Dějiny Francie
André Maurois
Zvítězí-li jednou idea universální společnosti, budou Francouzi mezi prvními, kteří ji budou duchovně ovlivňovat. Ve 12. století vytvořili koncepci jednotného křesťanství. Idea Evropy sjednocené nikoli silou vojenských jednotek, nýbrž jednohlasně přijatými pravdami, se zrodila na pahorku svaté Jenovéfy.
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1994 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Histoire de la France, 1947
více info...
Přidat komentář
Kniha předkládá základní přehled z historie Francie. Ačkoliv Maurois píše velice čtivě a kniha je hezky přehledná, je potřeba počítat s tím, že vzhledem k rozsahu daného tématu nemá autor prostor zabředávat do přílišných detailů. Pro základní orientaci je nicméně více než dostačující a osobně ji považuji i za mnohem lepší, než podobnou publikaci od Marca Ferro.
Velké zklamání. Čekal jsem literaturu faktu a místo toho jsem narazil na lyrickou prózu faktů spíše prostou. Takové snové vyprávění, jak se francouzská historie téměř něžně vinula krajinou západní Evropy. A když to náhodou nebylo hezké, tak se to buď brzy v hezké obrátilo nebo na to v knize nebylo místo. Nezbývá mi než hledat nějaký lepší informační zdroj.
"Francie je fakt super! A za všechny její chyby můžou Němci." Asi takhle bych shrnul tuhle knihu. Není to úplně nehodnotna kniha, ale jako čtenář musíte hodně filtrovat, protože autor sleduje Francii naprosto nekritickýma očima. Pokud se fakt zajímáte o historii této země a chcete si přečíst alespoň v rámci mezí objektivní shrnutí, hledejte jinde.
Nemám možnost srovnání s jinými knihami pana Mauroise, ale řekl bych, že autor je francouzsky upovídaný (což není vůbec na škodu!) :-)
Pan Maurois měl několik velmi pronikavých postřehů. Např. fakt, že moc monarchie byla omezena místními zvyklostmi a privilegii.
Jinak se ale jedná o "standartní" výklad dějin. Centralizace je pokrok, stejně jako přechod od monarchie k demokracii.
Zřejmě díky svému alsaskému původu měl poměrně dost vyhraněný názor na otázku, kam vlastně Alsasko kulturně a národnostně patří, a kde by měla mít Francie hranici s Německem (Rýn). Ovšem řeky spíše spojují, než aby oddělovaly. V Evropě tvoří výjimku akorát dolní tok Dunaje, který byl dost silný a divoký, aby se nedal snadno překročit. Hranice etnického osídlení tvoří spíše hory a i v případě galsko-germánského osídlení jsou hranicemi Vogézy...
Autor se přihlásil k onomu nedosažitelnému ideálu nestranného popisu dějin, jenže to v knize sám několikrát poruší. Každý má nějaké názory na to, co je správné, pokrokové atd. Mnohem lepší by bylo odhalit karty a zkusit své názory obhájit. Např. jako výhodu Revoluce autor uvádí, že rozbila dřívější silné menší celky a vedla k většímu sjednocení země. Proč to autor vidí pozitivně? Touží pro francouzské říši a silné místní celky v tom brání? Já bych to bral spíše jako výhodu...
Popis dobytí Bastily a popravy krále je dost odbytý, na to kolik místa v knize zabírá ona slavná Revoluce. Trýznění mladého dauphina či řádění soudruhů revolucionářů např. ve Vendée je zcela vynecháno. Jistě, některým čtenářům by se mohlo při čtení udělat nevolno, takto to ovšem vypadá, že se likvidovali jen představitelé jednotlivých frakcí navzájem. Na druhou stranu byla radikalizace rovnostářských idejí popsána ještě relativně přesně.
Celkově vzato to ale vůbec nebylo marné čtení. Ledacos nového jsem se dověděl a rád bych si přečetl i jiné knihy páně Mauroise.
Pro mě skvělá kniha.Velmi čtivě napsaná,přehledná,dostatečně informativní.Poprvé jsem v ní hledala historické reálie k Dumasovým Třem mušketýrům před spoustou let a od té doby jsem ji četla mnohokrát a pořád se mi moc líbí.
K této knize, stejně jako k Dějinám Anglie, se neustále vracím už mnoho let. A upřímně si myslím, že nic lepšího nikdo nenapsal.
V období dospívání jsem milovala Francii a četla jsem historické romány z té doby i literaturu faktu. Při maturitě mi některý z učitelů doporučil tuto knihu, proto jsem si ji přečetla, ale nenadchla mě. Určitě jsem četla mnohem lepší díla.
Tato kniha potvrdila mé dřívější zjištění, že knihy o dějinách Francie nemá smysl číst, pokud je napsal Francouz.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1998 | Dějiny Anglie |
1994 | Dějiny Francie |
1963 | Život sira Alexandra Fleminga |
1939 | Dvě lásky Filipa Marcenata |
1979 | Životopis lorda Byrona |
Měli jsme kdysi na děják skvělou pančelku. Prožívala historické události a u těch akčních kreslila i plány bitev. Na hodinu padla krabka barevných kříd a tabule se musely přemazávat desetkrát, jakej tam byl nános.
Ale díky tomuhle jejímu nadšení jsem hromadu věcí znala, tušila, na ně si vzpomněla.
Takže i když si teď už posloupnost pochopitelně nepamatuji, nejsem pančelka, či wikina, hrozně ráda jsem do vod minulých zabrousila.
Dozvíte se věci od úplných počátků osídlení, po období kolem druhé světové.
O vlivech kultur, které zemi utvářely, ustavení vlády, zavedení nějakého zřízení, o počátcích společenského života, řemeslech a odvrácených stranách všech společenství - (ne)společné víře, bitvách, hladu, utrpení (Johanka z Arku z duševní chorobou).
Novodobější dějiny zahrnují popravu krále, revoluci, vznik republiky. Napoleony (pár jich bylo).
Vždycky mě vlastně udiví, že lidé tehdy byli úplně stejní jako lidé dneška.