Déjà vu

28.03.2018

„Spať sa dá aj s otvorenými očami ... ani s týmto ale netreba preháňat´.“

... četla jsem, a bylo to, jako bych měla otevřené oči a snila ... ten sen byl poetický ... jenže byl taky sentimentální ... na můj vkus asi víc než bych chtěla ...

„Ako povrazolezci balansujeme nad publikom zmiešaných emócií ... malé zaváhanie a môžeme padnúť ...“

... asi jsem moc citlivá na to, když se z vyvolávaných emocí ... najednou stává sentimentální balast ...

„zvuky sú teplé ... vánok šteklí a všetko je príjemné ...a potom zimomriavky ... žiarivé slnko minulosti, prítomnosti a jasnej budúcnosti“

... pak se totiž varovný signál někde uvnitř mě rozbliká ... sem tam přímo zasvítí ... jenže, pak jsou tu chvíle, kdy odpočívá, a dokonce na něj na chvíli zapomenu ... to je ve chvíli, kdy je to najednou výborné ... čisté a emotivní ... a právě díky takovým chvílím jsem poslouchala a snila ... až do poslední stránky :-) ...

„ ... rozum sa teší cieĺu,
ktorý dokáže vyrátať.
Však mnohokrát méta je netušená,
nevypočitateĺná,
len cítená.“

... poslouchala jsem spolu se Senecou, kterému byl tento text určen, jak se to má s rozumem a citem, a uznala, že bez citu ztrácí rozum jaksi pevný bod, o který by opřel svá rozhodnutí ...

„tak povedz, ó veĺký Seneca, sú molekuly rovnako racionálne jako rozkmitané zhluky ĺudí? ... či len ĺudia strácajú svoju prirodzenosť ...?“

„My ĺudia sme omylní,
no nie to naša choroba.
Nie je to prekliatie ...

Spomeň si Seneca,
Jako to bolo s tou zvedavosťou?
Istý člověk sa s humorom tešil na chvíĺu,
kedy umrie ...

Rozum ...
Je jako guĺa,
ktorá je pripútaná
ku každému z nás.

... v minulom storočí to u nás povedalo
jedno dieťa:
„Cisár je nahý.“
A vtedy všetci pochopili,
že to je tak.
Možno len na chvíĺu.
Aj v Tvojich časoch, milý Seneca,
bol cisár nahý
a všetci,
vrátane jeho samotného,
to vedeli.
Avšak lahodná chuť moci
vydláždila cesty rozumu ...
Ale nie preto, milý Seneca,
že vládca stratil cnosť,
či potratil rozum.
Jednoducho ...
uveril,
že večne bude tým,
kým práve je.“

Asi nebudu „žiariť pre všetkých, čo v tmavej noci strácajú cestu ... abych pak splynula s rytmom vesmíru ... až ráno vyjde Slnko“ ... motivační části mě trochu minuly ... ale to nemění nic na tom, že jsem si své déjà vu užila ... a docela příjemně se zasnila :-) ... poučila? ... no, spíš našla možná pár pevných bodů ... o které příležitostně můžu opřít svá rozumová rozhodnutí :-) ... vzpomenu si, až se budu o něčem rozhodovat ... a zeptám se na to, na co se nikdo neptá: Co je na odvrácené straně tohoto příběhu? ... vzpomenu si a rozhodovat se budu až pak ... až si ji zodpovím :-).