Mé dobré město Paříž
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40893/bmid_dedictvi-otcu-me-dobre-mesto-pariz-hGv-40893.jpg
5
255
255
Dědictví otců série
< 3. díl >
Ve Francii dosud vládne slabý a nemocný král Karel IX. z Valois. Pravým hybatelem věcí je ovšem admirál Coligny, nesmírně urozený pravověrný hugenot. S tímto faktem se jen velice těžce smiřuje matka Karla IX. Kateřina Medicejská. Královna matka navíc provdává svou dceru Margot za Jindřicha Navarského, také hugenota. Tuto skutečnost („nadvládu“ hugenotů) nesou nesmírně těžce katoličtí šlechtici a církevní hodnostáři. Ani nejzdatnějším historikům není dodnes jasné, kdo vlastně přišel s myšlenkou pobít hugenotské pány shromážděné ke svatebním obřadům v Paříži. Vyskytují se i teorie, že původně mělo být vraždění omezeno jen na Colignyho a několik význačných reformovaných aristokratů. V každém případě však k onomu masakru, který vešel do dějin jako Bartolomějská noc, došlo. A Petr ze Sioraku, jenž si právě v té době přijel do Paříže vyprosit u krále milost za zabití soupeře v nedovoleném souboji, se ocitá v pasti města. K nejzuřivějším odpůrcům hugenotů patří katolickými kněžími zfanatizovaní prostí lidé, celý ten takzvaný „dobrý lid pařížský“. Siorac se, proti své vůli, stává očitým svědkem hrůz Bartolomějské noci a zvěrstev páchaných ve dnech následujících. Edice: Klub čtenářů, sv. 538... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1985 , OdeonOriginální název:
Paris ma bonne ville, 1980
více info...
Přidat komentář
Tato saga mě nepřestává udivovat. Po dvou skvělých (4*) dílech jsem čekal mírné zadýchaní a kvalitativní posun k průměru. Dílo, servírované autorem, však nechává daleko v prachu za sebou zašlapanou tématicky podobnou Královnu Margot od Dumase.
Petr je stále mladíček s lýtky ohořelými od věčného zapalování, každá sukně a kulaťoučká ňadra ho dokáží úspěšně rozptýlit od jeho poslání, nicméně stal se z něj velký sympaťák a hlavně pragmatik. Nejedná se o tupého zákonitě dobrého Dušína (Samsona), jakých známe nekonečné frontálně-lobotomické zástupy z tolika jiných románů. Naopak, dokáže využít situace, převléknout kabát, je-li to prospěšné jeho hrdlu, případně dofouknout vlastní měšec ze zásob náhodného nebožáka.
Samotná Bartolomějská noc byla pekelným počtením, moje, bohužel nadmíru živá, představivost mi dávala zabrat. Jedná se o zhruba poslední pětinu knihy, ovšem utrpení, nespravedlnosti a lidská krutost a hamižnost je zde tak koncentrovaná, že silou zážitku překoná začátek knihy.
Velice se těším na další díl a skládám hlubokou úklonu autorovi a smekám před překladatelem ( o úklonu přichází z důvodů "pakliže", velmi mě zajímá, kdo a kdy tento patvar vymyslil)
Třetí díl opět dostal spád. Petr ze Sioraku odcestuje do Paříže, kde chce požádat o milost za zabití soka v souboji. Ovšem ocitne se v jiném souboji, souboji mezi králem Karlem, jeho bratrem Jindřichem. A vlastně i jejich matkou Kateřinou Medicejskou a vévodou Guisem. A v momentě, kdy mu fandí jeden, znepřátelí si druhého.
A blíží se svatba princezny Margot a Jindřicha Navarského, která má budit dojem usmíření katolíků a hugenotů. Nic není dál od pravdy. Z historie víme, jak bartolomějská noc dopadla. Perfektní ukázka toho, jak dovedou manipulátoři dostat dav tam, kam chtějí. Naštěstí Petr vyvázne se zdravou kůží, takže se můžu pustit do čtení čtvrtého dílu...
Skvělá románová epopej, zejména první tři části, trochu míň další tři.
Slabší jsou ty další, které se týkají Petra Emanuela, syna Petra ze Sioraku - celkem dalších sedm svazků. Je na nich poznat, že autor stárnul a začínal být rozvleklý.
Ale dovoluji si tu také připomenout úžasný překlad Miroslava Drápala.
Nádherný přednes francouzské historie, krásně se to četlo, až na dva narušitele - bratry Siorakovy, jeden naivní - druhý nerozhodný, toho děje tentokrát bylo moc a právě proto mě ty jejich povahy dost vytáčely, ale bez nich a jejich povah by to nebylo ono, zkrátka mohu jen znovu doporučit a jdu na další díl, je moc fajn si to vše zase po letech přečíst!
Svůj komentář začnu výňatkem z knihy: " Dobrou hodinu to trvalo, než jsme zdolali to objímání, ty slzy, to vzdychání, ty otázky a ta díkuvzdání, neboť naše chasa opustila vinobraní a seběhla se, majíc nemalou chuť také nás sevřít v náručí, ohmátat si nás, poplácat i zlíbat nám ruce a tváře"......Inu 5 století zpátky lidé žili, myslívali a přemýšlivali jináč.
I když v tomto díle jsem byl trochu na rozpacích z mnoha celování, líbání i nitěrných prožívání, nakonec jsem si vyhodnotil, že budu pokračovat dalším dílem a že i tento díl mě pobavil a další přivinu k svému srdci. :-)
Tento díl byl pro mě osobně z celé série zřejmě nejlepší. Zachycuje na rozdíl od zbývajících krátký časový úsek. Hlavním tématem jsou události Bartolomějské noci. Miluji Paříž a francouzskou historii. O této noci jsem hodně věděla již předtím. Události jsou popsané opravdu podle skutečnosti. Na rozdíl od encyklopedií jsem se ale díky barvitéme vyprávění mohla stát téměř jejich účastníkem a lépe si uvědomit, co lidé prožívali a jak hrozný je fanatismus.
Merle je autorem, kterého jsem v mládí objevil skrze jeho Malevil či knihu Smrt je mým řemeslem. Když pak začala vycházet rozsáhlá sága, původně šestidílná a posléze znovu stejnou měrou rozšířená, s chutí jsem se pustil do čtení, ale nikdy nedočetl ani prvních 6 knih.
Na stará kolena se ke knihám vracím a znovu si oživuji klíčové historické zvraty, jež v 16. a 17. století formovali Francii. Vedle ukázky života lidí v této historické době je to i příležitost si oprášit znalosti francouzských, potažmo evropských dějin.
Všechny knihy jsou spojeny v jeden příběh, v jednu časovou osu, kterou Vás provází hlavní hrdina, Petr ze Sioraku, který předkládá své paměti a životní úskalí od svého zrození až po své kmetské dovršení.
Merle psát umí, ale jednotlivé díly celkové ságy se přeci jen mírně liší, především v časovém rozsahu, který jednotlivé díly popisují.
Mé dobré město Paříž je třetím dílem, kde jste spolu s Petrem ze Sioraku vrženi do na svou dobu do velkoměsta, perly Francie, města Paříže. Paříž se svým králem, dvořany, etiketou a na druhou stranu vzpurnými měšťany a lidmi – Pařížany, kteří se tak výrazně liší od francouzského venkova. S hrdinou zde prožijete Bartolomějskou noc, jednu z velkých historických událostí v náboženské rozpolcenosti Francie 16. století.
Další díl, který Vás zavádí opět do jiného prostředí a předestírá zase jiný pohled na život střední a vyšší šlechty, život ve velkém městě se všemi problémy či výhodami. Taktéž Vás provází nestálou politicko náboženskou situací pohledem z centra moci – Paříže.
Opět dost čtivé, i když zde se již trochu nepoučený čtenář ztrácí, nezbyde než oživit vědomosti kolem historie Francie té doby i z jiného pramene.
Bartolomějská noc - pojem, při kterém zbystří nejen znalci francouzské historie. Krvavé vraždění, ulice plné mrtvol a král, který jde na katolickou mši. Kdyby pro nic jiného, tak aby člověk viděl, kam až může zavést jiného člověka fanatismus a náboženská zášť, tak to stojí za to si tenhle díl přečíst!
Tak bych shrnula: Venkov přijel do města ovšem hlavního i když zdárně hlavní hrdina proplouval Paříží, ale bohužel v poslední minutě neposlechl rady, aby utekl z města ,poté musel čelit tomu, aby z tohoto revolučního kvasu nebo převratu vyvázl se zdravou kůži. Ale hodnotím tak že konec knihy mě moc nebavil
Z počátku jsem se s Petrem dost nudila, naštěstí vstoupil na scénu sympatický Quéribus a král Navarský. Šťastné setkání na Mespechu bylo dojemné. A co říct k Bartolomějské noci? Královna matka to vymyslí, svého nebohého syna donutí kývnout a lid Paříže jde bez zábran do toho krveprolití.
Úryvek:
"Dej Bůh, aby všichni obyvatelé tohoto slzavého údolí jednoho dne pochopili, že horlivost ve víře bez lásky k bližnímu je toliko zhoubou duše!
Dávám čtyři hvězdy tak trochu ze setrvačnosti, jelikož ta rozvláčnost, to množství vět, které děj nikam neposunují, to neustálé ujišťování, jak se milují ve smyslu přátelství, ale se slovy a skutky takřka mileneckými a i ty jeho opravdu milenecká vzplanutí (i když budiž mu přáno), mě začínají tak trošku unavovat. Čekal jsem, že s přibývající jeho družinou, která s ním putuje, dostane děj větší spád, ale ono je to vždy jen v určitých pasážích a pak se zase vrací k těm kudrnatým větám, kde se hodně slovy málo děje.
Závěrem: nedá se říci, že je tento díl pro mne horší, ale že je stejný jako předchozí. A právě že je stejný, že to tempo děje se nezvedá, dávám čtyři hvězdy s odřenýma ušima.
Petra ze Sioraku a jeho dobrodružství jsem milovala,zvláště tuto sérii tedy prvních 6.dílů,čteno opakovaně z knihovny a později jsem si tyto díly pořídila.2.sérii jsem přečetla také,ale už to bylo slabší.Pan Merle je mistr pera.
Výborná kniha. Michalská noc v Nîmes a Bartolomějská noc v Paříži jsou velmi poučné - jedni za 18, druzí za 20 bez 2.
I tato treti cast sagy Detictvi otcu byla vyborna. Pokud bych mela udelat svuj osobni zebricek vic se mi libila prvni polovina sagy (prvnich sest puvodne napsanych dilu) a z nich mi byly tak nejak nejmilejsi prave 2 a 3 dil, kdyz byl Petr v rozpuku mladi a objevoval svet. Ve tretim dile ale dostane mladicka nevinnost pekne na frak protoze se tento dil odehrava behem krvave Bartolomejske noci. A pokud si dobre pamatuji, prave tady poprve vystupuje moje oblibena "Alizon".
Co mě v historických románech úplně vytáčí je falšování dějin a záměrné používání archaické mluvy. To druhé naplňuje tento román vrchovatou měrou viz ukázka níže. Po přečtení několika stránek putovala kniha do odpadu a dávám i stejné hodnocení.
"Aj, přemyšloval jsem co kacířský hugenot a druhorozenec bez peněz, zdaližpak nechci znásilňovat osud, ucházím-li se o její ruku, byť v budoucnu, ačli ovšem pod tlakem stálého kyselení pana Montcalma bude ochotna tak dlouho čekat na mne, kterýž musím ještě projít všemi zkouškami a mám před sebou tolik let klopotné práce, prve než budu promován doktorem a zařídím se co lékař a budu mít sdostatek chleba v moučnici, abych se s ní mohl oženit dle jejího stavu a troufám si říci, i dle svého."
„Chyběl jste mi ohavníče!“ ... tak takhle bych Petra ze Sioraku přivítala, žít v jeho Francii :-) ... po prvních dvou dílech této série jsem si dala krátkou pauzu a na chvíli změnila žánr ... jenže „pravdu povědíno“ ... tenhle úchvatný, krásným až geniálním jazykem napsaný příběh mi prostě nešel z hlavy ... takže jsem se k němu zase „u velikém těšení“ vrátila :-) ... a s radostí a nemalou zvědavostí spolu s Petrem ze Sioraku odcestovala do krásné a klevetivé Paříže, plné žvanění a klábosení, do Paříže někdy tuze nestoudné a jindy zase zcela posměšné, a jindy zase skrývající mnohá nebezpečenství ... a vše dohromady poskytující mi mnohé přemyšlování ... na mou duši, nemám ani ponětí, co budu dělat, až jednoho dne dočtu poslední díl :-).
Štítky knihy
Francie 16.-17. století Paříž Bartolomějská noc katolická církev ságy hugenoti Jindřich IV. Francouzský 1553-1610 historické romány Markéta z Valois (královna Margot), 1553-1615
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
S každým dílem stoupá kvalita, tenhle je prostě NEJ. Merleův popis Paříže šestnáctého století, jak z hlediska architektury, sociálního složení a psychologie náboženských nálad je naprosto brilantní. Pokud se chcete něco dozvědět o náboženských válkách ve Francii, tak rozhodně sáhněte po tomto svazku.
Bartolomějská noc je tématem celé knihy, přípravy, politicko-náboženská atmosféra, vykreslení myšlení pařížských kupčíků a kněží je takřka hmatatelný. Opravdu velká paráda. Jazyk je skvostný i když zpočátku může působit krkolomně a hodně starosvětsky, ale po pár stránkách si zvyknete a nemůžete bez něj být.