Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29818/bmid_den-trifidu-65e21aa078212.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů od, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen v časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2001 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
v prvním českém vydání bylo místo vzniku potvor pozměněno, sojuz byl nahrazen čínou. vlastně nepodstatné (s odstupem i z pohledu 70. let - prvního českého vydání, kdy už i čína byla jaderná).
psáno řemeslným jazykem rutinní detektivky. a zrovna Cokera jsem měl vždycky rád a ausgerechnet jeho moralizování je snad nejméně zastarávající z celé knihy - je tam jasný a neřešitelný konflikt mezi vícerychlostní schopností odhodit předsudky.
(SPOILER)
Skvělé téma - většina lidí oslepne (už to je sám o sobě velký problém a klidně by toto mohlo být jediným námětem knihy) a ještě na ně útočí jedovatý kytky? Kniha mě bavila, ale mám trochu připomínky ke zpracování. Některé pasáže by si zasloužily větší rozepsání. Třeba po zabydlení v Shirlingu - najednou tam byl několikaletý skok, což mě mrzelo. Naopak tam byly rozepsané některé věci, které mě dost nudily. Hned první půlka druhé kapitoly mi přišla celkem zbytečná a nudná. Nebo Cokerovo moralizování v Tynshamu o samostatnosti žen.
ČV 2023 - Kniha, která má více než 5 cz/sk vydání.
Jedna z nejlepších sci-fi knih, které jsem kdy četl! Za mě určitě patří k TOP 5 v tomto žánru. Výborně napsané, často se k této knize vracím. Poprvé jsem ji četl někdy v dětství a už tehdy na mě udělala obrovský dojem. I když byla napsána už před více než 70 lety, tak vůbec nestárne a má stále co říci i současnému čtenáři :-)
Skvělá kniha. Neuvěřitelné, že byla napsaná před více než sedmdesáti lety. Jen škoda těch pár nezodpovězených otázek...
Téma knihy je bezpochyby veľmi zaujímavá a myslím si, že pokojne ju môžeme označiť ako nadčasovú. Sledovať život hŕstky ľudí po apokalypse núti uvažovať o tom, čo by som robila ja a ako by som sa zachovala v situácii hlavných postáv.
Kniha nie je zlá, číta sa dobre, no neviem sa zbaviť pocitu, že z toho šlo dostať viac. Trifidi boli spomínaní menej a asi som čakala akčnejší boj s nimi. Rozhodne ju však odporúčam prečítať, zaujímavý príbeh s postavami, ktoré prirastú k srdcu. John Wyndham opäť nesklamal.
Boží kniha. Děsivé, jak moc je podobná dnešní době, kdy je na prvním místě často výdělek před zdravím/životem (jakoby, asi bych nechtěla na zahradě či v mém okolí zabijáckou kytku vůbec, natož abych myslela na to, že jí musím pravidelně odstraňovat žihadlo, aby nebezpečná nebyla... než abych byla nadšená z toho, že se z ní dá získat olej...). Byla jsem moc spokojená, příběh byl super, i když trifidi byli vlastně takové okrajové téma. Zajímavý náhled do lidské psychiky.
Tak už se tedy nebudeme
za nocí toulávat
Přestože se již zub času na této knize podepsal, jedná se bezesporu o nadčasové dílo.
Žel, mám s ním několik trablů. Hlavní postava, Bill, je nezajímavá a jaksi plochá, tudíž jsem se o něj nijak nestrachovala ani nezajímala. Vzhledem k tomu, že má být tahounem celého příběhu, přestože sám pohlíží na události s jakýmsi odstupem, místy hraničící s netečností, je pro mě celkem obtížné vplout zcela do děje a nechat se jím pohltit.
Trifidi a kometa, co vlastně nebyla kometou, celé mi to přišlo jaksi přehnané a nedotažené. Stejně jako spousta dalších věcí, jako náhodné potkávání osob na poměrně rozlehlém sektoru.
Co mi asi vadilo nejvíc je bezstarostné plození potomků, sakra to se nikdo ani trochu z těch lidí nezamyslel nad tím, co jejich děti čeká? Rozumím jejich důležitosti pro budoucnost lidstva, přesto mi nepřišlo v pořadku, s jakou lehkostí tam bylo toto téma zapracováno.
Přestože je z knihy cítit, že je poplatná své době, spousta myšlenek v ní je zajímavých a chápu, že si za roky své existence dokázala najit velké množství obdivovatelů, pro mě zůstává spíše jen další odšktrnutou povinnou četbou, která ve mě nezanechala hlubší stopu.
Začátek neuvěřitelný. Pak se to nádherně a postupně mění v post-apo klišé. Logicky. Tohle je klasika, kterou všichni vykrádají. Jenže to sebou nese, že dnes už to není tak originální. Připadám si už jako blázen, ale tohle mě postupně tak smutně opouštělo, až se mi chtělo brečet.
K téhle knížce jsem se odhodlávala snad dva roky, protože sci-fi ani katastrofy zrovna nemusím. A jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala. Sci-fi prvky tu představují pouhou kulisu a jde spíše o zamyšlení nad tím, jestli je za určitých podmínek ospravedlnitelné nebo dokonce nutné nechat slabé jedince vlastnímu osudu a starat se jen sám o sebe. Nad tím, jak momentální uspořádání světa ovlivňuje naše morální zásady, i nad tím, jak moc jsme závislí na výdobytcích civilizace a jak dlouho (a jestli vůbec) bychom bez nich byli schopni přežít. Skutečně nadčasová četba. Zase jednou musím poděkovat své sestřičce, která mi knížku podstrčila. :-)
Chystal jsem se na tuto knihu už delší dobu, ale přečteno až teď v rámci Čtenářské výzvy.
Překvapila mě už tím, že trifidi hrají poměrně okrajovou roli, což je v rozporu s popisem knihy.
Ale nevadí, na kvalitu knihy to nemá vliv. Na to, že je stará cca 50 let, má nadčasové prvky.
Vnímal jsem ji jako varování před jistým uspokojením člověka jako vládce světa. Že stačí vykolejení, možná způsobené člověkem samotným v jeho touze po stále větším technickém pokroku, a celý známý svět plný jistot se zhroutí, což prověří lidské hodnoty a priority člověka.
Že člověk se nesmí od přírody příliš obracet k technickému pokroku. Vtipné mně přišly i narážky na to, že svět příliš spoléha na USA.
Výborné byla i dilemata hrdinů o vztahu k ostatním v otázce vlastního přežití.
Super kniha.
Na tuto knihu jsem se velice těšila. Jak námět, tak i skvělé hodnocení mě k ní úplně přitahovalo. Bohužel jsem asi měla příliš velká očekávání, protože a rozhodně naplněna nebyla. Až tak do tří čtvrtin knihy hráli trifidi spíše vedlejší roli ne-li skoro žádnou.
Když jsem se nad tím zamyslela, rozhodně bylo naprosto příšerné představit si, že se něco takového opravdu stane a tisíce let práce a vývinu na tomto světe přijdou vniveč. A nechtěla bych to zažít. Ale co se příběhu týče, tak mne nijak zvlášť nezaujal. Kniha se četla docela dobře a rychle, ale rozhodně ne tak, že bych ji úplně hltala a přečetla za den. Chybělo mi tam napětí a také zvrat. Tento příběh osobně považuji za konstantní víceméně po celé své délce.
Pozn.: Četla jsem verzi překladu od pana J.Kořána. Nevím, kdo je v tomto na vině protože nevím jak to u překladů chodí, ale v knize bylo docela hodně překlepů.
Mimořádná, dech beroucí a napínavá kniha, která vás donutí se zamyslet a možná i přehodnotit to, jak vnímáme svět. Patří k mým „All time favourites“ a dodnes děkuji za to, že mi byla doporučena.
Úžasná sci-fi záležitost ! Jediné co mě mrzí je moje lenost a to, že mi kniha ležela několik let doma v knihovně a já si celou dobu nechával ujít, tak mimořádný a napínavý příběh !
(SPOILER)
"Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa a všechno kolem připomíná neděli, začnete hned tušit, že něco není v pořádku..." Kdo by neznal jeden z průkopníků sci-fi - Den trifidů. Když tuto knihu Wyndham vydal před neuvěřitelnými 70 lety, nesetkal se s přílišným ohlasem, protože sci-fi tehdy ovládali především mimozemšťani. V průběhu let se ale práce dostala do povědomí všech a dnes jde o "must have" nejen pro milovníky sci-fi.
Když naprostá většina lidí na planetě sleduje padající kometu, hlavní hrdina Bill má štěstí v neštěstí a v tu chvíli má na hlavě obvazy. Někdy je dobré mít smůlu, může to i život zachránit. Většina lidí oslepne a ten den končí moderní civilizace. "Víš, nejhorší je, že tihle lidé navzdory tomu, co se stalo, pořád nic nechápou. Oni ani nechtějí chápat, protože pak by bylo všechno moc definitivní. V hloubi duše se višchni chlácholí, věří a čekají na něco, co nikdy nepřijde".
Autor dokáže vtáhnout do děje, cítíte tu beznaděj a zoufalství. Trifidi zde vlastně nejsou ani tak podstatní. Zásadní je ta filosofická otázka, co by taková situace udělala s lidmi. Miluji takové post-apo scénáře, kdy se v lidech probudí divoši a neandrtálci toužící pouze po přežití a ušlechtilé úmysly se šeredně můžou nevyplatit. Kniha si pohrává s otázkou, zda se zachovat jako civilizovaní lidé a pomoci osleplým odsouzeným k pomalé smrti, nebo si uvědomit marnost každého takového pokusu jako pouhé bolestné oddálené nevyhnutelného konce...
Četlo se mi velmi dobře, ale upřímně jsem čekala, že kniha bude o Trifidech mnohem víc. Mohlo to být víc rozvedené a scény s nimi propracovanější.
Tak tohle je skvělá pecka. Vrchol post-apo sci-fi. I když se příběh postupně dostává odhadnutelným směrem, nakonec mě překvapil zvrat úplně na konci knihy. Je to zážitek.
Knížku jsem četla, když jsem byla mladá, takže před hodně lety. Moc se mi líbila a patřila pro mě tehdy k takovým TOP sci-fi knížkám.
Body nahoru za tu experimentální botaniku před objevem struktury molekuly DNA. Kniha má dobrý rozjezd a trifidi jsou prima. Dost mě to bavilo, řemeslně to nebylo až tak marné (mám spoustu srovnání s méně uspěšným starým sci-fi, které jde jedním okem tam a druhým ven), ale že by to bylo dokonalé, to tedy nebylo. Umím si představit, že by to dnes někdo přepsal na román s lépe propracovanými postavami, více trifidy a kvalitnějšími dialogy. Námět totiž nezestárnul. Specializace "západního" člověka je taková, že opravdu málokdo si dnes umí obstarat vše sám. Jak je i v závěru knihy naznačeno, ono to ani není žádoucí. Čím více času se stráví zajišťováním základních potřeb, tím méně času zbývá na to něco vymyslet nebo se o někoho nemohoucího postarat. Řekla bych, že to je ne zrovna dokonalá, ale podnětná kniha, která se hodí k ukrácení případných přebytků volného času intelektuální diskusi (ať už se studenty, kteří to díky rozsahu zvládnou pochopit i z článku na Wikipedii a tvářit se, že si to přečetli, nebo u piva k rozhorlení se nad skutečností, že řada lidí má ve srovnání s diskutujícími obě ruce levé).
Typově patří Den trifidů ke knihám jako Příchod noci (Asimov o 10 let dřív, o tom, co se stane když na planetě se 6 slunci jednou za 2049 let nastane Noc) nebo Helikonie (Aldiss, nevím kdy o světě, kde rok trvá 2 500 pozemských let) a jejím největším přínosem tedy jsou právě ti rostlinní oportunisté. Je škoda, že si to autor neuvědomil a nevěnoval se jim víc (jakože hlavně botanicky, chtěla bych tam nějaké pasáže, které by měly blíž k Marťanovi třeba).
Bohužel jsem přehlédla relativně novou audioknihu a z praktických důvodů jsem sáhla po vydání z roku 1972 (i když doma mám z roku 1990) a až teď jsem si přečetla, v komentářích, že je poněkud cenzurované. Ale domnívám se, že nějakou úplně zásadní změnu dojmu by mi necenzurované vydání nepřineslo.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Další nestárnoucí kniha. Doporučuji.