• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 53 knih

Nové komentáře u knih Edvard Beneš

Paměti

„Skvělá kniha“
— Abroš

---

Mnichovské dny

„Vzpomínky jednoho z nejdůležitějších aktérů na jednu z největších tragédií v dějinách Československa. Je to psané bez příkras, kdy zaznamenal i třeba pouze slovní odpovědi diplomatů Velké Británie a Francie (v některých případech si je vyžádal písemně, což se jim vůbec nelíbilo, nechtěli, aby bylo někde zaznamenáno jejich absolutní selhání na diplomatickém poli). Velkou výhodou knížky je, že se odkazuje na dokumenty (komuniké, různé návrhy, zprávy o jednání, depeše atd.), které jsou součástí přílohy (v zápatí je obecně uvedené číslo stránky, kde se pak dokument nachází). Ve vlastním vyprávění vybírá z takovým dokumentů to nejdůležitější, ale určitě stojí za to si je pročíst celé. Radostné čtení to teda ale vůbec není, to, jakým způsobem jednala Velká Británie a Francie s Československem nemá v dějinách diplomacie obdoby. V té době se už navíc vědělo, co je Hitler zač, stačilo si poslechnout jeho projevy, přečíst Mein Kampf nebo jen sledovat likvidaci veškeré opozice v Německu, případně sledovat jeho dosavadní činy.“... celý text
— xulij01

---

Listy důvěrné

„Láskyplné dopisy jsou zajímavým nahlédnutím do pracovního i osobního života manželů Benešových. Beneš píše ze zahraničí zejména o tom, jak probíhala různá jednání a paní Hana zase podává manželovi zprávy, co se děje doma, např. jak tráví své dny v lázních, o svém kontaktu s Alicí Masarykovou nebo jak pokračuje stavba domu v Sezimově Ústí. Vzhledem k odloučení se v korespondenci nutně objevují i domluvy, kdo kdy přijede, kde se manželé opět setkají atd. Možná spíše než vlastní obsah dopisů zaujme čtenáře vzájemná úcta a láska, která je z každého dopisu cítit. Svědčí o tom například tato upřímná slova paní Hany: "Obětí jest, že Tě ztrácím každou chvíli a na tak dlouho a že život jest tak kratičký." "Jest tak zdravé u Tebe všecko, silné a krásné. Tvé city, Tvé myšlenky - jako celá Tvoje práce. A já cítím, jak jest třeba děkovat Bohu za to, že jsi - a mé srdce jest naplněno pokorou a vděčností." Z jejích slov cítíme, jakou byla svému manželovi pevnou oporou: "Těším se, až budu zase s Tebou v blízkosti Tvé práce, myšlenek a plánů." "Já jsem šťastna Tebou a vším dobrým, účelným, bystrým a krásným, co stále děláš." "Jsem šťastna, že nám Bůh dal jít a poznat cestu pravdy, lásky a zásad a jsem klidna." Eduard Beneš ukončuje své dopisy láskyplně např. slovy "Vzpomínám na Tebe denně s láskou, a těším se mnoho na návrat. Líbá Tě Tvůj Eda" Knížku korespondence vhodně doplňují fotografie ze života manželů Benešových. Knížka stojí za přečtení - doporučuji. (Snad jediné, co bych si dovolila vytknout k jejímu zpracování jsou vysvětlivky až na konci knihy. Vzhledem k tomu, že jsou četné vysvětlivky snad ke každému dopisu, bylo bylo snad vhodnější je umístit na příslušné stránky dolů - při četbě nepříjemně ruší, že čtenář musí neustále listovat dozadu).“... celý text
— DádazPrahy

---

---

Mnichovské dny

„Nejsem žádný rusofob, ale jen těžko přehlédnout určitou paralelu této knihy se současným děním na Ukrajině. Dokonce některé současné výroky některých politických činitelů a v nich vznesené argumenty, by mohly být směle interpretovány i někdejšími aktéry dramatických a ostudných momentů. V knize prezident Beneš popisuje dramatickou a složitou situaci, ve které se náš stát ocitl a snahy o její řešení. Nemá smysl se zde rozepisovat o různých návrzích, přicházející z jedné druhé či třetí strany, a které měli vždy v sobě nějakou míru ústupku českého státu v rámci předkládaných a záměrně zkreslovaných, překrucovaných, či zcela smyšlených, a v zahraničí takřka bez pochyb přijímaných, argumentů. Ukazuje dobový obrázek, kdy se z Československa stalo lákavé sousto ze kterého po zakousnutí se hned tří států, zůstalo jen torzo ohlodané kosti. Z hlediska rozhodnutí, tak jak bylo učiněno, ve smyslu bránit se či nebránit, jsem zastáncem toho, že vyplývalo zcela v duchu možností tehdejšího Československa a ač bylo veřejností přijato jako zrada spojenců a následně především vlastní politické reprezentace, hodnotím ho jako uvážené, odpovědné, vysoce vizionářské a v tomto kontextu, kdy věděl, že bude přijímáno vlastním obyvatelstvem velice negativně, vyžadující i značnou míru osobní odvahy. Pravdou je, že prezident Beneš, byl velký politik a politice, té mírové, věřil. Nebyl ale válečník. Pravdou také je, že kdyby byla zvolena varianta války, minimálně evropské dějiny a její uspořádání by se od tohoto okamžiku s vysokou pravděpodobností vyvíjeli velmi odlišně.“... celý text
— milan3144

---

Šest let exilu a druhé světové války

„Knihu jsem jenom prolétla, Beneš ( už vzhledem ke svému zdravotnímu stavu) na prezidentování neměl. Nedokázal komunikovat s vládou a ta demise/ nedemise přivedla k moci Klému a jeho partu. Jeho okolí tajilo tristní zdravotní stav, národ neměl vědět, že na Hradě sedí bezmocný stařec. Vzhledem k tomu, že měl Beneš dlouhodobě dobré vztahy s Janem Masarykem, tak dodnes nechápu, proč JM demisi nepodal. Vrátil se z Moskvy jako Stalinův pohůnek, ale už Beneš se vrátil z Moskvy jako Stalinúv pohůnek. Nikdo ho nenutil, aby tam jezdil, Britové ho naopak od téhle cesty odrazovali.“... celý text
— helena8303