Teii-hime komentáře u knih

Dělala jsem asistentku chlapci s ADHD a byla jsem proto na tuto knížku opravdu zvědavá. Bohužel musím říct, že mi nenabídla zrovna to, co jsem od ní očekávala..

06.09.2019

Zajímavý námět a poutavý příběh, přestože děj často naivní a předvídatelný a postavy poněkud ploché, mám pro tenhle žánr zkrátka slabost.

2 06.09.2019

Knížka o obyčejném životě jedné neobyčejné ženy, nebyla příliš čtivá, zato byla napsaná velmi osobitým stylem a plná zajímavých a hlubokých myšlenek. Zřejmě bych se k ní znovu nevrátila, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji pro výzvu vybrala.

1 06.09.2019

Právě jsem dočetla, a tak se můj komentář možná bude řídit spíš momentálním afektem než s odstupem nahlíženou objektivitou. Ale pokusím se o ni - ano, v knize byla určitě spousta nelogických a za vlasy přitažených pasáží a některé z nich mě samotnou nutily k pozastavení (Jak je možné, že toho stihl tolik vidět, přečíst, hrát, zapamatovat si, umět...? Čím to že se z Horní pětky staly tak uznávané celebrity a IOI tolik vyhledávaní jedinci, když jejich pozice byla kolikrát dána náhodou a mohla se vlastně kdykoli změnit?), většinou jsem knize ale všechno "žrala i s navijákem". A hlavně jsem se od knihy zkrátka nemohla odtrhnout! A to ačkoli jsem nikdy nehrála videohry, nevidela většinu filmů a neznala většinu zmíněné hudby. I přesto si mě ta kniha dokázala tak získat, že jsem nedočkavě hltala každou stránku, tím víc, čím vím jsem se blížila závěru. Teď po dočtení se cítím trochu prázdná a vím, že mi svět OASISu a gunterů bude chybět... A to se opravdu podaří málokteré knížce, abych jejím dějem začala natolik žít, že se mi z něho nechce vracet do reality. Takže objektivně by hvězd možná pět nebylo, ale subjektivně bych jich dala klidně šest, kdyby to šlo!

3 04.02.2017

Váhala jsem, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky... byla to příjemná oddychovka na jedno odpoledne, pobavila, zaujala.. Ale ačkoli mám Monster high jako postavičky moc ráda, hlavní hrdinky mi všechny lezly na nervy. Hlavně mi obecně vadilo to jejich párování "každý s každým" - ale jo, být v pubertě, řeknu si, proč ne. Koneckonců byly všechny charaktery celkem uvěřitelné a promyšlené, nebyly jednoznačně černobílé jako ve většině jednodušších knížek, a to je co říct. Nadpřirozeno je tu fajn, neustálá akce rovněž, puberťácké láskování na odreagování občas taky, a pro Monster high tématiku mám infantilní slabost.. jen mě mrzí, že moje favoritka Draculaura tu byla celkem upozaděná :P

06.05.2014

Byla příjemná změna číst od Kinga něco trošku jiného.. a já jakožto nikdy nedospívající dítě prostě miluju pohádky! A tato byla podle mě úžasně napsaná a bavila mě až do poslední stránky.. :)

12.04.2014

Ze zvědavosti jsem přečetla prvních pár stránek a stačilo to k tomu, abych pochopila, že je to naprostý brak. Má to být velkolepý erotický román, přitom to zní jako z pera třináctileté holky, která nemá ponětí ani o tom, jak vykreslit jedinou uvěřitelnou postavu nebo sepsat rozhovor mezi dvěma lidmi. Celé je to trapné, strojené a ani trochu zábavné.

Možná nejsem objektivní, ale nechápu, jak "pohádkově" vypadá obal knížky a jak dětinsky zní úvodní text. Vždyť je to děsivé a působivé sci-fi s promyšleným dějem, některé pasáže jsou veskrze kruté a bezútěšné a do pohádky mají opravdu daleko. Četla jsem tuhle knížku několikrát a pokaždé mě dostane.

2 04.09.2013

Ačkoli fantasy žánr většinou nevyhledávám, tento svět temných elfů si mě získal a nejspíš se vrhnu i na druhý díl.

04.09.2013

Moje maminka ji prý četla, když byla malá. Já ji četla teď, když je mi dvacet. Nevím, v jakém věku se dá docenit víc, protože má určitě co říct každé věkové kategorii. Tohle dojemné svědectví o hrůzách německého fašismu mě osobně naprosto strhlo a malé Leni jsem držela pěsti až do poslední stránky..

1 04.09.2013

O Lovecraftovi jakožto klasikovi hororové literatury už jsem slyšela a vždycky jsem si říkala, že by nebylo od věci si od něj něco přečíst. A tahle knížka mě svým zpracováním nadchla na první pohled. Trvalo mi, než jsem si zvykla na formu, jakou je napsaná. Údajně je to povídka zpracovaná podle knížky, možná že je to i tím.. Ale zkrátka to bylo dost popisné, málo epické. Nicméně ty popisy stvůr, děsivé krajiny nebo pocitů hrůzy a tak.. po určité stránce mi to zkrátka přišlo mnohem sugestivnější než mnohé moderní horory. Opravdu jsem se bála, a to je co říct!

2 22.09.2012

Divadelní představení mám ráda, ale v psané podobě mi přijdou nesouvislá a málo přehledná. Myslím si, že jejich čtení není plnohodnotným čtenářským zážitkem - je to zkrátka jen scénář pro režiséry a herce. Proto se mi mnohem víc než samotná kniha líbil filmový záznam z divadelní hry, který jsem měla možnost zhlédnout.

1 22.09.2012

Povídka svým dějem spadá do mně neznámé oblasti, doby i situace. Avšak jejím nejdůležitějším cílem bylo poukázání na pokrytectví a zkaženost lidí napříč společenskými vrstvami a kritika světa plného předsudků. Tímto je podle mě vyznění povídky nadčasové a stále velmi aktuální, což je - stejně jako autorovo čtivé a vtipné vyprávění - důvod, proč se mi relativně dobře četla.

22.09.2012

K poezii jako takové nemám žádný bližší vztah a ke kýčovité romantice už vůbec ne. Proto mě překvapilo, jak moc mě dílo nadchlo - některé pasáže jsem si nadšeně četla stále dokola. Řekla bych, že je to tím, že narozdíl od většiny básní, co mi prošly rukama, je tato relativně srozumitelná a myšlenky v ní přístupné i průměrnému čtenáři. A především tím, že romantický příběh je zde odsunut do pozadí a stěžejním motivem díla je filozofické zamyšlení nad smyslem života, významem lidské existence na Zemi, plynutím času, smrtí a posmrtným životem.

3 22.09.2012

Sbírka byla psaná pro určité období a ten, kdo ho nezažil nebo se o něj zrovna hlouběji nezajímá, si ze sbírky vezme jen zlomek toho, co do ní autor ukryl - myslím ty metafory, jinotaje, dvojsmysly... což je škoda. Ve své době doufám verše plnily svůj účel a přinášely lidem podporu, dnes jsou zas připomínkou něčoho, co už nezažijeme, a můžeme si díky nim lépe představit atmosféru, kdy vznikaly.

22.09.2012

Holt, jak jsou v knížce povídky, vždycky se najdou lepší i slabší - což je navíc dost subjektivní. Mezi ty, které se mi líbily asi nejvíc, bych zařadila titulní Všechno je definitivní, zoufalství vyvolávající Silniční virus a Ten pocit..., sakra působivý Pitevní sál nebo zamyšlení-hodnou Jízdu na střele. A Pokoj 1408? To byl pro mě naprosto luxusně popsaný "bad trip" :D Ale pravda, film byl ještě o kus propracovanější a dotaženější. Naopak si mě moc nezískaly povídky Vše, co miluješ, ztratí se v dáli, Smrt Jacka Hamiltona, Místnost smrti a L.T. a jeho teorie domácích zvířat.

1 22.09.2012

Typický Ishiguro, tentokrát s mně opravdu blízkým tématem - kterého se navíc zhostil bravurně a diplomaticky. Přestože se od tohoto příběhu distancuje tím, že si smyslel různé postavy a dal jim různá jména, jedno zůstává neměnné - rozdílné názory těchto lidí, které ale zkrátka musí být všechny z jeho hlavy. Proto ho obdivuju. Že si po svém, typicky uměleckém, typicky japonském, způsobu, přiznává pravdu, se kterou se většina ostatních Japonců dodnes smířit nedokáže a snad ji i popírá. Kazuo se omlouvá a s pokorou přijímá následky, zároveň však ale obhajuje i jednání a smýšlení tehdejších Japonců. Tudíž dává za pravdu všem stranám a vykresluje jejich rozdílný náhled na situaci, nikoho neodsuzuje.

4 22.09.2012

Přestože je každý příběh úplně o něčem jiném, jsou přece jen provázány a člověk u nich může být naladěn stále na stejnou vlnu - tedy vlnu lehce radostné melancholie. Občas mě příběhy nudily. To Ishiguro zatraceně dobře umí, znudit nepozorného a plně neoddaného čtenáře - a dělá to naschvál, protože takového čtenáře on prostě nehledá. U něho se spojuje japonská střídmost s decentním anglickým humorem... bohužel, bohudík. Děj se nevrhá do zběsilé akce a hrdinové neperlí cool hláškami a sebevědomým a bezprostředním vystupováním, proto se charaktery mohou vyvíjet nepřímo, téměř nepozorovaně, jakoby pod povrchem, a dává to vyniknout síle příběhu po psychologické stránce...

4 22.09.2012

Nelíbil se mi styl psaní typu "novinový článek". Zdá se mi, že příběh, který má ohromný potenciál, byl poněkud strohý a nedokázal dost barvitě vyjádřit svou vlastní výjimečnost. Ale snad to byl i účel, aby tak oslovil jen ty vnímavé, kdo ví... Každopádně víc než styl, jakým je příběh sepsán, se mi líbí jeho poselství, což je asi hlavní :)

Snad to bylo tím, že to psala tak mladá holka, je to její prvotina, je čistě amatérská, nevypsaná, nezkažená komercí... Zkrátka to působilo tak lehce, opravdově, uvěřitelně, ze života, zkrátka jako by vám vaše kamarádka vyprávěla o svým životě.
Vadily mi ale hlavně ostře vymezené charaktery postav a taky fakt, jak se zakřiknutá plachá "myška" najednou s každým rozpovídá a s každým si rozumí.