Den falešné kočky
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386227/bmid_den-falesne-kocky-WJT-386227.jpg
4
169
169
Název finského města Marrasvirta doslova znamená Smrtný proud, což v lecčems symbolizuje vyznění nejnovějšího románu od známého mistra finského podivna. Ač se příběh odehrává v jediném dni, ten den možná trvá i 100 let. Ve městě vrcholí každoroční festival, ale Kaarna, jeden z jeho organizátorů, nemá na zábavu ani pomyšlení. Právě mu zavolali z domu pro seniory, že jeho matka, trpící Alzheimerovou chorobou, umírá a on by měl co nejdříve přijet. Jaké nečekané události rozbijí Kaarnův pečlivě připravený program a nakonec převrátí naruby celý jeho život? Populární autor opět míchá kartami osudů a spojuje žánry do jedinečného finského podivna, v němž nechybí prvky fantasy, špionážního románu, hororu, ba ani detektivky nebo pohádky.... celý text
Literatura světová Sci-fi Fantasy
Vydáno: 2018 , PasekaOriginální název:
Väärän kissan päivä, 2017
více info...
Přidat komentář
Fantastická knížka plná magie a imaginace a zároveň napětí. Krásné rozuzlení příběhu a moc se mi líbilo, jak se v příběhu postupně odkrývají rodinná tajemství. Za mě top, lepší než Laura Sněžná!
„... pochopil jsem, že to, co se rozhodneme jeden o druhém si pamatovat a co zapomenout, definuje nás jako lidi a zároveň i svět, v němž žijeme.“
Představa, že mi mozek pomalu vypovídá službu a plíživě se ze mě stává slintající individuum, je ta nejhorší noční můra. Lék na demenci je zatím skutečně sci-fi, a tak si jeho možné fungování a účinky lze představovat v podstatě jakkoli. Tahle fantazie „po finsku“ je rozhodně zajímavá. Chvílemi jsem sice měla pocit, že hlavní hrdina buď sní, nebo je v rauši. Lehce pokřivené vnímání reality, lidé, kteří se schovaní za karnevalovou maskou nechovají úplně standardně, do toho levicoví revolucionáři, tajní agenti Stasi a za každým rohem kočka. No nenudila jsem se. Doporučuji čtenářům, kteří rádi otvírají svou mysl podivnostem.
Moje třetí kniha od autora a musím říct, že za mě nejslabší.
Nebo spíš prostě jiná tohle mi spíš než finské podivno, přišlo jako podivné sci-fi.
Navíc jsem toho spoustu vytušila moc brzo a po nějaké době mě začala rozčilovat i nekonečná městská honička, která tu na vás čeká.
Závěr to dost vylepšil, proto je můj dojem spíš pozitivní. Nicméně ke knize se asi vracet nebudu, to si radši zopakuju Lauru Sněžnou nebo Magického průvodce.
Tak tohle bylo bohužel hodně slabé. Četla jsem na doporučení, možná byla očekávání až moc velká, ale nenaplnila se. Konec jsem tušila velmi záhy, pořád jsem doufala, že mě autor něčím překvapí, ale až na ten další časový posun tam nebylo nic. Hvězdičku za pilousy a za to, proč jsou příběhy důležité: "bez nich bychom museli mlčet o tom, o čem nemůžeme mluvit". Další tvorbu autora nejspíš vynechám.
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Den falešné kočky od P. I. Jääskeläinena jsem sehnala v Levných knihách za cenu čokoládové tyčinky. Připadám si, jako bych někoho okradla.
"Příběhy přece nevyprávějí o skutcích, ale skutky vyprávějí o příbězích."
Kaarna se ocitl uprostřed detektivky, kde je vyšetřovatelem i pachatelem zároveň. Oběť zatím neexistuje, ale mohla by se jí stát jeho demencí trpící matka. Během pokusů odvrátit děsivou budoucnost vyplouvají na povrch neméně děsivé záležitosti minulé, realita se mísí se sny, potlačené vzpomínky s výmysly. Kdyby se to vše alespoň nedělo v den tradičního festivalu, který měli Kaarna a jeho manželka detailně naplánovaný! A kdyby se všechny kočky ve městě nechovaly tak zvláštně...
Tahle kniha má úžasnou atmosféru. Vypravěč je zcela jasně nespolehlivý, ale co za jeho zvláštním vnímáním a jednáním vlastně stojí? Psychické onemocnění, pouhá nízká hladina krevního cukru? Nebo zůstal jako jediný ve městě příčetný a všichni ostatní lžou jemu? Na každém kroku ho pronásledují hororové vize stejně jako pocity viny týkající se skutků, které přece spáchat nemohl. Jenže místo tázání se, co se děje, jsem se spíš nechala unášet myšlenkovým obsahem díla: do jaké míry je možné poznat sebe sama a jakými způsoby se v našem chování může odrážet minulost - i ta dávno zapomenutá.
Děj Dne falešné kočky dlouho moc nedává smysl, přesto do sebe vše na konci zapadne poměrně zajímavým a nečekaným způsobem. Nabízí se nicméně též možnost řídit se filosofií Kaarny samotného, který knihy nikdy nedočítá, protože na smysluplná rozuzlení nevěří. Koneckonců v tomto příběhu nejde o odhalování skrytých identit a vysvětlování motivací tolik jako o nahlédnutí do zvláštního a komplikovaného Kaarnova nitra, o objevování jeho vztahů rodinných, přátelských i romantických, o zamýšlení se nad manipulací a účelem světícím prostředky. A v knize je přímo označeno místo, kde bude nejlepší přestat číst - jak jinak než obrázkem kočky.
Doporučuji, pokud chcete zažít snový, bizarní a lehce znepokojivý příběh, na nějž budete ještě pár dní myslet.
Laura se mi líbila a s falešnou kočkou to není jinak. O žánru knihy nebudu vůbec spekulovat, je to fúze a velmi povedená. Když už jsem si myslela, že jsem všechno odhalila, tak střih a změna, i když v úplném závěru jsem se dočkala potvrzení své doměnky, a to detektiva - čtenáře vždycky zahřeje u srdce. Chvílemi mi text připomněl kamaráda z dávných časů socialismu, ctitele houbiček, který je jako pako vždycky sežral rovnou v lese a pak tam bloudil a viděl fakt divný věci... Že jo, Hans. ;) Kdyby se houbičkám dařilo i ve Finsku, mnohé by to vysvětlovalo. :)
(SPOILER)
Asi bylo chybou nechat se zlákat vidinou "finského podivna". Vytanul mi Kouzelníkův únik z reality, který se mi líbil. Někteří také v hodnocení zmiňují magický realismus. Jenže chyba lávky, nic takového to není, nejpřesnější označení je nejspíš sci-fi, ale hodně divná. Že se přesuneme do budoucnosti a do vymyšleného města, nehraje moc roli, spíš jde o to, že se děj točí kolem přelomového léku na stařeckou demenci, který má pozoruhodné účinky a vyvolává halucinace. A halucinace rozhodně nejsou magický realismus. Vše ostatní (kromě léku) by vlastně mohlo být realistické, i když poněkud přitažené za vlasy: špionáž, Stasi, socialističtí revolucionáři, vymývání mozku, záměna osob, teroristický útok... A je toho taky trochu moc, na mě až moc velká fantasmagorie. Ale zase to do sebe nakonec všechno hezky zapadne. Takovým tím způsobem, že máte pocit, že byste si měli knížku přečíst hned znova, tentokrát s vědomím, jak to spolu všechno souvisí. Jakákoli drobnost, která se vám zpětně vybaví a která třeba moc nedávala smysl, se najednou ozřejmí, což je fajn.
Místy je psaní poněkud zdlouhavé, autor popisuje věci, které by možná ani nemusel, a chvílemi to působí čistě účelově, jako by jen oddaloval další rozuzlování příběhu, ale dá se to přežít. Co si naopak mohl odpustit, jsou ty francouzáky od sedmdesátiletých stařen, rozepínané poklopce nebo zavádění čehosi kamsi. Nemám pocit, že by to děj někam posouvalo nebo že by se bez toho knížka neobešla. Ale jak autor na jednom místě píše, spisovatelé nedětské literatury prý myslí pořád na sex, tak asi ví, o čem mluví.
Každopádně je tohle docela zajímavá knížka, která vám i po dočtení bude ještě chvíli vrtat hlavou. Jako pilousi.
Pěkně to s námi koulí ten pan Jääskeläinen :). Nejdřív to se všemi těmi pětiokými a sedminohými kočkami vypadá na pořádně ulítlé finské podivno, ale chyba lávky! Ono se z toho vyklube skvěle promyšlené a moc dobře napsané v podstatě sci-fi, které je nohama na zemi a kde všechny ty divnosti mají svůj význam. Všechno do sebe postupně krásně zapadne a fikaný závěr je báječnou třešničkou na dortu.
Mohu jen doporučit.
---
"Lidi, co nevyrostli, jsou lidsky bezvýznamnější než dlouháni. Ne přímo kvůli tomu, že jsou malí, (...) ale je vědecky prokázané, že lidi menšího vzrůstu jsou považováni za méně důležité jak v očích ostatních, tak ve svých, a to je to, co rozhoduje."
---
"V očích Alice jsem pochopitelně byl strejc středního věku. Poté co jsem do onoho věku dospěl, uvědomil jsem si, že pro mladého člověka je stáří vzdálená země, do níž časem připlachtí nějaká jiná, zcela hypotetická verze jeho samého."
---
"Zamyslím se nad tím podrobněji až bude čas."
Má právo falešná kočka změnit identitu člověka ve jménu společenského dobra? Která pravda je pravda? Které dobro je zlo a které zlo dobro? Je pod maskou pravá tvář? A co čas? Běží dozadu nebo dopředu?
Do posledního detailu přesně načasovaný příběh o hledání identity jednoho člověka. Bravurní kousek. Mňam.
Opravdu bombový závěr, který se ovšem dal tušit už zhruba od půlky knihy. Nabízí se ovšem otázka. Bylo to tak doopravdy nebo nás k němu dovedl další falešný kočičí mutant? A je to vůbec důležité? Teprve v závěru knihy jsem pochopila větu z anotace "Ač se příběh odehrává v jediném dni, ten den možná trvá i 100 let." Koneckonců co může čtenář čekat od autora Literárního spolku a Magického průvodce, že?
Nějak jsem se do téhle knihy nemohla začíst, pak mi přišlo, že už jí čtu nějak hrozně dlouho, chvílemi jsem vůbec nevnímala text... Literární spolek a Magický průvodce mě bavily víc, ale zase musím říct, že konec mě dostal! Geniální rozuzlení...
Jeden dlouhý den plný (falešných?) mluvících koček, plný zvláštních setkání nejen s metalovo-gotickou krejčovou, personifikovanou smrtí a tajnými agenty, ale také plný poznávání vlastního já hlavního hrdiny, které je obestřeno nejedním tajemstvím. Konec mi doslova vyrazil dech a celé to hledání nemocné matky se posunulo na úplně jinou úroveň.
Jääskeläinen byla láska na první pohled. Miluju nechat se unášet jeho příběhy, nic neřešit, nad ničím se nepozastavovat, prostě jen být přítomna tomu všemu. U jeho děl dávám jen průchod své fantazii.. Jediné snad - stále doufám, že se vrátí k té lehké "pohádkovosti" jako u Laury.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
(SPOILER) Námět super, snaha poznat "jak to tedy bylo" také, ale asi mne rozčilovalo to, že si autor furt dokola a dokola nechával matku utéct.