Den svatého Ignora aneb Léčivý román
Pjér la Šé'z (p)
Čtyři postavy tohoto „léčivého románu“ reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet. Recenze: Tato kniha je v lecčems ojedinělá. Nevypadá jako učebnice, ale spíše jako čtivý příběh – a přitom vlastně učebnicí je. Je inspirací, jak si lépe uspořádat postoj k životu a jak lépe vyvažovat jednotlivé složky své osobnosti. „Léčivý román“ – to je podtitul a také těžiště knihy. Jednotlivé složky osobnosti jsou reprezentovány čtyřmi postavami, jež nám dobře popíší podstatu každé z nich. Nelekněte se prosím, když budou jednat nelogicky nebo i trochu schizofrenně. Vstupujeme totiž do oblastí, které pouhou logikou popíšeme jen stěží. Přesuneme-li se do roviny příručky, můžeme říci, že kniha pojednává daleko více o tom, co nám nejčastěji brání dostat se na duchovní cestu, nežli o samotném cíli této cesty – absolutní realitě. Věnuje se rozpoznání toho, které ze svých čtyř složek upřednostňujeme na úkor zbývajících a tím se dostáváme do nerovnováhy. Pjér la Šé'z je psycholog, terapeut se sympatiemi k C. G. Jungovi.... celý text
Přidat komentář
Místy jsem se ztrácela, místy jsem se i nudila, mnohdy i zasmála, ale celkově tento román vedl k nejednomu zamyšlení . Přiznám se, že knihu jsem přečetla až na druhý pokus, poprvé se mi nezadařilo se pořádně začíst, napodruhé jsem ji dočetla během pár dní a nelituji.
Knížku jsem si koupila hlavně kvůli tomu, že se mi líbí Pjérovy přednášky, jeho vystupování a myšlenky. Pustila jsem se do ní, ale zatím jsem ji nedočetla. Snad později se k ní vrátím a ocením ji.
Zařadím se mezi slabší čtenáře, ale co se dá dělat... Tuto knihu jsem dočetla jenom proto, že jsem si ji koupila. Hned ji zase pošlu dál, někomu, koho na rozdíl ode mě osloví.
Místy jsem se docela nasmála a moc se mi líbí tato pasáž:Ještĕ mnohokrát bude muset Ignor zemřít a znovu se narodit,než dosáhne plného osvobození na cestĕ,která je úzká jako ostří břitvy.Postupuje se po ní obtížnĕ také proto,že vede kolmo mezi Nebem a Zemí.Ta cesta ubíhá-ve skutečnosti-jen po milimetrech.Zejména z počátku.
Přečetla jsem první čtyři kapitoly a šla spát. V noci jsem měla děsivé noční můry a nebylo mi moc dobře. Druhý den jsem chtěla pokračovat ve čtení, přečetla jsem dvě slova a zvednul se mi žaludek. Úplně normálně se mi udělalo na zvracení. A při opakovaném pokusu o čtení, opakovaná reakce těla. Rozum by tak rád knihu dočetl, ale něco ve mě se brání. Je mi jasné, že Pjer vyšel z jakýchsi vnitřních sr***k a díky tomu, že se z nich dostal, může pomáhat druhým. Ale je tu otázka, dostal se z nich skutečně? Jaký otisk, jakou skutečnou zprávu zanechává jeho duše v této knize?
Jedna z nejsilenejsich knih, co znám. A to na Vizitu chodím už vic jak 30 let, takže bych o Pjerovi něco měl vědět.
Ignor je hutný text. Někteří z těch, kteří ho četli tvrdí, že se dá číst maximálně po stránkách, spíš po odstavcích. Takhle těžce mi to nešlo, možná proto, že v mnoha popisovaných zážitcích jsem se nacházel. Každopádně to není kniha, kde by příběh byl v hlavní roli. Autor se naopak občas od všech pravidel vyprávění příběhu úmyslně silně vzdaluje.
Určitě to není kniha, kterou bude nadšen každý. Pro hledající a přemýšlivé čtenáře jde však o nevšední zážitek.
No a Patero nemá chybu:
1. Nemusíš-li běžet, jdi!
2. Nemusíš-li jít, stůj!
3. Nemusíš-li stát, seď!
4. Nemusíš-li sedět, lež!
5. Nemusíš-li bdít, spi!
Já knihu sehnala lehce, chtělo to jen pár kliků, myší:) Jsem na stránce cca 24 z cca 300ks a postupuji neústupně dopředu, velmi pomalu, neboť věřte, že metodu rychločtení zde neuplatníte, tedy pokud Vás zajímá obsah. Na úplném začátku mě lehce odradil těžkopádný jazyk...knížka není čtivá, domnívám se-až k samé hranici jistoty, že se jedná o záměr a ne neobratnost autora, však je určena motivovanému čtenáři:) Já osobně jsem knihou docela fascinována:) a za sebe jako středně pokročilého čtenáře doporučuji!
Člověk se těžce prokousává textem, lépe řečeno - není to běžné lehké čtivo na oddych, ale určitě si tuto knihu zamilujete, protože má v sobě "cosi" nepopsatelného. Já se v tom našel a bašti jí stále. Má to však jeden háček, těžko se shání...
Autorovy další knížky
2008 | Den svatého Ignora aneb Léčivý román |
2011 | Cesta |
2019 | Zmrdztvýchvstání |
2015 | Psychologie souhlasu |
2015 | Indián - Zpráva o archetypu |
Tahle kniha je opravdu unikátní. Já ani nevím, jak to popsat, to si člověk prostě musí přečíst. Zprvu to vypadá jako popis existence jednoho paranoidního schizofrenního bezdomovce. Trochu jsem se ztrácel v tom, co je vlastně "realita" a co "iluze" a hlavně prakticky vůbec nechápal, co se mi tím autor snaží sdělit. Zjevné bludy plynule přecházely v mystické zkušenosti a obráceně. Byl jsem z toho poněkud rozpačitý (tento počáteční pocit by se moderním výrazem dal asi jednoduše vyjádřit jako "WTF?!"), příběh však začínal nabírat grády společně s tím, jak do děje začaly vstupovat další postavy - úspěšný a bohatý Titán, rozšafný, leč poněkud povrchní Hynek a nakonec zamindrákovaný a pasivní Aleš. Postupně jsem začínal mít pocit, že kniha ve mně zanechává hluboký dojem, ačkoliv bych nedokázal popsat, jaký vlastně a proč. Zhruba od poloviny jsem se od knihy těžko odtrhával, nutilo mne to číst dál a dál. Kniha mi v některých aspektech připomíná skvělý film Orel kontra žralok, jehož smysl je značně implicitní a vyvstává před člověkem teprve ke konci, přičemž velká část filmu je čiré utrpení - pro postavy i pro diváka. Zatímco film ovšem zpracovává jen jeden rozměr lidské existence a vztahů, kniha si může dovolit být mnohem pestřejší a pracovat s několika charakterovými typy najednou. Navíc autor nechal její děj, jak sám přiznává, vyvěrat poměrně živelně, čímž patrně vzniká efekt, který by čistě racionální a vědomě cílená koncepce nedokázala vyvolat. Ale dost zbytečných řečí: ke knize se jistě v budoucnu vrátím a doporučuji ji z celého srdce i ostatním - myslím, že své si v ní najde každý (bude-li ovšem chtít).
P.S. Ilustrace v mém vydání jsou vážně fantastické a celkově je kniha kvalitně řemeslně zpracovaná včetně záložky.