Dědictví zkázy
Jan Urban
Pragocalypsa série
< 3. díl >
Situace v hroutící se Praze se vymkla z rukou. Řád výjimečně nadaných českých vlastenců musel ve spěchu opustit město, aby si zachránil alespoň holý zadek. Trhlina mezi dimenzemi odolává pokusům o uzavření a nezvaní návštěvníci se skrz ni dál hrnou do pražských ulic jako turisté na Karlův most a Prahu i celou zemi nadále sužují cizáčtí mágové. Phobos, nový Představený Řádu, se proto rozhodne pro akci s krycím názvem Rekonkvista, jejímž cílem bude definitivní uzavření trhliny a osvobození Prahy. Mission Impossible? Zcela jistě! Toho však bohdá nebude, aby český řeholník z boje utíkal! Řádu nezbývá než vydat se na poslední štaci s jasně vytyčeným cílem: všem přeběhlickým okupantům rozšmelcovat ksicht a vystavit jednosměrnou jízdenku do pekla!... celý text
Přidat komentář
Chtěl jsem si knížku přečíst podruhé než budu hodnotit a delší dobu jsem se k tomu nedostal, takže až teď vlastně se zpožděním.
Třetí díl pokračuje obecně v trendu nastaveném předchozími díly a i když nehýří už takovým množstvím vtípků jako předchozí díly a obecně má takový temnější nádech než předchozí díly, tak je to pořád přehlídka vtípků, narážek a určité parodie pubertality v dospělosti nebo jak to nazvat.
Knížka se sama prostě nebere vážně a i když se tu hodně často objevují komentáře k současné reálné situaci, tak se jedná pouze o kratší pasáže, které jsou vyváženy následnou pubertálností hlavního hrdiny.
Je to opět stejně čtivé a jak napoprvé jsem se trochu ztrácel ve jménech všech řeholníků, tak na druhé čtení už s tím nebyl problém a naopak jsem oceňoval, že konečně vidíme víc celý řád fungovat jako řád a ne pouze z jednoho velmi úzkého pohledu, což mě osobně vyhovuje víc, ale je to na každém.
Závěr je trochu netradiční a na můj vkus bych poslední kapitolu vynechal a udělal z ní první kapitolu čtvrté knížky, ale to je můj názor, jiní čtenáři si to naopak pochvalovali.
Co říct závěrem, je poznat, že autor je vlastenec, v tom nejlepším slova smyslu a že je hrdý na to, že je Čech, což je zároveň velmi příjemné a zároveň to komplikuje jeho šance na prosazení se v zahraničí. Knížka je mnohem lepší pokud má člověk zkušenost s fantasy cony a s hodně fantasy a další literaturou a dalšími věcmi, na které se odkazuje, stejně pokud zná zmiňované kapely v knížce a jejich písně, protože to pak dokáže vytvořit opravdu filmovou atmosféru, zároveň chápu, že pro člověka neznalého to tím naopak ztrácí, že se tam řeší svým způsobem nesmyslné detaily jako, co kdo poslouchá, ale mě to dělá svým způsobem soundtrack ke knize, což se mi líbilo.
Jedná se prostě o knížku, kterou můžu doporučit každému, kdo má rád fantasy, Čechy a pokud si myslí, že má podobný hudební vkus jako autor, tak ještě příjemný bonus v podobě soundtracku u čtení pokud má dostatečnou představivost.
S nějakým komentářem jsem čekal, až dočtu celou trilogii. První a druhý díl je tragédie. Od třetího dílu jsem čekal nějaké zlepšení. Chtěl jsem dát jednu hvězdičku, protože některé pasáže se číst dají, ale ty jsou bohužel zahrabané v kýbly nudy. Občas mi přišlo, že čtu videohru. Ale oproti prvnímu a druhému dílu bych dal tak půl hvězdičky.
Poslední kniha trilogie ve mně zanechala velice smíšené pocity. Narozdíl od jejích předchůdkyň jsou v ní pasáže, které vtáhnou a chcete je číst; bohužel se však střídají s pasážemi, které skutečně číst nechcete - pokud masochisticky nevyhledáváte situace, kdy je vám trapně za literární postavy. Proč musí seriózní, důstojně působící muž ve vážné a notně napínavé situaci nakonec prohodit nějakou infantilní hlášku? Komando hopsando mě bude asi strašit nadosmrti. Nikdy nekončící sinusoida vtipných pasáží a vážných úseků narušených trapností na mě při čtení působila dost rušivě. Velmi oceňuji méně popkulturních odkazů, propojení akce více operujících skupin a samozřejmě vkusnou obálku.
Třetí Pragocalypsa byla skvělá. Po dočtení druhého dílu jsem čekal, že naskočíme rovnou do akce za záchranu Prahy, ale autor mě pěkně vypekl. Nastoupil nostalgický Vyvyan držící pietu za Prahu. Samozřejmě, že autor dlouho nenapínal a po chvilce se rozjela akce. Celá koncepce knihy byla pojata tak, jak Phobos pojmenoval záchrannou akci: Reconquista. Celou knihu se hrdinové snaží připravit na něco, co je povażováno za nemožné: Jedou nakopat pr*ele několika bohům. Celá kniha byla jako ona akce: připravená, s nějolika důležitými zvraty. Navzdory vážnosti situace se objevují hlášky, vtipy a anekdoty. To je dobře. Nový padouch je kulervoucí. Jen jednu věc bych autorovi vytknul. Ty cliffhangery na konci by si mohl odpustit, kdo má potom bůhvíjak dlouho čekat na další díl?
Třetí Pragocalypsa je temnější. Vyvyan je trochu odsunut do pozadí, což mě celkem štvalo, já ty jeho hlášky prostě žrala, ale zase je tu spoustu nových postav, jejich zařazení a schopnosti. Příběh se velmi pomalu rozjíždí, příprava na znovuobnovení světa musí být prostě naplánovaná na 100%. Malé pozdvižení mezi tím spáchá Vyvyan, když uloví maso pro hradní kuchyň a samozřejmě se to neobejde bez hláškování a srandy. Situace v Praze je pak ponurá a dost se tu umírá. Vlastně už obal samotný čtenáře upozorňuje, že to bude krev. První dvě obálky jsou na bílém pozadí, kdežto třetí kniha je prostě zalita v krvi. Té by se ve mně nedořezal v jednu chvilku, opět Vyvyan a to v dosti nezvyklé situaci, ale to by byl spoiler. Nejvíce se mi líbila situace s Kerberosem, to jsem nečekala a strašně se pak smála. Phobos se také odmítá chovat podle dané linie a krásně promíchá kartama. Konec mě dostal. Možná nejlepší příběh z trilogie. Avšak jako celek je to nádherné a určitě si to nejednou přečtu znovu.
Tak mám dočteno a jsem překvapen. Po šíleném rozjezdu nazvaném Strážci brány a po extemporech Padlého anděla je tento příběh vážnější, víc se v něm umírá a má zvláštní konec. Kdo si oblíbil Vyvyana musí si asi čtvrtinu knihy počkat. Prvních cca sto stran je věnováno řeholníkům a jejich "umění" a hlavně přípravě k odjezdu do Prahy. Více prostoru tu tak dostávají skoro všichni. Vyvyan v té době jen dopomůže k vyřešení kuchyňské stravy a pak se zase odsouvá do pozadí. Praha už je totálně zdevastovaná a bohové i polobohové si dělají co chtějí. Následná výprava za jejich zničením je plná akčních scén, srandy, ale i smutku a smrti. Kladem je také úvodní seznam řeholníků a jejich schopnosti a zařazení. Velmi mne překvapil Epilog, je mrazivej a hodně odvážnej. Je v něm i spousty odpovědí, ale vytváří nekonečně otázek. Ta jedna se nabízí okamžitě. Bude další příběh?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2014 | Strážci brány |
2021 | Zloděj osudů |
2014 | Krev padlých andělů |
2015 | Dědictví zkázy |
2016 | Nemrtvá inkvizice |
Fakt dobré. Když jsem četl komentáře u prvního dílu, tak jsem si říkal, jestli to mám vůbec číst. Ale stálo to za to. Třetí díl je ještě akčnější než první dva. Sem tam i splatterovitější :). Jak tady pode mnou píše Rilian, že je to kýbl nudy - tak to asi četl něco jiného. Kniha nemá moc pomalých míst a určitě není nudná. Konec je tak trochu naladěný na možný budoucí čtvrtý díl, ale i tak se to dá brát za rozumné ukončení výborné série.
P.S. Na posledních 100 stran se dá říct jedině: Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn :)