Den sedmý
Jü Chua
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311078/bmid_den-sedmy-L8n-311078.jpg
5
49
49
Jang Fej, hlavní postava a průvodce románem se probouzí do kalného rána po noci plné kakofonie zvuků demolovaného zdiva. Zvoní telefon. Zdvořilý, ale nekompromisní hlas mu připomíná, že na dnes na 9.30 je stanovena jeho kremace. Je připraven? Přijde včas? Vydává se na cestu ulicemi zahalenými hustou neproniknutelnou mlhou. V přijímací místnosti pohřebního salonu rozpačitě zjišťuje, že není vhodně oblečen, že nemá urnu ani pohřební místo... Takto rozostřeně a groteskně začíná nejnovější román čínského autora Jü Chua Den sedmý. Jang Fejovy další kroky míří do Země nepohřbených, kterou putuje následujících sedm dní. V retrospektivě se dozvídáme jeho osobní příběh a nasloucháme vyprávění dalších mrtvých a nepohřbených, lidí většinou z okraje společnosti, které cestou náhodně potkává. Ač s notnou dávkou nadsázky, román nabízí nesmiřitelně kritický pohled do současné Číny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , VerzoneOriginální název:
Ti čchi tchien, 2013
více info...
Přidat komentář
Nezaujalo a nebavilo. Anotace mne zaujala slovy: "nesmiřitelně kritický pohled do současné Číny", nic takového jsem ale v knize nenašla (to i Gogolův Revizor tepal svůj režim stokrát víc). Drobné zřídkavé připomínky tuposti místních úředníků (hodnostářů) a jejich činů, podpořených vydatnou korupcí, nebyly žádným významným prvkem.
Fantaskno v autorově podání mne také nebavilo: sedm dnů nemělo žádný důvod, v Zemi nepohřbených setrvávali kostlivci i celé roky, stejně jako tam různě dlouho putovali. Autor tu dobu použil prostě jen pro výpravu do minulosti hrdiny a několika dalších postav, s nimiž se setkal tam i tu.
Nejzajímavější byl bezesporu porod, kterým hrdna přišel na svět.
Prostá forma, za níž se skrývá příběh několika postav. Tragédie jejich životů vyplývá z reality současné Číny. Na rozdíl od "Dvou liangů ..." mne však ta prostota jazyka a prostota příběhů přece jen tolik nedojímaly,
Skok v autorově díle od začátku (1.román Žít! z r.1993) k tomuto zatím poslednímu románu(2013) byl zajímavý – je znát změna, přitom zůstává svůj a v pohledu na současnou Čínu nepřehlédnutelný. Opět nechybí nadsázka, ve smrti jako v jednotlivých příbězích života. Kdo se obává číst o smrti, mrtvých, přichází v tomto případě o hodně. Zde tento svět není morbidní a vlastně ani smutný, naopak je plný vzájemnosti, lidskosti, přátelství, které však jak to u lásky bývá nejsou ochuzeny o city, včetně vášně na jedné straně a zlosti na druhé. Je to nejen obraz jednotlivců, ale hlavně celé společnosti – od korupce, přes sociální rozdíly až po násilí. Upřímně možná (bohužel?) v této čínské najdeme i kus té naší….
Tohle se mi hodně líbilo a je jenom dobře,že Asie není jenom Murakami.Netřeba se smrti bát....80%.
Už autorův román Žít! mě celkem rozsekal. Dnu sedmému se to podařilo taky, i když méně. Říká se, že před Smrtí, jsme si všichni rovni. A co když ne?
Dojemné, čtivé, smutné a místy i veselé - nebo spíš úsměvné - čtení o obyčejných lidech, kteří jsou v Číně až na tom posledním místě. I po smrti...
"Když se jako turista ubytujete v čínském hotelu, je celkem pravděpodobné, že na konferenčním stolku najdete upozornění Zákaz kouření a hned vedle popelník. Tak o tom chci psát - o popelníku vedle nápisu Zákaz kouření."
Yu Hua a jeho obraz čínské společnosti jako obvykle dokonale čtivý a podmanivý, a po dočtení jen pocit bezmoci a naprostého hnusu.
Po smrti je lépe než za života, takováto filosofie se mi nelíbí, proč by měl být život pozemský jen útrpným čekáním na to dobré, co přijde až po smrti...? Čím víc snad člověk za života trpí, tím lepší bude jeho "posmrtný život?" Ať tak či tak, pro postavy tohoto magického románu to ne vždy platí, spíše by se dalo říct, že to pro ně neplatí bez výjimky.
Chudá vrstva čínské společnosti v dnešní době je zkrátka něco, o čem není žádoucí psát a co není žádoucí šířit do světa. Čína je mocná, umí si podmanit kus světa, koupit celé ostrovy a jiné postavit, podplatit vlády, postavit železnice v nejvyšších polohách světa i mosty nad rozbouřenými zálivy, opět co do světového nej pohybující se na špičce, z Bajkalu ročně dovézt miliony tun ledu až do Harbinu, postavit si vlastní ropovod a rozjet projekt celosvětového propojení Belt Road new-one...ale kdesi pod tím vším miliony a miliony lidí chcípá hlady.
That´s true story. A díky, Yu Hua, že to píše, a našim sinologickým star, že to umí tak dobře přeložit.
Ani po smrti neexistuje rovnost a spravedlnost. "Ani umřít si člověk dneska nemůže dovolit."
Den sedmý vlastně začíná na konci. Zajímavý pohled na posmrtný život, emotivní, znepokojivé a často velmi jímavé příběhy propletené s životem hlavního hrdiny na jeho sedmidenní cestě, která je zároveň bystrým komentářem současné moderní Číny. V jádru pak především příběh láskyplného vztahu adoptivního otce a syna, který přetrvává dokonce i po smrti.
Román pripomína rozbité zrkadlo, v jednotlivých čriepkoch ktorého sa odrážajú osudy ľudí, spojených nejakým spôsobom s hlavným hrdinom. Zaujímavé, miestami naozaj desivé, miestami dojemné príbehy, podané z "druhej strany", na ktoré tak ľahko nezabudnem. K plnému počtu hviezdičiek mi však čosi chýba, alebo je tam toho naopak priveľa, ako podotkol kokodaros? Asi ta rozbitosť mi vadila, i keď čo iné sa stane po smrti ako to, že sa zrkadlo rozbije? V každom prípade, odporúčam.
Ze Dne sedmého mám velmi rozporuplné dojmy. Myslím, že jako Evropan nemohu plně docenit satirický osten ke skrývaným reáliím čínské společnosti a že v českém překladu je jazyk románu až příliš syrový a úsečný. Na druhou stranu je autorův námět i fantazie originální, román nenudí a vhled do života vrstev na dně státního kapitalismu poučný a místy děsivý. Jü Chua v tradici východoasijských spisovatelů navíc umí čtenáře dojmout i zcela banálními situacemi.
Možná Den sedmý trpí tím, že chce být vším najednou. Humornou satirou, sžíravou kritikou, dojemným příběhem, milostnou lyrikou, duchovní útěchou a ještě k tomu se snaží vypočítat co nejvíce čínských společenských neduhů. Na mě je toho až příliš, ale přesto četbu rád doporučím každému, kdo chce poznat Čínu i z jiné strany, než z propagačních materiálů s pandami a rudou hvězdou.
Je to asi první moje kniha, kterou bych raději shlédl ve filmové verzi, buď jako animovaný film, nebo mysteriózní fantasy v podání dlouhých, tichých záběrů poetické kamery. Den sedmý je totiž vlastně takovým filmovým scénářem.
Jü Chua je jeden z mála spisovatelů, který mě umí dojmout i naprosto obyčejnými věcmi.
Den sedmý; stručně řečeno – skvělá sonda, citlivě využitá alegorie světa mrtvých s projekcí do světa živých. Pro filmaře scénář živých obrazů, situace vystupují z řádek a čtenář přímo následuje své postavy… skvělé. Až jde mráz po zádech, tak přesvědčivé.
Den sedmý je čínská alegorie na Sartreho vržený kostky, potažmo na Piano od Jeana Echenoz. Stejně jako v tědlenctěch (takhle to říkal muj děda, takže to je slovo) dílech totiž člověk po smrti nejde rovnou do penálu, ale do čekárny krematoria. Tam si vytahne lístek a čeká na kremaci. Hlavní hrdina Jang Fej, ale zjistí, že nemá ani urnu a ani pořádnej vohoz a tak prostě jde zase ven.
Ven znamená do země nepohřbených. Kdo má hrob, dojde odpočinku v krematoriu, kdo ho nemá, získá věčný život v zemi nepohřbených. Což znamená, že tam bloudí vesměs chudí lidé. Čim dýl tam jsou, tim víc jsou kostra. Jang Fej mezi nima chodí a hledá svého otce a zpětně se čtenář dovídá jeho příběh, kterej je velmi zábavnej - tak například se Jang Fej narodil ve vlaku když matka šla na záchod a omylem porodila dírou rovnou na koleje. LOL. V podobném duchu se nesou i vedlejší dějové linky - osud jeho bývalé manželky, osudy chudých milenců z vedlejšího bytu, jeho pravá rodina a tak dále pana krále.
Krom toho je celá země nemrtvých skvělá popsaná a ke konci mi dost evokovala svět Tima Burtona z jeho raných časů. Což ale taky může být způsobeno vaječnákem, kterej jsem si k tomu při dočítání knihy dopřával.
Už první kniha Žít! od tohoto autora se mi líbila jak video best of Miloš Zeman na youtube a Den sedmý to dokonce předčil! Dávám 9/10.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Žít! |
| 2019 | Bratři |
| 2007 | Dva liangy rýžového vína |
| 2021 | Čína v deseti slovech |
| 2009 | Bratia I. |
Jazyk je podobný jako u autorova staršího románu „Žít“, ale forma vyprávění se změnila. Už není jen trýznivě emotivní. Některé pasáže jsou absurdní, fantaskní a až jízlivě vtipné (a to nemluvím jen rozhovorech mezi mrtvolami v různém stadiu rozkladu).
Do režimu v Číně se autor dost opírá. Bez obalu popisuje korupci, buranství a pohrdání státního aparátu řadovými občany. Neumím si představit, že by čeští komunisté v minulém režimu dovolili vydání podobné knihy.