Dekameron 1
Giovanni Boccaccio
Dekameron je zbierka poviedok, ktoré si rozpráva sedem žien a traja muži v priebehu 10 dní strávených na talianskom vidieku vo Fiesole, ktorí sa tam uchýlili pred morom zúriacim vo Florencii. Dekameron vyšiel pod názvom Príbehy šťastných milencov a obsahuje spolu 100 krátkych príbehov. Vyšiel v dvoch zväzkoch. Verše preložil Ivan Štrpka... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1967 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Decamerone, 1353
více info...
Přidat komentář
Přečteno dvakrát a jistě ne naposledy. Vtipné, lehce nemravné i poučné. V dnešní uspěchané době hodné ke kafíčku. Čtenář nemusí sledovat dějovou linku, ale má-li čas, přečte si povídku o pár stranách a má-li chuť, dá si další a další a další.....
Za mě teda výborná kniha. Reakce na zkaženost církve, kterou v té době chápali už i prostí lidé. Prostě parádní čtení :)
V poslední době jsem se přesvědčila o tom, že čím víc jsou knihy delší, tím jsou lepší. Totéž platí i o knize Dekameron. Zpočátku se mi kniha zdála nekonečně dlouhá a nebyla jsem si jistá, jestli ji vážně dočtu, ale protože čtení nebylo nijak náročné a namáhavé, stránky ubíhaly rychle. Jednotlivé příběhy byly svižné a nechyběl jim humor, čtivost ani pointa v závěru. Některé novely dokonce končily tak, že jsem se nad nimi musela zamyslet. Kniha skrývá spoustu důležitých myšlenek a filosofických úvah, které však nebyly už tolik čtivé a zajímavé, a proto mi jejich přečtení trvalo déle.
Mnohdy jsem také nechápala chování postav a sama jsem uvažovala nad tím, jak bych asi jednala na jejich místě. Prostředí jsem si díky autorovu poutavému vyprávění dokázala živě představit.
Příběhy byly buď jednostránkové, nebo dlouhé a bohaté tak, že jsem se někdy v ději i ztrácela a jelikož těch příběhů bylo tolik, ke konci se mi pletly s těmi předchozími. Některé náměty se mi líbily více, některé méně; každopádně jsem si z mnohých vzala ponaučení. Kniha se mi celkem líbila a hodnotila bych ji kladně. :)
Kniha se mi vůbec nelíbila. Skoro v každé povídce byla obhájená nevěra, podlé vtipy nad ostatními a satira na duchovní. Podle mě to svědčí o jednom: že Florencie byla v té době tak zkaženým městem, že tohle vše jim přišlo normální a přirozené, když si ty povídky vyprávěli k pobavení. Knihu jsem nedočetla, prostě nedokázala. Ale abych jenom nekřivdila, byly i povídky, které na mě měly přesně opačný vliv.
Na svou dobu jistě jeden z největších literárních úspěchů. Některé příběhy mě skutečně zaujaly a pobavily, ale celkově bylo čtení Dekameronu poněkud zdlouhavé a často se opakující náměty tomu také moc nepřidaly. Každopádně ale přečtení tohoto středověkého pokladu nelituji.
Kniha je klasika, povinná četba a já nevím co ještě. Jsem docela otrlý čtenář, ale dokonce jsem ji nedočetla a to proto že je to zkrátka nuda. Opakující se námět povídek po čase omrzí.
No..já ani nevím co napsat.. Kniha se mi vůbec nelíbila, kdybych nemusela nikdy bych ji asi nečetla.. kvůli ní jsem na dlouhou dobu přestala číst což mě strašně štve, protože čtení miluju!
Kniha byla docela zábavná, ale kdyby byla nejmíň o polovinu kratší, nijak by jí to neublížilo.
Kdybych tušil, jak je tahle knížka zábavná, pustil bych se do ní už před 25 lety na střední. Na druhé straně se nedivím, že ji učitelé příliš nepropagovali, dokonce se divím, že ji vůbec zařazovali do doporučené četby. Kdoví, co by některé povídky s těmi puberťáky dělaly, k čemu by je inspirovaly. Dneska už asi nic, svět se přece jen poněkud hnul.
Zlaté veledílo renesanční literatury. Podle mého názoru příběhy nejlépe doceníme, pokud alespoň občas se začteme jako bychom byli vrcholně středověkými čtenáři krátce před reformací zkažené katolické církve. Pak vám opravdu příjdou k smíchu, od srdce se zasmějete, doznáte jak trefné příběhy jsou, jak odráží tehdejší život a jak knihy byla ve své době odvážná. Mrzí mě že většina dnešní mládeže tu knihu nikdy neocení, protože neví skoro nic o té době a navíc je už znechutí to, že je to tlustá povinná četba... Pro mě velice zábavná, poučná a mistrovsky sepsaná. :)
Ve své době asi veledílo,já jsem ji dočetla do půlky a dál mi přijde zbytečný pokračovat.
Žádná další zápletka než nevěra,popřípadně majetek.
Chápu, že v době, kdy jeden šel na trh koupit si husu se džbánem vína a musel mít na paměti, že se může vrátit domů jako potenciální mrtvola,
kdy měšťan či sedlák vítali každý ozbrojený oddíl táhnoucí krajinou jako ten nepřátelský, neb v tom nebylo většího rozdílu,
kdy většina sňatků byla na základě domluvy - - - NEZBÝVALO než si hledat trochu radosti v tomhle životě plném nejistoty.
Jenomže téměř pokaždé je jádrem vyprávění nevěra. Jednou - haha. Podruhé - haha. Potřetí - zase? Počtvrté - opět? Popáté - listuji dál a hledám jiné téma.
P.S. Oddechové čtení. Zřejmě v tehdejší době, díky ostřížímu zraku církve jako takové, šlo o odvážné a humorné dílo, avšak dnes tak odvážné není. A humorné? To je na vás. Za sebe dodám - nic zvláštního.
Právem jeden z klenotů světové literatury. Výborný příběh, který se nebojí ukazovat na neduhy tehdejší doby, o deseti lidech, kteří se rozhodli uniknout ze strašlivé realitvy všedního života plné černého moru, do říše příběhů, kde je všechno možné. Jakékoliv neduhy autor obhájil sám ve svých zápiscích, já snad jenom dodám, že některé myšlenky řečené v příbězích a pointy, které jsem měl možnost číst, mne fascinují doteď a proto nemohu tomuhle mistrovskému kousku dát méně jak pět. Na tehdejší dobu velice pokroková a především kvůli církvi odvážná práce.
Pokud nehodláte číst to moje, přečtěte si Rudé Martini o kus níž, protože tohle je podobná variace na renesanční téma.
Obvykle nečtu povídkové sbírky, jsem spíš dějový typ. Takže bráno s rezervou. O to větší se konalo překvapení (ve většině případů). Dokonce spíš inklinuju k tomu, že jsem se smála v jednom kuse a občas popadala dech. Velmi brzy jsem pochopila, že s lahví Spumante u postele to zhltnu za den. Padly na to tři lahve, byla to neskutečná zábava a od té doby jsem tohle stropila už čtyřikrát!
Viděno dnešní optikou, vytrácí se satira a ironie, ale pokud začnete uvažovat ve stylu středověku a desatera, dostanete se ještě o level výš - a jen ku prospěchu. Je to jak objevit čtvrtý rozměr v třidéčku:-D
Dostávaly mne kontrasty otevřenosti erotického líčení ve srovnání s paranoiou křesťanstí a ideálem mravnosti. Nejspíš nám někdo někde kecal. Případně něco důležitého zamlčel. Někdy jsem si případla jako doma. Někdy naopak přitažené za vlasy.
Dávám za tři, jelikož stovka je sice pěkné číslo, ale krácení by prospělo knize jako celku, ubralo by na nudnosti a přidalo hvězdu.
Některé z příběhů byly velmi zajímavé a poutavé, některé méně. Jako oddechové čtení však tuto knihu velmi vřele doporučuji!
Když, nám o tom poprvé vyprávěla učitelka ve škole, tak mě to přišlo zajímavé a rozhodl jsem si pak knížku pořídit a přečíst. Ne každý příběh a téma je perfektní, vtipné a bezchybné, některé jsou opravdu nudné a vlečou se, ale těch špatných je opravdu minimum. Ty lepší nebo výborné, pak připravují velmi kvalitní a zábavné čtení, které i při druhém čtení neomrzí.
Poprvé jsem ji četla, když mi bylo dvanáct, protože se nechtěla číst ségře a musela ji mít ve čtenářském deníku. Od té doby ji čtu pravidelně.
Moc se mi do čtení této knihy nechtělo, ale byla jsem mile překvapena. Spousta příběhů mě donutila se zamyslet nad jejich podstatou. Podle mého názoru je dobře, že tato kniha je často v povinné četbě. Je velmi poučná a donutí čtenáře přemýšlet.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)
Část díla
- Den čtvrtý: Příběh čtvrtý 1352
- Den čtvrtý: Příběh desátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh devátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh druhý 1352
- Den čtvrtý: Příběh osmý 1352
Autorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Některé příběhy byly vtipné, některé zajímavé. Příběhy si však byly dost podobné, a tak se mi čtení zdálo příliš dlouhé, nekončící. Ke konci to bylo až vyčerpávající. Lepší číst po určitých odmlkách.