• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Gemma Malley

Deklarace smrti

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2015): Budoucnost je nejasná. Nikdo neví jaká bude. Ale co kdyby se za několik let objevil lék na všechny nemoci? Lidé by neumírali a žili věčně. Rodili by se děti a lidí by bylo stále víc a víc. Byl by problém s přelidnění... Přesně o tomhle vypráví příběh Anny, která patří mezi Přebytečné. Její rodiče porušili zákon a pořídili si jí. Je navíc. Neměla se narodit a proto se snaží být co nejlepší Přebytečná. Dělá vše co se jí řekne, respektuje pravidla a snaží se dělat svou práci co nejlépe. Pak se stane Užitečnou. Jenže její plány se začnou bortit s příchodem kluka, který má svou hlavu a nehodlá poslouchat. Navíc ji začne říkat zvláštní věci a Anna o nechce poslouchat. Chce být jen dobrou Přebytečnou a dodržovat pravidla... nebo ne? Na čtení Deklerace smrti jsem se velice těšila. Měla jsem od ní jistá očekávání. Moc se mi zalíbil námět a zajímalo mě, jak se s tím autorka poprala a jak to všechno sepsala. Musím říct, že na mě tahle kniha udělala obrovský dojem! Ze začátku se v ní seznamujeme s Annou, která píše do svého deníku a popisuje život v Grange Hallu. Je to místo, kde žijí Přebyteční a jsou zde vychovávání k tomu, aby byly pro Vyvolené užitečnými, takže se zde učí základní věci jako vařit, prát, uklízet a do ničeho nestrkat nos. Učí se být nenápadní a zároveň být vždy po ruce. Grange Hall je místo, kam by se nikdo nechtěl dostat. Chladné místo plné kázně, úkolů a drsných trestů, které už každému přijdou běžné. Nevím, jak bych Annu popsala. Byla to zvláštní dívka. Docela jsem si ji oblíbila. Svým způsobem jsem ji i hodně obdivovala. Jako hlavní hrdinka nebyla špatná, její charakter byl dobře promyšlený a popsaný stejně jako u ostatních postav. V tomhle dávám autorce plusové body, protože tam měla každá postava svůj účel, žádná nebyla zmíněná jen tak náhodou a bylo poznat, že si autorka dala práci i s vedlejšími postavami a ne jen s těmi hlavními. Rozhodně by stálo za to zmínit hlavní vychovatelku paní Pincentovou, která je něco jako vedoucí v Grange Hallu. Zároveň bych řekla, že je to ale i taková hlavní záporačka celého příběhu. No a Pak tu máme ještě Petra. Kluka, kterého přivedli do Grange Hallu a který způsobil velký rozruch a spoustu změn v Anniném životě. Ačkoliv má tento příběh jen nějakých dvě stě padesát stran, je v něm tolik myšlenek, kolik jich v dnešní době občas nenajdeme ani v tří set a více stránkových knihách. Podle mého odvedla autorka velmi dobrou práci. Navíc se vše čte velice dobře a příběh Anny vás nepustí jen tak. Donutí vás se zamyslet nad tím, jaké to asi bude za nějakých sto let vypadat, jak na tom bude technologie, která jde neskutečně rychle kupředu a kdo ví? Třeba za pár let opravdu někdo objeví lék na nemoci, kvůli kterým v dnešní době umírá spousta lidí... Na závěr bych se ještě chtěla zmínit o nádherné obálce, která se nakladatelství velice povedla a podle mého se k příběhu uvnitř knihy dokonale hodí... Tuhle knihu moc doporučuju. Opravdu jsem nečekala, že se mi bude tak moc líbit, ale to tak. Myslím, že přečtením téhle knihy rozhodně nic nezkazíte.“... celý text
— kniznistranky

---

Deklarace smrti

„Zadala jsem si název této knížky a zjistila jsem, že už jsem jí jednou četla, tehdy asi bez komentáře. Prolítla jsem jí znovu a celý děj si připomněla - téma přesně podle mého gusta, i když je to knížka pro mládež, líbila se mi. Ten příběh mohl být rozvitější, ale jako oddychovka mi jednoduchost nevadila.“... celý text
— micha-ella

---

Deklarace smrti

„Děj se odehrává v roce 2140. lidé jsou nesmrtelní a proto hrozí přelidnění. Je přijata Deklarace, podle které se nesmí narodit dítě. Takové dítě je totiž Přebytečné a nemá právo na život. Hrdinové této knihy se s tím však rozhodnou bojovat.“... celý text
— Sabina335

---

---

Přebyteční

„Zajímavý námět a poutavý příběh, přestože děj často naivní a předvídatelný a postavy poněkud ploché, mám pro tenhle žánr zkrátka slabost.“
— Teii-hime

---

Přebyteční

„Tuhle skvělou knížku jsem četla poprvé asi ve dvanácti letech, a už tehdy jsem ji zbožňovala - jakmile jsem ji dočetla, začala jsem ji číst znovu. Je to vlastně úplně první dystopie, na kterou jsem narazila, což jsem si uvědomila až teď, při psaní komentáře :-) Hlavní myšlenka knihy nemá chybu, a vůbec bych se nedivila, kdyby se něco takového stalo doopravdy, a vláda to začala řešit takto... Postavy jsou zajímavé, (ale krom Anny není žádná z nich vykreslena přímo do hloubky) a styl psaní autorky mi také nevadil. Jen mě zaráží, že v originále se jedná o trilogii, a u nás vyšel pouze jeden díl. Velký podíl na tom má určitě nulová propagace knihy a mimořádně ohavná obálka.“... celý text
— Cleo De Nile