Dej mládencům ruku jako lopatu
Ed McBain
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/4428/dej-mladencum-ruku-j-4428.jpg
4
206
206
Prší. Je březen a prší už třetí den. Smolař Genero přinese mládencům z 87. revíru z obchůzky pěkný dárek – useknutou ruku v tašce z aerolinií. Osoba, která ji nechala na autobusové zastávce, byla vysoká a oblečená celá v černém… Pátrání po pohřešovaných ukáže, že záhadně zmizela také striptérka Bubu Bublina, a detektivové z 87. revíru nejsou jediní, kdo by ji chtěli najít. Vyšetřování ale zůstává bezvýsledné i přes další hrůzné nálezy – a detektivové tápou, dokud nepochopí, že klíčem k jejich případu není nenávist, ale láska. Láska silnější než smrt…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
Give the Boys a Great Big Hand, 1960
více info...
Přidat komentář
Tentokrát mě návrat za kriminalisty 87. revíru malinko zklamal, nějak mě jejich řešený případ nezaujal. O to více jsem si užila McBainovu "popisnou" část města Isoly a jeho "krás".
Jedno z raných děl tohoto plodného autora jak jinak než z 87. revíru. Psáno na začátku 60. let minulého století působí dnes jako historický příběh. Policejní metody neznaly DNA, o počítačích nemluvě. Vyšetřovatelé v New Yorku i jinde to tedy měli těžké, o to více museli používat mozek. Klasika pro fanoušky, kteří se za ty dlouhá léta k tomuto dílu ještě nedostali.
Na knize je vidět, že byla napsána již před pár desítkami let, ale o to víc mě to bavilo. Žádné moderní technologie, vše pěkně postaru, úsudkem a výslechy. Dobré to bylo. Asi si dám i další díly z 87. revíru.
Váhám jestli by autor psal stejně dnes a i tak prorazil. Jeho popis města na celkem 2 stránky bylo utrpení, ale to dávám na vrub době kdy byla kniha psaná jinak by se to v hodnocení projevilo. případ je moc zajímavý i když do poslední doby nevíme kdo je vrah (což není neobvyklé), ale ani oběť (což už neobvyklé je). Tempo sice místy skomírá, ale i tak je docela svižné a po minulém nudnějším příběhu moc hezká kniha.
Další akniha mého oblíbeného autora. Detektivní kriminálka, ve které láska nutí zabít.
Zajímavý detektivní případ začíná objevem ruky odříznuté v zápěstí a pohozené v tašce na zastávce autobusu. Opět můžeme sledovat mravenčí práci detektivů. Dílčí výsledky i slepé uličky a skvělé rozuzlení na konci. Nechybí humor a přidaná hodnota v možnosti sledovat rozdíly v práci policie i ve společnosti tehdy a dnes.
Docela zajímavá zápletka a super konečné rozuzlení celého zamotaného případu. Dotyčný vrah dobrej pošuk.
Tentokrát mě kniha bavila.
Klasická detektivka z 87. revíru s detektivem Stevem Carellou. Jeden z policistů během pochůzky najde na zastávce autobusu tašku, ve které je uříznutá ruka a rozbíhá se vyšetřování jak to pom, kdo je vlastně obětí, tak samozřejmě také po pachateli a jeho motivu. Zajímavý případ občas proložený svérázným chlapským humorem. Poslouchala jsem pěkně načtené Milanem Nedělou.
60%
Tentokrát budu při zdi. Detektivka se mi zdála trošku zdlouhavá. Ale špatná rozhodně není, to rozuzlení na konci stálo za to. A opět jsem se pobavila. Někteří ze čtenářů ty vtipné úryvky napsali.
Vážně srandovní název pro detektivku! Jenže pátračce 87.revíru do smíchu není. Mládenci sice mají ruku jako lopatu, ale nedokážou zjistit, komu ta pracka patřila, ani kdo a proč ji dotyčnému uťal. No řekněte, proč by někdo sekal ruku v zápěstí, proč ne rovnou celou hnátu?! A když dovlečou váženého čtenáře až k pachateli, zjistíte, že pointa je nejenom morbidní, ale pořádnej death metal!
(SPOILER)
Mírně řečeno poněkud atypická detektivka. Četl jsem šest autorových knih těsně po sobě, a tak jsem se jednak namlsal, ale zároveň si trošku i zkazil žaludek. Čtenáře čeká určité překvapení. Za nespornou originalitu dávám autorovi tentokrát plný počet bodů. Pokud vyšetřím potřebnou chvilku, pokusím se přidat vhodnou citací. Příběh začíná nálezem ruky zmíněné v názvu knihy, a končí nálezem těla. Jen příběh je tentokrát trošku o něčem jiném nežli tomu obvykle bývá.
Autora i jeho hlavní postavu jsem vždy pokládal za známku kvality. Přečtení šestice příběhů těsně po sobě s tímto mým postojem do značné míry zacloumalo. Komentář píši se zhruba měsíčním odstupem od okamžiku, kdy jsem obě knihy (3 x ...,) dočetl. Prapůvodně jsem byl rozhodnut po dočtení všech šesti příběhů dát každému z nich stejně, čtyři hvězdy. S odstupem teprve doceňuji autorovu genialitu a dávám plný počet hvězd. Pokud bych chtěl hodnotit opravdu pečlivě a přesně, bylo by to za 4,8 z 5 možných.
Dopoledne jsem napsala dlouhý, velice dlouhý komentář k tomuto příběhu.
Pak jsem asi nějak nešikovně klikla a vše bylo pryč. Teď už je noc.
A já tu sedím, dívám se na blikající kursor, který čeká, až něco napíšu.
Jenomže.. já, když se z něčeho vypíšu, tak už to pak nedám dohromady.
Prostě... už si nevzpomenu, co jsem předtím psala.
Vypsala jsem se z toho.. prostě konec, hotové, vyřízené.
A zase ten kursor.. blik, blik, blik..: Tak už něco napiš!
Zkusím to.
Příběh jsem nečetla, jen poslouchala. A líbilo se mi to. Moc.
Tuhle partu z osmdesátýhosedmýho revíru mám ráda.
Pozor SPOILER !
A navíc se Stevem Carellou.. Tady jsem se dozvěděla, jak vypadá, jak je vysoký
a kolik váží.. (panejo, kus chlapa..)
Líbí se mi, jak detektivové mezi sebou jednají. Je tedy fakt, že se někdy snaží
jeden před druhým si tahat triko (prostě machrovat) ale to beru jako normální.
Nejvíc se mi líbí, když detektiv potřebuje nahlédnout do staršího spisu
a musí do archivu.
Hoši z archivu jsou si velice dobře vědomi toho, že tam mají informace,
které nikdo nemá a že je všichni potřebují a tak si příchozího patřičně vychutnají.
Vetřelce, který k nim zavítá, lehounce urážejí, zesměšňují a i když příchozí
jim to vrací a odsekne jim, stejně si musí něco nechat líbit. Stále má na paměti to,
že potřebuje ty informace, které mají jen oni.
Já se tím bavím, že? Ale kdyby se tohle stalo v reálu mě, byla bych naštvaná
a šla by mi pára z uší.
Však jde pára z uší i jim, ale musí si to nechat líbit. To je život.
Ty informace prostě potřebují.
Líbí se mi, jak mně autor dá semtam nahlédnout do soukromí detektivů.
Popíše, odkud pocházejí, jak vypadají, jak se oblékají, jakou mají povahu, co mají rádi, co nemají rádi,
jestli mají ženu, děti a jaký vztah s nima má.
A jak Carella miluje svoji Teddy. .
- o -
To, jak ten darebák vylézá z okna, tak to už tu je, tak napíši tohle:
Citace z knihy
"Parník Feren byl pokřtěn po slavném a ctihodném džentlmenovi,
který se jmenoval Jack Feren.
Jenomže Feren z masa a kostí byl laskavý, přátelský a sympatický blbeček, který měl u sebe vždy čistý kapesník.
Loď, kterou po něm pojmenovali, byla zanedbaná, prohnilá, rezavá, špinavá, páchla a měla nudli u nosu."
-o-
Nesmím zapomenout a pochválit perfektní přednes.
Tón hlasu a způsob přednesu mi připomínal Jiřího Zavřela.
Ale nikde jsem nenašla, kdo to četl.
McBainovky sú vystavané na skvelých opisoch prostredia a práce detektívov, ako aj (ne)uveriteľných dialógoch. Výsledkom je skvelá krimi kniha o primeranom počte strán (cca 220), bez prehnaného opisu brutalít, detailov porozhadzovaných odrezaných častí ľudských tiel (stačia konštatovania, že sa našla jedna ruka a po nejakej dobe aj druhá, len telo a hlava stále chýba) a k tomu britký humor. Suma sumárum, ako napísali iní predo mnou, Salvatore je stávka na istotu. Nesklamal, potvrdil kvalitu. Teším sa na ďalšie stretnutie.
McBain, sázka na jistotu se znovu vyplatila, už po jedenácté. Skvělé dialogy, uvěřitelné pátrání, přesně popsaná parta „mládenců“ z 87. revíru. Záhada, humor a napětí v přiměřeném množství i poměru a navíc novinky z rodinného prostředí Steva Carelly.
80 % (aktuálně 157 hodnocení s průměrem 84 %).
…
“Na čem to fachčíš, Maxi?”
“Na čem bys asi tak hádal? Co myslíš? Vyrábím plány Bílýho domu. Chci ho vyhodit do povětří. Co jinýho se tak asi dá na šicím stroji dělat?”
“Chtěl jsem říct - co jako zrovna šiješ?”
“Uniformu Armády spásy,” řekl Max.
…
“Proč váš přítel tak pospíchá?” zeptal se Carella.
“Já nepospíchám,” odpověděl hubený muž.
“Ne? To vždycky odcházíte z pokoje oknem?”
“Chtěl jsem se mrknout, jestli pořád ještě prší.”
“Pořád. Poďte sem k nám.”
“Co jsem proved?”
Víš, co ženský dovedou? A co dovedou chlapi? :-))) I hoši z 87. revíru, ač zkušení a různých fíglů znalí, si dlouho nevědí rady. Ale já jim věřím, že tomu přijdou na kloub. Držím palce, až mi bělí, a ženu očima písmenka před sebou rychlostí blesku...
Detektivka z doby, kdy se při vyšetřování nejvíce zapojí mozek, trpělivost, znalost lidí. Právě to, že nelze využít technické prostředky, činí četbu zajímavější. Nutí přemýšlet.
Moje prvé stretnutie s autorom, ktorého knihy v čase môjho detstva plnili police mojich rodičov a asi preto sa mi do ich čítania nikdy nechcelo... ako som práve zistil, bola to chyba... po prečítaní sa totiž dostavil onen povestný príjemný čitateľský zážitok... žiadny extra napínavý dej, žiadny superhrdina, žiadna veľká akcia či bombastické finále... a predsa to dokopy veľmi príjemne plynulo aj vďaka tomu, ako majstrovsky autor používa(l) literárny jazyk a jeho prostriedky... úsporné a predsa pôsobivé... tomu hovorím kumšt
"... Meg měla postavu, kterou by američtí spisovatelé popsali jako stepilou a útlou. Což znamenalo, že to byla hubená koza."
Audiokniha v poklidu bez emočně vyhrocených situací.
Pátrání po majiteli paží je zdlouhavé od skvrnky s krevní skupinou, po proporce osoby a shodu s pohřešovanými, vše prověřit, ale torzo chybí.
Spleť svůdnosti, vášně, závislosti, nevěry a svobodomyslnosti vyústí v zločin, který na odiv ukáže jen " ruce ..."
Ukázka pečlivých detektivních postupů v odhalování zločinů utajeného chorého mozku.
Další klasika.
Velmi uspokojivé.