Mé dobré město Paříž
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40893/bmid_dedictvi-otcu-me-dobre-mesto-pariz-hGv-40893.jpg
5
255
255
Dědictví otců série
< 3. díl >
Ve Francii dosud vládne slabý a nemocný král Karel IX. z Valois. Pravým hybatelem věcí je ovšem admirál Coligny, nesmírně urozený pravověrný hugenot. S tímto faktem se jen velice těžce smiřuje matka Karla IX. Kateřina Medicejská. Královna matka navíc provdává svou dceru Margot za Jindřicha Navarského, také hugenota. Tuto skutečnost („nadvládu“ hugenotů) nesou nesmírně těžce katoličtí šlechtici a církevní hodnostáři. Ani nejzdatnějším historikům není dodnes jasné, kdo vlastně přišel s myšlenkou pobít hugenotské pány shromážděné ke svatebním obřadům v Paříži. Vyskytují se i teorie, že původně mělo být vraždění omezeno jen na Colignyho a několik význačných reformovaných aristokratů. V každém případě však k onomu masakru, který vešel do dějin jako Bartolomějská noc, došlo. A Petr ze Sioraku, jenž si právě v té době přijel do Paříže vyprosit u krále milost za zabití soupeře v nedovoleném souboji, se ocitá v pasti města. K nejzuřivějším odpůrcům hugenotů patří katolickými kněžími zfanatizovaní prostí lidé, celý ten takzvaný „dobrý lid pařížský“. Siorac se, proti své vůli, stává očitým svědkem hrůz Bartolomějské noci a zvěrstev páchaných ve dnech následujících. Edice: Klub čtenářů, sv. 538... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1985 , OdeonOriginální název:
Paris ma bonne ville, 1980
více info...
Přidat komentář
Moc se mi líbí, že každý díl ságy je trochu jiný. Nejlákavější na tomto díle je samozřejmě vykreslení Paříze jako tepajícího města zároveň odpudivého i neodolatelného, ohyzdného i nádherného. Petr se svými druhy se tam ocitá v srpnu 1572, tedy v napjaté době okolo sňatku katolické princezny Margot s hugenotem Jindřichem Navarrským. Nervózní atmosféra, kdy v ulicích Paříže bobtná nenávist proti náboženské menšině, vrcholí vražděním a rabováním během Bartolomějské noci. Pro její barvitý popis je kniha asi nejvíce proslulá, mě však více zaujalo postupné směřování událostí k masakru (štvaví kněží, označování domů hugenotů, obklíčení v nepřátelském městě apod.). Když totiž paralelně čtete vzpomínky na genocidu ve Rwandě (1994), je až neuvěřitelné, jak je podobná houstnoucí atmosféra končící masovým vražděním zcela nevinných lidí. (9/10)
Třetí díl ságy je rovněž výborný. Děj je strhující a vyprávění o útrapách Petra ze Sioraku v Paříži obsahuje nádherné metafory - ještě vybranější a ještě šťavňatější, než předchozí dva díly. Perfektní je vylíčení Louvru druhé poloviny 16. století a slabošského panovníka Karla IX v něm. Velmi jsem se bavil při hře krále v míčovně. Bartolomějská noc je vrcholem třetího dílu; na mé svědomí, hromské dílo!, jak přesvědčivé je Merleho podání těchto krutých událostí.
V knize je barvity popis sledu udalosti, ktere vedli k Bartolomejske noci. Cely dej je popsan tak dobre, ze je to jak sledovani filmu ve velmi vysokem rozliseni. Uz se tesim na dalsi dil.
Petr ze Sioraku se vydává do Paříže, aby si vyprosil u krále milost za zabití urozeného soupeře při nepovoleném souboji. A přichází do Paříže právě v předvečer neblaze proslulé Bartolomějské noci, kdy propuknou naplno nenávistné postoje dvou náboženských táborů - katolíků a hugenotů. Petr jako příslušník hugenotské strany je v centru dění a ocitá se v přímém ohrožení života.
Ani třetí díl Merleho historické série vůbec neztrácí na čtivosti. Petrovy peripetie na jeho cestách středověkou Francií i dobrodružství v Paříži čtenáře nutí neodtrhávat se od knihy. V příběhu se seznamujeme s význačnými šlechtici i členy královského rodu, poznáváme středověký život v hlavním městě francouzského království. Závěrečné scény z Bartolomějské noci jsou natolik výmluvné, že čtenáři nadlouho zůstávají v paměti.
Kniha mě pohltila stejně jako při prvním přečtením před nějakými 25 lety.
Událostí "Bartolomějské noci" v srpnu 1572 došlo v Paříži k největšímu masakru hugenotů. Tento díl se mi velmi líbil dobře navazuje na předchozí díly. Byl znich nejpoutavější.
Tentokrát se mladý Petr ze Sioraku ocitne ve spárech dobrého města Paříže, což je titul o to nečekanější, oč méně dobrého hrdinovi město přineslo. Centrem dění je neblaze proslulá Bartolomějská noc, v níž tekla krev hugenotů proudem. Ale ještě k hrdinovi, Petrova povaha vykrystalizovala v silnou osobnost plnou života a radosti, chytrosti i moudrosti. Sledovat jeho životní eskapády je čirou radostí, byť se ocitne ve smrtelném nebezpečí. Příběh má velké tempo, a přestože se jeho gró odehraje doslova v několika dnech, obsáhne celý tehdejší svět a jeho rozpory a komplikace. A je vůbec nutné dodávat, jak skvělým překladem je tato sága opatřena? Určitě je, děkujeme pane Drápale!
Ságu Dědictví otců jsem četla před dvaceti lety a dlouho jsem plánovala, že se k ní vrátím. Nejvic se mi zafixoval v paměti právě tento díl Mé dobré město Paříž. Bartolomějská noc i to co jí předcházelo je zde vykresleno opravdu mistrně. Kniha mě znovu nezklamala. Doporučuji všem, koho zajímá toto období francouzských dějin.
Už jen pro tu Bartolomějskou noc stojí za to, obrnit se proti historickému nádechu (máte-li s tím problém) a přečíst to. Více politiky, ovšem i více náboženského fanatismu, přesto pořád hlavně román a příběh nejen jednoho člověka a několika vír, ale hlavně jednoho národa a jedné důležité a "významné" reálné historické události. I když to, jako žádná jiná z knih ságy, nedosahuje kvalit první knihy "Dědictví otců", jako pokračování je to ucházející a čtivé.
Osudy Petra ze Sioraku na pozadí dramatických událostí "Bartolomějské noci" v srpnu 1572, kdy došlo v Paříži k největšímu masakru hugenotů. Tento díl se mi velmi líbil, na rozdíl od toho následujícího, který mi přišel nudný a tak jsem četby zanechal. Co se asi odehrává ve zbylých asi 10 dílech prozatím nevím. třeba se ale k této Merleho sáze ještě někdy vrátím.
Další ze série o Petrovi ze Sioraku. Tentokrát nádherně popsaná paříž. Rozhodně to chce mít přečtené dva předchozí díly..
Štítky knihy
Francie 16.-17. století Paříž Bartolomějská noc katolická církev ságy hugenoti Jindřich IV. Francouzský 1553-1610 historické romány Markéta z Valois (královna Margot), 1553-1615
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Okomentovat knihu, která popisuje Bartolomějskou noc, je vždy velmi těžké. Okomentovat knihu, která ji popisuje tak dobře a tak reálně, je ještě těžší, zvláště, když všechno přede mnou už řekli mí spolukomentátoři. Mohu stručně popsat děj, tedy kterak se Petr se Samsonem po svých slavných a velkolepých promocích v Montpellieru dostali do léčky svého souseda barona z Fontenacu, jak ji vyřešili a jak kvůli ní spolu se svými starými i novými přáteli, známými a nepřáteli unikali nástrahám města Paříže, celého francouzského království a jeho krále, k němuž přišli požádat o milost. Mohu se zamyslet nad tím, jak bych přijímala knihu, která by se snažila obhájit toto krveprolévání, které snad od starověkého Říma a pronásledování křesťanů za Nerona, Domitiana a Diokleciána nemělo obdoby. Zatím jsem ji několikrát (Královna Margot, Mládí krále Jindřicha IV. etc.) četla z pohledu pronásledovaných hugenotů, mám i Kroniku doby Karla IX., jejíž názor si nepamatuji (asi to nestálo za moc). Nebo mohu citovat kousek z knihy, kdy se pobratimstvo dozvědělo, jak se to má s city obou mladších Sioraků (podobně jako u toho staršího, Františka a stejně jako u pana otce, barona a hejtmana Jana ze Sioraku a také jak se ukáže v dalším díle jako u sestřičky Kateřiny) - "Jakže, tak daleko od Mespechu?" - "Jakže, další papeženka" - to doplním posléze přesně, nemám knihu právě teď k dispozici a jen lovím z paměti. Ve všech případech mi z toho ale vyplyne, že mám v ruce tu nejlepší historickou románovou sérii, kterou jsem kdy měla tu čest číst (no jo, řekla bych že i lepší než Lev a růže, kterou bych si ale před závěrečným posouzením, zda je tomu opravdu tak, měla zopakovat) a že od ní odcházím nikoli proto, abych rozchodila nesmysly v líčení událostí (jako se mi stává u Vondrušky), ale abych strávila nápor citů a geniálnost napsaného. No prostě, crede mihi experto Roberto (ať už je tím zkušeným Robertem, jemuž máme věřit, mistr van Gulik a nebo mistr Merle). A už vězím po uši v dalším díle, který jsem při své předchozí četbě hodnotila nejvýš, no ano, jelikož pojednává o mém (a Petrem ze Sioraku rovněž) vřele milovaném pánovi Jindřichu III.