Demokracie jakožto problém
Alain De Benoist
Demokracie představuje problém: problém ve smyslu otázky, kterou je nutné vyřešit. Alain de Benoist v této krátké knize bourá zažité předsudky o demokracii a ukazuje, že evropskou civilizaci provázela již od počátku. Dokládá, že problémem není samotná idea demokracie, nýbrž její současné chápání a praxe. Demokracie je vláda lidu, a zatímco liberální demokracie chápe lid jako pouhý součet atomizovaných jednotlivců, de Benoist jej chápe jako konkrétní kulturně-historickou kontinuitu. Tvrdí, že cílem liberální demokracie je depolitizace veřejného života, redukce dějinotvorného vládnutí na pouhé technické řízení. Liberální demokracie může vést k vládě odborníků neboli „liberální nedemokracii“. Dosažení efektivní demokracie je možné posílením prvků přímé vlády lidu, zavedením možnosti odvolání volených zastupitelů, jakož i návratem k chápání občanství jakožto podmíněného sounáležitostí k společenství, jež stojí na sdílených hodnotách. Autor zdůrazňuje, že efektivní demokracii jsou vlastní mnohé prvky, které jsou v současnosti potlačovány. Preferuje takové pojetí demokracie, které vedle principů svobody a rovnosti neopomíjí ani kulturně-historické bratrství. Český překlad původního textu z roku 1985 je doplněn dvěma autorovými pozdějšími esejemi.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2022 , Sol NoctisOriginální název:
Démocratie: le problème, 1985
více info...
Přidat komentář
Demokracie. Grandiózní, že? Tímhle velkolepým termínem se tu už staletí ohání kdejaký politik ve sněmovně, občan na ulici, diktátor při projevu, nebo opilec ve škarpě - jenže ona ta definice není tak snadná jako vás to naučili papouškovat na základce pár větami z osnov a jak si to lidi malují ve své hlavě. Málokdo ví, co to vlastně znamená. Ale každý to používá jako jasně formulovaný pojem. Stejně jako manželství, které mimochodem taky bylo "znormováno" do své podoby za určitým důvodem, za vším vlastně můžete hledat nějakou politickou motivaci někoho, kdo si chce namastit kapsu (třeba migranti, jejichž příliv existuje jen protože platit cizincům, kteří vezmou cokoliv za méně, je lepší, než zvýšit plat řadovým občanům-dělníkům, ale jakou to pak bude mít budoucnost pro jeho zemi, to už je nezajímá). Vždycky, když vidím lidi, jak proti něčemu protestují nebo vyjadřují vehementně svůj názor, je jejich protest povrchně zaměřen jen na kritiku současné vlády, na kterou jsou nasraní za to, že něco zdražila a "neudělali jak slibovali" / "mám se teď hůř, než jsem se měl loni" (což je, jak zjistíte po přečtení tohohle, tak nějak jediná možnost toho, co vláda stejně musí udělat). Linie mezi oligarchií a demokracií je mnohdy tenčí, než si myslíte a stejně tak to, co se vlastně za demokracii, nebo její určitou formu a praktiky může považovat. A liberalismus, který si s pojmem demokracie řada lidí zaměňuje jako synonymum nakonec vlastně může být tím, co demokracii ničí. A to říkám jen "to jasné". Protože, víc než cokoliv (a že mě tahle kniha upřímně bavila), tak hlavně mě přiměla přemýšlet nad tím, jak málo obecně člověk ví v rámci čehokoliv ve společnosti, v životě. Máme tu zástupy idiotů, co říkají definice, protože je jejich pohled na realitu zjednodušen. Další dobrý příklad: "Bůh je chlápek v oblacích" - "Letěl jsem letadlem a v oblacích jsem nikoho neviděl, takže vím, že něco jako Bůh neexistuje" (Ne, kámo, ty ani nedokážeš tu ideu Boha definovat, v tom je ten problém). Ano, věci jsou často definovány ne proto, že by tak ve skutečnosti byly, ale protože to je nejjednodušší možný způsob, jak to někomu vysvětlit, aby byl schopen to NĚJAK pochopit. Láska. Víra. Život. Ve všech oblastech je toho řada, co člověk nechápe, protože žije život "zjednodušených definicí", který mu umožňuje pak mít sebevědomí říct "Jdu protestovat proti vládě, protože mi zdražili rohlíky, jsou to svině, co jen hrabou, bla bla bla, ten je šmejd, že může za tohle, tenhle šmejd, že může za tohle", což je ekvivalent malého dítěte, které se snaží prosadit názor, který je zakořeněný v nějaké umělé myšlence, nebo idealizaci něčeho. Bohužel v téhle pozici je většina lidí, chytí se nejjednodušší definice, aby ji mohli zasadit do své "reality", do své "myšlenky" (jsem naštvanej... co s tím udělám? Obviním někoho). Jenže Svět, je tisíckrát komplikovanější, než tohle. Má spousty pohyblivých částic, je krásný i hnusný současně. A jestli je něco, pak ne snadno definovatelný. Jestli si chcete lhát a žít ve své příjemné bublině a prochází vám to... no, neměli byste. Kdo by nechtěl, koneckonců i víra je pro spoustu lidí jakýsi záchranný kruh před hrůzami světa. Pointa je v tom, že kniha jako tahle by se dala napsat na řadu témat. Obecné vědomí lidí je ale někde úplně jinde. Je velmi primitivní a povrchové. Jak komplikované jsou mechanismy, které se okolo nás denně dějí. Jak se vše musí zjednodušovat na úroveň blbců, i třeba v rámci spirituality, protože lidi jsou prostě fakt banda tupých opic, která by to jinak nepobrala a je složitý u nich prosadit ideu, co má smysl, protože by to vyžadovalo kolektivní snahu, ale to jde proti struktuře společnosti, respektive, její chod nedává moc skutečného prostoru (to je ten falešný vstřícný úsměv západního myšlení). Nikoho nezajímá nic víc, než si nějak "splnit nutné" a pak si jen užívat... což ale nikoho nikam nedovede. Reakce je pak jen frustrace, která nemá opodstatnění v realitě. Tahle kniha nejenže demokracii rozebírá v její pravé podobě a zasazuje ji v rámci hutného množství poznámek pod čarou a citací do jakéhosi rámce, který vám pomůže pochopit, že tohle není hraní na písečku, ale i komplexní problém, ale třeba vám pomůže pochopit i proč se řada věcí dnes děje, jak se děje. Text je nahuštěný ale na necelých 150 stranách i velmi k věci, čehož si cením. Athény a Island - jedny z nejstarších demokracií. Taky záleží na tom, jak komunitní je jejich zřízení, menší antická města-státy se nedají srovnávat s dnešním plošným pojetím demokracie. Je to hodně o nuancích a kontextu. Ač je kniha staršího data (1985), skoro to nejde na jejím poselství znát, protože řeší velmi starý, globální pojem... a v tomhle vydání je i tak pořád doplněna o dva další texty, z let 2007 a 2011. Sol Noctis si mě začíná pomalu získávat. Už když jsem v době vydání viděl tu obálku, věděl jsem, že tenhle text mě volá.
Jak už býva u autora zvykem, opět se jedná o brilantní intelektuální dílko. Exkurz do problematiky "demokracie" s mnoha zajímavými argumentacemi. Jak už zmiňoval kolega v předešlém komentáři, kniha je nanejvýš aktuální, přestože byla vydána již v roce 1985.
Je potřeba pochválit i formu vydání a překladu. Od Sol Noctis opět špičková práce!
Alain de Benoist v této vzácne knize srozumitelnou formou překládá nejrůznější argumenty ohledně efektivity a smyslu demokracie. Kniha z roku 1985 je kupodivu ve většiné svých tezí a problémů, jimiž sa zabývá, aktuální dodnes. Demokracii sleduje již od antických dob a ukazuje, že je nedílnou součástí Západu již od jeho prapočátku. Též ukazuje, že ten "démos" v "demokracii" není pouhý součet jednotlivců, nýbrž kulturně-historické společenství.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Být pohanem |
2019 | Za horizontem lidských práv |
2018 | Totalitarismus: Komunismus a nacionální socialismus - jiná moderna 1917 - 1989 |
2022 | Svrchovanost zprava i zleva / Zvrchovanosť sprava aj zlava |
2022 | Demokracie jakožto problém |
V této knize jsou zahrnuty všechny myšlenky, které mi probíhaly hlavou po celý život. Tak si to taky přečtěte!