Dekameron 2000 aneb Láska v Praze
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12360/bmid_dekameron-2000-aneb-laska-v-praze-eSD-12360.jpg
4
105
105
Sto povídek a drobných příběhů nás zpravuje o stavu sexuálního chování současných Čechů, případně i o jejich milostných problémech. Kniha předvádí galerii nejrůznějších lidských typů, situací a motivů, prostředí a praktického jednání. Kniha působí dojmem, že spisovatel vymetl šuplíky svých studií a náčrtů k předchozím dílům a propojil je příběhem, v němž on sám hraje určitou úlohu.... celý text
Přidat komentář
Po půlroce trápení a přeskakování od této knížky k jiným knihám jsem ji konečně udolala... Nejde o to, že by byla těžká na čtení, spíš jsem byla líná ji s sebou tahat. Všech těch skoro šest set stran narvaných krásným projevem, otevřenými srdci i klíny, touhou, chutí i nechutí, hloupostí i dobrotou. Všechny povídky jsou reálné, mohly se stát. Mohl je autorovi taky kdosi vyprávět. A nebo se zkrátka umí dívat a naslouchat, jak moc je život obyčejný se svými deseti deky salámu a dvěma rohlíky i nádherný s prachovými peřinami a kaviárem a šampaňským.
Život je fajn.
Pane Párale, opět děkuji za krásné počtení.
Milostné příběhy v typickém Páralovském stylu, odrážející erotické, partnerské i sexuální vztahy v 90. letech minulého století. Nastavené zrcadlo fakt nikoho nešetří a musím říct, že mě kniha bavila kdysi a baví mě i teď. Jen ten odstup téměř 30 let odhalil možná trochu víc směšnosti, hlouposti, beznaděje, tragikomiky, zoufalství, naivity a neporozumění, než by si člověk přál :-)
Mám rád styl, kterým Vladimír Páral píše: jeho krátké sekané infinitivní věty, jednoduché a ryze současné dialogy, nekomplikované příběhové struktury, nadhled atd. Proto mu mnohdy odpustím více než jiným autorům. Dekameron 2000 je ve svých stech příbězích krásnou ukázkou přesně toho, co umí Páral nejlépe: osobitá retrospekce do milostného života lidí, kteří prožívali onu podivnou dobu reálného socialismu se všemi těmi frontami na banány počínaje a výjezdními doložkami do spřátelené NDR či do Bulharska konče. Pro ty, kdo tuto dobu nepamatují, ztratí zřejmě kniha část svého kouzla, pro nás pamětníky je to připomínka toho, v čem nám bylo vyrůstati.
Tak jestli je tato kniha zprávou o stavu sexuálního chování současných Čechů (resp. mluvíme o 90-tý letech) a o jejich milostných problémech ... tak to, jak se říká, potěš pánbůh :-) ... ve sto povídkách se vám před očima promíchá šedivý svět pozdního socialismu (se svými neumytými okny v hotelu, šedivými záclonami, neochotným personálem a párky s horčicí podávanými na konferenci :-)) s šedivými životy jeho obyvatel ... stereotyp, jednotvárnost, rutinní všednodenní kolotoč – a z toho vykukuje občasná snaha některých z hrdinů, vymanit se z téhle ubíjející jednotvárnosti, zahlédnete milenecké páry podnikající chabý pokus o únik ze zaběhnutých pravidel a plíživě pronikající nudu, která zahubí každý další pokus :-) ... a jaké je hlavní spojovací téma těchto příběhů? ... lidská individualita kontra životní stereotyp ... tak bylo to docela zajímavé čtení ... to zas ano ... styl psaní pana Párala mi docela sedí, není mi nijak nepříjemný, naopak, ovšem v téhle knize jsme se asi trochu míjeli :-) ... já bytostný optimista a asi trochu hyperaktivní člověk, většinou v dobré náladě ... tak mně to nějak neoslovilo ... vnímala jsem v psaní určitou strohost a ta mi třeba v sci-fi Země žen naprosto sedla a vyhovovala, jenže u téhle knížky to nějak nebylo ono ... když si v názvu přečtete slovo Dekameron ... možná by nejeden čtenář (a já mezi nimi) čekal přeci jen trochu víc emotivní živoucí příběhy ... u čtení těchto příběhů jsem se pobavila i usmívala, ale byl to úsměv spíš takový shovívavý „nojo je tohle vůbec možný“, „no to nemyslí vážně“ nebo „nojo, asi to tak bylo“ a taky „jo, jo, to vystihl přesně“ apod. ... ano tyhle příběhy pobaví, ukazuji /stejně jako Dekameron/ beze studu, jaký život opravdu je, nemoralizují, v tom si jsou podobné, a to se mi na nich líbilo, jen ty emoce u mě nějak víc vzbuzuje Dekameron :-).
barevný spletenec osudů na pozadí sjezdu auorů, kterří se s chutí zapojují do dějě :) a nebo naopak ?? moje oblíbené oddechové čtení....
Vážně galerie. Někdy jsem se bavil, jindy mi bylo smutno, trapně za hrdiny a někdy jsem jim jejich zasloužený osud přál. Pěkná kniha.
Ve srovnání s většinou ostatních autorových knih je to poměrně slabý odvar, ale i ten se dá přečíst. Ovšem na rozdíl od ostatních Páralových knih se k této už určitě nevrátím.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Osobně nemám rád bolševické retro, tohle je celkem povedené pro svou syrovost. Nekonečné spojování žen a mužů, zde je kladem, že příliš nepopisuje, v dnešní době by napsal i homo příběhy.
Knihu jsem dočet s odporem do poloviny, už mi vadil opakovací styl psaní a samotné opakování motivů příběhů, které čtenář předem vytuší. Zábava se pomalu vytrácí.