Dekameron z nočního letiště

04.08.2024

Takové jednodušší, oddechové čtení, kdy skupina československých novinářů kvůli špatnému počasí musí počkat celou noc v letištní hale někde v Sovětském svazu a při čekání si vypráví různé příběhy své vlastní i cizí

03.02.2019

Dobře jsem se bavila, a to myslím jak upřimně, tak ironicky. Autorka velice umně převzala princip Boccaciova dekameronu, tedy uvrhla své vypravěče do "stavu nouze a izolace", kdy jim v hale prázdného letiště nezbývá, než nějak přečkat dlouhé hodiny čekání na let. Delegace československých novinářů (v "klasické" federální sestavě - 9 Čechů a 1 Slovák :=))) je na návštěvě, resp. studijní cestě v Sovětském svazu, konkrétně v Gruzii. Borská výstižně (a jsem přesvědčena, že i autenticky - inspirována vlastnými zážitky a povahou konkrétních osob) vykreslila jednak atmosféru v delegaci, různost povah - škudlily, vejtahy, ideologické hlídače, utahané novináře, kteří musí psát i to, čemu sami nevěří, chronické účastníky zahraničních služebek s přídělem diet .... a nechala je trávit čas vyprávěním vtipných i tragických, banálních i "angažovaných" příběhů. Většina příběhů je natolik poplatná době, že dnešní čtenář ani nechápe, co je na vyprávění zajímavé nebo proč posluchači reagují jak reagují. Je tam však i příběh o jednom českém básníkovi, jehož vdova je považována za celoživotní mistrovu můzu a jen starý a zkušený žurnalista ví, že v Památníku národního písmenictví je v poetově pozůstalosti uložen rukopis překrásné milostné básně adresované úplně jiné ženě - opravdové celoživotní lásce. Právě tento příběh považuji za naprosto reálný a možná se najde někdo, kdo ví, o kterého ze slavných českých básníků šlo.
Knihu jako výstižný dokument doby doporučuji.

Lehké čtení naplní snadno jeden dlouhý zimní večer.