Dějiny neřesti
Anna Ehrlich
Vídeň nezná slavné prostitutky, neboť toto město nemá erotickou kulturu. Ze žádné z Vídeňanek se během staletí nestala duchaplná kurtizána, žádná neřídila jako metresa osudy města, nebo dokonce celé země. Zato existuje bezpočet milostných historek o velkých i malých aférách, které kolují mezi lidmi a spojují všechny společenské vrstvy. Nejslavnější vídeňskou prostitutkou se stala Josefína Mutzenbacherová, která ožila ne v jedné, nýbrž v tisících ženách.... celý text
Literatura naučná Erotika
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Auf den Spuren der Josefine Mutzenbacher
více info...
Přidat komentář
No, knizka i tema velice zajimave , ale misty, ba vlaštne docela casto jsem tak nejak ztracela souvislosti.. Od historickych faktu rychle skoky k historkam bulvarniho typu, najednou še vynori nejaka osoba, aby pak tak nejak jeji dalsi osud i vlastni role vysumeli do ztracena, ze ani nepostrehnu, proc se o ni mluvilo...
Dale mi vadili poznamky resp vysvetlivky, ktere byly znacene v textu a vysvetlene na konci knizky.. Takze na jedne strance i 3x zastavit, zalistovat a navrat k textu.. Lepe by mi vyhovovali vysvetlivky pod textem, i kdyz nekdy byli slozene z nekolika vet. ( ale treba u Pratchetta to jde ;))
A ocenuji posledni kapitolu s pohledem na dnesni Viden vcetne odkazu na organizace, ktere dnesnim Josefinam venuji pozornost a pomoc v nouzi,...
Je to takovy zvlastni pruvodce dejinami rakouska a za precteni stoji. I pres me vyhrady me zaujala, ve vetsine kapitol se nasla pasaz, ktera se proste docist musela ;) 3+, aneb spise 70-75%
Téma knihy je poutavé a autorčino zpracování je čtenářsky atraktivní. Plus této knihy je i to, že ačkoli se jedná o literaturu naučnou, tak se nedostavuje přehlcení informacemi. A to je, bohužel, zároveň chyba. Vůbec nevadí, že styl knihy je „populárně naučný“, ale autorka má poněkud „novinářský“ způsob předání informací, tj. dost zkracuje a drby vydává za ověřené informace. Respektive dostatečně nezdůrazní, že se jedná právě o drb. Chápu, že bylo nutné dodržet rozsah, ale v tom případě bych dala přednost tomu, aby téma bylo pojato trochu úžeji a některé věci byly vysvětleny lépe. Ale kniha se dobře čte, je správně udrbaná, má informativní hodnotu a pěkný obrazový materiál, takže si určitě zaslouží pozornost.
Pokud by měl někdo zájem o další literaturu tohoto druhu, tak myslím, že knihy M. Lenderové, například Chytila patrola o prostituci v Rakousku-Uhersku, by mohly být to pravé.
Skvělá a velmi poutavá kniha, která vypráví o intimním životě Vídně od prvního osídlení až po současnost. Zajímavé, místy vtipné,... doporučuji!
Autorovy další knížky
2017 | Arcivévodkyně Žofie: Silná žena na Vídeňském dvoře |
2014 | Dějiny neřesti |
2004 | Žezlo a růže |
Kultivované letem-světem vídeňským polosvětem.
Pokud jde o zvolenou formu, nemám autorce co vytknout. Představuji si ji jako vzdělanou dámu, která se tajně chichotá, když se myslí, že přináší tabu svým stejně mile naivním čtenářům.
Kdyby stejná knížka vyšla o sto let dříve, vzbudila by senzaci. Dnešní lidé, zkažení do morku kostí, nemohou téma ocenit, protože se jim ho dostalo po sloních dávkách, takže jsou vůči fajnovým sprosťárnám imunní.
Proto nezbývá zaostalým krasoduchům mého druhu ho zde vychválit, aby nedejbože nezapadlo v konkurenci připitomělých autorů a autorek, kteří sice neumějí psát (a obávám se, že ani myslet) zato ale lámou rekordy v hodnoceních zdejšího portálu.
Abych pravdu řekl, rakouský (nebo i český) přístup k erotice v mé maličkosti vzbuzoval vždycky jen odpor. Neumím ho nezvat jinak než "prušáckým", ať už to znamená cokoliv.
Schází mu francouzská lehkost, dovolte mi slovo "esprit" (byť netuším, co znamená). Vídeňská erotika je jako obrázek nehezké ženy, vedle které stojí muž v uniformě. Oba dva s výrazem, který říká: "Půjdeme do toho nebo ne?" Ona jako by přemítala, že ji čeká kupa prádla a on že musí ještě buzerovat brance na cvičáku.
Když už o tom mluvíme, anglická erotika je odtažitá, jaksi asexuální. Ale nevyvolává odpor. Něco ve stylu: "Tak co, milá lady? Sex nebo bridge?"
Pokud stále nechápete, kam mířím, pak vězte, že obcovat s paní Annou Ehrlich ve vás nevyvolá přízemní (pěkné slovo je karnální) choutky, ale pouze vlažný zájem o historii Vídně.
Kdybyste se jí snad chystali sáhnout pod sukně, podívá se na vás lorňonem a pronese: "Fidonc!" - či jak to říkávala kněžna v Rumcajsovi.