Dějiny smrti. Díl 1, Doba ležících
Philippe Ariès
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34879/bmid_dejiny-smrti-dil-1-doba-lezicich-oM5-34879.jpg
4
69
69
První ze dvou dílů zásadního spisu o smrti a umírání a měnící se úloze tohoto fenoménu v průběhu dějin lidstva. Zjištění, že „Dějiny smrti“ vyšly v edici „Každodenní život“ je jediným úsměvným momentem, který čeká čtenáře této knihy. Jinak před ním defiluje čtení neveselé, ale zato nesmírně zajímavé, podnětné, fundované a hodnotné. Dějiny smrti jsou zásadním textem, jaký v současné, ať už původní, nebo překladové historiografii chyběl a který vzniklou mezeru zaplňuje více než důstojně. Což ostatně odpovídá dvacetiletému úsilí, které Ariès tématu věnoval. Smrt je tu nazřena z mnoha úhlů pohledu jako fenomén provázející lidstvo od nepaměti. Obávaná i uctívaná, vnímaná jako konec života i jako počátek vyššího stupně bytí. Autor přednáší i o věcech se smrtí souvisejících, o pohřbívání, hřbitovech, o lékařském přístupu k agónii, o myšlení umírajícího člověka, o názorech na smrt a posmrtný život měnících se spolu se změnami v životním stylu a s odlišností různých civilizací i sociálních skupin.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
L'Homme devant la mort, 1977
více info...
Přidat komentář
Přechod od života ke smrti, přelom mezi životem a smrtí: "Zesnulý odchází do světa, jenž se od světa pozemského odlišuje jen mnohem menším mocnitelem."
Autor cituje filozofy, básníky, ale své myšlenky na přechod života ke smrti vyjadřovali jako živoucí bytosti. Nikdo nemůže dokázat pravdivost svých slov, vše je jen filozofie, ke které se uchyluje každý. Nepřikládala bych pravdivost slovům k přechodu jen proto, že je pronesl ten, jehož díla pochází z období starověku či středověku a jsou citována jako díla úctyhodná.
Jak to mohli vědět?
Odkud pochází ty informace?
Kam až museli proniknout?
Zřejmě se autor na nic a nikoho jiného nemůže odkázat. Těch, co prožili nebo měli prožitek na hranici mezi životem a smrtí je pomálu, a zvláště těch, kteří by byli schopni o vlastním prožitku učinit záznam.
Důvěra a nevíra ve smrt. Autor se odvolává ke zvyklostem jako dokladu dochovaných historických pramenů, u nichž čerpá z literatury, jejíž výčet se nachází v poznámkách za každou kapitolou. To je celá materie. Není toho málo, to ne. Jak jsem již uvedla výše, zpověď, nyní praktická zpověď ze současnosti, zvláště co se týká přechodu mezi životem a smrtí, chybí. Neříkám, že by se autorovi podařilo za tímto účelem navštívit nemocnici nebo jiné instituce a zabývat se vědeckým výzkumem. Ani neříkám, že by se mu to nepodařilo. Ale nevím, zda o to projevil zájem a vyvinul nějaké úsilí. Moc by mě zajímaly skutečné zprávy z prahu onoho světa, nikoliv jen domnělé, filozofické.
Kniha je teoreticky ucelená, nemohu zhodnotit, zda autor použil literaturu vyčerpávajícím způsobem. Nicméně náznak praxe nebo pokusů o praxi chybí. Kniha je další v teoretické řadě, tentokrát přeložená do češtiny. Říkám si, kdybych nechala přeložit něco z literatury, kterou autor za každou kapitolou uvádí, zda by to nebylo stejné? Co nového do knihy autor dal? Přesto musím ocenit autorovu mravenčí práci, i když mi připadá, že autor jenom konstatuje. Kniha mu jistě musela dát mnoho práce a snaha zachytit co nejvíce sběrem informací je zřejmá, protože kniha je velice podrobná.
Z knihy jsem si pouze vybírala, co mě zajímalo, tedy kvůli čemu jsem si ji půjčila (kvůli faktům a ďábelskému/hororovému nádechu). Bohužel, vlastní autorovu praxi v 1. části Ochočená smrt (nebo mimo tuto část, např. na konci knihy), kde se hovoří o přechodu od života ke smrti, jsem postrádala. A že by mohla být zajímavá!
Velice zajímavá kniha, autor téma zpracoval geniálně. Musím pochválit i český překlad, díky kterému se kniha četla velmi příjemně. Bohužel v mém vydání bylo hodně gramatických chyb - editor asi trochu zaspal jeden příklad za všechny " ...prameny ukázali...".
Knihu je také nutné číst v naprostém soustředění. Chvílemi se mi stávalo, že ač jsem se čtení plně věnovala ztratila jsem se trochu ve kterém století se vlastně nacházím.
Ke knize jsem se dostala na vysoké škole, kdy ji zmiňoval profesor historie během přednášky. Tak jsem si ji ze zvědavosti půjčila v knihovně, a opravdu jsem nečekala, že mě takhle moc bude bavit. Kniha je velmi úžasně napsaná, a to včetně všech pohřebních rituálů či zvyklostí, které se při úmrtí člověka dělaly. Autor na ni jistě pracoval dlouho a na knize je to znát :-)
Jeho knihy jsou jedny z nejlepších, které mám tu čest mít ve své knihovně. Miluji jeho detaily, propojení s literaturou, s poezií. Takto podrobnou knihu o smrti a veškerých bizarních a morbidních úzech tehdejší doby, k tomu včetně tlecího režimu, nemáte šanci najít od žádného druhého autora.
Nechci hodnotit. Protože jsem se knihou prokousal, a nebavila mě. Na druhou stranu mě zaujalo velmi neobvyklé téma a množství práce a času, které autor očividně vynaložil. Škoda, že u knihy nebyla žádná obrazová příloha.
Ufff - no, na to, jak jsem se na tuhle "cihlu" těšil, jsem se jí místy prokousával docela těžce. Jako celek je kniha rozhodně monumentem, za kterým jsou dlouhá léta střádání informací, ale jak už tu níže psal uživatel Apostasis, musel bych patrně být rodilý Francouz, nebo se výrazně zajímat o jejich dějiny, abych knihu plně docenil. Čtenář se tu dozví hromadu zajímavých informací, platicích po vztah ke smrti a pohřebnímu ritu všeobecně, ale značná část knihy mapuje tuto historii právě ve Francii ( jasné, auor je Francouz, tak to dává smysl ). Také jsem očekával větší porci podkladů pro starověk, ale tam je to pojato velmi okrajově a letem světem a hlubší rozbor autor začíná v podstatě až s obdobím středověku.
Všetko v poriadku, morbídne zaujímavé. Správny názov knihy by ale mal byť: "Dejiny smrti vo Francúzsku, prevažne v 15. storočí". Osobne som sa tešil na čítanie o egyptských hrobkách, o slzách pozostalých pridávaných do gréckych sarkofágov či o rímskom spaľovaní. Namiesto toho sa človek dočítal, na ktorom parížskom cintoríne je najvhodnejšia pôda na rýchly rozklad tiel. A tisíc starých francúzskych historiek k tomu. Nie som si istý, či má význam vydávať takéto knihy aj mimo krajiny ich pôvodu.
Není to úplně jednoduché čtení, všechny ty detaily pohřebních praktik, hřbitovů, druhů hrobek a rakví napříč časem mohou být pro čtenáře značně vyčerpávající. Co ale dělá knihu obzvláště zajímavou, jsou do kontextu začleněné odkazy a úryvky známých literárních děl. Nečekala jsem, že při čtení této knihy narazím na krále Artuše, dílo sester Brontëových, madam Bovaryovou či dokonce na Frankensteina, samozřejmě z perspektivy smrti. Opravdu úctyhodný, detailní kulturní průzkum smrti a proměna jejího vnímání v průběhu času.
Tato kniha vychází v češtině podruhé a tentokrát v jednom svazku. Je to vynikající práce francouzského historika na téma smrti v naší západní kultuře. Čtenář se dozví překvapivá fakta o chápání a vnímání smrti u našich předků (v porovnání se současnou tristní situací), o způsobech pohřbívání, o hřbitovech a vůbec o všem, co se smrtí souvisí. A co my všichni nesprávně, a k vlastní škodě, vytěsňujeme ze svých životů. Důležitá kniha.
vyborna kniha, jedna z klucovych na tuto tematiku a jedna z tych, na ktore clovek nezabudne ani po rokoch, v antikvariatoch prakticky nezohnatelna, kedze malokto je ochotny ju posunut dalej, tento mesiac vyslo konecne po 20 rokoch nove vydanie
Výborná a dobře čtivá knížka popisující, jak se měnilo vnímaní smrti a vše s ní spojené od raného středověku do současné doby. Veškeré informace jsou podloženy dobovými prameny většinou závěti. Četba mě bavila, člověk zjistí, že o některých věcech neměl ani tušení. Knížka nutí k přemýšlení a utváří ucelenější obraz o mentalitě tehdejší společnosti.
Štítky knihy
smrt posmrtný život hřbitovy umírání
Autorovy další knížky
| 2000 |  Dějiny smrti. Díl 1, Doba ležících |
| 2000 | Dějiny smrti. Díl 2, Zdivočelá smrt |
Kniha mi dala zabrať, asi preto, že históriu veľmi nemusím. Napriek mŕtvolnej téme však šlo o záživné a akčné čítanie. Kedysi dávno nám na prednáške z forenznej antropológie doktor rozprával príbeh o akomsi divokom kmeni, či národe, s ktorým si nakoniec dali rady, až keď začali páliť telá ich mŕtvych a nedovolili im ich pochovávať alebo tak nejak. Skrátka si ich podrobili cez kultúrny fenomén, nie násilím. Bolo to fascinujúce a Dějiny smrti sú plné podobných perličiek. Viem si predstaviť, že pre ľudí, ktorí sa orientujú na históriu je táto knihu ako manna nebeská, tak ako bolo pre mňa Sapolskeho Chování. A ľudia ako ja si z nej odnesú aspoň kopu morbídností k obedu.