Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2489
2489
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Pro můj vkus trochu drsný pohled na život vesnice. Jako kdyby se tam odehrávaly jen zabíjačky a nevěrnost tam kvetla. Jistě na vesnici se moc neutají, ale jsou tam i lidé obětaví a čestní, často s námahou dojíždějící za prací, či za vzděláním. Jistě je to záležitost autorky, jak nám dá nahlédnout do života na dědině. A některé lidské vztahy se jí podařilo nám přiblížit.
Přesně to, co jsem od knihy očekávala, jsem dostala. Kniha byla pro mě oddechová, pravdivá, četla se mi velmi dobře. Pro mě tam nebyl žádný kladný a ani záporný hrdina.
Prostě obyčejný příběh o obyčejném životě, obyčejných lidi a obyčejných starostech. A i přesto mě dokázal pohltit a knihu jsem nechtěla odložit.
Audiokniha
Pět hvězd dávám jen díky skvělému načtení. Všichni interpreti jsou nepřekonatelní.
Kdybych četla jako knihu, asi by mé hodnocení bylo horší ...
Téma je pro mě dost nepříjemné, jelikož jsem optimista a stále hledám v lidech tu lepší stránku (možná by někdo řekl že jsem naivní). Při poslechu jsem se ale kolikrát přistihla, že znám podobné lidi a je mi známá i tato vesnická nátura :-)
Poslouchala jsem jako audioknihu, nebylo to špatné, ani mě to nenadchlo. Čtvrtou hvězdu přidávám jen díky lehké pointě na konci.
V knize jsem přečetla první dvě povídky. Poté se mi už dál číst nechtělo, protože mě to nebavilo. Knihy této autorky se mi líbí, ale Dědina bohužel ne.
Slyšel jsem jako audioknihu a myslím, že to pak celé knize ještě přidává na té až neskutečné autentičnosti, protože jestli u mě po přečtení něco převládalo, tak ten pocit, že to nebyla fikce nebo román, ale prostě zachycená skutečnost. Nejsou to postavy, ale lidé, nedělají věci vymyšlené, ale (bohužel) reálné. V něčem jsem viděl své příbuzné, v něčem snad i sebe. Moc doporučuji. Audiokniha roku 2019 naprosto zaslouženě.
Škoda, že každá změna vypravěče nebyla uvozena jménem. Chvíli trvalo, než se z textu dalo vydedukovat, kdo zrovna mluví. Zvlášť u rodiny Maruny by to bylo potřeba. Také se mi líbil úvodní slovníček. Nejsem z Vysočiny, ale hodně termínů jsem znala. Přesto jsou to výrazy spíš archaické, takže připomenutí bylo opravdu milé. No a text? Střípky z vesnice, kde si každý vidí do talíře. Obnažené lidské charaktery. Syrovost a nepřikrášlená realita, generační nepochopení.
Teda, místy jsem si myslel, že autorka bydlí v naši dědině. Nářečí, ale i obyčejné příběhy obyčejných lidí spojené v jeden neobyčejný příběh. Skvělé. Hned doporučuji dalším knihomolům.
Pěkné, pohodové čtení. Líbilo se mi, jak si autorka pohrála s vykreslením postav, prostředí a rodinných vztahů. Doporučuji.
Taková obyčejná vesnička a obyčejné životy jejích obyvatel. Velmi dobře vykreslené jednotlivé charaktery i mezilidské vztahy. Dobře se to četlo.
Neuvěřitelně uvěřitelné. Dobře z toho ovšem nikomu nebude. Postavy v celé své rozporuplnosti, nečernobílé, nesympatické, lidské, tolik lidské...
Při čtení se mi vybavila známá filmová hláška: "Na venkově, tam je úplně jiná morálka..." A zkažená to ona je nabeton, ale takovým svým způsobem.
Kniha mě bavila strašně moc. Jako by vyprávěla o lidech, které znáte osobně. Autentické, uvěřitelné, živé, legrační. Člověk z města zřejmě nedocení fakt, že autorka se skvěle vyzná v mentalitě vesnických babek a dědků i jejich potomků. Vše navíc vyšperkované hanáckým nářečím. Prostě to sedlo!
Kniha se moc dobře četla, avšak život na vesnici byl místy vykreslen příliš pejorativně. Kniha mi evokovala dojem, že lidé žijící na vesnici jsou "jednodušší". Na druhou stranu některé příběhy a postavy vybízejí k zamyšlení a tak to má být.
Kniha je velmi čtivá, moc mě bavil dialekt a smýšlení lidí, které mě vracelo do dětství.
Realita české vesnice - věřila jsem každé slovo, často mi bylo ouzko. Přes varování samotné autorky mne jazyk knížky neskutečně bavil.
Příběhy z jedné dědiny, takové oddychové čtení. Protože jsem prvně četla Vrány, nemůžu dát plný počet.
Uvěřitelné příběhy obyčejných lidí, přehlídka lidských špatností i toho dobrého, co v každém je. Mě to bavilo, čteno s radostí, pochopením, dobrá kniha. Nářečí mi nevadilo, taková směs hanáčtiny a toho co jsem slýchala v dětství (hradecko) . Jo a pracuji v JEDNOTĚ :-))
Obyčejné příběhy z jedné vesnice, kde si všichni vidí navzájem do talíře. Sama jsem z města, ale dětství jsem trávila i u prarodičů na venkově. Nářečí ke knize naprosto sedí, reálně popsané myšlení hlavně starší generace dává možnost nahlédnout na každodenní venkovský život.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Petra Dvořáková je podle mě velmi dobrá současná spisovatelka. Co se mi líbí je, že umí zachytit s až bolestivou upřímností charakter lidí. Má velmi dobrý jazyk, určitě si ke každé své knize dělá hluboké rešerše, protože knihy jsou různorodé a barvité.
Po Dědině jsem sáhla jako po oddechové knížce po všech těch těžkých tématech z druhé světové války a ze začátku jsem si říkala, že jsem se fakt trefila sama sobě do sliny. Bohužel knihu odkládám ve 3/4 a už mě nebaví a po druhé, třetí povídce bohužel strmě upadal zájem.
Poslouchala jsem jako audioknihu, kdy obzvláště chválím pana Vyorálka!