Demokracie dnes a zítra

03.05.2021

(SPOILER) Dávám pět hvězdiček, protože mi kniha konečně odpověděla na základní otázku, kterou jsem si kolem historické role a postojů dr. Beneše vždycky kladl - jak to, že tento bytostný demokrat, "masarykovec", mohl podepsat onu dohodu se Stalinem?
V tomto souboru historicko-sociologicko-politických esejů jsem pochopil, jakou kontinuitu viděl v poválečném (po 1. válce) vývoji, jak vnímal komunismus a kde viděl slabiny demokracie, kterou až nábožensky vyznával. Po přečtení ho vnímám jako teoretika-vědce i praktika politiky, který se ale nešťastnou náhodou pro něj i pro nás stal prezidentem. Neměl patřičné charisma, nedokázal vést, ale jeho myšlení bylo konzistentní. Dokázal psát srozumitelně, v mnoha kontextech, strukturovaně, vždy nezapomínal na shrnující komentáře, aby se čtenář neztratil.
Velmi bystře analyzuje příčiny 1. světové války, tu 2. vidí jako pokračování krize, která nastala po té první. Upozorňuje na to, že podoba demokracií byla v každém novém státě jiná, jaké byly mocenské zájmy různých zemí, a jaké podoby nabral a z čeho vyrostl nacismus, který on ztotožňuje s nejhorším zlem, jaké kdy na zemi bylo. U komunismu, jakkoliv mu neholduje a považuje jeho "komunistickou a revoluční fázi" za nedemokratickou, je daleko smířlivější a oceňuje na něm revoluci v sociální oblasti. Klíčovou myšlenkou podle mne je, že tam, kam míří socialismus, by se podle něj demokracie také dostala i bez této násilné revoluce a extrémismu - tedy že socialismus a demokracie lze skloubit. Proto navrhuje v poválečném uspořádání státu maximálně tři strany (pravo, levo a střed), velké regulace průmyslového vlastnictví, částečné vystěhování menšin, které ve státě nechtějí žít apod. Teď už rozumím jeho souhlasu s Národní frontou, znárodňovacími dekrety, vysidlováním Němců, a nakonec i té smlouvě se Stalinem. Představoval si, že by měla vzniknout československo-polsko sovětská aliance, a podobně upřímně (naivně) věřil opět v podepsané dohody. Největší posilou tohoto přesvědčení bylo, že Velká Británie v roce 1942 podepsala se Stalinem podobnou dohodu o spolupráci v poválečné Evropě a to na celých 20 následujících let.
Tedy - dr. Edvarda Beneše si vážím za jeho myšlení a rozumím nyní lépe všem jeho krokům. Je mi líto, že stál dvakrát v čele státu v nejtragičtějších okamžicích naší republiky (každému státníkovi by stačil jen jeden z nich), ale domnívám se, že svým ideálům (nebo masarykovsky pokračovatelským) se nezpronevěřil. Jen jako nejvyšší byrokrat (nikoliv "vůdce") nedokázal nebo nemohl nebo nestačil na vnější tlaky, které byly prudce nedemokratické, stal se minimálně dvakrát obětí podvodu, lži, lsti a vydírání a - nedodržování dohod.
Při čtení těchto myšlenkově konzistentních textů, jejichž principem i cílem je obrana demokracie, mnou prostupoval čím dál větší stesk a deprese, když jsem si o to intenzivnější představil, v jakém politickém kontextu se nyní nacházíme, koho máme na hradě nyní, kdo vede vládu a jaké hodnoty se staly alfou a omegou dnešní doby. Hluboce se, pane dr. Beneši, před Vámi skláním. Ano, myslím, že jste se zasloužil o stát a o kulturu politického myšlení. Před Vámi samozřejmě TGM, a pak už jen Václav Havel.