Dekameron
Giovanni Boccaccio
Boccaciův Derameron, označovaný také jako " kniha krve a rozkoše". Je to mistrovské renesanční dílo, prosycené radostí, humorem, vtipem, erotikou - dílo, které oslavuje život. Tím víc překvapuje, že se zrodilo v bezprostředním střetu se smrtí. Literární odborníci dnes nedokáží přesně určit, kdy Boccacio Dekameron vytvořil. Ví se jen tolik, že na něm začal pracovat roku 1348, v době, kdy ve Florencii zuřila morová epidemie nebývalého rozsahu. Boccacio napsal Dekameron proti smutku a nemoci. A napsal jej tak, že ještě po polovině tisíciletí stojí za to, abychom se těšili z jeho stránek.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se mi velmi líbila. Je plná spousty zajímavých příběhů ze života renesančního člověka, ať chudého či bohatého.
Nikdy bych neřekla, že mě Dekameron tak chytí, ale opak je pravdou. Je sice pravda, že úvod byl trochu nudnější, ale příběhy byly povětšinou vtipné, ze kterých jsem si vždycky něco zapamatovala. Pro příjemné počtení určitě doporučuji!
Nepřišlo mi to jako "úchylná knížka" jak jí někteří přezdívají. Prolistovala jsem ty, co se mi zdály nejúchylnější (nebyly), přečetla jsem si své dvě povinné povídky k maturitě, začátek a konec a tečka. Tím, že byly jen dvě, mě vcelku bavily, ale kdybych měla číst ty povídky všechny, tak u toho asi usnu.
souhlasím s ostaními někdteré povídky se objevují í v jiných dílech např. i griseldě se objevila nejméně ve třech dílech- objevila se v CHAUCESIHO V Canterberských povídkách a taky v jedné pohádce kterou jsem četla v dětství.
Tak tahle knížka mi dala zabrat. Některé povídky jsou vtipné, jiné ne. Ale hlavně mi přišli podobné, což mi začalo dost vadit a prodloužilo to čtecí dobu. A vtipné je, že se po těch x- letech nic nezměnilo:)
Četla jsem jen deset příběhů, ale nebylo to špatné. Autor knihu psal jako rozveselení v době, kdy v Evropě vládl mor a myslím že se mu to celkem povedlo.
Takhle vypadají lidé, co si umí užívat života.
Ale přece jen - vymyslet 10 příběhů na stejné téma dá zabrat a autor se nevyhnul opakování, tudíž já jsem jako čtenář místy ztrácela pozornost. Ale jsou to fajn příběhy.
,,...To ovšem popírám, neboť nic není tak neslušného, aby mohlo být někomu proti mysli, je-li to vyprávěno počestnými slovy, a tomu jsem - myslím - náležitě vyhověl."
Autor taky vyhověl požadavkům průměrné knihy. Jak já se těšila. Povinná četba, hopsa hejsa do knihovny, to by mělo za něco stát.
,,Kdo přesto přistupuje k četbě všech příběhů, nechť nečte ty, jež ho dráždí, a čte ty, jež ho baví. Aby nemohly nikoho oklamat, mají všechny v čele vyznačeno, čeho smysl v sobě tají."
Kdybych se měla řídit touto autorovou radou (která byla zmíněna až na konci, jak ironické), tak si nejspíš nepřečtu nic. Zkrátka jsem se do toho musela zakousnout popořadě, protože všechno je někdy poprvé. Některé příběhy opravdu rozesmály nebo aspoň pobavily, ale mnoho jich nebylo. Neměla jsem v oblibě zdlouhavě vyprávěné příběhy o nešťastných láskách a - vlastně jakékoli zdlouhavé příběhy. V takovýchto momentech jsem byla opravdu na vážkách, zda má cenu to louskat celé až do konce. Zkrátka jsem si řekla - VYDĚRŽAJ - a vydržela jsem to.
Kniha, kterou už podruhé rozhodně číst nebudu.
Pokora, s jakou je kniha napsána a příběhy v ní vyprávěné, to byl a je pro mě ten nejsilnější dojem z ní.
Tato knížka se mi nelíbila!!! Nemohl jsem se do děje dostat a ani jsme knihu nedočetl. Skončil sem asi tak v půlce. :(
Moc hezká četba. I když několikrát se motiv opakuje, nevadí to. Mezi řádky se vešel i vtip :) Vcelku odpočinková knížka slouží jako zrcadlo i po stovkách let a to už je co říct!
Říkala jsem si, že když je to povinná četba, že to nebude stát za nic. Ale vcelku se mi to i líbilo.
Četla jsem jen Malý dekameron 2 aneb obratnosti lásky (tedy 3. a 4. den), ale rozhodně to stálo za to.
Nepřečetla jsem ho sice celý, ale několik povídek mě dokonce i zaujalo. Každý večer jeden příběh (připomnělo mi to maminčino čtení pohádek před spaním :)) Klasika, která však v dnešní době nemá takovou hodnotu jako dířve. Alespoň pro mě.
Tohle pro mě byla výzva, nikdo z mých spolužáků to nezvládl, tak jsem se do toho dala a za deset dní bylo po všem:D
asi som to mal citat skor a mozno by sa mi to pacilo, ale podobne ako pise knedlik, poviedky nudne dost podobne jedine eroticke sa dali ako tak citat a musel som sa tym velmi dlho prekusavat
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)
Část díla
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý
1352
Den čtvrtý: Příběh desátý
1352
Den čtvrtý: Příběh devátý
1352
Den čtvrtý: Příběh druhý
1352
Den čtvrtý: Příběh osmý
1352
Autorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Docela zajímavé, vtipné povídky s trochou erotiky.Povídky jsou ale hodně podobné. Knížkou jsem se musel sice trochu prokousávat, ale vcelku se mi to i líbilo.