbila.