Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2489
2489
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Od autorky jsem četla knihu Vrány, jež je pro mě jednou z nejsilnějších knih vůbec. Dědina má hodnocení o něco horší, proto jsem k ní nepřistupovala s takovým očekáváním - ale byla výborná!
V první řadě musím vyzdvihnout skvělé načtení knihy, které společně s využitím nářečí perfektně dokresluje atmosféru. Stejně jako ve Vranách, i zde je kladen důraz na myšlenkové pochody postav. A myslím si, že autorka vystihla obyvatele malé dědiny naprosto perfektně. Nečekejte promyšlený děj, barvité popisy vesnické přírody, romantické linky ani nic podobného. Jedná se o sondu do mysli vesnických obyvatel, pro které je nade vše důležité, aby nebyli pomluveni ostatními sousedy.
Většinu postav (asi vlastně všechny) jsem strašně neměla ráda, kroutila jsem hlavou nad jejich přemýšlením a životními hodnotami. Což je vlastně jedna z věcí, která mě na knize hrozně bavila :D Všechny postavy v podstatě jednaly tak, aby se nedostaly do řečí, nehledě na to, že ublíží svým blízkým. Máte pocit, že každá z postav je na facku, ale autorka dokáže do každého příběhu velice dobře skrýt zlomeček nějakého citu, emoce či vysvětlení toho, proč se daná postava takhle chová. Jako čtenář pak oscilujete mezi nenávistí k postavám a snahou je aspoň částečně pochopit. Naprostá absence empatie a soucitu vás provází celou knihou a opět je na vás, zda jste schopni si v příběhu nalézt i něco pozitivního.
Mně se to líbilo, žádnou knihu s takovýmto obsazením naprosto nesympatických postav jsem doposud nečetla a myslím, že je autorka vystihla naprosto přesně.
„Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musite každej den znova, jinak byste tady nemohli žít.“
Za mě naprosto perfektní zobrazení vesnického života.Kdo čeká nějakou velkou švandu, ať zbystří.Bude mu občas tuhnout úsměv.
Úžasná tragikomická knížka. Místním nářečím, které se mi velmi líbilo, autorka dokonale vykreslila obyvatele vesnice a jejich myšlení: mám část rodiny na vesnici, takže podle mě to trefila naprosto přesně:)
Klidně bych četla dál.
No ty jo! Nečekala jsem, že mě ta knížka bude tak bavit. Tak skvěle popsány myšlenkové pochody jednotlivých postav...úsměvné a tak pravdivé. Neskutečně mě to bavilo.
Moc hezká kniha. Bála jsem se, že mne bude rušit jazyk - ale nebylo to tak, osudy lidí přesně dokresloval.
Kniha mě moc nebavila, neměla vlastně žádný děj... Líbilo se mi nářečí, které bylo v knize použité, ale jinak... Škoda, protože většinou mi styl psaní autorky sedí.
Nádherná kniha. Četla jsem ji jedním dechem. Silný příběh, který mne zaujal! Vřele doporučuji přečíst!
Několikero vyprávění lidí z jedné dědiny. Pohled do vesnických rodin, kde se ještě stále jede (a smýšlí) po staru - lidi se dělili na sedláky a chalupníky a dodnes to v nich přetrvává. Nechybí ani klasická vesnická Keliška. Myslím si, že některým lidem by se nemusel líbit popis zabíjaček a celkové smýšlení vesničanů o zvířatech. Já sama jsem z vesnice, nářečí, které je zde použito, je mi vlastní, ale jak jsem to tak četla... Přecejenom jsem asi duší městská :). Své kouzlo to má - společně si všichni vypomohou, znají se, dávají si pozor na cizáky. Ale je zde taky spousta starých křivd a závisti. Kniha se mi velice líbila, nazvala bych ji oddechovkou, dokonce jsem si kousek i poslechla audio a to bylo vynikající. Mohu takhle do vlaku, k vodě,.. doporučit. Klidně bych četla ještě dál. Nejvíc se mi líbil závěr - Věruna a její výrok o kočičí povaze :D.
Úplně klidně se to může jmenovat Městina, Maloměstina, Okresnina...nepíše se tady nějak zvlášť o jakýchsi skvělotách a nádherných, filmových příbězích, které jistě někde někdo zažívá. Tady je prostor pro takovou tu denní malost, obvyklé průběhy myšlení i konání, pro všechno, o čem se mezi sebou nebavíme. Mně to rozhodně sedlo!
Víte jak to chodí na dědině? Jestli ne přečtěte si tuto knihu. Nenáročné čtení, kde je ovšem vykreslen život na vesnici. I když mám pocit, že autorka líčí především špatné vlastnosti lidí. I tak se knížka četla sama.
Knížka sama o sobě je hezky napsaná ,dobře se čte,ale pocit po dočtení knížky nemám dobrý.Přijdou mi ty příběhy spíš dost smutné.Jako nějaká pravda o životě na vesnici v tom bude,ale nepřijde mi to vyvážené,ale to byl možná účel knížky,nevím.Na vesnici je i spoustu dobrého a nejen závist a pomluvy.... Z knížky mi z toho vychází,že na vesnici žijou samí nešťastní lidi.Nejvíc smutný mi přišel příběh o dědovi po úrazu a rodině která se stará jen pro peníze,jinak ne,to je bohužel realita v mnoha rodinách a o to smutnější to je.KAždopádně je to už druhá knížka od autorky co jsem četla a z Chirurga jsem měla podobný pocit,takže asi zřejmě to bude autorčin styl
Petra Dvořáková má lidskou povahu perfektně přečtenou. Vykreslení charakterů a chování lidiček jedné typické vesničky někde na Vysočině zvládla famózně. Se všemi postavami se seznámíme prostřednictvím několika volně provázaných příběhů.
Lidské vlastnosti jsou sice stejné ať už lidé žijí ve městě nebo na vesnici, ale jeden rozdíl tu je - na dědině si lidé takříkajíc "vidí až do talíře" a těžko se něco schová... Autorka zachytila snad všechny charaktery - jsou tu lidé pracovití i líní, čestní i podvodník, povahy klidné a laskavé, ale i výbušné, závistivé a hamižné, jsme svědky vesnické zábavy, zabíjaček, ale i sporů a dávné nevraživosti a nemůžou chybět ani milostné pletky. Celý obraz dotváří použité nářečí.
Petra Dvořáková zachytila život takový jaký je, s jeho klady i zápory, od veselého dětství až k těžkému a bolestnému stáří a napsala to moc dobře.
Dědina má docela vysoké hodnocení, je prezentovaná jako humoristická kniha a podle mnoha komentářů ji lidé považují za “čtivou”, “oddechovku”, “pohodové čtení”. Já považuji tento literární počin spíš za depresivní změť drbů, popisů nevěr, nefunkčních vztahů a závisti. Navíc nemyslím, že se jedná o typické příběhy z vesnice - takových lidí jsou i plná města. Snad jediné co se mi opravdu líbilo, bylo nářečí, ale jinak tu bylo příliš mnoho samoúčelné sprosté řeči (každou chvíli se “jde někdo vychcat”, “chce si zapíchat”).
Autorka má početný fanklub čtenářů, ale mě nevyhovuje ani její styl, ani témata a vykreslení “hrdinové” mi většinou připadají odpudivi. Dědina opravdu neoslovila, nebavila, další knihu od této autorky už pokoušet nebudu, protože po Chirurgovi jsem opět měla velký problém příběh vůbec dočíst a celkový dojem je spíš znechucení než pobavení.
Je mi líto, ale mně se Dědina fakt nelíbí. Málokdy můžu říct o knize, že se mi fakt nelíbí. Možná je v tom i autorčino umění - popsala první dvě postavy tak dobře, že je nenávidím, nelíbí se mi, hnusí se mi. Jenže se mi příčí číst zbytek Dědiny dál. Bohužel, Dvořáková mi silně připomíná Třeštíkovou. A té nemohu přijít na jméno.
Audiokniha - božsky namluveno! Nářečí velmi podobné tomu, které jsem okolo sebe slýchávala. Nedivím se, že se Dědina stala audioknihou roku 2019, tady nemám výtku.
Nejsem dědinou nepolíbená, při poslouchání jsem si v hlavě skládala obrázky ze situací, které mám za celej život nastřádané v hlavě, nic neuvěřitelného, ale proboha! To je tak neuvěřitelně stereotypní, typizace level milión, občas mě otravovalo pustit si cédéčko. Ale stejně mi to nedalo a pustila jsem si ho. V té knížce není absolutně nikdo, s kým byste se na té vesnici chtěli přátelit, v konečným důsledku by nejsympatičtější asi Josef.
Nakonec mě to bavilo, ale jako humorný román to nevidím. Chybí mi tam jedna postava, která by téhle beznaději a babrání se v lidským přežívání dala trochu lehkosti.
(SPOILER)
Jedna z najhorších kníh, aké som čítala! Som rada, že som ju dostala ako darček z recesie, keď som sa presťahovala na dedinu, takže ma nemusí mrzieť, že by som za ňu utratila svoje peniaze.
Kniha zahŕňa niekoľko kapitol (príbehov) rodín žijúcich v jednej dedine. V každej kapitole sa striedajú pohľady jednotlivých členov rodiny. Jednotlivé postavy sú v ďalších kapitolách znova spomenuté, ale nejde o celkový príbeh.
Kniha síce realisticky opisuje život na dedine, ale z jednotlivých príbehov vyplýva akurát to, že na dedinách sú buď alkoholici, kure...ci, zlodeji, klebetnice alebo všetko dokopy a ešte k tomu každý využíva svoju rodinu, aby z nich vytiahol čo najviac peňazí. Nikomu očividne na nikom nezáleží, pritom všetci hľadia na to, čo si o nich iní pomyslia, keď sa niečo stane.
Jediné 2 hviezdičky dávam za realistické spracovanie (tým nemyslím však to, že to takto na dedinách funguje a že všetci sú vlastne záporáci) a za to, že ma niektoré pasáže vrátili do detstva, kedy som trávila prázdniny u babičky na dedine.
Pokiaľ sa spisovateľka nechala inšpirovať svojím životom na dedine, tak ju úprimne ľutujem, pretože očividne sa v jej okolí nediali žiadne príjemné veci a nemala okolo seba žiadnych dobrých ľudí.
Doporučujem len klebetniciam, alkoholikom, ľuďom, ktorí sa zaujímajú len o to, aby nahrabali čo najviac (aj od svojej rodiny) na zamyslenie sa nad sebou a dúfam, že ľudia z mesta, čo knihu prečítajú sa nenechajú zmiasť a neuveria, že dedina je plná len toho zlého, čo sa v ľuďoch skrýva, ale vedia, že v každom človeku (bez ohľadu na to, či je z dediny alebo mesta) sa nachádzajú aj dobré vlastnosti.
Oddechovka, ktera vas vnese do dediny. Ja si hned vzpomnela na nekolik vesnic, kde jsem mela vice moznsot poznat jejich obyvatele. Ocenuji i to, ze je napsana v nareci. Strhavam hvezdu za to, ze je zamerena na “cernou” stranu vesnicanu - zavist, pomluvy, ...
Bylo to pro mě drsné čtení. O to drsnější, že to bylo realistické. Mnohá fantazy kniha, s obrovskými bitvami proti armádě zla, mě nechávala v klidu. Příběhy z dědiny mě však zasáhly plnou silou. Protože podobné události jsem také prožil. Všechno to patří vlastně k běžnému životu, nejen na dědině. I když tam je to jaksi kumulované na menší prostor. Jak jsem četl ty propletené osudy nahlížené různými postavami, tak to bylo nějak hrozivé. A vedlo ke znepokojivým úvahám. Co si o mě myslí sousedka? Neměl jsem říci něco tetě při poslední rodinné oslavě? A bratranec? Jak to vlastně má s tím barákem...
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Ach, to byla kniha! Návrat zpátky domů díky nářečí mně velmi dobře známému a lidé, kteří žijí v každičké dědině.
Autorka krásně vykreslila neustálou ublíženost, pomluvy, vypočítavost, občas až úplnou absenci citu hlavních hrdinů. Strach o to, "co by na to řekli lidi" a argument "to je přece normální a dělalo se to tak odnepaměti" jsou v životech některých (fiktivních i skutečných) lidí obtisknuty tak hluboko, až sami nevidí jejich absurditu.
Některé scény byly pro mě těžko stravitelné, až nechutné. Sem tam mě dojala určitá provázanost jednotlivých osudů a občasná soudržnost obyvatelů dědiny, i přes to všechno.
Věřím, že neexistuje podobná kniha a jsem přesvědčena, že každý čtenář v řádcích najde určitou nostalgii nebo to, co v něm zarezonuje, co ho zabolí.