Dědictví otců
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/194664/dedictvi-otcu-194664.jpg
4
388
388
Dědictví otců série
1. díl >
Děj se odehrává v pohnutých dobách francouzské historie 16. a 17. století. Původně šestidílný románový cyklus Dědictví otců, k němuž autor později připojil uzavřený celek sedmi dalších románů, počíná za vlády Jindřicha II. a Karla IX., v období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty. Hrdinou je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné dobrodružství, napětí i humoru. První díl nazvaný Dědictví otců dal jméno celému třináctidílnému cyklu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Fortune de France, 1977
více info...
Přidat komentář
Bylo obzvláštním potěšením čísti tuto knihu. Jak kouzelný mírně anachronický (v dobrém slova smyslu) překlad, tak literární kvality samotné řadí tuto knihu dle mého názoru mezi vrcholy historické prózy. Nechápu, proč mi ležela v knihovně bez zásadnějšího povšimnutí nějakých 30 let. I když už jsem se na ságu několikrát chystal, až přečtení pár knih (darovaných) od tak vychvalovaného (a značně přeceňovaného) Vondrušky mě donutilo sáhnout do zadní řady knihovny a vytáhnout Merleho s očekáváním, že si spravím chuť. Očekávání bylo naplněno a já vytáhl jsem rovnou celou řadu. Mám na co těšit.
Před mnoha a mnoha léty (při době svých studií na VŠ) jsem se do série Roberta Merla a jeho hrdinů doslova zamilovala, z jejího opětovného čtení jsem tudíž měla dlouho strach, uběhlo mezitím téměř čtvrt století. Musím ale spokojeně říci, že pan Merle (i když romány paní Vaňkové mám taky ráda a mezi jejich příběhy lze najít i shodné rysy) pro mě i dnes zůstal tím nejlepším a nejoblíbenějším autorem historické beletrie. Jeho líčení osudů rodiny Siorakových, jejich lásek a přátel i nepřátel ve století reformace a protireformace totě pravý skvost. Milujeme a nenávidíme, obáváme se a radujeme se, smějeme se a brečíme spolu s hrdiny v době, kdy lidský život bližního měl ještě mnohem menší cenu než za vrcholného středověku, a to ať se jednalo o pána, kmána, kněze, vojevůdce nebo i samotného pána a vladaře. Ani při velikém přemyšlování na knize nenalézám sebemenší chybičky a každému, většinu našich autorů z toho nevyjímaje (těm jako lekci k doplnění kursu tvůrčího psaní) příběh života bratří Siorakových – Petra, Samsona, ba i Františka, pobratimstva, přeurozené matky Isabely, kojné a chůvy Barberiny, její dcerky Héličky a mnoha dalších urozených i neurozených, katolíků i reformovaných, vřele doporučuji. Starobylý jazyk (sice odlišný ale přesto připomínající také Šustu nebo Palackého) považuji za mocný plus díla a skládám hold nejen autorovi ale i překladateli. No a doslov pana Polišenského, i když psán pohledem z doby socialismu, taky zajímavý, takže se vrhám na čtení druhého dílu o letech studií Petra a Samsona v Montpeliéru. PS: Láska mezi Samsonem a Gertrudou z Luku jest to nejromantičtější, co jsem snad kdy v hist. románu přečetla, a ani léta na tom neodkázala nic změnit, takže já nejsem jen spokojená, já jsem prostě nadšená a smutná, že dílů je pouze třináct (a to si ještě pamatuju, že od Ples u vévodkyně to už nebylo ono).
Od prvních řádků jsem věděla, že mám v ruce něco ... řekla bych mimořádného, tahle kniha mě prostě chytila a už nepustila :-) ... a tak jsem začala číst a seznámila se se Sioraky ... a to už jsem byla ztracená naprosto a zcela ... páni ze Sioraku jsou opravdu okouzlující a neodolatelní :-) ... zvlášť jejich pohled na ženy: „Často jsem si pomyslel, že jsem-li šťasten, že jsem muž, pak proto, že jsou na světě ženy. A musím dodat, že se denně obracím vášnivou děkovnou modlitbou k Pánu, říkaje, díky, můj Bože, že jsi stvořil Evu…“ :-) ... jejich přístup k ženám, lásce a erotice si mě naprosto získal :-) ... a panu spisovateli skláním poklonu, jeho vyjadřovací schopnosti jsou opravdu jedinečné ... vyprávění je chytré, duchaplné a uvěřitelné, ... využívající krásné slovní hříčky, takže mi dalo taky hodně „přemyšlování“ :-) ... a pane Merle, ... odteď už se nerozčiluju ... ale „vytahuju drápky“ :-)... tak to přeci dámy dělají :-).
„Má-li nějaký muž rád něžné pohlaví, má rád všechny ženy, přestože rozdílným způsobem a ať jsou jakéhokoli věku.“
Děkuji za krásný příběh pane Merle ... Vaše spanilá čtenářka :-).
za me jedna z tech nej knih meho detsvi. fakticky ekvivalent k indiankam od Maye, klukovinam od Foglara, ci Dvou divochu od Setona.
cetl jsem i nedavno v dospelosti, furt dobre, ci pusobi jakasi nostalgie, doporucuji jako peknou oddychovku s historicky realnym presahem.
dalsi knihy z cele snad trinactidilne serie mam rozectene po cislo 5., ale uz to proste neni uplne vonco.
Ale tady to je super kinder kniha: hrad, kone, panstvi, pole, mlyny, cikani, mor, vse to slape jak ma.
Keď som otvoril knihu, pozrel počet strán a zistil, že kniha je pre mňa písaná "trošku jazyk lámajíci češtinou", tak som dobu prečítania odhadoval na 11 dní a viac. Odhad bol samozrejme nesprávny, lebo kniha padla za dní päť a aj to len pre nedostatok času na čítanie :-) Knihu za vykreslenie vtedajšej doby hodnotím veľmi kladne a rozhodne sa budem v antikvariátoch obzerať aj po ostatných častiach tejto série.
Největší předností knihy byl alespoň pro mě český překlad. Ta archaická čeština už tak skvěle podanému příběhu přidává na čtivosti. Nevím, jak v originále, ale česky je to krása.
Barvitě podaný děj nám skvěle předestírá jedno z důležitých období francouzské historie.
Pro mě jediná vada na kráse knihy bylo přelidnění. Byť povětšinou skvěle prodanými postavami.
Rozhodně se chystám půjčit další díl/y.
Nebudu spisovat komentáře ke všem třinácti dílům Merlovy historické fresky; vyjádřím se k celé epopeji zde u prvního dílu. Autorův záměr je zřejmě především didaktický. Formou čtivých příběhů seznamuje čtenáře s obdobím dramatických zvratů v dějinách své země a je fakt, že díky Dědictví otců (nebo Osudům Francie - Fortune de France, jak se celá série jmenuje v originále) mám celé to složité období nejenom francouzských, ale západoevropských dějin poměrně přehledně srovnané v hlavě. Úvodní díl byl pro mne zjevením. Námět i zpracování, použitý jazyk, to všechno mi připadalo téměř dokonalé. Mnohem později jsem ve Francii dostal do ruky dalších pět dílů příběhu o Petrovi ze Sioraku a okouzlení pokračovalo. Báječně propletené dobrodružné příhody hlavního hrdiny bez bázně a hany s líčením převratných událostí, otřásajících tehdejším západním světem, to všechno podané archaickou francouzštinou (nebo češtinou ve skvělém překladu Miroslava Drápala) působí vskutku monumentálním dojmem. Musím připustit, že poslední díly druhé série o Siorakovi mladším již vyznívají trochu šablonovitě a autorův záměr předat čtenáři poučení odlehčené historkami o milenkách, soubojích a tajných posláních, se stává poněkud do očí bijícím. Nicméně za celou epopej Dědictví otců uděluji zasloužené čtyři hvězdy.
Já říkám: je to naprosto unikátní kniha - a snad i celá první série, kterou hodlám přečíst. Vynikající je jazykem i příběhem. První díl série mě vyloženě nadchnul. O dějovém rámci pomlčím, protože je dostatečně seznatelný z komentářů ostatních čtenářů i dostupných recenzí. Dědictví otců I. je snad první kniha, která mně osobně historii, zde druhou polovinu 16. století ve Francii, podala tak, že jsem se doslova vžil do tehdejšího života. Je psaná způsobem, kdy lze pochopit tehdejší myšlení jednotlivých společenských vrstev a úplně se vcítit do událostí popisované doby, a to nikoliv prostřednictvím strohého popisu dějinných událostí, ale strhujícími životními příběhy.
Historická freska, mapující několik desetiletí života jedné hugenotské rodiny v jižní Francii za časů náboženských válek ve druhé polovině 16. století. Autor ve svém úvodním slově upozorňuje, že jde o soustředný příběh, jehož prvním kruhem je rodina, druhým kraj a třetím království. Styl vyprávění to popisuje dobře – od dětských erotických hrátek přes mor v kraji se děj přesouvá k velkým událostem francouzských dějin (např. dobytí Calais). Kniha je psána archaickým, květnatým jazykem, což překlad Miroslava Drápala pozoruhodně převádí do češtiny. Líbila se mi jednak nečernobílé a lidské vykreslení postav, jednak způsob, jakým dějiny Francie zasahují do osudů jediné rodiny na panství Mespech. Když autor říká, že „Dědictví otců jakožto vyprávění tvoří celek a samo o sobě si stačí“, má pravdu. Ale napsal řadu výtečných pokračování, k jejichž přečtení první díl vyloženě láká. (8/10)
První díl historické série mého oblíbeného spisovatele Roberta Merle je skvělým úvodem do celé ságy zahrnující zajímavé období náboženských válek ve středověké Francii (od poloviny 16. století až po období vlády Ludvíka XIII.).
Příhody a dobrodružství Petra ze Sioraku mě uchvátily hned od tohoto prvního dílu a já začal postupně kupovat další vycházející díly, které také nijak neztrácí na čtivosti.
Merle má velký vypravěčský talent a dokáže udržet čtenářovu pozornost i při popisování historických souvislostí. A to také na tomto autoru velmi oceňuji - že umí zasadit krásný příběh do pravdivého historického rámce.
Zároveň musím ocenit skvělý překlad Miroslava Drápala, "jenž vyniká hrubě znamenitým jazykem, kterýmž čtenáři pomáhá lépe se vcítit do vyprávění".
Historické fresky patří k mým oblíbeným a pan Merle si vybral velmi zajímavé období francouzských dějin.
Přečetla jsem jen proto,že jsem neměla co číst,ale vůbec mě nebavila.Druhý díl jsem odložila někde v půlce,asi to nikdy nedočtu.
Mám moc ráda tuto historickou epopej Roberta Merleho. Má to jednu vadu - musíte to číst za sebou - je potřeba zvyknout si na jazyk a pak už se to čte samo a také je potřeba pamatovat si postavy a děj. Jinak se v tom ztratíte.
Merle patří k mojim nejoblíbenějším autorům a tato sága mne absolutně dostala. Všechny díly jsou precizně vpraveny do historických faktografických dat a díky tomu si i po letech pamatuji dějiny Francie stejně dobře jak ty naše. Dávám 5x * (omylem jsem překlikl a nelze vrátit zpět což asi nelze administrátorovi mít za zlé, ale pokud by to šlo, rád bych to napravil - omluva)
Oproti Malevilu,který mě nadchnul,musím říci,že tuto knihu už jsem s takovým nadšením nelouskala...Nejvíc mi vadilo rozsáhlé popisování historické,spousta jmen a dat,které člověk stejně neudrží v paměti.
Pôžitok z čítania tohto skvelého diela kazili iba dve skutočnosti: chyby vyskytujúce sa v texte a priam neuveriteľne smradľavý papier (nejaký zvlášť „podarený“ čínsky recyklát, alebo to bolo niečím namorené v sklade – každopádne niečo odporné, fuj!).
Preklad vynikajúci. Veľmi sa mi páčil krásny, kvetnatý jazyk.
Z kraje knihy nic moc . Čím déle člověk vydrží, tím je kniha lepší. Chvíli mi trvalo si zvyknout na jiný jazyk a jiný styl vyprávění příběhu rodiny Sioraků.
Jeden z návratů nejmilovanějších. Krásný jazyk umocněný skvělým překladem, příběh spojujující rodinné osudy Sioraků s dějinami Francie. Řada filozofických úvah a historických exkurzí jakýmsi zázrakem děj neruší, ale obohacují. Postavy jen jen vyskočit z papíru a vztahy doslova pulzují životem. Děj se otevírá zvolna a přesto plyne rychle a zábavně. Dětství Petra ze Sioraku slibuje, že se máme na co těšit i v dalších dílech.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Jen úplnou náhodou, při pátrání po knihách z Francie 16/17 století, jsem se dostala k Dědictví otců. A po pár stránkách mě měl Robert Merle v hrsti. Tolik úsilí k tomu, abych shromáždila všech 13 dílů jsem ještě nevěnovala žádné knize. Pan Merle si určitě potrpel na něžné pohlaví, je to vidět i v jeho dalších knihách. Ale všechny ty milostné eskapady jsou podané proste kouzelně.
A znalcům díla bude určitě dle mé přezdívky jasné, která z Petrových lásek patřila mezi mé oblíbené postavy.