• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Johannes Urzidil

Pražský triptych

„Urzidilovo hledání ztraceného času. Zatímco autorovy šumavské povídky jsou doslova uhrančivé, zde jako by se na některých místech nemohl dostat dál. Jsou zde silná místa (Kauza Wellner), jinde je autor rozvleklý a sebestředný. Přesto stojí za to jej číst, neboť svět, který je zde zachycen, dávno zmizel.“... celý text
— sika444

---

O české a německé kultuře

„Takové plkání o všem možném, hlavně o Kafkovi a Mileně Jesenské. Jde však spíš o drby (i když u Kafky byly zajímavé postřehy). Kniha nepřináší hlubší podněty ani k česko - německým vztahům.“... celý text
— sika444

---

Pražský triptych

„Soubor pěti povídek s ústředním motivem Prahy a lidí s ní spojených, se kterými se Urzidil buď za svého života setkal, nebo s nimi byl obeznámený formou městských legend. Povídky jsou do cyklu spojeny formou motivu středověkého oltáře se skříní, pravou a levou tabulí, predellou a nástavcem. Sbírka se řadí do autorova vrcholného tvůrčího období – byla vydána v roce 1960. Urzidil je napříč povídkami jakýmsi autobiografickým svědkem a zapisovatelem příběhů pražských rodáků, mnohdy svým naturelem podivínů nebo bizarních postav, jejichž životní cesty a osudy jsou líčeny pro autora typickým náboženským prizmatem jako důležitá humanitní poselství o životě a všem, co jej přesahuje. Ať se jedná o legendu o „znesvěcení“ korunovačních klenotů jistým Virgilem Suchým, příběh, který vypravěči přibližuje jeho svérázný otec, příběh rodu Wellnerů, starého pražského německého rodu převozníků a osud jejich syna Helmutha, ústřední povídku kumpána pražských německých básníků a bohémů Karla Weiβensteina a líčení jeho neuvěřitelného života, nebo tragický příběh nadaného mladého básníka Karla Branda či snový příběh o pražském německém divadle a lidech kolem něj, povídky jsou laděny humanisticky, formou pohledu na „velké“ dějiny prostřednictvím jejich „malých“ a často podivínských aktérů. Jsou to podobenství o proměnlivosti a pomíjivosti života v konfrontaci s absolutními a stálými konstantami lidské viny, osamění, životních ztrát a smrti. Střet úsilí a snah těchto postav o plnohodnotný život a jeho protikladu v podobě jejich lidského selhávání, na pozadí událostí, které je přesahují a které nemohou žádným způsobem kontrolovat. Ústředním motivem či hlavní „postavou“ všech příběhů je Praha, ono tajemné starobylé město, spojeno s Golemem i středověkou slávou českých králů, jakožto i s potýkáním a stýkáním české, německé a židovské kultury a etnicity z období autorova mládí a dospělosti. Urzidil, jeden z přidružených členů tzv. Pražského kruhu, volného sdružení pražských literátů kolem Maxe Broda, Franze Kafky a Franze Werfela, měl možnost tento multietnický, multikulturní a multináboženský kvas pozorovat a propojovat jeho jednotlivé komponenty – jako pražský Němec a zároveň syn židovské matky, spojený mnoha vazbami na české literární prostředí a kulturní kruhy. Svým osobitým silným sociálním a náboženským cítěním způsobem reflektuje příběhy rozličných pražských postav a postaviček a zasazuje je do vyššího významového komplexu „věčné“ a majestátní Prahy, města, které popisuje jako „urputné, bojovné a hrozivé. Žít v něm mohlo být podivuhodně napínavé a vzrušující, ale nikoli příjemné“. Úchvatný pohled do (ne)dávných dějin Prahy prostřednictvím dnes neprávem pozapomenutého spisovatele, který s Prahou byl i v období svého exilu neodmyslitelně spjatý a který jí nejen touto povídkovou sbírkou vzdává svůj hold.“... celý text
— tomas6658

---

---

Hry a slzy

„Výbor z povídkového díla Johannese Urzidila, pražského rodáka německé národnosti. Jedná se o povídky se silným autobiografickým nábojem, ovlivněné expresionismem, sociální kritičností a křesťanským humanismem (Urzidil byl praktikujícím katolíkem a tato skutečnost se v povídkách na mnoha místech odráží). Vedle veliké míry autobiografie (postavy v povídkách mají své reálné předlohy) se povídky vyznačují svojí poetičností a tím, že je jejich námětem zhusta pražské prostředí nebo Šumava, odkud pocházela rodina Urzidilova otce. Zajímavostí je také, že v mnoha povídkách je hlavní postavou autor sám, často ukrytý za nějaké alter ego. Sbírka obsahuje povídky, které odráží autorovo dětství a dospívání v Praze (U devíti křížů, Anton odešel, Nevlastní, Novoroční mumraj, Veřejný posluha Kubát, Repetent Bäumel). Urzidil byl synem nemajetného poštovního úředníka, původem ze Šumavy a židovské matky, která zemřela nedlouho po jeho narození. Své vzpomínky na svá studia (gymnázium) ztvárňuje v povídkce Repetent Bäumel, reflexi své vojenské služby za první světové války v povídce Noc hrůzy. V meziválečných dobách působil Urzidil jako novinář (brněnský expresionistický časopis Der Mensch, Prager Tagblatt) a jako tiskový rada německého velvyslanectv (do nástupu nacismu v roce1933). V roce 1939, za dramatických okolností (židovský původ, výrazně antifašistické smýšlení), Československo navždy opouští – svoji reflexy oněch pohnutých událostí podává v povídce Poslední služba. Přes anglický exil se dostává do USA (1941), kde se živí jako vazač knih a postupně opět jako novinář a spisovatel, občanem USA se stává v roce 1946. Vyjma své novinářské a spisovatelské činnosti (jednatel Ochranného svazu německých spisovatelů v Českých zemích, příslušnost k literárnímu spolku okolo kavárny Arco – především Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel a další, činnost v expresionistických a antifašistických spolcích) se Urzidil zabýval také studiem díla významných českých výtvarných umělců (především Václava Hollara, Emilla Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Tato záležitost je obsažena v povídce o životě Václava Hollara Slonice. Z mého pohledu se jedná o velmi zajímavé, poetické čtení, prodchnuté autorovými ideály křesťanského humanismu a lásce k venkovské přírodě, se sociálně-kritickými prvky. Urzidil těmito povídkami přináší zašlý obraz a genia loci počátku 20. století a tehdejší Prahy. Krásné, poetické a lidské“... celý text
— tomas6658

---

Kde údolí končí

„Soubor Urzidilových autobiografických povídek z Prahy a českých zemí, vzpomínky na jeho mládí a dospívání, se zaměřením na střetávání a prolínání se českého, německého a židovského živlu. Povídky reflektují období od začátku 20. století a postupného rozkladu Rakouského mocnářství, přes události první světové války, následného rozpadu císařství a nastolení Československé republiky, jakožto i život sudetských Němců v odlehlých oblastech šumavského pohraničí, nástup německého nacismu a druhou světovou válku, až po vyhnání sudetských Němců z poválečného Československa. Jedná se o výbor ze tří autorových povídkových sbírek: Die verolorene Geliebte, Die erbeuteten Frauen a Bekenntnisse eines Pedanten. Urzidil, pražský Němec, po matce židovského původu, odráží v povídkách společenské ovzduší dané doby a přidává autobiografické prvky, včetně vzpomínek na své blízké, především na svého svérázného otce a jeho vlivy. Pokrývá také své peripetie jakožto vojáka v první světové válce a svědka vzniku nové republika, i své poválečné zážitky pramenící z pobytů v pohraničí u sudetoněmeckých příbuzných. Reflektuje také následné obsazení Československa nacistickým Německem a jeho dopady na pražské Židy, Němce i Čechy. Povídky jsou psány velmi poetickou a nábožensky-kontemplativní formou, ve které se odráží Urzidilova hluboká celoživotní zbožnost. Skladba povídek postupně graduje, od nostalgických vzpomínek na vlastní dětství a rodinu, přes spíše stále ještě úsměvné vlastní válečné peripetie a následný popis mnohdy obtížných životních osudů venkovských obyvatel Šumavy, přes mezní a dramatické situace spojené s nástupem nacismu a jeho fatálních dopadů na životy sudetských Němců, Čechů i Židů. Vedle zmíněného duchovního a poetického ztvárnění je velmi patrný motiv odsouzení bezpráví a útlaku vůči jakémukoliv z výše zmiňovaných etnik, vyplývající z autorova původu a ze skutečnosti, že byl mimo své silné víry v boha i přesvědčeným humanistou a antifašistou. Mé první a velmi vydařené literární setkání s Urzidilem. Rozhodně ne poslední.“... celý text
— tomas6658