Dějiny křesťanství

24.12.2022

Zajímavá a inspirativní kniha.

07.04.2022

V kapitole věnované Erasmu Rotterdamskému mě mimo jiné zaujala tato citace z jeho díla ,,Dříve hereze zahrnovala jen úchylku od evangelií,nebo článků víry,nebo od něčeho,co mělo podobnou autoritu.Dnes na člověka křičí,Kacířství! téměř pro cokoli.Vše,co se jim nelíbí nebo čemu nerozumějí,je kacířstvím.
A v dnešní době je to vlastně stejné,jen církev nahradila média,politici a vědci.

22.08.2020

Dovolím si parafrázovat závěry autora obsažené v epilogu, které tuto knihu a samo křesťanství přesně charakterizují. Popis křesťanství v této knize nutně zdůrazňuje jeho selhání a nedostatky, neboť je poměřován jeho vlastními, nesmírnými nároky a bezprecedentním idealismem. Minulost lidstva je s křesťanstvím dostatečně odstrašující, nicméně o kolik hrůznější by historie minulých dvou tisíc let byla, kdyby křesťanství nebylo... mocí božského příkladu a touhy po té podobě apoteózy, již křesťanství nabízí, se stáváme méně sprostými a ne tolik nízkými. A to platí pro všechny, i pro ty, kteří si myslí, že na jejich život nemá křesťanství žádný vliv.

Súhlasím v mnohom s Johnsonom. A určite,kto pozná dejiny kresťanstva/katolíckej cirkvi/ tak nutne musí byť kritický. A nesúhlasím s Erikom 77 ,že "RKC priniesla viac dobra ,ako zla". Nie je to pravda! Samotní katolíci/tí úprimnejší/ na to tiež poukazujú.
RKC vychovala masy duchovne mŕtvych ,matrikových kresťanov,na čo tiež mnohí katolíci,kňazi,teológovia poukazujú. Tak ako na fakt ,že učenie RKC je na 90% pohanského pôvodu/výrok známeho teológa/,.....sú to ľudské,cirkevné náuky a s Bibliou nemajú nič spoločné. A o správaní radšej pomlčím. Dnes vo veku informáciu stále viac vyplávajú na povrch veci/hrôzy vojny,náboženská neznášanlivosť,predsudky,pokrytectvo,hmotárstvo,nemorálnosť,finančné škandály a podobne/,ktoré stavajú túto inštitúciu proti samotnej podstate kresťanstva. Nakoľko idea lásky na ktorej stojí samotné kresťanstvo,bola úplne pošliapaná praxou a učením tých,čo sa vyhlasujú za kresťanov.

11.01.2017

Paula Johnsona si veľmi vážim za jeho Dejiny 20. storočia ale tentokrát sa prepískol. Namiesto toho aby ponúkol ucelený obraz kresťanstva a katolíckej Cirkvi, začal písať dosť jednostranne. Niektoré jeho informácie sú síce užitočné ale .... Katolícka Cirkev priniesla svetu aj veľa dobrého a podstatne viac dobrého ako zlého. Namiesto toho Johnson vyťahuje z dejín Cirkvi to zlé až najhoršie a povie - toto sú dejiny kresťanstva. Nehovorím, že jednotlivci, ktorí patrili do Cirkvi boli vždy svätci, áno boli aj zločiny ale v Cirkvi boli aj svätci aj darebáci. Nielen jedno alebo nielen to druhé. A ten všadeprítomný, už dnes prekonaný výraz ´temný stredovek´ - je prejavom neobjektívnosti autora.

25.07.2015

Náboženství je náboženství a nemá cenu debatovat o tom, jestli je to dobře nebo špatně. Bylo tu vždy a navždy tu také zůstane, přinejmenším do doby, než se lidskému druhu, nedej bože, podaří rozlousknout ono Tajemství. Touha po jednotě, smyslu a pochopení je nevykořenitelná. Potud v pořádku. Problém nastává v okamžiku, kdy se této lidské potřeby, uložené v nejhlubších kořenech každé osobnosti, uráčí zmocnit libovolná banda úchylů, tuto potřebu institucionalizuje a zneužije ke svým choutkám po moci, bohatství a ovládání druhých. Bohužel, tento únos náboženství se opakuje s železnou pravidelností a křesťanství - ve své době obdařené velkolepým souborem skutečně přelomových morálních imperativů lásky k bližnímu, odpuštění a milosti - nevyjímaje. A tím se dostáváme k matičce Katolické církvi.
Vytvoření dogmat, teologie, církevního práva, organizační struktury, to vše uchránilo Církev a křesťanství od zániku v časech helénského světa a státního pronásledování, rozumím tomu, že to vše bylo nutné, ale od časů Ediktu milánského už je to především faleš a pokrytectví, honba za mamonem a mocí. Když už Církev, tak ta prvotní, nestátní. Cokoliv zavánějící náboženstvím a politikou je podstatou zla.
Katolická církev tvrdí, že je pozemským vtělením Ježíše Krista a bez její existence prý nedojdeme spásy. Být věřícím a ne agnostikem, s klidným svědomím bych to risknul.

17.05.2014

Co lze během dvou tisíciletí udělat z poměrně racionálního a jednoduchého programu jednoho vizionáře založeného na lidskosti a křehké spiritualitě jednotlivce? Jak lze stvořit dogmatického molocha, který během svého vývoje absorboval ideje odporující lidskému rozumu jen proto, aby zůstal vnitřně konzistentní a odolal neustále se měnícím podmínkám vnějšího světa? Jak je možné, že o pravdě rozhoduje většina zdvižených rukou účastníků koncilu? Pan Johnson ukazuje alespoň cestu k nalezení odpovědí.