Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2635
2635
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Humorné vyprávění o životě jedné vesnice a jejích obyvatelích. Knihu jsem si chtěla přečíst i kvůli tomu, že slibuje navíc zážitek ze čtení v podobě svérázného dialektu, jímž je vyprávění napsáno. A opravdu jsem se bavila, kniha mě nikterak nezklamala!
Příběhy jsou poskládány z vyprávění jednotlivých obyvatel, z jejich vlastního úhlu pohledu. Je zde tak hezky vykresleno, jak např. stejnou situaci vnímá každý ze členů rodiny po svém. Autorka výstižně načrtla venkovskou každodennost a tím dodala příběhům kouzlo autentičnosti, jako by člověk listoval kronikou jedné vesničky.
Bavilo mě taky orientovat se v propletených vesnických vztazích, kdo je s kým jak spřízněn. Knihu doporučuji všem, kdo se rádi pobaví oddechovým čtením a kvalitně vystiženými charaktery jednotlivých postav, i když to často nejsou vlastnosti tak úplně záviděníhodné.
Chtěla jsem zkusit knihu od nové autorky, tak jsem zkusila Dědinu. A musím říct, že to byl výborný nápad psát v daném vesnickém nářečí. Jednotlivým příběhům i postavám v knize to dodalo na živosti. Trošku mě mrzelo, že některé postavy měly prostoru více než ostatní a taky ten otevřený konec u všech rodin mi vadil. Rozhodně jde o knihu, u které se člověk pobaví i zamyslí.
Kniha je psaná nářečím, ale četla se mi hodně dobře. Jde o několik povídek z jedné vesnice, z nichž některé jsou vyprávěné více vypravěči. Občas chvíli trvá než se zorientujete. Vypravěči nejsou žádný intelektuálové, takže se řeší většinou konkrétní věci, jako majetek, sex. Postavy z toho nevychází příliš kladně, ale autorka rozhodně nikoho nesoudí.
Knihu jsem přečetl, ale šlo to ztuha. A kvůli nářečí to určitě nebylo.
Že by se jednalo o lehce humorný příběh a že by to bylo svižné vyprávění formanovského stylu, jak se píše v anotaci? Pro mě to tedy tak nebylo.
Je mi líto, ale už druhá kniha od autorky mi nesedla, takže další pokus už absolvovat nebudu.
Takhle mám příhody a život z vesnic naposlouchané z rodiny a Petra Dvořáková je tady sepsala dohromady. Všechny moje noční můry z vesnice obživly, některé postavy jako by vyloženě ukradla z mého života. Tak věrohodně sepsané vztahy mezi lidmi a zvířaty, mne opravdu šokovaly, bez příkras a prostě ze života. Už mám za sebou Chirurga a určitě budu pídit po dalších knihách od této skvělé české autorky.
Skvělé prázdninové čtení! Chtěla jsem zkusit pro mě novou autorku a nelituji.
Vyprávění postavené na dialozích a myšlenkových pochodech jednotlivých vypravěčů. Bavilo mě sledovat, jak stejnou situaci vnímají různí lidé. Jen škoda, že slovo nedostali i ti ostatní, o kterých se mluví. Postavy opravdu jak vystřižené z dědiny. A ten jazyk! Sice to není přesně od nás, jsme kousek vedle, ale ano, velmi podobně se u nás mluví. Přečteno jedním dechem.
Tak tohle se mi trefilo do chuti, čekal jsem spíš takovou vesnickou taškařici, ale bylo to velmi realistické a o komedii nejde. Určitě se podívám i po dalších knihách od Petry Dvořákové.
Vzhledem k tomu, že jsem na vesnici strávila celé svoje dětství i dospívání, a i v těchto letech se tam často objevuju, myslím, že mám toto prostředí docela slušně „nažito“.
Netuším, zda stejně „nažito“ má i Petra Dvořáková, nicméně ať už čerpá z vlastních zážitků a zkušeností či jen reprodukuje naposlouchané a sesbírané historky a útržky vesnického života, vystihla „dědinu“ opravdu dokonale.
Kniha podává velice realistický pohled na běžné životní situace, specifické právě pro typickou vesnici. Myšlení postav a dialogy mezi nimi jsou podány naprosto přesvědčivě, až jsem chvílemi měla pocit, že si autorka jako vzor vzala konkrétní osoby, které osobně znám i já. Před autorkou díky té neskutečné autenticitě opravdu smekám. Fajn byla i ich-forma vyprávěná pokaždé někým jiným, takže kniha nebyla jen pouhým převyprávěním někdy vtipných, někdy smutnějších historek nebo situací, ale všechny tyto životní peripetie postav knihy se právě díky jejich vnitřním myšlenkovým pochodům daly daleko hlouběji vnímat a chápat (nebo spíš nechápat). Právě použitá ich-forma je v knize bonusem, kdy pomáhá daleko barvitěji vykreslovat, jak jednotlivé postavy vysvětlují svoje chování a sami před sebou si zdůvodňují a omlouvají všechno, co dělají a způsobují.
Schéma knihy odpovídá spíš samostatným povídkám, než ucelenému příběhu - hlavními postavami jsou vždy obyvatelé nějakého konkrétního domu v dědině a jejich rodiny. Díky tomu jsou ale současně všechny tyto jednotlivé, samostatné a uzavřené příběhy navzájem přesto úzce propojeny.
Přesto jsem plný počet hvězdiček nedokázala dát. Na knize mi totiž docela vadil jen naprosto jednostranný pohled autorky, kdy všichni vypravěči bez ohledu na věk působí hodně negativně a vlastně i docela primitivně…a toto je zase od reality hodně vzdáleno. Vůbec není třeba zdůrazňovat, že i na vesnicích žijí úplně „normální“ lidé, kteří mají i dobré vlastnosti, charaktery, inteligenci a myšlení a chování vůbec se nelišící od lidí z měst. Vůbec bych se proto nedivila, pokud by kniha některé obyvatele „dědin“ dokázala i trochu popudit.
Chyběla mi tam právě tato rovnováha - autorka vytáhla ven bohužel jen všemožné negace a špatné vlastnosti postav, dokonce i to, co se zpočátku jeví jako přirozená snaha někomu pomáhat, vyzní v konečném důsledku naprosto opačně a víceméně jen zištně.
Pokud někdo od této knihy očekává humorné vyprávění z vesnického života, asi bude zklamán. Je to totiž čtení spíš dost smutné.
Je sice opravdu výstižné a hodně ze života v pravém smyslu, ale bohužel jen z jeho jedné strany.
Zajímavé pojetí. Kniha není žádným veledílem, ale něco ve mně nechala. Je to vlastně příběh toho jací lidé jsou
Možná jsem čekala mnohem víc, ale úplně mě to neuráželo. Nářečí bylo taky skvělé, to smekám tedy klobouk, protože to napsat, muselo stát velké úsilí.
Oslovím tých, čo pochádzajú z dediny, tak ako ja: tiež máte ten neodbytný pocit, že autorka písala o tej vašej? O vašich susedoch, o vašich kamarátoch, o vašich príbuzných... o vás samotných?
Vynikajúco podchytené charaktery postáv, kolorit pravej dediny, zmýšľanie dedinčanov, šarvátky i ohováranie, zvyky, to ako každý vidí každému do taniera, avšak i pospolitosť a vzájomná podpora. A tá hra s nárečím :). Veľmi ma to celé bavilo. Autorka odo mňa dostáva čistú jednotku s hviezdičkou.
Poslouchala jsem to jako audioknihu, a ta je opravdu skvělá. Nejenom zpracováním, ale i tím, že kniha je naprosto trefná. Vyrůstala jsem na vesnici, a je to jak návrat domů. :-) Doporučuji.
Přijde mi, jak kdybych se vrátil zpátky na prázdniny k babičce na vesnici, kde opravdu byl jeden malý obchůdek, kde jsme napustili vodou jednu vanu a okoupali se v ní všichni, kde jsem spadl ve slepičárně do kuřinců a babička se mi smála.
Možná proto hodnotím knihu 4*, protože mi tyto bezstarostné prázdniny chybí a připomněla mi tyto skvělé dny s prarodiči.
Jako lingvisticky zaměřený člověk oceňuji především autorčinu práci s nářečím, pomocí kterého skvěle charakterizovala jednotlivé postavy generačně i sociálně. Jazyk jsem si prostě užívala. Co se týče obsahu, bylo to někdy až úmorné čtení, zvlášť nejdelší kapitola (o rodině prodavačky Maruny), která se dost vlekla. Při jejím čtení jsem v některých chvílích měla pocit, že čtu vlastně jen samé vesnické drby, které mě vůbec nezajímají.
Celkově to je hodně negativně zaměřený text, do této nejmenované "dědiny" na Vysočině se koncentrovaly všechny nešvary, které na venkově bezesporu najdeme (závist, pomlouvání, hamižnost...), přičemž pozitivní vlastnosti a vztahy byly v podstatě opomenuty. Jednotlivosti jsou rozhodně skvěle odpozorované a působí realisticky, jako celek to je trochu přehnané, ale asi to byl autorčin záměr, protože jinak by ty špatnosti tak nevynikly.
Každpádně zajímavý počin a jsem zvědavá na další knihy P. Dvořákové.
Vyposlechnuto jako audioknihu, sice skvěle načtenou, ale jinak pro mě absolutní fiasko.
Nic nového, co bych o životě na vesnici neznala. Nuda, závist, děti a snaha odprostit se od práce na půdě a hospodářství.
Skvělé! Bravurně popsané prostředí a vztahy mezi lidmi, je to hodně o naší krajině, o českosti, i když je to značně idylické, protože když dneska přijedete na "dědinu", zas taková romantika to není. Vypadá to tam spíš jako ve Výměně manželek, to víme, ale to se zas netýká téhle knihy, která není reportážním románem. I tak je to místy pravdivé, nejvíc ze všeho je to ale vlastně docela milé a navzdory místu, kam je děj zasazen i svěží.
Dědina
Slupla jsem ji na dovolené jako malinu. Je to pár dní zpět a skoro nic už si z ní nepamatuju. Jen vím, že mě bavila, četla se i přes nářečí lehce, občas jsem měla zamotanou hlavu, kdo je teda vlastně čí co a zamrzel mě otevřený konec.