Přebyteční
Gemma Malley
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/7901/mid_prebytecni-nFh-7901.jpg
4
510
510
Deklarace série
1. díl
V roce 2140 jsou jen dvě možnosti: být Vyvolený nebo Přebytečný. Vybrat si nemůžete, váš osud je napsaný. Zatímco Vyvolení mají díky lékům právo na nesmrtelnost, Přebyteční jim jako méně hodnotní občané pouze slouží. Patnáctiletá Anna s Petrem svůj osud Přebytečných odmítají, a pokusí se mu proto postavit. Podaří se jim to?
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 , Fragment (ČR)Originální název:
The Declaration, 2007
více info...
Přidat komentář
Zadala jsem si název této knížky a zjistila jsem, že už jsem jí jednou četla, tehdy asi bez komentáře. Prolítla jsem jí znovu a celý děj si připomněla - téma přesně podle mého gusta, i když je to knížka pro mládež, líbila se mi. Ten příběh mohl být rozvitější, ale jako oddychovka mi jednoduchost nevadila.
Děj se odehrává v roce 2140. lidé jsou nesmrtelní a proto hrozí přelidnění. Je přijata Deklarace, podle které se nesmí narodit dítě. Takové dítě je totiž Přebytečné a nemá právo na život. Hrdinové této knihy se s tím však rozhodnou bojovat.
Zajímavý námět a poutavý příběh, přestože děj často naivní a předvídatelný a postavy poněkud ploché, mám pro tenhle žánr zkrátka slabost.
Tuhle skvělou knížku jsem četla poprvé asi ve dvanácti letech, a už tehdy jsem ji zbožňovala - jakmile jsem ji dočetla, začala jsem ji číst znovu. Je to vlastně úplně první dystopie, na kterou jsem narazila, což jsem si uvědomila až teď, při psaní komentáře :-) Hlavní myšlenka knihy nemá chybu, a vůbec bych se nedivila, kdyby se něco takového stalo doopravdy, a vláda to začala řešit takto...
Postavy jsou zajímavé, (ale krom Anny není žádná z nich vykreslena přímo do hloubky) a styl psaní autorky mi také nevadil. Jen mě zaráží, že v originále se jedná o trilogii, a u nás vyšel pouze jeden díl. Velký podíl na tom má určitě nulová propagace knihy a mimořádně ohavná obálka.
Wau. Od knihy som veľa neočakávala a som strašne prekvapená.. Kniha má bavila od začiatku do konca.
Na toto téma už byla napsána řada knih ( Hunger games, Dárce, První, Kostičas, Divergence, Naslouchač aj.) Vzorec je pořád stejný- dystopická budoucnost světa, lidé rozděleni do kast, buď díky majetku, místu kde žijí, nebo věku či něčemu jnému. Každopádně vždy tam je nějaká skupina těch nejubožejších, kteří se mají hodně špatně a rozhodnou se to změnit. Narozdíl o d některých pisatelů zde, si nemyslím, že by to mohlo ohrozit naši mládež, aby si vytvořila názor, že staří musí z cesty. Mnohem nebezpečnější jsou pro teenagery v mnohých dalších YA knížkách nechutné detailní popisy násilí a rvaček .Kniha, stejně, jako další jí podobné, varuje před tím, aby si lidé osobovali právo hrát si na Bohy, a pátrali po nesmrtelnosti. Ukazuje na důsledky a rizika, které to přináší. Dále tam můžete objevit i varováním před manipulací a vymýváním mozků a vystopovat určitou pararelu s jednu ošklivou etapou našich dějin, i když to zřejmě autorka v úmyslu neměla. Souhlasím, že je kniha psána poněkud jednodušeji, ale to jí neubírá napětí. Autorka poněkud přecenila naši společnost, protože první objevy léku dlouhověkosti datovala již do roku 2030 :-) , pak tam je několik nevyřešených a nelogických scén, za které dávám dolů další hvězdu. Jak zde někdo poznamenal, knize chybí v závěru nějaké pozitivn řešení problému pro celé lidstvo, ale jen z toho důvodu, že pokračuje dál dalšími dvěmi díly, které u nás nevyšly.
Super napínavá kniha, člověk se u ní zamyslí, co by bylo, kdyby existoval lék na nesmrtelnost.
Anotace nabízí lákavý pohled do budoucnosti. Kniha je pěkná, ale žádné velké dílo. Jednohubka na oddech, kterou přečtete ani nevíte jak. Příběh je vhodný pro odpočinek mezi náročnějším čtivem. Doporučím spíše mladým čtenářům.
To jsem to zase jednou vymňoukla. Říkám si už dlouho, že všechny ty moderní romány pro mládež jsou kraviny, jenomže je zároveň nechci házet do jednoho pytle, tak se někdy najde jeden, jemuž dám šanci.
Tohle jsem neměla dělat.
Knihu jsem poslouchala do půlky, načtená je sympaticky. Námět je super. Věděla jsem, do čeho jdu - zase dělit lidi do nějakých skupin, v nichž má každý nějaké to postavení a povinosti. Dobře, bylo to tu už x krát, ale dobře, když to ty děti baví.
Otázkou je, na co je to připravuje? Co si z toho mladší generace vezmou. Budou časem na ulicích plivat na lidi narozené padesát let před nimi jenom proto, že je k tomu inspirovaly knihy? Ne, to asi přeháním, ale mám z tohoto druhu literatury takový dojem - že jde o vymytí mozků mládeže, která v hlavě - bez urážky - když je jí náct, toho stejně moc nemá.
No ale abych se dostala k ději. Hlavní hrdinka Anna nemá příjmení. Říká se jí "přebytečná Anna." Na intru, kde jsou podobné děti, mají všechny jen jméno a furt je jim do hlaviček vtloukáno, že je společnost nemusí, že jsou přebyteční.
Proč? Protože lidstvo přišlo na to, jak nestárnou a neumírat, takže se nesmí ani moc lidí narodit, aby to nezatěžovalo ekosystém.
Ale když se přeci děti narodí a pátrači je vyšmejdí a seberou rodičům, jsou z nich vychovány pracovní síly. Vlastně děcka sní o tom, že budou někde ve službě - u nějakého "vyvoleného," což je člověk s právem na existenci a zaručenou nesmrtelností.
Na intr přijede kluk, trochu rebel, co Anně poví, že zná její rodiče a prozradí jí její příjmení. No a děvče se začne měnit a kluka mít rádo... Nejprve pochopitelně odporuje a řídí se pravidly, na kluka se snaží zapomenout, ale holt se to nevede, jak by Anna chtěla.
Styl vyprávění je ale silně popisný, což je hlavní kámen úrazu, protože bez děje se fakt nedá čekat, že mě kniha bude bavit. Takže bohužel.
Nic jsem od knížky neočekávala, sáhla jsem po ní v knihovně náhodou, ale byla příjemným překvapením. Rychle jsem se vžila do světa vyvolených a přebytečných, jen mě zklamal konec, ale sto lidí, sto chutí.
Když se mi dostala do rukou kniha Sirotčinec slečny Peregrinové, tak jsem ji dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že se dočtu o věcech, ze kterých mi bude fyzicky nevolno. Nakonec byl úplně o nečem jiném. Od Přebytečných jsem také čekala něco úplně jiného a četla jsem o tom, čeho jsem se obávala u Sirotčince slečny Peregrinové. To jsou paradoxy. Dalo by se to přirovnat k Vyhoďte ho z kola ven o dětech. Paní Pincentová si v ničem nezadá s Velkou sestrou. Proč byl u nás vydán jen první díl, je mi záhadou. Docela bych si pokračování dala, protože si myslím, že Peter měl velký potenciál ten svět Vyvolených slušně nabourat.
Páni! Tahle knížka mě vtáhla do světa Přebytečných a Vyvolených kompletně. Nečekala jsem, že mě bude tak bavit!
Já vám nevím, námět skvělej, ale tím jsme tak skončili. Příběh mi přišel jako blbost a vyprávění mi nesedlo.
Líbila se mi. Kdybych ji považovala za "dospěláckou" literaturu, tak by mi v ní něco chybělo. Ale když se na ní dívám z pohledu literatury pro děti a mládež, tak byla napsaná velmi hezky. Srozumitelně, s dostatečným rozborem situace, bez viditelných protimluvů, s dobře vypracovanou psychologií hlavních postav. Jen na závěr mi bylo líto, že ten happy end je jen pro hlavní postavy, ne pro společnost jako takovou. Ale možná je to prostor pro další díl, kdo ví.
Opravdu se mi líbilo, jak autorka rozpitvává budoucnost Země, ve které existuje lék na smrt. Velmi slušně byly napsány i pocity Přebytečné Anny. Dostalo se mi nečekaných zvratů v ději a kniha skrývá i poučení a varování. Ovšem do mého čtenářského vkusu mi úplně nesedla.
Knihu jsem zakoupil v Levných knihách jako čtení na dovolenou a musím říct, že se koupě vyplatila. Příjemné čtení z, ne moc příjemné, budoucnosti mne na několik večerů dokázalo zabavit. Do morku kostí slušná Anna a rebel Petr jsou skvěle vyprofilovanými postavami, jejichž existence se protnou na bezcitném místě a postupné odhalování pravdy životy obou změní.
Hodnotím 4/5. Za náhled do nepěkné budoucnosti a atmosféru prostředí, kterou na mne kniha dýchla. Jako jediné mínus byl, pro mne osobně, celkem průhledný příběh, který však v samotném finále dokázal překvapit.
Me se teda kniha moc libila. Poprve jsem ji teda cetla nekde ve 13 ale i ted po letech je super. Myslim, ze byla jen napsana ve spatny cas. Dnes, kdy frci tenhle typ knizek, by se urcite uchytila lepe.
Já půjdu s chutí proti proudu, mně se kniha moc líbila. Četla jsem ji už jako malá, a už tehdy jsem ji zbožňovala, jakmile jsem ji dočetla, začala jsem ji číst znovu. Jsem ráda, že jsem se k ní kvůli knižní výzvě zase vrátila. Hlavní myšlenka knihy nemá chybu, postavy jsou zajímavé a styl psaní autorky mi také nevadil. Jen mě zaráží, že v originále se jedná o trilogii, a u nás vyšel pouze jeden díl.
Spíše pro mě dost smutné.Kdybych jí nepotřebovala do výzvy určitě bych ji nečetla.
Přebyteční
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2015):
Budoucnost je nejasná. Nikdo neví jaká bude. Ale co kdyby se za několik let objevil lék na všechny nemoci? Lidé by neumírali a žili věčně. Rodili by se děti a lidí by bylo stále víc a víc. Byl by problém s přelidnění...
Přesně o tomhle vypráví příběh Anny, která patří mezi Přebytečné. Její rodiče porušili zákon a pořídili si jí. Je navíc. Neměla se narodit a proto se snaží být co nejlepší Přebytečná. Dělá vše co se jí řekne, respektuje pravidla a snaží se dělat svou práci co nejlépe. Pak se stane Užitečnou. Jenže její plány se začnou bortit s příchodem kluka, který má svou hlavu a nehodlá poslouchat. Navíc ji začne říkat zvláštní věci a Anna o nechce poslouchat. Chce být jen dobrou Přebytečnou a dodržovat pravidla... nebo ne?
Na čtení Deklerace smrti jsem se velice těšila. Měla jsem od ní jistá očekávání. Moc se mi zalíbil námět a zajímalo mě, jak se s tím autorka poprala a jak to všechno sepsala. Musím říct, že na mě tahle kniha udělala obrovský dojem! Ze začátku se v ní seznamujeme s Annou, která píše do svého deníku a popisuje život v Grange Hallu. Je to místo, kde žijí Přebyteční a jsou zde vychovávání k tomu, aby byly pro Vyvolené užitečnými, takže se zde učí základní věci jako vařit, prát, uklízet a do ničeho nestrkat nos. Učí se být nenápadní a zároveň být vždy po ruce. Grange Hall je místo, kam by se nikdo nechtěl dostat. Chladné místo plné kázně, úkolů a drsných trestů, které už každému přijdou běžné.
Nevím, jak bych Annu popsala. Byla to zvláštní dívka. Docela jsem si ji oblíbila. Svým způsobem jsem ji i hodně obdivovala. Jako hlavní hrdinka nebyla špatná, její charakter byl dobře promyšlený a popsaný stejně jako u ostatních postav. V tomhle dávám autorce plusové body, protože tam měla každá postava svůj účel, žádná nebyla zmíněná jen tak náhodou a bylo poznat, že si autorka dala práci i s vedlejšími postavami a ne jen s těmi hlavními. Rozhodně by stálo za to zmínit hlavní vychovatelku paní Pincentovou, která je něco jako vedoucí v Grange Hallu. Zároveň bych řekla, že je to ale i taková hlavní záporačka celého příběhu. No a Pak tu máme ještě Petra. Kluka, kterého přivedli do Grange Hallu a který způsobil velký rozruch a spoustu změn v Anniném životě.
Ačkoliv má tento příběh jen nějakých dvě stě padesát stran, je v něm tolik myšlenek, kolik jich v dnešní době občas nenajdeme ani v tří set a více stránkových knihách. Podle mého odvedla autorka velmi dobrou práci. Navíc se vše čte velice dobře a příběh Anny vás nepustí jen tak. Donutí vás se zamyslet nad tím, jaké to asi bude za nějakých sto let vypadat, jak na tom bude technologie, která jde neskutečně rychle kupředu a kdo ví? Třeba za pár let opravdu někdo objeví lék na nemoci, kvůli kterým v dnešní době umírá spousta lidí...
Na závěr bych se ještě chtěla zmínit o nádherné obálce, která se nakladatelství velice povedla a podle mého se k příběhu uvnitř knihy dokonale hodí... Tuhle knihu moc doporučuju. Opravdu jsem nečekala, že se mi bude tak moc líbit, ale to tak. Myslím, že přečtením téhle knihy rozhodně nic nezkazíte.