Dějiny světla
Jan Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216008/mid_dejiny-svetla-216008.jpg
4
456
456
Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla? Za prvé, nebyl by to obyčejný příběh, ale neobyčejný osud; za druhé, jeho hrdinou by byl fotograf, opatrovník světla; a za třetí, byl by to osud plný stínů, samozřejmě.
Přidat komentář
Skvělé. Kniha měla švih, ani chvíli jsem se nenudila. Du forma tomu vyloženě sedla. Těšilm se na další knihu autora, protože tohle nemělo chybu.
Asi bys tomu jen těžko uvěřil, ale napsali o tobě knihu. Nejde říct, nakolik je z pohledu skutečných událostí přesná, je to přece jen beletrie, fikce na základě faktů, vymodelovaná představivostí spisovatele, který si spoustu věcí domýšlí či úplně vymýšlí. Nemá se proto cenu detailně šťourat v tom, jak to bylo s různými sny, představami či postavami na pomezí reality. Příběh nám poskytuje bezprostřední pohled do tvého života, myšlenek, tvorby, lásek, tužeb i zklamání. Vidíme tě jako malého chlapce v hornické Příbrami i jako studenta v Mnichově, hledíme na tvé umělecké zrání i usilovné a vyčerpávající hledání lásky tam, kde nikdy žádná nebyla. Sledujeme tvé počáteční neúspěchy i pozdější slávu. Fotí se u tebe všechny známé osobnosti první republiky. Každý musí mít portrét od Drtikola. Taháš se s křížem do ateliéru, vzrušují tě dost divné věci, fotíš jako jeden z prvních umělecké akty, jsi známý po celém světě, ale nakonec stejně hledáš smysl života především uvnitř sebe. Snad jsi ho nalezl.
Skvělý román o Františku Drtikolovi je také svědectvím doby, ve které žil.Potkala jsem tady spoustu soudobých osobností od T.G.Masaryka po I.Duncanovu a nahlédla do nitra pozoruhodného člověka, jakým F.D. byl.
Četla jsem se zaujetím, a nejenom pro můj blízký vztah ke světu fotografie a umění vůbec, protože Jan Němec použil přinejmenším poutavý literární sloh.
Cituji:
"Příliš neposlouchejte, co o sobě lidé tvrdí. Dívejte se na ně, radši se na ně prostě dívejte."
"Nová doba žádá zachytit skutečný charakter člověka...jak říká starý dobrý Michelangelo, obraz srdce."
Vynikající start. Velmi čtivé zachycení tragédie v příbramských dolech, studia v Mnichově, první světové v Benešově … Měl jsem pocit, že čtu jednu z nejlepších knih nové české beletrie. Pak ale po intermezzu z Drtikolových dopisů kniha postupně ztrácí tempo. Škoda.
Za promyšlenou hru s du-formou a s motivy světla by si možná zasloužila hvězdiček více.
Líbilo. Především první polovina knihy pro mě byla výrazně čtivá, druhá půle (s přibývajícím věkem hlavní postavy) už byla hodně filozofická a nutila mě místy přeskakovat řádky. Kniha popisuje život fotografa Františka Drtikola od jeho raného mládí stráveného v Příbrami až po důchodový věk v ústraní na Spořilově. Chlapec pocházející z milující rodiny příbramského hokynáře je svědkem velkého neštěstí v místních dolech a i to částečně poznamená směr jeho dalšího života. Jeho pohledem čtenář prožívá léta strávená na mnichovské výtvarné škole spojená s užíváním si nespoutaného mládí. Následuje pražská etapa, ženy, úspěch v práci, nakonec odklon k teosofismu a buddhismu. Knihu jako celek hodnotím kladně, protože mě v mnohém obohatila.
Tak takhle přesně má vypadat dokonalý bildungsromán: jasná struktura, zaujmout čtenáře jazykem, stylem, vyprávěním. Četla jsem jedním dechem. Každý oddíl života dokázal předložit plný a barevný obraz toho, jak hrdina žije, proč se jak rozhodl jít po cestě dál, jak je zasazen do daného prostředí. A navíc je tohle všechno o úžasném Františku Drtikolovi. Pro mě byl vždycky hlavně fotografem neopakovatelných kompozic tvarů, světel a stínů, a pak také velkým duchovním člověkem. Teď ho vidím také jako vynikajícího řemeslníka a malíře, a jako muže stále bojujícího se svými vysokými ideály. Nedávno jsme navštívili Příbram, Svatá Hora i doly mi při četbě neustále probíhaly před očima. Zajímavý náhled do kulturního a společenského života několika období; jó Praha je Praha. S jemnou, ale nádhernou linkou na Annu Fárovou. Neříkám, že takovýhle přesně Drtikol byl a přesně takhle všechno prožíval, ale autorova interpretace je prostě úžasná. Díky moc za to potěšení z četby.
Skvěle napsané, du-forma mi v této knize vyloženě sedla. Velmi čtivé, kniha je silnější, ale přečetla jsem ji během týdne. Nenašla jsem tam ani jeden slabší moment. Jedna z mála českých knih, které mě opravdu nadchly.
Pozoruhodná kniha, po zásluze oceněná. Kromě samotné Drtikolovy cesty světem fotografie zde najdeme velice silné pasáže ztvárňující těžbu v příbramských dolech, včetně popisu katastrofy, který bere dech.
Čekal jsem ale, že se autor bude více věnovat "Fráňově" mystické cestě...
O ní se ale můžeme dočíst jinde - například v knihách manželů Tomášových (Míla a Eduard).
Životopisný román o autorovi známých fotografií, o jejichž vzniku se také dočtete. Začátek strhující, dětství v hornickém maloměstě, tragická událost a chlapecké vnímání světa - už jako malý byl F.D. citlivý, zvídavý, přemýšlivý a naštěstí nacházel i později oporu v tatínkovi. Rodinné vazby a soucítění s lidskými osudy, procházky přírodou a neustálé vnímání světla, to byl krásný úvod románového vyprávění. Stejně tak velké štěstí ve výběru studií v Mnichově, s výbornými učiteli a přátelské i první erotické zážitky, jsou psány neobyčejně. Vlastně celý román je takový, jen později přibudou stíny války, marného toužení i zklamání... Mystika (ta se mi četla trochu hůře) a budhismus na závěr, tak jako přidaný vlastní stručný životopis, vše tu má své místo. A doplnila jsem si znalosti, nejen o vývoji fotografie. Doporučuji, obdivuji a ukládám si do paměti.
Skvělá kniha, obrazy, popisy.. moc se mi líbí ta du-forma, je to neobvyklé a funguje to velmi dobře.
Co říci k této nádherné knize? Je to životní příběh jednoho z našich nejznámějších fotografů, je to i kniha o začátku umělecké fotografie u nás obecně. František Drtikol byl zřejmě dost složitá osobnost, nicméně jemný velmi umělecky založený člověk s bohatým duchovním životem a zajímavými myšlenkami, kterými je celý román protknutý ... líbila se mi určitá poetika celého románu, nádherné byly např. pasáže o světle, alegorická postava Smrti - těhotné stařeny, líbily se mi i dopisy Elišce z vojny nebo pasáž, když se do ateliéru k panu Drtikolovi přijde dát vyfotit Masaryk ... Ta kniha je tak obsáhlá a mnohovrstevnatá, že by se o ní dalo psát hodně dlouho...Dle mého názoru se pan Němec zhostil toho úkolu napsat román o tak výjimečném člověku, jako byl František Drtikol, výborně... čtení jsem si vyloženě užívala, průběžně zjišťovala informace na internetu, často se koukala na jeho fotografie, za mě prostě paráda!
Jedna z nejkrásnějších knih jaké jsem četla. Kdykoli se na ní v knihovně podívám, znovu se mi vybaví její melancholická atmosféra.
Krásná kniha o krásném člověku. Nechci opakovat slova chvály, co tu už byla mnohokrát pronesena. Snad jen, že se mi dostala hluboko pod kůži a hned tak na ni nezapomenu. Asi jsem se zamilovala :o)
„Světlo je všudypřítomné a současně tak plaché, člověk si ho uvědomí, až když se něčeho dotkne. Ale to, čeho se dotkne, je okamžitě vyznamenáno, jako by na to ukázal přímo prst boží.“
Asi to není kniha pro každého, mnozí čtenáři možná ztratí po několika desítkách stránek trpělivost. Pro mě je to jeden z nejlepších český románů, co jsem dosud četla. A vůbec mi nevadí, že jsem nedokázala rozeznat fakta od fikce. Du forma je velmi působivá, Němcův styl mě uchvátil.
Není to snadná kniha. Chvílemi je emočně náročná, chvílemi budí rozpaky nad hlavním hrdinou, ale vždy je poutavá, burcující a fascinující. Je náročná i z hlediska formy. Du-forma je nejenom neobvyklá, ale zpočátku ztěžuje soustředění. Jenže jakmile si čtenář zvykne, zprostředkuje mu právě tato forma až intimní zážitek. Pocit napojení na Františka Drtikola "jakoby z jeho hlavy" je velmi silný.
Velmi mě bavily exkurze do fotografování a jeho historie, byť o tom (a možná právě proto) houby vím. Mrzelo mě, že děj je až příliš zkratkovitý, ale vzhledem k rozsahu jaký pokrývá, to snad ani jinak nejde. Těšila jsem se (a byla zklamána) na fabulaci důvodů Františkova vstupu a setrvání v KSČ. Chvíli jsem to považovala za autorův strach před uvěřitelností, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že to v dějinách světla ve Františkově životě důležité není. Já je totiž vnímám jako cestu od snahy zachytit viditelné světlo (a zakonzervovat jej) až k světlu vnitřnímu, které jeho život rozzářilo vlivem buddhismu. A z tohoto pohledu je v příběhu všechno, co je potřeba.
Co ovšem oceňuji nesmírně, je plasticita a uvěřitelnost, s jakou autor Drtikola oživil. Uvědomila jsem si to při čtení jeho skutečných dopisů Elišce uprostřed knihy. Vždyť čtenář věří, že je psal ten František, se kterým se na stránkách knihy seznámil. Co víc ještě dodat?
90 %
Nádherný román o životě Františka Drtikola, který mě zpočátku zcela pohltil a ke konci mi nějak podivně vyšuměl.
Paráda. Spousta skvělých myšlenek a postřehů a já trubka jsem si to zas neoznačila tužkou... :)
První polovina byla skvělá, ale tempo poslední části knihy trochu pozbývá dechu a nespěje k žádnému pomyslnému finále. Samotné téma jakoby zůstalo na konci nevytěženo a trochu se utápělo ve snaze - na začátku rozmáchlý román – smysluplně utnout. I tak Dějiny světla představují krásný čtenářský zážitek, jakož i důstojné oživení Drtikolova odkazu.
Štítky knihy
buddhismus fotografování umění česká literatura životopisné, biografické romány mystika rozhlasové zpracování František Drtikol, 1883-1961 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2019 |  Možnosti milostného románu |
| 2013 |  Dějiny světla |
| 2009 | Hra pro čtyři ruce |
| 2021 | Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě |
| 2022 | Liliputin: Povídky z války |
Knížka není hloupá! Čte se sama - už dlouho jsem něco tak dobrého nečetl. Nirvána na konci je krásná.