Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2491
2491
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Napriek protichodným recenziám som siahla po "Dědine". Mne sa kniha páčila, a preto sa pridávam k pozitívnym recenziám . Autorka, pravdepodobne kvôli autentickosti, zvolila moravské nárečie. Myslím si, že to naozaj dobre zafungovalo a najmä pri audioknihe. Samotná interpretácia bola výborná a aj vďaka nej ma príbehy bavili. Nemala som pocit, že počúvam audioknihu, ale skôr klebetenie nejakej tetky. Môžete sa tešiť na perfektne vykreslené charaktery, ktoré vám určite budú povedomé. Rovnako oceňujem dialógy a hlavne tie vnútorné, kedy zisťujete, že postava má aj nejaké to svedomie. Je pravda, že v knihe sa v podstate nič zásadné nedeje, ale sledovať každodenný dedinský život je dosť zaujímavé a mne to úplne stačilo.
Petra Dvořáková opisuje život na českej dedine. Obraz, ktorý vytvorila pokojne môžeme aplikovať aj na Slovensko. Ľudia sa navzájom poznajú, závidia si a zvedavo nazerajú susedom do dvora. Babky a tetky klebetia v Jednote alebo pred kostolom. Každý vie o vás viac, ako vy sám. Taká je aj dnešná realita a nie len na dedinách, ale aj v malých mestách.
Čakajú vás štyri príbehy plné závisti, ohovárania a rodinných problémov. Možno budete mať po prečítaní knihy trpký pocit, že všetky postavy sú zlé, myslia len na seba, svoj prospech a peniaze. Niekde v pozadí však objavíte humor a dokonca aj lásku.
Oceňuji jazyk, jakým byla kniha napsaná. Ale škoda, že nebyly jednotlivé osoby, nějak více provázané a kniha neměla nějaký větší děj a spád, ke konci už mě trochu nudila. Ale chod vesnice, lidské pocity a životní pravdy byly popsány pěkně.
Jako kniha se četla dobře,ale to je asi tak všechno. Já čtu knihy proto,abych se něco dozvěděla,pobavila se,utekla z reality všedního dne a to se tady teda opravdu nestalo.
Autorka má talent autenticky vykreslit život na dědině z pohledu obyvatel v jejich nářečí. Za mě se ji kniha moc povedla.
Bohužel, mě tato kniha opravdu neoslovila, nebavila a nudila,...ale věřím, že to tak na dědině je.
Myslím, že to byl velmi autentický obraz vesnice. Sama na vesnici bydlím a jednotlivé charaktery a situace jsou jako od nás :)
Chvilku mi trvalo se začíst a zvyknout si na styl psaní (nářečí), nejvíc se mi líbila asi první část, ta poslední s Marunou už byla zdlouhavá :) Zajímavá sond do lidských životů na vesnici.
Dobrý průměr, takže za 3. Výborně se čte, ale nic víc ve vás nezanechá. Jsou to spíš jednotlivé příběhy, které mezi sebou nemají bůhvíjakou provázanost. Nečekejte ani žádné velké zvraty, ono to tak nějak plyne asi jako na té Dědině.
Perfektní kniha na dovolenou. Česká nátura i venkovské prostředí vylíčeno bravurně. Petra Dvořáková je pro mě nejlepší současnou domácí spisovatelkou.
Kniha mě bavila, krásné vykreslení postav a života na dědine :) jako kdybych tam byla
Čtyři slova napsaná na přebalu "pole, závist, chtíč a otčina" jsou dokonale vystihující. Od narození žiji v Praze, ale prázdniny a většinu víkendu jsem trávila na vesnici. Tahle kniha mi konečně pomohla pochopit moje "vesnické" kamarády a popravdě mi je z toho trochu ouzko. Byl to silný zážitek. Jenom bych knihu neoznačila ani za lehce humornou, možná pro někoho úsměvnou až uboze vtipnou, ale opravdový humor to nevidělo ani z dálky.
Kniha ze života, o životě. Živé dialogy, absence smyšlenek, žití ve své syrovosti, bez příkras. Zkrátka, růžové brýle nejsou vždycky k mání. Přiznejme si to.
Dvořáková prostě umí psát o životě, nepotřebuje k tomu nějakou zápletku. To vykreslení postav a jejich myšlení bylo pro mne fascinující, protože ačkoliv nepocházím z vesnice, přesně tohle myšlení a chování jednotlivých postav, jsem dokázala ztotožnit s nějakou konkrétní osobou.
A jedna důležitá informace, pokud máte potřebu se s nějakou z hlavních postav ztotožnit, musí vám být nějak sympatická a nemáte rádi jakékoliv nářečí, tak to nečtěte. Dávat 1 hvězdičku kvůli tomu, že se v knize k sobě lidi ošklivě chovají, mi prostě přijde na hlavu.
Jediné plus, že je kniha psána nářečím, jinak za mě jedna velká tragédie....
Jak se k sobě všichni chovali.... dokonce i k dětem...
Po dočtení na mě padl velký smutek, rozčarování možná i vztek... Ta kniha musela z domu.
Autorka na začátku knihy čtenáře upozorňuje, že je napsána nářečím a neni tedy spisovná. Chtěla tím docílit autentičnosti a myslím, že se to povedlo. První dvě povídky se mi moc líbily. U první o malé Petrušce a její babičce jsem měla pocit, že vlastně čtu o své babičce, vlastně o svých babičkách. Petrušky babička měla něco z obou mých vlastních babiček. Z posledních dvou povídek mi ale bylo spíše úzko.
Kniha se dobře čte, jde o nahlédnutí do života na vesnici, vztahů mezi tamějšími obyvateli, některé příběhy se mi líbili jiné méně, a z některých mi bylo smutno z toho kam se vytratila srdečnost a lidskost. Text psaný s nářečím mi nedělal problém jsem také z dědiny .-)
Vyprávění o životě na dědině se moc dobře četlo. Bavilo mě i použité nářečí a tím jsem se vrátila do dětství, kdy i moje bábička používala některá dnes již zapomenutá slova.
Styl Dvořákové mi moc sedí, dokáže psát tak, že děj knihy vidíte před sebou a zdá se opravdu reálný. Přesně takhle si představuju život na vesnici, jen mi tam chyběl nějakej ucelenej děj.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Jak výstižné a bez příkras. Morava v syrovém a reálném podání. Kdo zná, ví. Kniha fajn, nářečí mi nevadí, ale teprve audiokniha tomu dala tu správnou šťávu. Geniálně načtené a trefně zvolení interpreti.