Dekameron
Giovanni Boccaccio
Boccaciův Derameron, označovaný také jako " kniha krve a rozkoše". Je to mistrovské renesanční dílo, prosycené radostí, humorem, vtipem, erotikou - dílo, které oslavuje život. Tím víc překvapuje, že se zrodilo v bezprostředním střetu se smrtí. Literární odborníci dnes nedokáží přesně určit, kdy Boccacio Dekameron vytvořil. Ví se jen tolik, že na něm začal pracovat roku 1348, v době, kdy ve Florencii zuřila morová epidemie nebývalého rozsahu. Boccacio napsal Dekameron proti smutku a nemoci. A napsal jej tak, že ještě po polovině tisíciletí stojí za to, abychom se těšili z jeho stránek.... celý text
Přidat komentář
Povídky byly některé pěkné, některé ne. Knížka mě tedy nebavila, ale ani jsem se u ní nenudila.
Ano, člověk očekává víc, než Dekameron může dát… ale na tu dobu… poutavé příběhy střídají ty méně poutavé.. rozhodně si z toho může každý něco odnést..:-) rozhodně bych nezahazovala při prvních stránkách a pokusila se tím trochu prokousat…
Některé příběhy mě bavily, jiné ne. To je podle vkusu každého. Četla jsem náhodně povídky, nepřečetla jsem celou knihu, ale většina mnou vybraných povídek se mi líbila.
Nečetla jsem celou sbírku této knihy, jen myslím první polovinu a musím říct, že se mi četla docela dobře. Některé povídky mě zaujaly více, některé méně a celkově mám ze stylu autora i z příběhu dobrý pocit.
Rozsáhlé dílo s velkým množstvím příběhů, které se tematicky opakují a po chvíli jsem měla pocit, že už mi kniha nemá moc co nabídnout. Některé příběhy mě nicméně příjemně pobavily a říkám si, že tehdejší život vlastně zase nebyl o tolik odlišný, alespoň, co se týče lidských vlastností a neřestí.
Docela zajímavý začátek pokračuje v humorných, poučných, smutných, svižných ale někdy i nudných povídkách. Momentálně bych ocenila, kdyby mě zaujal nějaký napínavý příběh z knih, které mi nabízí povinná četba.
Četla jsem tuto knihu v rámci povinné četby. Spousta lidí mi říkalo ať to nedělám, protože je to nudná a nezajímavá kniha..navíc pěkně tlustá. Já mám pěkně tlusté knihy ráda, a tak jsem si ji i přes toto varování půjčila a musím říct, že jsem nelitovala. Kniha se mi, až na nudnější začátek, četla velmi dobře a rychle. Dokonce mě i párkrát hezky rozesmála. Mám ráda historické romány, a tak jsem ji brala jako hezké oddychové čtení.
Přestože historické romány nepatří k mým oblíbeným, musím říci, že kniha je opravdu velice zajímavá a může být přínosem každému čtenáři.
Tuto knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě, nejprve jsem si myslela, že svého rozhodnutí budu litovat, ale následně jsem s ním byla spokojená. Kniha je velmi vtipně napsaná, příběhy jsou krátké, svižné a také poučné. :)
Než se tou knihou člověk prokouše... Celkem složité čtení, ale povídky vtipné, které stojí za přečtení :))
Docela zajímavé, vtipné povídky s trochou erotiky.Povídky jsou ale hodně podobné. Knížkou jsem se musel sice trochu prokousávat, ale vcelku se mi to i líbilo.
Tato kniha se mi velmi líbila. Je plná spousty zajímavých příběhů ze života renesančního člověka, ať chudého či bohatého.
Nikdy bych neřekla, že mě Dekameron tak chytí, ale opak je pravdou. Je sice pravda, že úvod byl trochu nudnější, ale příběhy byly povětšinou vtipné, ze kterých jsem si vždycky něco zapamatovala. Pro příjemné počtení určitě doporučuji!
Nepřišlo mi to jako "úchylná knížka" jak jí někteří přezdívají. Prolistovala jsem ty, co se mi zdály nejúchylnější (nebyly), přečetla jsem si své dvě povinné povídky k maturitě, začátek a konec a tečka. Tím, že byly jen dvě, mě vcelku bavily, ale kdybych měla číst ty povídky všechny, tak u toho asi usnu.
souhlasím s ostaními někdteré povídky se objevují í v jiných dílech např. i griseldě se objevila nejméně ve třech dílech- objevila se v CHAUCESIHO V Canterberských povídkách a taky v jedné pohádce kterou jsem četla v dětství.
Tak tahle knížka mi dala zabrat. Některé povídky jsou vtipné, jiné ne. Ale hlavně mi přišli podobné, což mi začalo dost vadit a prodloužilo to čtecí dobu. A vtipné je, že se po těch x- letech nic nezměnilo:)
Četla jsem jen deset příběhů, ale nebylo to špatné. Autor knihu psal jako rozveselení v době, kdy v Evropě vládl mor a myslím že se mu to celkem povedlo.
Takhle vypadají lidé, co si umí užívat života.
Ale přece jen - vymyslet 10 příběhů na stejné téma dá zabrat a autor se nevyhnul opakování, tudíž já jsem jako čtenář místy ztrácela pozornost. Ale jsou to fajn příběhy.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)
Část díla
- Den čtvrtý: Příběh čtvrtý 1352
- Den čtvrtý: Příběh desátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh devátý 1352
- Den čtvrtý: Příběh druhý 1352
- Den čtvrtý: Příběh osmý 1352
Autorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Knihu jsem měla rozečtenou více než rok. Jednotlivé příběhy při souvislém čtení splývají a třebaže jsou některé vtipné a zajímavé, je jich prostě moc.