helena8303 komentáře u knih
Knížka se mi dostala do ruky náhodou, měla jsem o Islandu jenom mastnou potuchu. Že tam asi nerostou banány a neběhají antilopy.
Autor je zapálený milovník Islandu a podal čtenáři hromadu informací, čtivým a zábavným způsobem. Je rozený vypravěč a čtivě by zpracoval i návod na čištění filtru u pračky.
Od počátků až k dnešku, zkrátka počasí nic moc, ale rozhodně se tam nenuděj.
Pan Bjarnason je člověk otevřené mysli, s nadhledem bere i různé pohromy, prostě všechno zlé je k něčemu zase dobré a přežít se dá všechno.
Z knížky se na mne přenesl kousek autorova optimismu. Potřebovala jsem to jako sůl.
( Jenom jsem někdy váhala, jestli mě pan Bjarnason trochu chvílema netahá za nohu. Ale i kdyby, trošinku nadsázky nezaškodí, plný počet bodů. Za dobrou náladu, kterou je ten spisek přímo prosáklý. A přenesl ji i na mne. )
Je to čtivé, nejde přestat. Autor má delikátní smysl pro humor, bezuzdá sranda stříká ze všech stránek.
Válela jsem se smíchy, už když jsem si přečetla reakce čtenářů na tuto agroanarchistickou kuchařku.
Kravina na kvadrát! Výplod šílence! Debilní paskvil!
( Petr Šus, produkční filmu Trhák )
Něco mezi Havlovou Audiencí a Felixem Holzmannem.
( Pepa z vesnice )
Fašistický názory starýho bilýho páprdy!
( Markétko, manažerko neziskové organizace )
Typická hypomaniakální grafománie!
( MUDr. Mnislav Chromý, psychiatr )
Nedá se podle toho nic uvařit, natož to žrát!
( Zdeněk Pohlus, šéfkuchař, držitel michelinské hvězdy )
Já bych všechny ty šútrhendy zakázala !
( Vlasta Zelňáková, důchodkyně )
Old Shootterhandy u nás v kavárně nechceme!
( Jakub Frynta, pražský kavárník a barista )
Četlo se to samo, byla jsem smutná, že kniha není ještě tlustší.
Přečetla bych to i ve slovenštině, ale v českém překladu to bylo lepší.
Pro mne nečekaný pohled na Čínu. I když jsem věděla, že je velká a národnostně i kulturně pestrá, tak mě překvapilo, jak je to tam všude jiné.
Moc děkuji autorovi za přiblížení - pro nás - exotické země.
Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Je to mrazivé, lekla jsem se, jestli nejsem také deprivant. Snad né.
Kniha je dobře přístupná i běžnému čtenáři, za srozumitelnost patří panu Koukolíkovi a paní Drtilové poděkování.
Smutná knížka , i když se autor místy pokoušel dodat i prvky humoru. Od doby jejího napsání se zas tak moc nezměnilo. Podobný příběh by se mohl odehrát i dneska.
To potom člověk chápe arabskou moudrost, kde se praví, že lepší je tyranie než anarchie.
( Platí to asi nejenom v zemích s arabským obyvatelstvem. Asi všude. )
Přečíst by si to měl každý, kdo s planoucím zrakem bojuje za nějaké výhody pro svůj speciální národ, náboženskou konfesí, ten nejlepšejší systém vládnutí, nebo jen o kus půdy, o zdroje, o cokoli. Nestojí to za to.
Půvabná knížka , čtivým způsobem objasní laikovi původ a vývoj významu jednotlivých slov.
Navíc doplněná veselými ilustracemi, které se vztahují k obsahu kapitol.
Navíc autor měl dobrý nápad, v závěru knihy je tajné heslo, pomocí kterého si čtenář může přečíst i polední, sprostou, kapitolu na internetu.
Takže, sprosťáci hurá do knihkupectví, za rozumný peníz si pošušňáte.
Dalo by se i říci, že je to knížka pro široký okruh čtenářů. Na své si přijdou kavárníci i dezoláti.
Události, popsané oběma aktéry - hybateli dějin.
Osobně mi přijde smutně zajímavý osud Oskara Krejčího. Posloužil, aby byl posléze kopnut do hýždí. Dobře mu tak. Podej čertu prst…
Poslouchám na ČRo.
Je to opravdu lahůdka, reálie tehdejší doby očima šestnáctiletého kluka.
Dala jsem všechny hvězdičky, něco tak upřímného jsem už dlouho nečetla. Bystrým očkám mládence nic neuniklo.
Popis na tehdejší dobu běžného života v rodině obchodníka s galanterií. Ale strašně zajímavé pro současníka, jako bych se přenesla o desítky let zpět.
Přečteno jedním dechem.
Neotřelý pohled na různé problémy, historie se prolíná se současností.
Nejvíc mě zaujal pohled na hnutí Malcolma X. Srovnání Malcolma s Martinem Lutherem Kingem.
“ Jedině, co pro nás může bílý muž udělat, je dát nám čas a prostor, abychom to sami dokázali. Hlavně ať nám k čertu přestane svými milodary vnucovat svůj způsob života, o který my nemáme zájem. “
To byly základní téze Malcolmovy ideologie.
Sám prodělal pozoruhodný vývoj a svým životem ukázal, že to jde. I bez královských rad a charity bílých.
Kniha popisuje cestu na jih, ale řeší i velmi současné problémy. Na prvotinu pozoruhodně kvalitně napsané.
Strhující příběh, nejvíc mě překvapilo, že se autorka umí podívat na věc z hlediska obyčejných lidí. Kterým je úplně fuk, jestli jim ubližuje fašista anebo partyzán.
Mám velkou radost, že i dneska má šanci získat nějakou literární cenu i poctivý autor.
Děkuji!!!
Poslouchám na ČRo.
Příběh skrývajících se židů během 2. sv. války je mrazivý. Často jen nepatrná náhoda rozhodla o životě anebo smrti člověka. Podle mne nic není horšího, než válka.
A přece lidi zapomenou a znovu a zase volají po válce. A tu válku vydávají za prevenci v zájmu míru.
Blééé
26. září v Slovenském domě ( Soukenická, p- 1 ) beseda s autorem a prodej knížky se slevou. V 17. 00. Stanice tramvaje Dlouhá třída.
Kónečné přečteno. Uff.
Něco jsem přeskočila , pan autor je vzdělanec, což já nejsem.
I já preferuji podvojnost názorů, né jedinou pravdu.
V tomhle ohledu byli stejně přísní vyznavači abrahámovských náboženství, monoteisti, jako dnešní tzv. liberální demokraté.
“ Monoteismus jako náboženství výlučné víry a jediné pravdy je tudíž neslučitelný s jakýmkoli jiným mýtem. Kdo nepřijímá jeho pravdu, je zavržen jako pohan nebo kacíř. “
Okolo sebe vidím, že přituhuje. A hlavně že systém liberální demošky vyznává jenom cca šestina lidstva!
Není to málo, Antone Pavloviči?
Ách jo.
Velmi čtivě napsaný příběh o složitém životě F. Rabelaise
Knihu přeložil géniální Pavel Eisner a je to sakra znát. Možná v originále ta kniha ani tak čtivá není.
Během četby jsem párkrát použila Encyklopedii středověku , v románu je hodně církevních výrazů. Třeba o Františkánech jsem měla úplně jinou představu.
Kniha má rozhodně co říct i k dnešku. Nechtěla bych, aby se církevní činovníci znovu zmocnili volantu a řídili životy lidí. Hmotné prostředky by na to, aspoň tady v české kotlince , měli.
Nejprve se mi chtělo knihu odložit. Peripetie okolo zplození Garpa byly pro mne moc silné kafe.
Jsem ráda, že jsem se pročetla o kousek dál. Kniha mě naprosto strhla a považuji ji za snad ještě lepší, než naprosto skvělá Pravidla moštárny.
Kéž by bylo na světě víc Garpů.
Výborné povídky autora, o kterém jsem ani nevěděla že existuje.
Jestli se Židé označují za “ Kvas lidstva, bez nichž nikdo chléb neupeče” , “ Vždy na čele pokroku” , tak z tohohle pána cítím spíš pokoru. Určitě neprahnul řídit Zeměkouli k světlým zítřkúm.
Z knížky je cítit soucit se slabými, velká pokora a životní moudrost. Zkrátka s panem Urzidilem bych ráda pobyla i na pustém ostrově.
Pochmurný román o budování třetí říše.
Podle mne zbytečně tlustý, se spoustou odboček od hlavního děje.
Ocenila jsem, že autor ač intelektuál jako stehno, přesně umí popsat i starosti obyčejných lidí.
Kniha je memento, jak snadno se podařilo Hitlerovi a spol. přesvědčit Němce, že je zachrání před rudým nebezpečím z východu.
Kdo nedštil síru na ty zvrhlíky v Rusku, byl rudý nok a zákeřný škůdce dobrého lidu.
Hernajs, co mi to připomíná ?
Ách jo.
Půvabná knížka , která by už dneska nevznikla.
Proč?
Protože Bombi Bitt, stejně jako náš Zilvar z chudobince , by skončili někde v Barnervernetu, v Klokánku , anebo v podobné instituci.
Zdá se , že za těch pár desetiletí, lidstvo mohutně pokročilo k šťastnému životu , tedy, aspoň tady v Evropě.
Ještě kousek a může se zrušit i literatura.
Ách jo.
Chytří lidé říkají, že tahle kniha stojí za přečtení. Myslím, že mají pravdu.
Malý skvost , povídky o lásce , které napsal autor někdy mezi svým sedmdesátým a osmdesátým rokem.
Bunin viděl lidem až do žaludku, nedělal si o nich nejmenší iluze. Ale i tak z povídek vyzařuje radost ze života.
Silná láska je to nejlepší, co může člověka potkat . Ale současně i to nejpomíjevější
V povídce Kaple, sotva půl stránky dlouhé, si povídají na zpustlém hřbitově děti :
“ A proč on se zastřelil? “
“ Byl moc zamilovanej, a když jsou moc zamilovaný, tak se vždycky střílej. “
***
Část povídek přeložil Jan Zábrana a napsal i nádherný doslov.
A jinak, bolševik celkem logicky Bunina zakázal. Méně logicky tažení proti Buninovi od roku 2016 podniká i pravoslavná církev.
Ách jo.