Hry a slzy

Hry a slzy
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56361/bmid_hry-a-slzy-XKk-56361.jpg 4 18 18

Jádrem rozsáhlého díla Johannese Urzidila, jež zahrnuje lyriku, eseje a převážně drobné prózy, jsou povídky odehrávající se v jeho rodné Praze. Mají převážně autobiografický charakter. Lidé, jejichž osudy spisovatel vylíčil, opravdu žili, události, o nichž psal, se skutečně staly. To jemu vyprávěl otec o strašidelném domě U devíti čertu, to on si hrával s malou Adélou, hrdinkou jedné z povídek, házel s předměstskými kluky míčem ve hře Na národy, chodíval do suterénu ke štukatérovi a obdivoval jeho díla, navštěvoval s otcem pražské chrámy i pražské pivnice, vymýšlel si kousky, jimiž se chtěl pomstít maceše, a o prázdninách putoval s otcem ze Stříbra až k Vlčí hoře, aby mnohem později našel nevlastního bratra. On byl ten chlapec, který na zasněžených Příkopech hledal v novoroční noci ztracenou peněženku, který dělal poslíčka veřejnému posluhovi Kubátovi světem klamu a tragiky a který chodil do septimy pražského německého gymnázia s repetentem Bäumelem a se svou první láskou Stellou. On byl také ten mladý muž, titulární svobodník rakouské armády, jenž uprchl z kavárny Areo a skrýval se před policii v měšťanském salóně. A zcela jistě existoval i Svatopluk Janda, jednonohý spolužák, který možná spisovateli Urzidilovi, píšícímu tehdy o velkých osobnostech české i německé kultury a hledajícímu harmonii ve vztazích mezi lidmi i národy, zachránil život, když ho po příchodu nacistů do Prahy ukryl na jednu noc ve svém sklepním bytě v Týnské uličce.... celý text

Literatura světová Povídky
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Die Verlorene Geliebte; Das Elefantenblatt


více info...

Přidat komentář

tomas6658
13.04.2024

Výbor z povídkového díla Johannese Urzidila, pražského rodáka německé národnosti. Jedná se o povídky se silným autobiografickým nábojem, ovlivněné expresionismem, sociální kritičností a křesťanským humanismem (Urzidil byl praktikujícím katolíkem a tato skutečnost se v povídkách na mnoha místech odráží). Vedle veliké míry autobiografie (postavy v povídkách mají své reálné předlohy) se povídky vyznačují svojí poetičností a tím, že je jejich námětem zhusta pražské prostředí nebo Šumava, odkud pocházela rodina Urzidilova otce. Zajímavostí je také, že v mnoha povídkách je hlavní postavou autor sám, často ukrytý za nějaké alter ego.

Sbírka obsahuje povídky, které odráží autorovo dětství a dospívání v Praze (U devíti křížů, Anton odešel, Nevlastní, Novoroční mumraj, Veřejný posluha Kubát, Repetent Bäumel). Urzidil byl synem nemajetného poštovního úředníka, původem ze Šumavy a židovské matky, která zemřela nedlouho po jeho narození. Své vzpomínky na svá studia (gymnázium) ztvárňuje v povídkce Repetent Bäumel, reflexi své vojenské služby za první světové války v povídce Noc hrůzy. V meziválečných dobách působil Urzidil jako novinář (brněnský expresionistický časopis Der Mensch, Prager Tagblatt) a jako tiskový rada německého velvyslanectv (do nástupu nacismu v roce1933). V roce 1939, za dramatických okolností (židovský původ, výrazně antifašistické smýšlení), Československo navždy opouští – svoji reflexy oněch pohnutých událostí podává v povídce Poslední služba. Přes anglický exil se dostává do USA (1941), kde se živí jako vazač knih a postupně opět jako novinář a spisovatel, občanem USA se stává v roce 1946. Vyjma své novinářské a spisovatelské činnosti (jednatel Ochranného svazu německých spisovatelů v Českých zemích, příslušnost k literárnímu spolku okolo kavárny Arco – především Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel a další, činnost v expresionistických a antifašistických spolcích) se Urzidil zabýval také studiem díla významných českých výtvarných umělců (především Václava Hollara, Emilla Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Tato záležitost je obsažena v povídce o životě Václava Hollara Slonice. Z mého pohledu se jedná o velmi zajímavé, poetické čtení, prodchnuté autorovými ideály křesťanského humanismu a lásce k venkovské přírodě, se sociálně-kritickými prvky. Urzidil těmito povídkami přináší zašlý obraz a genia loci počátku 20. století a tehdejší Prahy. Krásné, poetické a lidské

helena8303
04.09.2022 5 z 5

Výborné povídky autora, o kterém jsem ani nevěděla že existuje.
Jestli se Židé označují za “ Kvas lidstva, bez nichž nikdo chléb neupeče” , “ Vždy na čele pokroku” , tak z tohohle pána cítím spíš pokoru. Určitě neprahnul řídit Zeměkouli k světlým zítřkúm.
Z knížky je cítit soucit se slabými, velká pokora a životní moudrost. Zkrátka s panem Urzidilem bych ráda pobyla i na pustém ostrově.


yaja8823
29.07.2021 3 z 5

Povídky se čtou sami, velmi rychle, jsou někdy napínavé a někdy smutné....nejvíce se mi líbila povídka posledni o "Slonici", o tom jak sám umělec putoval přes Rýn s kamarádem, který vlastnil slonici, dělal rytiny, ale hodně se zadlužil, a v podstatě zůstal celý život nedoceněn...zemřel v chudobě....

sika444
29.07.2019 5 z 5

Skvělé.

lik009
26.01.2019 5 z 5

První dvě povídky mne příliš nebavily, poté jsem byl ale naprosto unešen.
(Nejen) Krásné příběhy ze života autora. Dýchne na vás atmosféra Prahy 19. a první poloviny 20. století. Někdy krásná, jindy hrozná.
Při čtení jsem se často cítil velmi melancholicky, pomíjivost života z knihy často čiší.