Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2571
2571
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Jsem ohromená. Až to vydejcham, napíšu smysluplnejsi komentář.
Člověk nahrubo mletý v tom naprosto nejsyrovejsim smyslu slova. Svým způsobem strašný. Četla jsem, stažený žaludek, duše i srdce a nemohla jsem přestat. A dávná venkovská část mého já ví, že je to tak.
Tím je i rozdejchano. Myslet na tuhle knížku budu dlouho a nezapomenu na ni nejspíš nikdy.
Co dodat, autorka skvěle popsala životy starší generace na dědině, tak jak si je možná my "měšťáci" představujeme. Za osudy rodin se však skrývá cosi daleko zakořeněnějšího a problémy se ani tak netočí okolo moderních výstřelků mladých. Dvořáková jako kdyby věděla, co se honí hlavou mužům. Po Chirurgovi je toto už druhá kniha, kde se mi strašně líbilo, jak vpadla do myšlenek mužským postavám a jak skvěle je dokázala popsat. Teda alespoň se tak domnívám. :) Poslouchala jsem ji jako audioknihu a musím říct, že zážitek byl díky promluvě skvělých herců v roli hlavních protagonistů v dědině ještě lepší. Hlavně díky nářečí. Úplně bych ji neřadila mezi "lehce humorné příběhy", protože z některých kapitol až mrazilo.
Krásně vykreslené charaktery lidí, žijící na vesnici. Překvapuje mě, jak dobře dokázala popsat nejen ženské, ale i mužské postavy. Pro mě chvílemi bylo čtení až lehce mrazivé, pocházím z vesnice a ta objektivnost toho, jak to tam probíhá a jaké je tam myšlení, byla pro mě zacílená do živého.
Audiokniha se poslouchala velmi dobře. Vzhledem k tomu, že byla načtená různými protagonisty, tak se mi osoby nepletly, jak zmiňují ostatní čtenáři, protože podle hlasu bylo hned znát, že vypráví někdo jiný. Jen teda humorné (jak se uvádí v anotaci) mi to moc nepřišlo, všichni mi připadali tak nějak neustále zpruzení, naštvaní na všechny a na všechno, negativní, sympaťáka jsem tam hledala marně. Ale charaktery a myšlenkové pochody některých typů osob byly vykresleny opravdu brilantně.
Skvěle vykreslený vesnický život v celé své kráse, autorka popisuje příběhy z pohledů různých osob s fajn zápletkami.
Příběhy hrdinů čtivé, někdy mrazivé - co se týče vztahů a podrazů v rodinách; život na vesnici, pomluvy a škarohlídství mě však nechávájí zcela chladnou, možná proto, že sama su z dědiny.
Mikropříběhy různých lidí z vesnického prostředí, často i celé rodiny (vyprávěno vždy z pohledu jiného člověka). Poslouchala jsem jako audioknihu (verze načtená pouze jednou osobou), tak musím přiznat, že se mi někdy pletlo, co kdo říkal a občas mi to splývalo dohromady. Někdy je to i smutné (např. poslední příběh o "dědkovi", popsání nefunkčních vztahů v rodině). Doporučuji
Dědina. Podle komentářů nás odtud pochází pěkná řádka. Nářečí se asi u každého mírně liší, ale postavy a charaktery jsou univerzální. Pro nás byl pojem dědina vyhrazený jen pro samotné centrum vesnice. Ostatní části měly své vlastní názvy. Čtvrtí jako v Praze, přitom slabých 200 domů.
Zpočátku to vypadá, že budeme po krátkých kapitolách podrobněji sledovat jednotlivé obyvatele dědiny, ale většina příběhu je nakonec věnována jen jedné rodině. Autorka dokonale vystihla myšlení a naturel lidí, střet starších obyvatel stále ještě připoutaných ke generacemi děděné půdě a jejich dětí, pro které je dřina na poli jen otravou. I když ne pro všechny. Vždycky se najde někdo, kdo sedlácké geny zdědí, kdo tento styl života přijme za svůj, komu vyhovuje a netouží po pozlátku rádoby jednoduchého života ve městě. Staří se bezhlavě drží toho, co se naučili od svých rodičů, kteří to zase měli od těch svých. Poučky a životní filosofie, které jsou pro jejich děti už naprosto nepochopitelné a neadekvátní dnešní době. Knížka se dotkne všech generací. Od dětí chodícíh do školky, čerstvě dospělých, lidí na prahu důchodového věku až po ty na sklonku života. Každý z těchto pohledů je věrně vykreslený a výrazný.
Byl jsem překvapený, jak autorka vidí do duší mužů, jak umí popsat jejich myšlenky a pocity. Velká poklona. :o)
Škoda jen mírné nepřehlednosti v množství postav. Udržet si povědomí o tom, kdo s kým sousedí, kdo je čí dcera, snacha, vnučka, zeťák, teta, dědeček, strýc...není jednoduché. :o)
První kapitola výborná, pak chvilku slabší čast, ale jako celek výtečné. Perfektní vykreslení postav, myšlenek, mentality vesnice, středu vesnice-konzumu, trvalé, hodobóžového pokoj a ostatních obyvatel.
Po první "kapitole" jsem myslela, že knihu ani nedočtu, ale dala jsem jí ještě šanci. Nakonec to nebylo tak špatné. Je to takové lehké oddechové čtení.
Líbilo se mi, že kniha nemá žádnou vyloženě zápornou postavu. Autorka vykresluje jejich charaktery ve všech barvách, s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi.
Příběh také čtenáři pokládá mnoho otázek týkajících se života na současném venkově. Ale tím, že je na věci nahlíženo z mnoha úhlů pohledu, tak nepřikazuje jak si na tyto otázky máte odpovědět.
Co bych naopak ocenil více, kdyby mezi sebou byly jednotlivé čtyři příběhy více provázány. To je ale tak to jediné co bych knize vytknul.
Kniha me velice zaujala, prostredi Hane je mi blizke. Libily se mi charaktery a popisy osob.
Autorka nás opět nutí přemýšlet o tom, co je mezigeneračně špatně, o tom, zda současná situace na vesnicích je dědictvím komunistického režimu nebo o tom, nakolik ve všem, co děláme pro druhé jednáme vypočítavě. Otázek se Vám v hlavě bude rojit spousta, situace podávané autorkou ale naznačují odpovědi. Trochu mi vadila obsahová nevyváženost jednotlivých příběhů, od začátku jsem čekala spíše povídkovou knihu a nakonec to vlastně byl román ze života na vesnici. Ale i tak nadprůměrný...
Já knihu četla jako oddechovku po knize o holocaustu a ruském gulagu. Nemůžu říct, že mě vůbec nebavila, to ne, ale ani mě nijak nenadchla. Popis několika rodin na dědině. Nářečí mi nevadilo.
Dědinu jsem četla po Chirurgovi, kterému dávám plný počet hvězd. Dědina je taková "svá", pěkně drží pohromadě. Ačkoliv psaná nářečím (a pořádným), zvyknete si, čte se sama. Především vyprávěcí děj, s minimem přímých řečí, přesto má kniha spád a spoustu dějových linií a zvratů. Zachycen běžný život jedné vesnice, kde všichni ví všechno a o všech.
Zatím nejlepší kniha od Petry Dvořákové. Nejde o nic víc ani o nic míň než o život takový jaký je. Každý se snaží být dobrý, dobrý muž, žena, matka, snacha či syn. A na dědině jsou vazby o to těsnější, všichni si vidí do talíře a každý o sousedech ví víc než o sobě. Být knížka delší, mluvím už skoro jako postavy v ní :-)
Nevím, jestli to tak na dědině doopravdy chodí, ale věřila bych, že jo, aspoň jak to vnímám přes své babičky atd.. Celkově velké příjemné překvapení - čtivost, prokreslení postav a jejich úhlů pohledu, jazyk - že jsem to zhltla za jeden den.
Je to má první přečtená kniha, která nebyla psaná spisovnou češtinou a ani mi to moc nevadilo. Nářečí k našemu jazyku patří a některá jsou vyloženě kouzelná. Slovník na začátku je prima věc, ale nepotřebovala jsem ho, z kontextu význam vždy vyplynul. Příběhy jsou milé, čtivé a jednoduše ze života na vesnici. Já si z prázdnin podobné problémy pamatuji, klasický život na dědině jsem ale nikdy nezažila. Problémy, starosti a strasti obyvatel jsou prostě ze života, je však úžasné pozorovat jejich každodenní rutinu. Autorka je neskutečná ve vyprávění a popisu. Nudné pasáže se tam moc nevyskytují, akci však nečekejte žádnou. Je tam pár menších zvratů v ději, ale nic velkého. Na druhou stranu věřím, že se podobné osudy mohly klidně někde stát přesně tak, jak je zde psáno. Velkým tématem jsou tam drby. S hlavními postavami se moc sžívat nejde, protože příběhy se střídají a v rámci příběhů se mění i osoby, z jejichž pohledu se děj dále odvíjí. Knihu jsem si vyloženě neužila, ale ani mne nezklamala. Je to lepší průměr, kdybych mohla, dám 3,5 hvězdičky.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Skrýt reklamy
Dědina
Knížku jsem měla dlouho připravenou ke čtení a při letmém pročtení se mi do ní ani moc nechtělo. Teď jsem jí přečetla rychle a jsem docela ráda. Život na vesnici neznám a říká se, že tam mají lidi k sobě blíž, tak nevím, jestli bych o takovou drbárnu stála a jestli je takové žití na každé vesnici. Myslím, že je všechno popisované až moc negativně. Trošku mě mátlo, kdo zrovna je vypravěč a po pár dnech nebudu vědět o čem ty příběhy byly. V hlavě mi déle zůstal jen poslední příběh, ale takový se může odehrát i ve městě. Hodnotím jako slabý průměr. Ale moc se mi líbí retro obal.