Dekameron 1 přehled

předevčírem

Heeeeeej… Kolumbusi, to se mi snažíš naznačit, že se vyplatí číst takovou blbost z doby, kdy jsi ještě ani neobjevil Ameriku? ANO, NAZNAČUJI! Tato kniha ani nemůže být brána za knihu z prostého důvodu, že tady jednotný děj nenajdete! (aspoň ne ten hlavní). Ale jo, nějaký tam přece je, ale žádná sláva:

7 samic a 3 samci lidského rodu (líp bych je nemohl nazvat) jdou na hipízáckou dvoutýdenní párty, kde neustále jódlujou a poskakují. Jo, a k tomu si vypravují ty příběhy. No a kolik jich vlastně je? Nó, každý den má 10 příběhů, 10 dní, deset krát deset... ano, 100, ani o jeden míň, ani o jeden víc. Dá se vůbec něco takového číst? Nevím jak vy, ale já mohu. Přece tady máte vše! Nevěra manželek, vášniví mniši, směšní kupci, důvtipné lesti, žena která kojí srny- tu poslední fakt nebudu vysvětlovat. Příběhy jsou tuze divné a Bokáč ničím nešetří!

Skvělé na zabití času, zejména mi tuze přidala na slovní zásobě, doporučuji 96/100 :-)

06.12.2024

K hodnocení této knihy přistupuji s rozpačitostí a váháním a pokusím se zde popsat proč je tomu tak.
O existenci Dekameronu jsem byl informován v období rané puberty v prostředí komunisticky vedené školy takto podanou informací vtipné učitelky češtiny: "Zakladatelem novely je renesanční italský spisovatel Giovanni Boccaccio svou sbírkou novel v knize Dekameron. Nečíst!!!" Důsledek musí být každému jasný.
Co k tomu říci s časovým odstupem? Mám dojem, že lechtivost a peprnost těchto příběhů se v současné přehršli komerční škváry skoro vytratila. Jednoznačně zůstává lehkost, vtip, literární brilance, ale…
Samostatným problémem je poukazování na poklesky kněží, mnichů a jeptišek. K pohledu na tuto záležitost mi pomohla kniha Dominika Pecky „Matka boží v trní“. Vybírám ze svého zde na Databazi uvedeného komentáře k této knize, která jako celek je přímo odpovědí na způsob kritiky představitelů církve, který použil Giovanni Boccaccio v Dekameronu, a na který je ve zdejších komentářích na Databazi opakovaně upozorňováno. Jedná se o výňatek z rozhovoru mezi starým a mladým knězem poté, co mladý kněz se v povznesené náladě vrátil později, než plánoval z večírku, kam byl zlákán společností svých mladých farníků, kteří si ho velmi oblíbili. Starý nemocný a bolavý kněz místo něj v té době jel ve špatném počasí zaopatřit umírajícího člověka. Mladý kněz se starému omlouvá, je si vědom toho, že se vůči němu provinil. Starý kněz jeho poklesek přechází skoro jen mávnutím ruky, ale říká mu toto: „Může se leccos přihoditi mladému knězi, nezná-li dobře poměrů, do nichž se dostal. Je předmětem obdivu a pozornosti. Pronásledují vás takřka láskou. Ale horší bude, až vás budou pronásledovati špínou. Zkoumají vás. Chtějí vás míti tam, kde jsou sami, abyste jim nemohl býti výčitkou. Svět chce, abychom mu byli podobni v nízkosti a hanbě. Je potřebí veliké opatrnosti!“
Je vhodné si připomínat, že sám autor Dekameronu ze strachu z pekla málem tutto knihu zničil (zabránil mu v tom Francesco Petrarca). Asi si musel uvědomit, že se mu podařilo to, co se od té doby úspěšně daří spoustě autorů - příslušným přitažlivým umělecky zdařilým (bohužel často i vyloženě podbízivým) způsobem vylíčit nejrůznější negativní záležitosti včetně zjevných lumpáren tak, že vypadají sympaticky.
Proto to výše uvedené ale…, proto to rozpačité hodnocení, proto ten menší počet hvězd.
Můj celý komentář na knihu Dominika Pecky „Matka boží v trní!“ najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/matka-bozi-v-trni-335374