Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2608
2608
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
vynikající... velmi syrové, věrné a uvěřitelné... a pro fajnšmekry jazyk Vysočiny, což ve mně vzbudilo vzpomínky na dětství...
Kdo nepochází z vesnice možná tak vysoké hodnocení nepochopí. Některé postavy z knihy dostaly v mé fantazii velmi konkrétní podobu a čtení bylo pro mě nostalgickou záležitostí.
Velmi otevřený pohled do současného venkova, který si pomalu plyne svým vlastním životem. Petra Dvořáková nehodnotí, nesoudí, nezesměšňuje, pouze zachycuje a to velmi věrně (i sousedi vedle naší chalupy mají zajíce v králíkárních). Celou atmosféru knížky vystihla nejlíp sama autorka: "Chodit v teplákách je něco jiného než se do nich narodit…”
Dala jsem čtyři hvězdy, ale vlastně jen kvůli tomu, že při čtení téhle knihy jsem se úplně sentimentálně vzpomněla na svoje dětství na jedné takové podobné dědině. Vzpomínky z dětství a zároveň hluboké porozumění lidem, kteří takhle žili spjati s půdou ovlivnili můj úsudek. Velice se mi líbila i jazyková stránka, protože jsme doma tak mluvili a ráda jsem si zavzpomínala. No, každopádně se tahle kniha bude líbit hlavně lidem, kteří si takové prostředí pamatují třeba z dětství, nebo je jim nějakým způsobem blízké.
Dědina
Na osudech lidí v knize Dědina není nic hřejivého, vlastně je to jedna tragédie za druhou, ale takový už život je. Přesto jsem při čtení měla hřejivý pocit štěstí - z jazyka, kterým je to napsané, z charakterů, které jsou do příběhu vybrané i běžných situací a vzorců chování, které patří na každou dědinu. Jako bych byla zase malá a ocitla se u babičky v kuchyni...